pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] (výrok I.), a uložil žalobkyním povinnost nahradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi náklady řízení (výroky II. a III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly převodu náhradního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] k uspokojení jejich restitučního nároku plynoucího z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] (tj. rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]), kterým bylo rozhodnuto o nevydání odňatých pozemků parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], vše v k.ú. [část obce] a právu oprávněných osob na náhradu. Soud I. stupně učinil závěr, že žalobkyně jsou oprávněné osoby dle [ustanovení pr. předpisu], jejich zatím neuspokojený restituční nárok z titulu náhrady za nevydané pozemky činí minimálně [částka] a ze strany žalovaného a jeho právního předchůdce (míněno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) došlo k liknavému a diskriminačnímu postupu při uspokojování restitučního nároku, neboť tento nebyl ani po 22 letech uspokojen. Soud I. stupně žalobu zamítl pro nepřevoditelnost žádaného náhradního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], která je dána jednak přednostním právem vedlejšího účastníka na převod tohoto pozemku dle [ustanovení pr. předpisu], o který požádal dne [datum], a dále pak též tím, že do pozemku parc. [číslo] je vklíněn pozemek parc. [číslo] jehož vlastníkem je též stát, který by pozbytím vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] pozbyl možnost přístupu k pozemku parc. [číslo] z veřejné komunikace, což by vedlo k dalším problémům při hospodaření s tímto pozemkem. S ohledem na úspěch žalovaného a vedlejšího účastníka ve sporu postupoval soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyním nahradit úspěšným účastníkům účelně vynaložené náklady řízení.

3. Proti rozsudku podaly žalobkyně včasné odvolání. Neztotožnily se se závěrem soudu I. stupně, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] není vhodný k převodu za účelem uspokojení restitučního nároku žalobkyň. Argumentovaly tím, že jde o zemědělský pozemek, konkrétně samostatnou zahradu, která netvoří funkční celek s žádným rodinným domem. Žádost vedlejšího účastníka o převod bez dalšího neznamená jeho absolutní přednost před žalobkyněmi a soud se měl zabývat tím, zda a proč obec na převodu trvá a zda bude vůbec žádosti vyhověno, navíc právo obce na převod pozemku je s ohledem na termín podání žádosti promlčené. Za nesprávné (irelevantní) označil odůvodnění soudu I. stupně týkající se pozemku parc. [číslo] přístupu k němu. Dle žalobkyň by vydáním pozemku parc. [číslo] nedošlo k zásahu do práv třetích osob k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalobkyně též namítly nesprávný procesní postup soudu I. stupně, spočívající v nepřipuštění změny žaloby, kterou žalobkyně navrhovaly podáním ze dne [datum] a kterou se domáhaly převodu dalších (nově označených) 11 náhradních pozemků. Žalobkyně jsou tak nuceny zahajovat nový spor, ve kterém se budou opět od počátku řešit totožné skutkové a právní okolnosti, což je nehospodárné, neboť výsledky dosavadního řízení by mohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu. Žalobkyně napadly i výrok o nákladech řízení, neboť mají za to, že vůči nim byl odůvodněn postup dle § 150 o. s. ř., přičemž okolnosti zvláštního zřetele hodné spatřují v okolnostech případu, kdy jde o návrh restituentů dlouhodobě se domáhajících uspokojení restitučního nároku. Přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému a především vedlejšímu účastníkovi, na jehož účast v řízení neměly žalobkyně vliv a považují ji za nadbytečnou, je dle žalobkyň nepřiměřeně tvrdé, když je zřejmé, že ani jednomu z nich by nepřiznáním náhrady nákladů řízení nevznikla zvlášť závažná újma.

4. Žalovaný a vedlejší účastník navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň proti rozhodnutí ve věci samé není důvodné.

6. Soud I. stupně opřel zamítnutí žaloby o nepřevoditelnost pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] danou dvěma důvody, totiž požadavkem obce o převod a nevhodností pozemku k vydání třetí osobě s ohledem na vzájemnou polohu pozemků parc. [číslo] obou ve vlastnictví státu. Odvolací soud považuje za dostatečný důvod k zamítnutí žaloby v pořadí druhý uvedený důvod zamítnutí žaloby. Pozemky parc. [číslo] jsou ve vlastnictví státu, přičemž pozemek parc. [číslo] je vklíněn do pozemku [číslo], tzn. je jím obklopen ze tří stan; ze čtvrté strany sousedí s pozemkem parc. [číslo] zahrada ve vlastnictví fyzické osoby. Lokalita, ve které se pozemky parc. [číslo] nacházejí, je ohraničena ulicemi [anonymizováno] (z ní je přístup k pozemku parc. [číslo]), dále ulicí [ulice] a ulicí [ulice] Odvolacímu soudu je z jeho rozhodovací praxe známa obtížnost a dlouhodobost sporů týkajících se zpřístupnění pozemků z komunikace a zřizování věcných břemen včetně jejich ocenění, přičemž takový spor by nebylo možné v případě převodu pozemku parc. [číslo] žalobkyním vyloučit. Ani odvolací soud proto nepovažuje za vhodné, aby soud svým rozhodnutím přispěl ke změně vlastnictví jednoho z pozemků parc. [číslo] k možnosti vzniku sporů mezi vlastníky pozemku parc. [číslo]. Vzhledem k tomu, že poloha pozemků parc. [číslo] je dostatečným důvodem k zamítnutí žaloby, nezabýval se již odvolací soud blíže otázkou priority požadavku obce na převod pozemku.

7. Odvolací námitku žalobkyň, že soud I. stupně pochybil, pokud nepřipustil změnu žaloby a předmětem řízení se tak vedle pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nestalo dalších 11 pozemků, nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Žalobkyně argumentovaly tím, že jsou nuceny zahajovat nový spor, ve kterém se budou opět od počátku řešit totožné skutkové a právní okolnosti. S námitkou žalobkyň, že takový postup je nehospodárný, odvolací soud nesouhlasí. Z obsahu spisu i přezkoumávaného rozsudku vyplývá, že podstatná část rozhodných skutečností je mezi účastníky nesporná. Je nesporné, že žalobkyně jsou oprávněné osoby dle zákona o půdě a že jim svědčí restituční nárok plynoucí z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], za odňaté a nevydané pozemky parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra], vše v k.ú. [část obce]. Pokud jde o ocenění restitučního nároku, účastníci i soud I. stupně zjevně vycházeli ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [číslo] ze dne [datum], ve kterém byly oba pozemky oceněny jako stavební dle [ustanovení pr. předpisu], částkou [částka] (odňatý pozemek parc. [číslo]) a [částka] (odňatý pozemek parc. [číslo]) a oceněny byly i porosty částkou [částka], tj. vše celkem částkou [částka]. Mezi účastníky není sporné ani to, že restituční nárok byl již v roce [rok] částečně uspokojen převodem tří náhradních pozemků Smlouvou o převodu pozemků [číslo] ze dne [datum]. Ve smlouvě se výslovně uvádí, že restituční nárok v hodnotě [částka] se převodem tří náhradních pozemků uspokojuje v části [částka]. Žalobkyním tedy nic nebrání v tom, aby výše uvedená nesporná stanoviska stran použila v novém řízení zahájeném stručnou a věcnou žalobou obsahující rozhodné skutečnosti a zaměřenou především na vlastnosti a hodnotu vhodných náhradních pozemků. Lze tedy shrnout, že zásadní otázkou k řešení v novém řízení zůstává primárně otázka převoditelnosti a hodnoty náhradních pozemků. Odvolací soud dodává, že žalobkyně se v daném řízení domáhaly převodu nově označených 11 pozemků pouze na základě zjištění, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako jejich vlastník; bližší lustraci pozemku před podáním návrhu na změnu žaloby nečinily ani předem nezjistily stanovisko žalovaného a vedlejšího účastníka, zjevně s tím, že vše o pozemcích bude zjišťováno až v rámci soudního řízení. Takový postup žalobkyň však odvolací soud nepovažuje za dostatečný podklad pro pokračování v řízení.

8. Nepřipuštění změny žaloby nepovažuje odvolací soud za nesprávný procesní postup soudu I. stupně ani z hlediska námitky žalobkyň, že se již dlouhodobě marně domáhají uspokojení restitučního nároku. Odvolací soud si je vědom náročnosti procesu uspokojování restitučních nároků formou náhradních pozemků, a to jak z hlediska oprávněných osob, tak povinného [příjmení] [anonymizována dvě slova]. V daném konkrétním případě odvolací soud připomíná, že restituční nárok žalobkyň byl zčásti uspokojen již v roce [rok] převodem tří náhradních pozemků – orné půdy v k. ú. [část obce] o celkové výměře [výměra] a hodnotě [částka] (parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra]) Smlouvou o převodu pozemků [číslo] uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a žalobkyněmi dne [datum]. Nelze pominout, že žalobkyním se tímto dostalo nezanedbatelné výměry [výměra] orné půdy nezanedbatelné bonity (kod [anonymizováno] [číslo], tj. [anonymizováno] [spisová značka] ve smyslu [ustanovení pr. předpisu]), přičemž odňatá a nevydaná výměra činí [výměra]. Žalovaný tedy sice může být shledán liknavým s uspokojením restitučního nároku v jeho zbylé finančně vyjádřené hodnotě [částka] ([částka] - [částka]), automaticky to však neznamená liknavost s plněním nároku v naturální formě. Odvolací soud má totiž za to (vycházeje z právní úpravy obsažené v [ustanovení pr. předpisu] a její postupné novelizace, zejména z původního znění ustanovení § 11 zákona o půdě ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], že rozhodným kritériem při poskytování náhrady je sice především hodnota odňatých a náhradních pozemků, ale za určitých okolností se jimi může stát i výměra a bonita. Odvolací soud si je vědom toho, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]) zdůrazňuje cenu odňatého a náhradního pozemku jako vhodné univerzální kritérium, zároveň však u tohoto kritéria uvádí„ zejména“ či„ zásadně“; lze tak usuzovat, že byť jde z hlediska Nejvyššího soudu o významné kritérium ekvivalence mezi odňatými a náhradními pozemky, nevylučuje výslovně kritéria jiná. V daném případě jde o uspokojení restitučního nároku, kdy odňaté a nevydané pozemky byly oceněny jako stavební a nárok je uspokojován („ vyplňován“) zemědělskými pozemky v několikanásobně nižší hodnotě a tudíž několikanásobně vyšší výměře. Odvolací soud je přesvědčen, že výše uvedené je zákonem nechtěný a nezamýšlený vedlejší důsledek mechanické aplikace § 28a zákona o půdě. Při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nelze než dospět k závěru, že i v případě, kdy odňatý pozemek byl v době odnětí určen k zastavění a jako takový se oceňuje, je při poskytování náhrady ve formě náhradních pozemků pro účely určení rozsahu naturální náhrady rozhodná výměra a kvalita pozemků (odňatého a náhradního), jinak řečeno, naturálně zásadně není na místě bez vážného důvodu poskytnout podstatně více (ve smyslu více výměry a vyšší kvality), než bylo odňato. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem zákona o půdě i s přirozeným celospolečenským vnímáním půdy (ve smyslu území zemského povrchu) jako specifické majetkové hodnoty, omezené a neobnovitelné. Na specifičnosti půdy coby majetkové hodnoty je ostatně zákon o půdě založen. Mechanický výklad realizace zákona o půdě, vycházející pouze z finančního vyčíslení restitučního nároku bez dalšího, vede k tomu, že oprávněné osoby vyplňují restituční nárok velkým množstvím zemědělských pozemků nacházejících se na celém území [anonymizováno]. Pokud by uplatnění nároku na náhradní pozemek bylo zásadně limitováno (alespoň přibližně) odňatou výměrou, přistupovaly by oprávněné osoby k volbě náhradních pozemků jistě s větším uvážením.

9. Výše uvedený názor odvolacího soudu o limitu daném výměrou a bonitou odňatého pozemku platí jen vůči naturální formě náhrady a neznamená, že by nárok oprávněné osoby na náhradu za odňatý stavební pozemek neměl být uspokojen v plné výši. Pokud by došlo k situaci, kdy za odňatý stavební pozemek nebude poskytnut náhradní stavební pozemek/stavební pozemky přibližně srovnatelné výměry a ceny, ale bude poskytnut náhradní zemědělský pozemek/pozemky srovnatelné výměry a bonity, nikoli však ceny, neboť cena odňatého stavebního pozemku určená dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., se může řádově lišit od ceny náhradního zemědělského pozemku, určené dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, a tudíž naturálním plněním nebude restituční nárok uspokojen zcela, pak se jako spravedlivé a rozumné uspořádání poměrů státu a oprávněné osoby jeví kombinace naturální a finanční náhrady, tedy ona část nároku, která nebyla uspokojena poskytnutím náhradního pozemku srovnatelné výměry, bude nahrazena finančně. Oprávněný zájem oprávněné osoby tímto postupem nebude dotčen, neboť zákon o půdě zná obě formy náhrady, oprávněné osobě se dostane takové výměry, která odpovídá odňatému pozemku, a v celkovém souhrnu se jí dostane plnění v takové hodnotě, která vychází ze stavebního charakteru původního pozemku. Překážkou takovému postupu není ani skutečnost, že není výslovně upraven v zákoně o půdě, neboť je v souladu s účelem tohoto zákona. Ostatně nešlo by o první výklad zákona o půdě, který by reagoval na nedostatky doslovné právní úpravy v zákoně obsažené. I postup žalobkyň domáhajících se převodu konkrétního pozemku není postup zákonem výslovně upravený, ale vyvolaný faktickou potřebou reagovat na nesprávnou aplikaci § 11a zákona o půdě [anonymizováno] úřadem. Též je judikaturou překonáván rozpor mezi zněním zákona o půdě a jeho smyslem a účelem v otázce určení adekvátní a spravedlivé výše finanční náhrady.

10. S ohledem na vše výše uvedené potvrdil odvolací soud napadený zamítavý výrok ve věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

11. Odvolací soud posoudil jako důvodnou odvolací námitku žalobkyň proti nákladovým výrokům. Odvolací soud již výše uvedl, že si je vědom náročnosti procesu uspokojování restitučních nároků formou náhradních pozemků jak z hlediska oprávněných osob, tak z hlediska povinného [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Zohlednil, že žalobkyně se domáhaly uspokojení existujícího restitučního nároku, přičemž důvodem procesního neúspěchu není nedostatek restitučního nároku na náhradu, ale objektivní nedostatky na straně náhradních pozemků, existující nezávisle na vůli žalobkyň. Odvolací soud proto v daném případě aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a změnil nákladový výrok týkající se řízení před soudem I. stupně tak, že procesně úspěšným účastníkům na straně žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Ze stejných důvodů aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. i v souvislosti s náklady odvolacího řízení.