o 45 072 Kč,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 45 072 Kč (výrok I.), žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 27 423 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení předmětné částky s tím, že tuto částku uhradila žalovanému, přestože zákonné podmínky pro její zaplacení nebyly splněny. Z celkové částky se domáhala zaplacení částky 7 644 Kč jako chybně uhrazených nákladů na teplo za rok 2021, částky 8 196 Kč z téhož důvodu za rok 2022 a rovněž částky 8 196 Kč z téhož důvodu za rok 2023. Zbývající částku 21 036 Kč požadovala jako částku, která vůči ní byla nedůvodně vymožena v protiprávně vedené exekuce soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve vztahu k zaplacení jí uhrazených nákladů na teplo namítala, že tyto náklady jsou jí účtovány, přestože již v roce 2015 ve svém nebytového prostoru odpojila radiátor a k vytápění využívá pouze elektrické topení.

3. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Uváděl, že žalobkyně si skutečně nechala, a to bez vědomí a souhlasu žalovaného odmontovat radiátor ve své jednotce (ateliéru) sama, dovozovala, že k takové úpravy jednotky by byl dle § 11 odst. 5 zák. č. 72/1994 Sb. nezbytný souhlas všech vlastníků v domě, který nebyl dán. Žalovaný dále i odkazoval na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2019 sp.zn. 26Cdo 2058/2018, a to na podporu svého právního závěru. Dále namítal, že žalobkyně svůj nárok nijak blíže nespecifikovala a nedoložila, žalovaný přitom žalobkyni za dodané teplo jí uvedené částky neúčtoval. Rovněž ve vztahu k částce 21 036 Kč navrhl žalovaný zamítnutí žaloby s tím, že exekuce byla vedena zákonně.

4. V řízení byla žalobkyně vyzvána, aby konkrétně specifikovala, z čeho se sestává částka, která je jí požadována jako chybně zaplaceny náklady na teplo a rovněž aby ke svému tvrzení označila důkazy toto tvrzení prokazující. V reakci na to žalobkyně zaslala soudu obsáhlý svazek listin, samo tvrzení, vysvětlující důvod a zejména výši požadované částky však doplněno nebylo, kromě výše zmíněného poukazu na odpojení radiátorů v roce 2015.

5. Sám žalovaný na základě výzvy soudu předložil vyúčtování předpisů nájemného a záloh na poskytované služby za roky 2021-2023. Z něj vyplývá, že za rok 2021 připadaly na jednotku žalobkyně náklady na vytápění ve výši 5 788,60 Kč, za rok 2022 6 669,23 Kč a za rok 2023 9 791,53 Kč. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně požaduje jiné částky a není mu zřejmé, jak k nárokové částce dospěla. Z přepisu nájemného a záloh na služby za rok 2021 soud i zjistil, že záloha na vytápění činila částku 518 Kč měsíčně, za rok 2022 498 Kč měsíčně a za rok 2023 772 Kč měsíčně. Další v řízení provedené listinné důkazy předložené žalobkyní (doklady o platbách, zápis z SVJ, zdravotní žalobkyně atd (viz bod 22 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně) soud řízení nehodnotil s tím, že rozhodné skutečnosti byly prokázány z ostatních provedených důkazů.

6. Dále soud i zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne 6. 1. 2020 ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 16.1.2020 bylo [Jméno žalobkyně] uloženo zaplatit SVJ [adresa] částku 17 831 Kč, a to z důvodů neplacení předepsaných záloh za období roku 2018 a dále jako doplatek služeb za rok 2017 a náklady upomínek. Na základě tohoto rozsudku byla soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] vedená pod sp.zn. [spisová značka] exekuce, vymožené částka, včetně nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce činila celkem 35 803 Kč.

7. Takto zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvého stupně nejprve dle § 1180 a § 1081 zák. č. 89/2012 – občanského zákoníku (dále jen o.z.), když poukázal na to, že vlastník jednotky je povinen přispívat na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech a má rovněž povinnost platit zálohy na plnění spojená s souvisejícím užíváním bytu. Naopak má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu tyto zálohy včas vyúčtovala. Soud I. stupně především konstatoval, že žalobkyně přes opakované výzvy soudu nebyla schopna jasně a srozumitelně vysvětlit, jakým způsobem dospěla k vyčísleným žalovaným částkám a rovněž ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebyla schopna řádně tvrdit a doložit důkazy k prokázání žalovaných nároků. Jen obecně soud i poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 26Cdo 2058/2018, dle nichž i skutečnost, že žalobkyně si nechala ve své jednotce odmontovat radiátor jí nezbavuje povinnosti na teplo přiváděné do domu přispívat.

8. Rovněž soud zamítl i druhý uplatněný nárok na zaplacení částky 21 036 Kč s tím, že z připojeného exekučního spisu (soudní [spisová značka]) vyplývá, že exekuce byla vedena po právu na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu č.j. [spisová značka].

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. dle úspěchu ve věci, když tyto náklady vypočetl dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v nyní účinném znění a tento výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku.

10. Proti tomuto rozsudku podala obsáhlé odvolání žalobkyně. Znovu namítala, že žalovaný jí účtuje neoprávněně spotřebu tepla v ateliérů a dělá fiktivní odečty. Tento jeho postup je v rozporu se zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Rovněž namítala, že k nezákonnostem došlo i v exekuci a v předcházejícím řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Uváděla, že předseda SVJ jí v roce 2019 fyzicky napadl a podal křivé svědectví, porušil její domovní svobodu. Dále i tvrdila, že výměna radiátorů nepotřebovala stavební povolení, neboť jde o dálkové dálkové topení a v roce 1965, kdy byl dům kolaudován v jejím ateliéru radiátor nebyl, topení bylo dodatečně montováno až v osmdesátých letech dvacátého století. Proto i není na místě aplikovat zák. č. 72/1994 Sb. Znovu i kritizovala rozhodnutí zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] s tím, že tam došlo ke lživým výpovědím a na tomto rozhodnutí tedy nelze stavět. Uváděla rovněž, že žalovaná se dopouštěla klamavého konání ve vztahu k výpočtu ceny a rovněž tato praktika byla agresivní. I v tom byl porušen zákon o ochraně spotřebitele. Vytýkala soudu I. stupně, že i chybně nehodnotil záznamy o jejích platbách.

11. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako správného z důvodů v něm uvedených. Uváděl, že účtováno bylo řádně a nedochází také k dvojitému účtování, neboť v předmětném domě funguje SVJ a dále bytové družstvo [název]. V současné době jsou však všechny jednotky v domě již ve vlastnictví vlastníků jednotek, a nikoliv bytového družstva, zúčtování tedy zajišťuje SVJ. Rovněž je nepravdivé tvrzení o fyzickém napadení žalobkyně předsedou výboru SVJ. Žalovaný uváděl, že z jím předložených vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotky byly uvedeny skutečné náklady na všechny zúčtované položky a mezi těmito zúčtovatelnými položkami byly i na náklady na vytápění, které byly v případě jednotky žalobkyně vypočtený náhradním způsobem dle vyhlášky č. 269/2015 Sb. Rovněž neodpovídá pravdě, že v exekučním řízení byly vymáhány pohledávky duplicitně. Žalovaný vyúčtovával žalobkyni služby včas, důkazem toho jsou vyúčtování, které ke své žalobě přiložila sama žalobkyně. Žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal mu náklady řízení.

12. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o.s.ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně správně vyšel z ust. § 1180 a 1181 o.z., dle nichž vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech. Zároveň vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

14. Dle § 14a zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, [orgán] [název] stanoví vyhláškou za a) rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů a za b) náležitosti, které musí poskytovatel služby uvést ve vyúčtování nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům.

15. Touto vyhláškou je vyhl.č. 269/2015 Sb., dle § 3 odst. 1 této vyhlášky základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 40 % až 60 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku.

16. Dle § 5 odst. 2 vyhl č. 269/2015 Sb. na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů na vytápění podle poměrů velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytu a nebytových prostorů zúčtovací jednotce.

17. Je nedůvodná základní žalobní argumentaci, dle níž sama skutečnost, že žalobkyně odpojila v roce 2015 radiátor znamená, že není povinna platit úhradu za teplo. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení vyhl č. 269/2015 Sb. dodávka tepla má 2 složky – základní, kterou hradí každý vlastník či nájemce bytu i nebytového prostoru a dále spotřební, která odráží spotřebované teplo (§ 3 odst. 1 a § 5 odst. 2 vyhlášky). Základní složka přitom odráží náklady spojené se samotnou dodávkou tepla do domu a tuto základní složku je povinna hradit i žalovaná. Jedná se o dlouhodobě ustálený postup výpočtu nákladů za teplo, který platil i za účinnosti zákon č. 72/1994 Sb. a tento závěr odráží i usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26Cdo 2058/2018, zmíněné soudem I. stupně.

18. Dále především odvolací soud shodně jako soud I. stupně uvádí, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení, a to ohledně přesného zdůvodnění požadovaných částek a zejména jejich neoprávněného účtování, ač k tomu byla opakovaně vyzvána – nejprve obecně (str. 28 p.v. spisu) a dále i zejména výzvou učiněnou dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání (čl. 53 p.v.). Žalobkyně předložila soudu řadu (často s předmětem řízení nesouvisejících) listin, svou základní povinnost řádně tvrdit skutečnosti odůvodňující její nárok ale nesplnila. Částky požadované žalobkyní nelze nijak dovodit, například částka požadována jako nedůvodné obohacení za rok 2021 je dokonce vyšší než náklady na teplo za toto období účtované žalobkyní.

19. Odvolací soud i uvádí, že žalobkyně není ve vztahu k žalovanému v postavení spotřebitele, její odkazy na zák. č. 634/1992 Sb. jsou proto nepřípadné.

20. Důvodný není ani druhý uplatněný nárok na zaplacení částky 21 036 Kč, když dle žalobkyně byla v této výši neoprávněně vedena exekuce. Odvolací soud shodně jako soud I. stupně poukazuje na to, že exekuce vedená u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] a u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] pod s.zn. [spisová značka] byla vedena na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] zde předmět ve znění rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka], když přiznána byla částka 15 818 Kč a náklady řízení před soudy obou stupňů činil 11 620 Kč. Rovněž ani v tomto případě žalobkyně netvrdila skutečnosti odůvodňující svůj nárok. Ohledně něj je ovšem podstatné, že i pokud by bylo v exekuci vymoženo více, než vymoženo být mělo, což ovšem v dané věci nijak nevyplývá, lze se domáhat nápravy právě jen v exekučním řízení a nikoliv v řízení nalézacím. Stejně tak je pro soud vydaný exekuční titul (rozsudek zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] závazný (§ 159a odst. 4 o.s.ř.), nerozhodné jsou tak námitky žalobkyně, že nalézací řízení bylo postiženo vadami a lživými výpověďmi.

21. Soud I. stupně z výše uvedených důvodů tedy správně žalobu zamítl, rovněž správně rozhodl za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. dle úspěchu ve věci i o náklady řízení, když zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na výpočet těchto nákladů uvedených v rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud proto celý napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud rovněž dle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za užití § 224 odst. 1 o.s.ř.. Tyto náklady žalovaného jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení, za 2 úkony právní pomoci po 2 940 Kč spojenými s vyjádřením k odvolání a účastí u odvolacího soudu dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu, dvěma paušálními náhradami na výdaje advokáta po[Anonymizováno]300 Kč (§ 13 odst. 4 AT. a daní z přidané hodnoty z těchto částek, když zástupce žalované je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 7 840,80 Kč a tuto částku bylo také žalobkyni uloženo nahradit žalovanému za užití § 149 odst. 1 o.s.ř. na účet jeho právní zástupkyně.