pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 7C 195/2020-36

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům [částka] s úrokem z prodlení 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení 10% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali plnění ze smlouvy o převodu bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce] a o zřízení věcného břemene spočívajícího v právu doživotního užívání bytu prodávajícím, uzavřené dne [datum] mezi žalobci (kupujícími) a právním předchůdcem žalovaného [příjmení] [příjmení] (prodávajícím). Předmětem řízení byly platby spojené s užíváním převáděné bytové jednotky (poplatky do fondu a náklady služeb) za dobu od [datum] do [datum], ke kterým se JUDr. [příjmení] ve smlouvě zavázal a které v rozhodné době neplatil. Žalobci se domáhali zaplacení po žalovaném jako závětním dědici [příjmení] [příjmení], který dne [datum] zemřel. Soud I. stupně považoval za prokázané, že JUDr. [příjmení] nesplnil závazek vyplývající z článku VI kupní smlouvy hradit veškeré platby spojené s užíváním bytu, svého závazku si byl vědom, neboť i po převodu bytu platby platil, a to nejenom v době, kdy v bytě fakticky bydlel, ale i po srpnu 2013, kdy byl umístěn do zařízení žalované, a lze mít za to, že by je platil i nadále prostřednictvím svého účtu u [obec] spořitelny, pokud by tento účet nezrušil a finanční prostředky neuložil u žalovaného, kam mu pak chodily i jeho příjmy z důchodu. Od května [rok] hradili platby vůči SVJ žalobci a z důvodu promlčení žádali plnění za dobu od [datum] do úmrtí JUDr. [příjmení] [datum]. Žalovaný dědictví neodmítl, učinil prohlášení dědice o pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti byla vyčíslena částkou [částka]; soud I. stupně proto uzavřel, že jako dědic dlužníka odpovídá za dluhy dlužníka ve smyslu § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb občanský zákoník (dále jen o.z.). Soud I. stupně přiznal žalobcům i úrok z prodlení za dobu od [datum], vycházeje z toho, že první řádnou výzvou k zaplacení žalované částky byla až žaloba; ve zbylé části úroku z prodlení žalobu zamítl. Úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl nesprávnost závěru soudu I. stupně o existenci dluhu JUDr. [příjmení] vůči žalobcům, vytkl soudu I. stupně, že nevzal v úvahu dohodu žalobkyně s JUDr. [příjmení], že platby bude od okamžiku, kdy JUDr. [příjmení] neměl možnost platit platby prostřednictvím účtu u [právnická osoba], platit sama. Soud I. stupně se měl dle žalovaného podrobně a blíže nezabýval touto dohodou, odkázal na vyjádření žalobkyně u jednání dne [datum], kde existenci takové dohody sama tvrdila. Žalovaný má tedy za to, že žalobci upustili od požadavku, aby JUDr. [příjmení] platil platby za byt, který fakticky neužívá, a o placení ho nijak neupomínali. Žalovaný dále namítl, že pokud se v článku VI smlouvy JUDr. [příjmení] zavázal hradit platby po dobu užívání bytu, pak jde o závazek trvající pouze po dobu, po kterou JUDr. [příjmení] byt fakticky obýval, nikoli po dobu trvání doživotního práva užívání bytu. JUDr. [příjmení] přestal byt užívat v roce 2013, kdy byl umístěn do zařízení žalovaného, a poté žalobcům nic nebránilo byt užívat. Nemožnost užívat byt žalobci v době po 2013 žalobci neprokázali. Žalovaný též namítl, že článek VI smlouvy není dostatečně určitý a srozumitelný a závazek JUDr. [příjmení] platit žalobou uplatněné platby z něho nelze dovodit.

4. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odkázali na doslovné znění článku VI kupní smlouvy, trvali na tom, že jde o platné a určité ujednání o závazku prodávajícího JUDr. [příjmení], který souvisí s oprávněním JUDr. [příjmení] z věcného břemene byt užívat, a závazek platil po celou dobu trvání tohoto oprávnění, nikoli jen po dobu faktického bydlení JUDr. [příjmení] vy bytě. Ve shodě s tím byli žalobci dle smlouvy povinni zdržet se užívání bytu. Závazek JUDr. [příjmení] o úhradě plateb nebyl změněn či zrušen, trval po celou dobu trvání věcného břemene, tedy do smrti JUDr. [příjmení]. Byt užíval i tím, že v něm měl umístěny věci, pro které neměl jiné uskladnění. V zařízení žalovaného byl JUDr. [příjmení] od srpna [rok], přesto i pak platby platil, závazku si byl tedy vědom. Žalobci namítli, že žalovaný dezinterpretuje vyjádření žalobkyně učiněné před soudem I. stupně v souvislosti se zrušením účtu JUDr. [příjmení] u [obec] spořitelny v roce 2015. Po zrušení účtu JUDr. [příjmení] bylo nutné vyřešit placení plateb za byt, za jejichž úhradu jsou žalobci jako vlastníci bytové jednotky odpovědní ve vztahu ke společenství vlastníků jednotek, proto změnili zavedenou praxi a platby začali hradit společenství místo JUDr. [příjmení] sami, nešlo však o změnu či zrušení článku VI kupní smlouvy, což by se muselo stát písemně; nešlo ani o prominutí dluhu, pouze ho aktivně po JUDr. [příjmení] nevymáhali. Takto postupovali kvůli blízkému osobnímu vztahu žalobkyně a JUDr. [příjmení], přičemž žalobkyně měla i za to, že je závětní dědičkou [příjmení] [příjmení]. Dále uvedli, že JUDr. [příjmení] měl zájem byt vyklidit, zrušit věcné břemeno a umožnit žalobcům jeho užívání, k tomu však za života JUDr. [příjmení] nedošlo. Trvali na tom, že stav bytu bránící užívání bytu žalobci prokázali např. fakturou (resp. přílohou faktury) firmy, která po úmrtí JUDr. [příjmení] byt vyklízela.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolán žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, který odpovídá provedeným důkazům a je dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Na základě odvolacích námitek žalovaného k němu odvolací soud dodává, že jednotlivá dílčí skutková zjištění soudu I. stupně jsou ve vzájemném souladu a vytvářejí logický celek. Žalobci nabyli s účinností od [datum] bytovou jednotku od JUDr. [příjmení], ve prospěch kterého bylo zároveň zřízeno bezúplatné věcné břemeno doživotního užívání, s povinností oprávněného zakotvenou v článku VI odst. 2 kupní smlouvy platit vůči SVJ náklady spojené s užíváním bytu, tj. poplatky a služby, což se také dělo do května 2015, tedy i v době od srpna 2013, kdy začal pobývat v zařízení žalovaného. Po zrušení jeho bankovního účtu (ať již byly důvody jakékoli) platili platby vůči společenství vlastníků jednotek sami žalobci, kteří mají tuto povinnost ze zákona. S ohledem na blízký vztah žalobců a JUDr. [příjmení] plnění smluvní povinnosti nevymáhali, i s vědomím, že žalobkyně je na základě závěti JUDr. [příjmení] ze dne [datum] jeho závětní dědičkou. Poté co po smrti JUDr. [příjmení] zjistila, že dne [datum] sepsal JUDr. [příjmení] novou závěť ve prospěch žalovaného, žádá plnění dluhu JUDr. [příjmení] z pozůstalosti. Postup žalobkyně je srozumitelný a logický, neboť je zřejmé, že pokud by byla bývala zůstala závětní dědičkou ona, stala by se sama sobě dlužníkem a vyrovnání dluhu by se jí dostalo z pozůstalosti. Pokud se však hotovost JUDr. [příjmení] ve výsledné výši [částka] uložená v depozitu žalovaného stala pozůstalostí a žalovaný se stal dědicem, nelze v rozhodnutí žalobkyně domáhat se za daných okolností po žalovaném jako právním nástupci JUDr. [příjmení] úhrady dluhu spatřovat překvapivý či snad dokonce neetický postup. Námitka žalovaného, že žalobkyně a JUDr. [příjmení] se dohodli na tom, že platby budou hradit žalobci, není rozhodná. Ústní dohoda žalobkyně a JUDr. [příjmení] není platnou změnou článku VI odst. 2 kupní smlouvy, a to jednak pro nedostatek písemné formy, a dále též pro nedostatek vůle učinit změnu smlouvy, který plyne z okolnosti spočívající ve zrušení bankovního účtu JUDr. [příjmení], prostřednictvím kterého byly platby činěny. Za přesvědčivé považuje odvolací soud vysvětlení žalobkyně, že platby začala v květnu 2015 hradit ona s tím, že společnou vůlí obou smluvních stran bylo vyklidit byt, ukončit věcné břemeno a přenechat byt k dispozici žalobcům. Pokud je v článku VI odst. 2 smlouvy závazek JUDr. [příjmení] vymezen dobou užívání bytu, pak se odvolací soud ztotožňuje s výkladem, že rozhodná doba, za kterou se žalobci domáhají plnění, je dobou užívání bytu JUDr. [příjmení], neboť byt nebyl vyklizen a služebnost trvala. Námitka neurčitosti a nesrozumitelnosti článku VI odst. 2 smlouvy není důvodná, neboť smluvním stranám bylo jasné, jaký druh plateb (označené ve smlouvě jako všechny poplatky a služby spojené s užíváním bytu) se v tomto článku míní, přičemž výši plateb (zejména výši záloh za služby ve výši nedoplatků z vyúčtování) určovalo společenství vlastníků jednotek, tedy třetí nezávislá osoba. Skutečnost, že druh plateb i jejich výše (resp. způsob určení jejich výše) nebyl mezi účastníky sporný, dokládá zjištění, že JUDr. [příjmení] platil tyto platby po dlouhou dobu (8/ 2008 2015).

7. Správné je i právní hodnocení soudu I. stupně opřené o §1701 o. z., vycházející ze zjištění čisté hodnoty pozůstalosti [částka], výše žalované pohledávky [částka] a prohlášení dědice o pozůstalostním majetku ve smyslu § 1687 odst. 2 o. z. Odvolací soud pouze doplňuje, že JUDr. [příjmení] svědčilo oprávnění z věcného břemene sjednané smluvně v roce 2008 dle § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), transformované s účinností od [datum] do služebnosti bytu dle § [číslo] odst. 2, § 1297 o. z. Náklady spojené s touto služebností nesl dle smlouvy JUDr. [příjmení] a právě tyto náklady jsou předmětem řízení. Na tom nic nemění skutečnost, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně.

8. S ohledem na vše výše uvedené potvrdil odvolací soud napadený výrok I. ve věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř., včetně věcně správného závislého nákladového výroku III.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byli úspěšní žalobci, a proto mají právo na náhradu nákladů právního zastoupení, tj. které představuje odměna advokáta určená dle § 7, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/196 Sb. za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne [datum]), hotové výdaje 2x [částka] určené dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH, vše v celkové výši [částka].