o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení [částka], a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], jež mu měla být způsobena v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že v přípravném řízení se orgány činné v trestním řízení dopustily nezákonného a nesprávného postupu, neboť vyhledávaly a zohledňovaly toliko důkazy, které měly svědčit o jeho vině, se stejnou pečlivostí, s jakou vyhledávaly důkazy o jeho vině, nevyhledávaly důkazy o jeho nevině, odmítly realizovat jím navržený znalecký posudek na bývalou manželku, zásadní důkazy svědčící o jeho nevině nebyly zohledňovány nebo byly bagatelizovány. Došlo tím k porušení § 2 odst. 5 a 13 tr. ř. Na základě jednostranně zaměřených důkazů byl žalobce okresním soudem shledán vinným, toto rozhodnutí bylo posléze krajským soudem změněno. V příčinné souvislosti s nezákonným postupem policejního orgánu v přípravném řízení a Okresního soudu v Pardubicích, jako soudu prvního stupně, vznikla žalobci nemajetková újma v podobě naprosté ztráty důvěry v právní stát, pocitu, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, které jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, přesvědčení, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek, apod., což přispělo ke zhoršení jeho psychického stavu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobce tento konkrétní nárok u ní neuplatnil (ke dni [datum] eviduje 1 756 podání žalobce, obsahově se nelišící od nyní podané žaloby, v nichž žalobce pouze zaměňuje výši odškodnění a jméno škůdce). I pokud by žalobce daný nárok předběžně uplatnil, nevyhověla by mu. V žalobcem popsaném postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen " zákon č. 82/1998 Sb.). Ve věci absentuje jakékoli rozhodnutí vykazující znak nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona. Veškeré nároky, které žalobce odvozuje od tvrzeného postupu orgánů činných v trestním řízení, jsou navíc promlčeny. Proto vznesla námitku promlčení.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil žádostí o odškodnění, zadostiučinění, vzniklou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v částce [částka] dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc byla předána [stát. instituce], neboť zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno zde žalobci [datum]; právnímu zástupci poškozených, [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo doručeno [datum].

5. Soud I. stupně odcitoval znění § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 5, § 7, § 8, § 13, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a, § 32, § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a nejprve se zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Vyšel z toho, že žalobce se dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy doručením rozhodnutí krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí]. Následujícího dne začala běžet šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok u žalované nejpozději tak, aby nebyl promlčen, dne [datum]. Jestliže jej předběžně uplatnil [datum], tj. několik let po uplynutí promlčecí doby, učinil tak pozdě, nedošlo k tzv. stavení promlčecí doby, která tak marně uplynula. Žaloba byla podána až [datum], tedy rovněž po uplynutí promlčecí doby.

6. S ohledem na promlčení žalovaného nároku soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by dále řešil, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve výši [částka] za každý ze tří úkonů – vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání (§ 151 odst. 3 o.s.ř., vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu - dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“).

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil uplatněnou námitku promlčení. Jeho závěr, že žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil [datum] je v rozporu s tvrzením žalované, že u ní žalobce tento nárok předběžně neuplatnil. Stěží tak lze usuzovat na to, že by se soud I. stupně se vznesenou námitkou promlčení dostatečně vypořádal, neboť nebylo postaveno najisto, kdy a jak žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud I. stupně věc zcela správně po skutkové i právní stránce posoudil, odůvodnění rozsudku je kvalitní a přesvědčivé, postavené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce v odvolání neuvádí takové argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.

10. Řádně předvolaná žalovaná se k odvolacímu jednání nedostavila, svou nepřítomnost omluvila a vyjádřila souhlas, aby bylo jednáno bez její účasti. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované a z podnětu odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům.

11. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud I. stupně správně nejprve zabýval tím, zda žalobou uplatněný nárok je či není promlčen, a správně aplikoval ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., které stanoví zvláštní úpravu promlčení, pokud jde o počátek a délku promlčecí lhůty. Z ustanovení § 26 citovaného zákona vyplývá, že tento zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru speciálního k obecnému. Uvedený závěr je v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) i komentářovou literaturou (srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]).

12. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle tohoto ustanovení se promlčuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, zejména v podobě konstatování porušení práva nebo omluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši nemajetkové újmy. Postačuje, nabyl-li poškozený vědomost o rozsahu újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné sumě s možností jejího dodatečného zpřesnění v soudním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Ve vztahu k tomu, jak žalobce vymezil tvrzený nezákonný a nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení, z něhož mu měla vzniknout tvrzená nemajetková újma, a jak vymezil samotnou tuto [anonymizováno], lze obecně konstatovat, že okamžik vzniku tvrzené újmy spočívající ve ztrátě důvěry ve stát, v pocitu, že obyčejný člověk nemá zastání, může být kdykoli bezdůvodně stíhán a je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, a okamžik, kdy se o takové újmě dozvěděl, jsou totožné. Nemajetkovou [anonymizováno] totiž musí poškozený předně sám subjektivně vnímat, tedy o ní vědět. Stěží je přitom představitelné, že by žalobce tvrzenou [anonymizováno] vnímal (věděl o ní) později než při úkonech trestního řízení spočívajících v kritizovaném způsobu zjišťování skutkového stavu věci, z nichž jeho uvedené pocity pramenily.

15. Soud I. stupně tak správně počátek běhu promlčecí lhůty odvíjel od okamžiku, kdy žalobci bylo dne [datum] doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť tímto okamžikem nejpozději došlo k ukončení vytýkané činnosti orgánů činných v trestním řízení. Tímto okamžikem se začal počítat běh subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., která se vzhledem k ustanovení § 3036 o.z. řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – dále jen „obč. zák.“ jako subsidiárním právním předpisem, k čemuž srov. výklad shora, a zákonem č. 82/1998 Sb., a jejíž konec připadl ve smyslu § 112 odst. 2 obč. zák. připadl na pondělí [datum] (v tomto ohledu odvolací soud koriguje závěr soudu I. stupně, že tímto dnem byl den [datum]). K zachování promlčecí doby tak bylo třeba ve smyslu § 100 odst. 1 věta první obč. zák. uplatnit právo u soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Poškozený, obdobně jako jiný věřitel, si musí hlídat běh promlčecích lhůt tak, aby své právo ve stanovené lhůtě vykonal, neboli uplatnil žalobou proti povinnému u soudu. Zda byl nárok předběžně projednán u jiného orgánu či nikoli a kdy se tak stalo, není pro zákonem zmiňované vykonání práva významné, neboť u tohoto jiného orgánu se na rozdíl od soudu právo ve smyslu ustanovení § 100 odst. 1 obč. zák. nevykonává. Z hlediska promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy je tedy významný okamžik uplatnění práva u soudu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Běh promlčecí lhůty se pak ve smyslu § 35 zákona č. 82/1998 Sb. staví dnem uplatnění nároku na náhradu škody ve smyslu § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (srov. body 11 a 12 odůvodnění tohoto usnesení) odvolací soud vyložil a odůvodnil svůj závěr, že žalobce svůj nárok skutkově vymezený tak, že„ policejní orgán postupoval nezákonně v přípravném řízení ve věci později vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka], když byli vyslýcháni jen svědci obžaloby“, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, u žalované předběžně uplatnil podáním ze dne [datum] doručeným žalované dne [datum]. Z tohoto pohledu jsou pak zcela nevýznamné žalobcovy námitky, že závěr soudu I. stupně, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované [datum], je v rozporu s tvrzením žalované, že žalobou uplatněný nárok žalobce předběžně neuplatnil.

17. Uplatnil-li žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum], učinil tak po uplynutí výše uvedené šestiměsíční promlčecí lhůty, v důsledku čehož nemohlo dojít k jejímu stavení ve smyslu § 35 citovaného zákona. Byla-li pak žaloba podána u soudu dne [datum], byla podána též po uplynutí promlčecí lhůty. Závěr soudu I. stupně, že žaloba byla v projednávané věci podána až po uplynutí promlčecí lhůty a že žalobou uplatněný nárok byl předběžně u žalované uplatněn též po jejím uplynutí, a tudíž nemohlo dojít k jejímu stavení, je tedy správný a nelze mu ničeho vytknout.

18. Odvolací soud na základě shora vyloženého uzavírá, že soud I. stupně správně žalobu ohledně částky [částka] s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení zamítl, aniž se zabýval tím, zda je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou [anonymizováno] žalobci způsobenou a její případnou výší (srov. stanovisko senátu Nejvyššího soudu ČSSR k zajištění jednotného výkladu zákona ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka]).

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, když soud I. stupně rozhodl správně i o nákladech řízení.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná sice byla v odvolacím řízení úspěšná, nicméně její vyjádření k odvolání žalobce bylo zcela obecné, bez reakce na konkrétní odvolací námitky vznesené žalobcem a použitelné jako vyjádření k odvolání protistrany prakticky ve všech věcech. Odvolací soud je proto hodnotí jako neúčelný úkon, za nějž nepřísluší náhrada hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.