pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem II. žalobu, co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl. Výrokem pod bodem III. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] jako příspěvku žalovaného na nepojištěné vozidlo z titulu povinného ručení, a to motorového vozidla [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka] nákladní vozidlo do 3,5 tun, které je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Jedná se o období od [datum] do [datum], kdy k tomuto vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti dle zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo bylo pojištěno u [právnická osoba] smlouvou [číslo] od [datum] do [datum]. Povinností vlastníků vozidel je udržovat údaje v registru vozidel pravdivé a dle skutečného stavu, přičemž pokud žalovaný svým povinnostem nedostál, nemůže se dovolávat nepravdivosti těchto údajů. Dle sdělení Ministerstva dopravy bylo předmětné vozidlo evidováno jako provozované a žalobkyně nemá informaci, že by bylo v rozhodnou dobu vyřazeno z provozu. V daném období byl vlastník vozidla - žalovaný povinen k zaplacení příspěvku ve výši [částka] za den celkem tedy za 123 dnů od [částka]. Žalobkyni tak vznikl dle zákona nárok na uvedený příspěvek + poplatek ve výši [částka] jako náklad na uplatnění pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dne [datum], avšak žalovaný ani v 30 denní lhůtě zákonný příspěvek ani náklady na uplatnění pohledávky neuhradil.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že vozidlo nebylo v určeném období provozováno a nenacházelo se na veřejně přístupném místě. O zániku pojištění, respektive toho, že vozidlo nebylo pojištěno, nebyl žalovaný žádným způsobem informován, jak ze strany [anonymizováno], tak i ze strany žalobkyně, takže o tom, že vozidlo je nepojištěno nevěděl a nemohl tak vozidlo znovu pojistit. Navíc dle zelené karty vozidlo pojištěno bylo. Dle žalovaného mělo být nepojištěné vozidlo vyřazeno z provozu a žalobkyně měla povinnost předat tyto data registru vozidel. Registr žalobkyně může obsahovat chyby a nemusí být právně závazný. Dle žalovaného, žalobkyně nepředložila důkazy, že by byl žalovaný provozovatelem či vlastníkem vozidla nebo, že by předmětné vozidlo nebylo pojištěno. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením a zastoupení advokátem je neúčelné.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy specifikovanými v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku a s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. uzavřel, že žalovaný jako vlastníka a provozovatel předmětného vozidla uzavřel k předmětnému vozidlu pojistnou smlouvu se společností [právnická osoba], přičemž pojištění bylo pro nezaplacení pojistného žalovaným ke dni [datum] ukončeno. Žalovaný v řízení tvrdil, že vozidlo nebylo provozováno a nenacházelo se na veřejně přístupné komunikaci, tyto skutečnosti však nijak neprokazoval, stejně tak skutečnost, že by vozidlo bylo zapsáno v rozhodné době jako vyřazené z provozu respektive, že by učinil veškeré kroky nezbytné k tomu, aby takto v rozhodné době bylo vozidlo zapsáno. Svou povinnost tvrzení ani důkazní žalovaný po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v řízení neprokázal. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 2 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, kdy jako vlastník vozidla zapsaného v registru silničních vozidel nesplnil povinnost pojištění odpovědnosti v uvedeném období. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 2 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Výše příspěvku je stanovena v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., a to ve výši [částka] za jeden den. Žalovaný je tak dále povinen zaplatit podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. zaplatit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to částku ve výši [částka]. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění o odpovědnosti po uplynutí výzvy k odstranění tj. 60 dnů od doručení výzvy. Výzva byla doručena dne [datum]. Teprve marným uplynutím této lhůty se stala neuhrazená částka splatnou. Žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum]. Soud proto žalobě vyhověl s tím, že úroky z prodlení přiznal až od [datum] a ve zbývající výši úroky z prodlení zamítl (výrok II. rozsudku soudu I. stupně). O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně měla ve věci úspěch částečný, avšak její neúspěch byl pouze v nepatrné části, proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou pak představovány zaplaceným soudním poplatkem a dále právní zastoupení advokátem, tak jak jsou specifikovány v botě 8 odůvodnění napadeného rozsudku. Soud I. stupně v daném případě uzavřel, že je zcela na uvážení účastníků, zda se nechají ve věci zastoupit, přičemž volbu právního zastoupení nelze žalobkyni nikterak vytýkat, neboť jde o její nezadatelné právo.

6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to proti výrokům I. a III. Žalovaný uvedl, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho tvrzení, že vozidlo mělo být podle zákona č. 56/2001 Sb. konkrétně pak podle § 12 odst. 1 písm. b) vyřazeno z provozu, pokud nebylo pojištěno a žalobce měl povinnost podle zákona č. 168/1999 Sb. ve smyslu § 15 odst. 1, 6 a 7 předat tyto data registru vozidel do 1 měsíce. Žalobce si ale nárokuje již několikátý měsíc v řadě a evidentně svou zákonnou povinnost nesplnil. Žalobce čerpá z vlastního registru pojištění, který sám spravuje, tento registr může obsahovat chyby a není možné si ověřit skutečnosti v něm zapsané. Podle názoru žalobce nemůže být právně závazný jako podklad pro obvinění z neplacení pojištění, jakožto i údaje z registru vozidel, který také není dle jeho názoru právně závazný a obsahuje chyby. Nebylo prokázáno, že byl ze strany [anonymizována dvě slova] informován o zániku pojištění. Skutečnost, že vozidlo nebylo provozované, a že bylo umístěno mimo pozemní komunikaci, prokázal svým tvrzením ve vyjádření k podanému odporu. Soud I. stupně nepřihlédl k § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. když v případě ponechání vozidla mimo pozemní komunikaci není povinnost mít uzavřené pojištění odpovědnosti za provozu vozidla. V tomto případě nemůže se jednat o provozování vozidla. Z uvedených důvodů navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že pokud žalobce odkazuje na ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších právních předpisů (s účinností od [datum]), pak dle tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon, jinak, musí být v popřípadě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikací povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Argumentaci soudů k původní právní úpravě účinné do 31. 12. 2017 proto není možné již používat. K tvrzení o tom, že údaje získané od pojistitelů a od Ministerstva dopravy v registru silničních vozidel jsou chybné, žalovaný ničeho nedlužil a ani netvrdil, v čem takové chyby spočívají. Ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích je povinností žalovaného jako vlastníka vozidla do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala (zaniklo pojištění odpovědnosti vozidla) podat žádost o zápis změněných údajů do registru silničních vozidel obecnímu úřadu s rozšířenou působností, a to nejenom změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, ale i změny ostatních údajů, včetně vyřazení silničního vozidla z provozu, zánik vozidla či jeho vývoz do jiného státu. Žalovaný však žádnou žádost o změnu údajů v registru vozidel nepodal, a proto žalobkyně vycházela ze zákonného ustanovení výše specifikovaného. Nedodržení této povinnosti je dle § 83 zákona č. 56/2021 Sb. přestupkem, za nějž hrozí uložení pokuty až do výše [částka]. Žalovaný tudíž porušil svou zákonnou povinnost, což nemůže být posuzováno k tíži žalobkyně. Na dodržování této povinnosti je zřejmý veřejný zájem, neboť registr silničních vozidel je informačním systémem veřejné správy. Žalobkyně postupuje při zjišťování informací ústavu nepojištěného vozidla podle zákonného postupu uvedeného v § 15 odst. 1 až 4 zákona č. 168/1999 Sb., kterým mu bylo sděleno, že vozidlo v registru silničních vozidel je zapsáno jako provozované bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. v mezích odvoláním dotčených v (výrok I. a III. rozsudku soudu I. stupně), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěné skutečnosti posoudil zcela správně po stránce právní. Jeho závěrům nemá, co by odvolací soud vytknul a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací námitky žalovaného nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

10. Jak soud I. stupně správně uzavřel vlastník tuzemského vozidla, tj. v tomto případě žalovaný, měl povinnost v případě svého vozidla, zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona č. 56/2001 Sb., upravujícího podmínky provozu na pozemních komunikacích, povinnost pojistit toto své vozidlo z titulu odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., a to po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil, a toliko tvrdil, že v uvedené době bylo jeho vozidlo odstavené mimo komunikaci a nebylo provozované. I kdyby tato skutečnost byla v řízení prokázána, nic by to neměnilo na povinnosti žalovaného mít své vozidlo ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. pojištěné. Žalovaný netvrdil, že by zde byly splněny výjimky předpokládané zákonem, tj. že by vozidlo bylo v registru zapsáno jako vyřazené z provozu nebo, že by vozidlo bylo vyvezené do jiného státu či vozidlo zaniklo, případně mu bylo odcizeno. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani to, že případně žalovaný nebyl svou pojišťovnou, se kterou měla dříve uzavřeno pojištění odpovědnosti, informován o zániku pojištění. Odkaz žalovaného na ustanovení § 15 odst. 1, 6 a 7 zákona č. 168/1999 Sb., je nepřípadný, neboť lhůta jednoho měsíce stanovená v ustanovení § 15 odst. 1 se týká pojistitele (příslušné [anonymizováno]), nikoliv žalobkyně (Kanceláře) a navíc ani případné nedodržení této lhůty ze strany [anonymizováno] žalovaného nic nemění na skutečnosti, že žalovaný je povinen předmětný příspěvek ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. hradit po dobu, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 uvedeného zákona, tj. po dobu, kdy bylo vozidlo zapsané v registru silničních motorových vozidel. Zda má či nemá být vozidlo zapsáno v registru silničních motorových vozidel je věcí vlastníka vozidla, nikoliv žalobkyně. Z uvedeného důvodu proto ani tato námitka nemůže obstát. Tvrzení, že registr může obsahovat chyby, nebylo v tomto konkrétním případě nijak doloženo a jde o tvrzení ryze účelové. Jelikož soud I. stupně posoudil věc zcela správně jak po stránce skutkové tak právní, a to i včetně výše příslušenství, postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé pod bodem I. potvrdil.

11. Jako věcně správný byl potvrzen podle téhož ustanovení o. s. ř. i výrok III. o náhradě nákladů řízení, neboť je právem účastníka řízení nechat se zastoupit právním zástupcem - advokátem, přičemž výše nákladů byla soudem I. stupně stanovena správně.

12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení měla žalobkyně ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada nákladů spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za 2 úkony právní pomoci - vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, kdy za 1 úkon právní pomoci dle § 7 advokátního tarifu náleží [částka] k tomu náležející 2 režijní paušály po [částka] + 21 % DPH, celkem tedy odvolací soud uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka].