[anonymizováno] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [anonymizováno] spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne14 [číslo], č. j. [číslo jednací],

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, parc. [číslo] ostatní plocha, v k. ú. [část obce], obci [obec], okresu Hlavní město Praha, které jsou zapsány na [list vlastnictví] u [anonymizována tři slova] hl. m. [část Prahy] (dále jen„ předmětné pozemky“). Výrokem II. [anonymizováno] spojení s usnesením téhož [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uložil žalovaným 1 až 6 zaplatit žalobci a vedlejší účastníci náhradu nákladů řízení podle poměru jejich účastenství [anonymizováno] věci v částkách uvedených v usnesení ze dne [datum].

2. K odvolání žalovaných 1/, 2/, 4/, 5/ a 6/ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [číslo jednací], rozsudek [anonymizováno] prvního stupně v části výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), změnil jej [anonymizováno] výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

3. Odvolací soud vyšel ze zjištění [anonymizováno] I. stupně, že někdejšími spoluvlastníky pozemků [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], z nichž později vznikly předmětné pozemky, k nimž se nyní žalobce domáhá určení vlastnického práva, byli mimo jiné právní předchůdci (JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] starší) žalovaných 1), 2), 4), 5) a 6). V 50. a 60. letech minulého století však vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl stát, když podíly [jméno] [příjmení] na pozemcích přešly na stát na základě propadnutí majetku dle označeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] trestního v [obec] a podíly [jméno] [příjmení] byly vyvlastněny. Není přitom pochyb o tom, že stát se předmětných pozemků také zmocnil a disponoval s nimi jako s vlastními, jelikož na nich vybudoval funkční sídliště, jež také, a to včetně souvisejících pozemků, obhospodařoval, pročež i v případě formálně vadného postupu jejich převzetí nemohli by se právní nástupci původních vlastníků domáhat obnovení vlastnického práva jinak, než postupem podle restitučních předpisů (§ 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích). Žalovaní nemohli vlastnické právo nabýt ani vydržením, poněvadž nemohli mít pochybnosti o vlastnictví pozemků státem; navíc měli toliko tzv.„ knihovní držbu“, která nepožívá právní ochrany a nemůže se zde tudíž prosadit ani ta rozhodovací praxe, dle níž se oprávněné osoby výjimečně mohou domáhat ochrany svého vlastnického práva mimo rámec restitučních předpisů. Jestliže původní vlastníci pozbyli vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na předmětných pozemcích, nemohly být tyto ani předmětem dědictví. Uzavřel, že předchůdci žalovaných vlastnické právo k předmětným nemovitostem v rozhodném období pozbyli a jeho obnovení se bylo možno domoci toliko cestou restituce. Nezabýval se obranou žalovaných, že nebyly naplněny další nezbytné předpoklady [anonymizováno] přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalobce dle § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť k námitkám zpochybňujícím nabytí vlastnického práva žalobce nejsou žalovaní oprávněni, protože důvodnost těchto námitek mohla by vést toliko ke konkluzi, že vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží právě České republice, nikoli však žalovaným 1), 2), 4), 5) a 6).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní 1/, 2/, 4/, 5/ a 6/. Namítali, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, není-li v něm uvedeno, jakým způsobem stát nabyl vlastnické právo k podílům právních předchůdců žalovaných na předmětných pozemcích; rozhodující skutková zjištění ohledně této právní otázky, kterou dovolatelé pokládají za určující i [anonymizováno] závěr o vlastnickém právu žalobce, zde chybí, pokud odvolací soud uvedl, že není podstatné, jakým způsobem se předmětné nemovitosti dostaly do vlastnictví [anonymizováno]. Dále dovolatelé odvolacímu soudu vytýkali, že se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal se všemi jimi uplatněnými odvolacími námitkami, jež směřují především vůči soudem učiněným skutkovým zjištěním coby výsledku provedeného dokazování, a že potvrdil rozsudek [anonymizováno] prvního stupně, jenž nevyhovuje požadavkům na hodnocení důkazů a jímž se soud nevypořádal i s těmi navrženými důkazy, jež nebyly provedeny. Nesouhlasili se závěrem odvolacího soudu o tom, že nejsou oprávněni zpochybňovat přechod vlastnického práva z České republiky na žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb. a že jim relativizace tohoto závěru nikterak neprospívá, zůstal-li sám stát (jde-li však toliko o jeho spoluvlastnický podíl) v tomto ohledu nečinný. K tomu dovolatelé tvrdili, že vlastnické právo k předmětným pozemkům mohli nabýt i vydržením, což není vyloučeno ani vybudováním sídliště na části předmětných pozemků.

5. Námitky týkající se závěru odvolacího soudu, že žalovaní vlastnické právo k předmětným pozemkům (v rozsahu jimi uplatňovaných spoluvlastnických podílů) nenabyli vydržením, měli-li toliko tzv. knihovní držbu, jež není držbou skutečnou a není [anonymizováno] vydržení práva dostačující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) neshledal dovolací soud důvodné i s ohledem na zjištění, že předmětné pozemky v rozhodném období převzal stát a žalovaní ani jejich předchůdci je již fakticky neovládali. Nepřípadný shledal i poukaz dovolatelů na rozhodovací praxi, dle níž v těch výjimečných případech, kdy účastník neměl k uplatnění práva podle restitučního předpisu žádný rozumný důvod, neboť jeho vlastnické právo nebylo v rozhodné době nikým zpochybňováno, nelze vyloučit soudní ochranu cestou obecných předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], spolu s další v něm odkazovanou judikaturou, včetně nálezů Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 709/09, a ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 42/09). O takovou situaci však v nyní posuzované věci nejde (krom neodstraněného evidenčního zápisu – knihovní držby – žádné další skutečnosti [anonymizováno] prospěch žalovaných dle zjištění obou soudů nesvědčí). Dovolací soud neshledal ani vady řízení spočívají v nedostatečném odůvodnění, případně pokud jde o tzv. opomenuté důkazy, neboť soud prvního stupně je podle obsahu spisu – v něm založených protokolů o jednání – provedl; viz č. l. 654 – 659, 721 – 722, 755 – 156 a 782 –783). Neshledal ani pochybení v neprovedení účastnického výslechu žalovaného 2/.

6. Dovolatelům nepřisvědčil ani v tom, že by soudy nižších stupňů neučinily jednoznačný závěr o tom, jakým způsobem stát nabyl vlastnické právo k podílům na předmětných pozemcích právních předchůdců žalovaných s odkazem na zjištění podrobně popsaná v bodech 9. – 54. odůvodnění rozsudku [anonymizováno] I. stupně. Vlastnické právo k podílům [jméno] [příjmení] stát nabyl na základě soudního výroku o propadnutí majetku a podíly [jméno] [příjmení] na základě vyvlastnění. V konečném důsledku nezáleží na konkrétnostech převzetí, když restitučním titulem je i (faktické) převzetí bez právního důvodu, přičemž v posuzované věci bylo prokázáno, že se stát chopil držby předmětných pozemků a choval se k nim jako k vlastním (vystavil na nich sídliště) a je tak bez významu případná nezákonnost převzetí nemovitostí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřisvědčil též polemice dovolatelů se skutkovými zjištěními učiněnými soudy nižších stupňů.

7. Důvodnou však shledal námitku týkající se absence posouzení přechodu vlastnického práva ze [anonymizováno] na žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb. [anonymizováno] nenaplnění všech podmínek přechodu vlastnického práva. Jde totiž o námitku týkající se otázky aktivní věcné legitimace žalobce k podání určovací žaloby, jež nelze odbýt tím, že sama o sobě nepostačuje k závěru o vlastnickém právu žalovaných 1), 2), 4), 5) a 6) k předmětným pozemkům (o jeho zachování), jež by tak či tak zůstaly [anonymizováno] vlastnictví [anonymizováno], jenž zde zůstal nečinný. Odvozuje-li žalobce své vlastnické právo z přechodu dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., obnáší posouzení jeho aktivní věcné legitimace též posouzení všech podmínek [anonymizováno] přechod vlastnického práva dle tohoto ustanovení. Z tohoto důvodu rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.

8. V důsledku zrušujícího rozhodnutí dovolacího [anonymizováno] se věc dostala opět do stádia odvolacího řízení. Odvolací soud tedy z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu odvolacích námitek týkajících se aktivní legitimace žalobce k podání této určovací žaloby, když naléhavý právní zájem na požadovaném určení je v daném případě dán (žalobce tvrdí, že se stal vlastníkem předmětných parcel na základě zákona č. 172/1991 Sb., a žalovaní jsou jako spoluvlastníci pozemků zapsáni v katastru nemovitostí).

9. V odvolání žalovaní 1), 2), 4), 5) a 6) zpochybňovali zjištění [anonymizováno] I. stupně, že stát pozemky užíval prostřednictvím svých organizací až do [datum], neboť dohody o převodu správy bytových domů a protokoly o předání bytových domů naopak prokazují, že pozemky nikdy nebyly [anonymizováno] správě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], ani bytového podniku v [obec a číslo]. V dohodách o převodu správy bytových domů z let [rok], [rok] a [rok] vyplývá, že pozemek se nepřevádí či že dům je na cizím pozemku. Převáděny byly pouze bytové domy, a to bez pozemku. Závěr o přechodu vlastnictví na stát a následně na žalobce nelze založit jen na skutkovém zjištění, že některé pozemky byly zastavěny bytovými domy. Skutečnost, že některé pozemky jsou zastavěny bytovými domy a jiné pozemky se zastavěnými plochami sousedí, nezakládá ani nedokládá vlastnické právo [anonymizováno] ani žalobce. Stejně tak zpochybňovali, zda pozemky tvoří funkční celek s bytovými domy. Soud se potom nijak nevypořádal s listinami, které žalovaní předložili, z nichž vyplývá, že pozemky nikdy nepřešly na stát a následně ani na žalobce, a které dokládají, že ani vedlejší účastníce ani žalobce s pozemky nehospodařili, naopak oba jednali s odvolateli jako s vlastníky a až do roku [rok] respektovali vlastnické právo odvolatelů a neměli je [anonymizováno] své evidenci. Na této odvolací argumentaci žalovaní setrvali i v rámci nového odvolacího řízení.

10. Žalovaná 3) setrvala na svých námitkách, že žalobce nepodal návrh na zápis pozemků do evidence nemovitostí podle § 8 zák. č. 172/1991 Sb.

11. Soud I. stupně vyšel na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů ze zjištění, že stát prostřednictvím svých organizací, naposledy Bytového podniku v [obec a číslo] s pozemky hospodařil a to až do [datum], kdy pozemky předal vedlejší účastnici. Pozemky se nacházejí v katastrálním území žalobce, resp. vedlejšího účastníka. Právo hospodaření s pozemky náleželo [anonymizováno] v [obec a číslo], resp. Bytovému podniku v [obec a číslo], s.p., jejichž zakladatelem byl Obvodní národní výbor v [obec a číslo], u kterého na vedlejší účastnici přešla funkce zakladatele nebo pravomoc zrušovat nebo zřizovat tuto organizaci. Nezastavěné pozemky tvoří jeden funkční celek s pozemky zastavěnými obytnými domy. Na základě těchto zjištění uzavřel, že došlo k přechodu předmětných pozemků do vlastnictví žalobce dnem [datum]. Při přezkoumání věci odvolací soud z těchto skutkových zjištění vycházel.

12. Dle § 3 odst. odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen„ zákon“), do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže splňují tyto podmínky: a) jsou v jejich katastrálních územích, b) jsou [anonymizováno] vlastnictví České republiky, c) právo hospodaření k nim náleží organizacím, u nichž na okresní úřady, obce a v hlavním městě [obec] též na městské části přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, d) nepřecházejí do vlastnictví obcí dle § 2.

13. [anonymizováno] přechod do vlastnictví obcí musí být výše citované podmínky splněny kumulativně. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že se jednalo o pozemky, které byly [anonymizováno] vlastnictví České republiky, a že se nacházejí v katastrálním území hl. města Prahy. Právo hospodaření k nim měly státní organizace ([anonymizováno] či Bytový podnik [obec a číslo]), u nichž na obce přešla funkce jejich zakladatele. Požadavek, aby obec resp. městská část s nemovitostmi hospodařila ke dni účinnosti tohoto zákona je dle judikatury (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]) nutno chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z [anonymizováno] či Bytových podniků způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Není pochyb o tom, že státní organizace měly bytové domy postavené i na předmětných pozemcích [anonymizováno] své držbě, nakládaly s nimi, převáděly je mezi sebou a hospodařily s bytovými domy a spravovaly je, neboť správa bytového fondu byla předmětem jejich činnosti. Na tomto závěru nic nemění to, že některé pozemky neměly [anonymizováno] své evidenci či že bytové domy převáděly„ bez pozemků“ či jako bytové domy„ na cizích pozemcích“, k pozemkům uzavíraly v roce 2004 nájemní smlouvy s domnělými vlastníky či v následujících letech jednaly s domnělými vlastníky o výkupu pozemků. Ostatně tyto námitky uváděli žalovaní na podporu svého tvrzení, že jsou stále vlastníky předmětných nemovitostí. Se zastavěnými pozemky obytnými domy pak předmětné pozemky tvoří jeden funkční celek, neboť v řízení bylo prokázáno, že se jedná o přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Konečně nejedná se o pozemky, které přecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 zákona. Ostatně žalovaná 3) přechod vlastnictví nijak nerozporovala, namítala pouze nedodržení lhůty stanovené v § 8 zákona. S touto námitkou se pak zcela správně vypořádal soud I. stupně (viz bod 60 rozsudku i odkaz na judikát). Lhůta stanovená v tomto ustanovení byla lhůtou pořádkovou; zápis do evidence nemovitostí měl jen deklaratorní účinek.

14. Nutno uzavřít, že všechny podmínky [anonymizováno] přechod vlastnictví dle zák. č. 172/1991 Sb. byly splněny a žalobce má aktivní věcnou legitimaci k podání této určovací žaloby.

15. Pokud jde o ostatní odvolací námitky, s nimi se již odvolací soud vypořádal v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], a tam uvedené závěry obstály před dovolacím soudem. Ohledně nich i při novém přezkumu odvolací soud vyšel ze zjištění [anonymizováno] I. stupně, že někdejšími spoluvlastníky pozemků [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno], z nichž později vznikly předmětné pozemky, k nimž se nyní žalobce domáhá určení vlastnického práva, byli mimo jiné právní předchůdci (JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] starší) žalovaných 1), 2), 4), 5) a 6). V 50. a 60. letech minulého století však vlastnické právo k předmětným pozemkům nabyl stát, když podíly [jméno] [příjmení] na pozemcích přešly na stát na základě propadnutí majetku dle označeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova] trestního v [obec] a podíly [jméno] [příjmení] byly vyvlastněny. Není přitom pochyb o tom, že stát se předmětných pozemků také zmocnil a disponoval s nimi jako s vlastními, jelikož na nich vybudoval funkční sídliště, jež také, a to včetně souvisejících pozemků, obhospodařoval, pročež i v případě formálně vadného postupu jejich převzetí nemohli by se právní nástupci původních vlastníků domáhat obnovení vlastnického práva jinak, než postupem podle restitučních předpisů (§ 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích). Žalovaní nemohli vlastnické právo nabýt ani vydržením, poněvadž nemohli mít pochybnosti o vlastnictví pozemků státem; navíc měli toliko tzv.„ knihovní držbu“, která nepožívá právní ochrany a nemůže se zde tudíž prosadit ani ta rozhodovací praxe, dle níž se oprávněné osoby výjimečně mohou domáhat ochrany svého vlastnického práva mimo rámec restitučních předpisů. Jestliže původní vlastníci pozbyli vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na předmětných pozemcích, nemohly být tyto ani předmětem dědictví. Odvolací soud uzavírá, že předchůdci žalovaných vlastnické právo k předmětným nemovitostem v rozhodném období pozbyli a jeho obnovení se bylo možno domoci toliko cestou restituce.

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek [anonymizováno] výroku I. o věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení a úspěšnému žalobci a vedlejšímu účastníku na jeho straně právo na náhradu nákladů nepřiznal s odkazem na § 150 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje odvolací soud [anonymizováno] skutečnosti, že poté, [anonymizováno] měly pozemky ze zákona připadnout do vlastnictví obce (rok 1991), vyzývali žalované k jejich údržbě, uváděli, že je nemají [anonymizováno] své evidenci apod. a žalobu na odstranění vadného zápisu v katastru nemovitostí podali až v roce [rok]. Po dlouhou dobu tak drželi žalované v nejistotě. Nepřiznání nákladů řízení se pak postavení žalobce i vedlejšího účastníka významněji nedotkne. S odkazem na § 150 o.s.ř. nepřiznal odvolací soud v řízení úspěšnému žalobci a vedlejšímu účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení, a to ze stejných důvodů.