o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu o zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl a výrokem III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky.

2. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal jako insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] zaplacení [částka] jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu pro [část Prahy] (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba řízení v délce více jak 10 let a 8 měsíců je nepřiměřená. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zaplacení částky [částka] jako žalobce. Jednalo se o spor o náhradu škody vzniklé zanedbáním dohledu konkurzního soudu, a i když nešlo o řízení jednoduché, celková doba řízení dle žalobce neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci. Žalobce vyčíslil výši přiměřeného zadostiučinění na částku [částka] s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši [částka] (za první dva roky v poloviční výši).

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., ve výši [částka], jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], původně zahájeném u Okresního soudu ve [obec]. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku dne [datum] poskytla relutární náhradu ve výši [částka]. Posuzované řízení mělo pro žalobce nižší význam, neboť vedl řadu dalších sporů, a to v řádech milionů korun, od roku [rok] nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a sám na sebe podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, do něhož se přihlásilo 20 věřitelů s pohledávkami v celkové hodnotě [částka]. [příjmení] nároku se žalobce domáhal z titulu odpovědnosti správce konkurzní podstaty po správci samotném, a to v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], kdy po neúspěchu v uvedeném řízení, již nemohl být v nejistotě ohledně výsledku namítaného řízení. Pro snížený význam žalovaná ponížila základní částku o 10 % a pro složitost o 30 %. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

4. Žalobce ve svém podání ze [datum] potvrdil obdržení částky ve výši [částka] od žalované, ale s ohledem na podání dovolání v posuzovaném řízení navrhl přerušení řízení do skončení dovolacího řízení. Usnesením z [datum] bylo řízení k návrhu žalobce přerušeno. Dne [datum] byla věc u Nejvyššího soudu ČR vyřízena. Protože byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne [datum].

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] byla podána k Okresnímu soudu ve [obec] žaloba o zaplacení částky [částka] jako náhrady škody proti žalované [příjmení], a to [právnická osoba] s.r.o., [IČO], ve věci škody vzniklé v řízení probíhajícím pod sp. zn. [spisová značka] u Krajského soudu v Hradci Králové, v němž byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], kdy žalobci vznikla škoda neoprávněným soupisem majetku [právnická osoba] s.r.o. do konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], kdy hotovostní prostředky společnosti byly zařazeny do prostředků úpadce a bylo s nimi disponováno. Ačkoliv o tom byl informován konkursní soud, nebyla učiněna náprava a nebyly společnosti vráceny. Dne [datum] se konalo jednání, na němž OS ve [obec] vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil OS pro [část Prahy]. Dále v bodu 7 odůvodnění podrobně popsal průběh posuzovaného řízení, které ke dni rozhodování soudu I. stupně dosud neskončilo.

7. Zjištěný skutkový stav posoudil dle § 1,§ 13, § 14, § 15 a § 31a zák. č. 82/1996 Sb. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od [datum], kdy byla podána žaloba, 12 let a 10 měsíců a dosud nebylo skončeno. Konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Posuzované řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci nebyly shledány průtahy a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. Pokud jde o formu zadostiučinění, dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Vycházel z částky [částka] za první dva roky a z částky [částka] za každý další rok řízení a částky [částka] za jeden měsíc řízení a dospěl k základní částce [částka]. Tuto částku korigoval dle § 31a odst. 3 s ohledem na okolnosti případu. Pro skutkovou a právní složitost věci snížil základní částku o 30%. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, proto přistoupil ke snížení o 20%. Pro použití dalších kritérií neshledal důvody a dospěl k závěru, že žalobci jako přiměřené zadostiučinění náleží základní částka snížená o 50%. S ohledem na poskytnuté zadostiučinění žalovanou ve výši [částka] přiznal žalobci dalších [částka]. Úrok z prodlení přiznal dle § 1970 o.z. od [datum] a výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o.s.ř.

8. Rozsudek napadli včasným odvoláním žalobce i žalovaná.

9. Žalobce namítal, že napadený rozsudek především nezohlednil, že posuzované řízení nebylo ke dni vydání rozhodnutí stále ukončeno (jakkoli si je žalobce vědom, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] Cpjn 206/2010 lze přiměřené zadostiučinění přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona, nebylo doposud pravomocně skončeno). Žalobce však v předmětném řízení podal dovolání, o kterém bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. Aktuálně byl v předmětném řízení odvolacím soudem, tj. Městským soudem v Praze vydán rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu prvého stupně se v zamítavém výroku o věci samé co do požadavku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení potvrzuje. Žalobce hodlá využít mimořádného opravného prostředku, tj. podat ve věci dovolání a věc tak bude opětovně řešit Nejvyšší soud. V každém případě ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo dosud řízení ukončeno a již jen tato skutečnost odůvodňuje navýšení přiměřeného zadostiučinění, neboť předmětné řízení je vedeno od [datum], tj. ke dni sepisu odvolání již 13 let a 1 měsíc. Dále i nesouhlasil se snížením o 20% s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy. Žalobce má za to, že spor v řízení sp.zn. [spisová značka] nebyl nijak mimořádně složitý, a to ani skutkově, ani právně. Jedná se o spor, kde je třeba primárně posoudit, zda částka [částka] byla bývalým správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [příjmení] zařazena do konkurzní podstaty úpadce v září [rok] oprávněně či neoprávněně. Žalobce se v předmětném řízení domáhá náhrady škody a tvrdí, že uvedené hotovostní prostředky žalobce (resp. [právnická osoba] s.r.o.) byly do konkurzní podstaty pojaty neoprávněně. Žalobce má za to, že věc po právní stránce není nijak mimořádně složitá, po skutkové stránce se řešilo zejména to, zda se jednalo o hotovost na pokladně nebo zda byla provedena platba na úpadce, což opět není nijak mimořádně složitá záležitost po skutkové stránce. Ačkoliv obě strany sporu využívaly svých procesních práv a navrhovaly důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze dle žalobce uzavřít, že věc byla po právní a skutkové stránce složitá natolik, že se vymykala běžným situacím a že to zakládá důvod pro snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění. Ani okolnost, že v řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, nemůže sama o sobě vést k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, navíc o 20%. Tento závěr soudu nemá oporu v základních prizmatech, jimiž je na přiměřené zadostiučinění nahlíženo, jak jsou uvedena v Stanovisku NS Cpjn 206/2010. Žalobce má proto za to, že bylo na místě vyhovět žalobě v plné výši, s výjimkou částky [částka], kterou již žalobce od žalované skutečně obdržel. V tomto směru žalobce sděluje, že v této části, tj. co do částky [částka] bere žalobu v plném rozsahu zpět, v ostatním však na podané žalobě naopak v plném rozsahu trvá. Navrhoval, aby rozsudek soudu prvého stupně byl odvolacím soudem změněn tak, že bude rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále o povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce, to vše do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

10. Žalovaná napadla odvoláním výrok I. v části úroků z prodlení a výrok o nákladech řízení. Namítala, že se do prodlení nedostala, neboť v šestiměsíční lhůtě věc mimosoudně vyřídila a soud s výší jejího zadostiučiněním shodl. Žalobce podal žalobu ještě před uplynutím této lhůty. [příjmení], která byla žalobci nyní přiznána, je za následující období, když dosud věc ještě neskončila. Žalobce se ani nenamáhal vzít žalobu o přiznané zadostiučinění zpět. Nenáleží mu tudíž ani náklady řízení. Navrhovala zamítnutí žaloby o přiznané úroky z prodlení a požadovala zaplatit náklady předmětného řízení.

11. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalované je důvodné.

12. Soud I. stupně zcela správně uzavřel, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne [datum] a které dosud není skončeno, je nepřiměřeně dlouhé, a došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), rozhodnutí nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, byť se jedná o spor právně složitý a věc byla projednávána opakovaně před soudy všech stupňů. Odškodnění imateriální újmy náleží žalobci v penězích.

13. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Pokud jde o stanovení základní částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, která by se měla podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu pohybovat v rozmezí mezi [částka] až [částka] (za první 2 roky v poloviční výši) platí, že částka 15 000 je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3350/12). V daném případě soud vyšel ze základní částky [částka] a tuto částku odvolací soud považuje za odpovídající okolnostem posuzovaného řízení, a to s ohledem na jeho délku i skutečnost, že dosud neskončilo. Nicméně dle judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka]), ani v případě extrémní délky řízení (což zatím posuzovaný případ není), která by podle Stanoviska vedla k použití výchozí částky až [částka], nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky [částka], pokud se na celkové délce podílela složitost věci, což je daný případ.

15. Odvolací soud s poukazem na § 31a odst. 3 zákona zdůrazňuje, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení, není stanovena pevnými částkami, je tak přenecháno soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem případu za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. K otázce složitosti řízení Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. [spisová značka] uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní“. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání věci (viz též rozsudek sp.zn. [spisová značka] citovaný ve Stanovisku). Použití kritérií stanovených v § 31a o. s. ř. vyjadřuje objektivní složitost věci, v daném případě právní, stejně tak kritérium počtu instancí, které se na délce řízení podílejí a umožňují stanovit rozsah zadostiučinění přiměřený všem okolnostem případu.

17. Pokud jde o hodnocení kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona, v tomto směru považuje odvolací soud rozsudek soudu I. stupně za správný, neboť výše procentního snížení základní částky (o 50%) i použitá kritéria mohou obstát. V daném případě se jedná o spor mimořádně právně složitý, když z rozsudku NSČR sp. zn. [číslo jednací], kterým bylo zrušeno poslední ve věci vydané rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. [číslo jednací] vyplývá, že žalobce uplatňuje škodu ze dvou skutků, jednak škodu způsobenou nedostatečným dohledem konkurzního soudu a škodu za nedobytnost pohledávky, je zde dlouhodobě řešena otázka běhu subjektivní promlčecí lhůty, o složitosti věci vypovídá i samotná délka řízení a zejména skutečnost, že v současné době bude věc již opakovaně řešena před Nejvyšším soudem. Pokud soud I. stupně zohlednil, že věc je opakovaně řešena před soudem odvolacím i dovolacím, nijak se neodchýlil od ustálené judikatury (viz výše uváděné rozhodnutí NSČR), když v těchto případech přichází do úvahy korekce v rozmezí od 10% do až 35 %. Pokud tedy soud I. stupně snížil základní částku o 20%, nelze jeho úvaze nic vytknout. Žalobce se mýlí, že by soud nezohlednil, že posuzované řízení dosud trvá. Soud tuto skutečnost zohlednil a nad rámec zadostiučinění poskytnutého žalovanou přiznal mu další odškodnění do dne svého rozhodnutí, když jak výše uvedeno, vyšel i z vyšší než základní částky.

18. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek jako věcně správný a dle § 219 o.s.ř. potvrdil, pokud jde o přiznanou jistinu.

19. S ohledem na skutečnost, že od doby rozhodování soudu I. stupně uplynuly další měsíce, a věc je s dovoláním na NSČR, řízení tedy již trvá 13 let a 4,5 měsíce, přiznal odvolací soud žalobci další odškodnění, když shodně se soudem I. stupně základní částku (teď již [částka]) snížil o 50% (30% právní složitost, 20% za stupně soustavy) a s přihlédnutím dosud přiznaným částkách přiznal žalobci [částka]. V tomto rozsahu v zamítavém výroku rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů zpětvzetí žaloby ohledně mimosoudně zaplacené částky rozsudek v zamítavém výroku zrušil a řízení zastavil (§ 222a o.s.ř.).

20. K odvolání žalované odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o úrocích z prodlení a v závislém nákladovém výroku dle § 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Lze přisvědčit žalované, že pokud mimosoudně odškodnila žalobce částkou, jejíž výše odpovídá částce, jež by žalobci přiznal i soud (základní částka snížená o 50%), v době, kdy zatím neuplynula 6 měsíční lhůta stanovená v § 15 odst. 1 zákona, nevzniklo žalobci právo na úroky z prodlení ani z těch částek, které jsou z důvodů plynutí času a neskončení řízení soudy žalobci následně přiznávány. K posouzení této otázky však odvolací soud nemá odpovídající skutková zjištění. V tomto směru vyzve soud účastníky o doplnění svých tvrzení resp. důkazů.