o 2 185 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně a výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, aby žalovaný č. [hodnota] [Jméno žalovaného]. a původně žalovaný č. [hodnota] [jméno FO] (zemřelý dne [datum]) byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku [částka] s příslušenstvím. Výrokem pod bodem II. soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit prvnímu žalovanému společnosti [Jméno žalovaného]. částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále výrokem pod bodem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce na nákladech řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě, které se žalobce domáhal na žalovaném č. [hodnota] zaplacení částky [částka] s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, kdy žalovaný č. [hodnota] byla jejím objednatelem a žalobce č. [hodnota] byl zhotovitelem, přičemž předmětem smlouvy o dílo byla výstavba domu č. [hodnota] a domu č. [hodnota] v [adresa]. Cena díla byla dohodnuta ve výši [částka] bez DPH. Žalovaná částka představuje neuhrazené faktury označené žalobcem. Zaplacení poslední faktury na částku [částka], která byla splatná dne [datum] bylo podmíněno dokončením a předáním stavby, včetně předání klientovi. Žalovaný č. [hodnota] dopisem z [datum] doručeným žalobci dne [datum] od smlouvy o dílo odstoupil s odůvodněním, že dílo nebylo dokončeno a předáno do [datum]. Tento úkon žalobce považuje za neplatný, neboť oba domy byly dokončeny a prodány klientům. V průběhu řízení žalobce uvedl, že již netrvá na svém názoru, že odstoupení od smlouvy bylo neplatné.

3. Žalovaný č. [hodnota] navrhl zamítnutí žaloby s tím, že sice rodinné domy byly prodány, avšak nebyly žalobcem dokončeny a řádně předány. Proto první žalovaný od smlouvy odstoupil. Žalobce měl podle smlouvy realizovat stavby ke své tíži, ke stavbě obou domů však využíval [právnická osoba], který hradil první žalovaný a který byl dodáván společnostmi označenými v žalobě. Žalobci byl tento materiál vyúčtován částkou [částka] a v této částce tedy první žalovaný vznesl námitku započtení. Dále žalovaný č. [hodnota] namítl, že žalobce neprovedl práce v hodnotě [částka].

[právnická osoba] průběhu řízení byla žaloba rozšířena proti původně žalovanému č. [hodnota] panu [adresa], kdy žalobní návrh vůči němu byl odůvodněn tím, že tento žalovaný porušil své povinnosti jednatele, a proto musí nahradit žalovanou částku spolu s žalovaným č. [hodnota].

5. Druhý žalovaný [jméno FO] v průběhu řízení namítl nedostatek své pasivní legitimace, neboť podmínka pasivní legitimace by byla splněna pouze za předpokladu, že by jako jednatel žalovaného neplnil své zákonné povinnosti uvedené v § 159 odst. 3 občanského zákoníku.

6. Soud I. stupně po provedeném dokazování a s odkazem na závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kdy dokazování je popsáno v bodech 5 až 23 odůvodnění napadeného rozsudku uzavřel, že mezi žalobcem a prvním žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo, kdy žalobce vystupoval jako zhotovitel a žalovaný jako objednatel. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce provést výstavbu domu č. [hodnota] a č. [hodnota] v obci [adresa]. Termín zhotovení díla byl [datum]. Protože v tomto termínu nebylo dílo dokončeno, žalovaný od smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum], který byl doručen žalobci dne [datum]. Tento právní úkon soud I. stupně považuje za platný, neboť žalobce nesplnil svůj závazek provést dílo v dohodnutém termínu a žalovaný č. [hodnota] byl tak po uplynutí 30 dnů od dohodnutého termínu dokončení díla v právu od smlouvy odstoupit, což vyplývá ze smlouvy o dílo. Poté, co žalovaný od smlouvy odstoupil již žalobce žádné práce neprováděl, což účastníci učinili nesporným. Žalobci nebyly proplaceny faktury, kdy žalobce prokázal svůj nárok na doplacení díla ve výši [částka]. Vůči této částce první žalovaný vznesl námitku započtení ve výši [částka]. Tuto námitku započtení vznesenou prvním žalovaným soud I. stupně shledal důvodnou, a proto žalobu ve vztahu k prvnímu žalovanému zamítl.

7. Dále se soud I. stupně zabýval pasivní legitimací původně druhého žalovaného pana [adresa], který vystupoval jako jednatel prvního žalovaného, kdy soud I. stupně dospěl k závěru, že nároku ve vztahu k tomuto žalovanému není důvodný. Uzavřel, že druhý žalovaný není v řízení pasivně legitimován. Žalobce svůj návrh vůči němu odůvodnil tím, že u tohoto žalovaného jde o „zákonné ručení“ ve smyslu § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Z tohoto ustanovení však žádné zákonné ručení jednatele za závazky právnické osoby nevyplývá. V řízení nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné skutečnosti, na základě níž by soud mohl dospět k závěru, že původně druhý žalovaný [jméno FO] v případě úspěchu žalobce ve vztahu k prvnímu žalovanému by byl povinen žalobci plnit společně a nerozdílně s prvním žalovaným, když smluvní vztah byl uzavřen mezi žalobcem a prvním žalovaným. Druhý žalovaný k závazku nikdy nepřistoupil.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému druhému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kdy náklady jsou vyčísleny v bodě 35 odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] včasné odvolání, ve kterém namítá, že řízení je opakovaně stiženo vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Opakovaně tak při rozhodování soud I. stupně nevzal v úvahu jednání žalovaných v rozporu s dobrými mravy. Dále odkazuje na závěry znaleckého posudku, který stanovil ocenění dosud provedeného díla, jakož i ocenění vad a nedodělků, a to přesto, že vadné plnění neexistovalo a nebylo v odůvodnění odstoupení od smlouvy. Jediným důvodem odstoupení od smlouvy bylo prodlení s předáním stavby. Jelikož soud I. stupně odmítl provést tento znalecký posudek, chybně uzavřel, že nárok žalobce není důvodný.

10. Žalovaní ve svém písemném vyjádření navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

11. V průběhu odvolacího řízení dne [datum] původně druhý žalovaný pan [jméno FO] zemřel. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] soud I. stupně řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tj. do skončení dědického řízení po zemřelém žalovaném č. [hodnota].

12. V průběhu odvolacího řízení pak došlo k zahájení insolvenčního řízení na dlužníka: [Jméno žalovaného]., tedy prvního žalovaného. Usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo] soud v Praze zjistil úpadek dlužníka společnosti [Jméno žalovaného]. a prohlásil konkurz na majetek dlužníka (prvního žalovaného). Tím došlo ze zákona k přerušení řízení v důsledku konkurzu ve vztahu k prvnímu žalovanému, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením soudu I. stupně ze dne [datum].

13. Následně dne [datum] došlo usnesením Okresního soudu v [adresa] pod č. j. [spisová značka] k uzavření pozůstalostního řízení po zemřelém [adresa], kdy za dědice byli označeni nyní druhá žalovaná [jméno FO], třetí žalovaná [jméno FO], čtvrtá žalovaná [jméno FO] a pátá žalovaná [jméno FO]. O vstupu těchto účastnic do řízení došlo usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

14. Jelikož insolvenční řízení – konkurz na majetek prvního žalovaného nadále probíhal i ke dni [datum], bylo k tomuto dni ve vztahu k prvnímu žalovanému řízení nadále přerušeno a v odvolacím řízení bylo možno pokračovat toliko proti právním nástupcům původně druhého žalovaného [adresa].

15. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] rozhodoval o odvolání právních nástupců zemřelého [adresa] a ve vztahu k nim byl tímto rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

16. Ke dni [datum] došlo ke zrušení konkursu na majetek původně prvního žalovaného [Jméno žalovaného]., a to po splnění rozvrhového usnesení. První a žalovaný je nadále zapsán v obchodním rejstříku. Jsou proto splněny procesní podmínky pro přezkum rozsudku soudu prvního stupně i ve vztahu k žalovanému společnosti [Jméno žalovaného].

17. Odvolací soud proto z podnětu podaného odvolání ve vztahu k žalovanému společnosti [Jméno žalovaného]. přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

18. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil zcela správně ve vztahu k prvnímu žalovanému i po stránce právní. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že námitka započtení vznesená prvním žalovaným a ve výši [částka] je důvodná, neboť v průběhu řízení se žalovanému provedenými důkazy podařilo prokázat, že má vůči žalobci ve výši přesahující žalobou uplatněný nárok, splatné pohledávky. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně správně žalobu na zaplacení částky [částka] zamítl. Dále soud prvního stupně uložil výrokem pod bodem II žalobci povinnost zaplatit prvnímu žalovanému částku [částka], o níž žalovaný bezpochyby prokázal, že v tomto rozsahu jeho nárok převyšuje uplatněný nárok žalobce.

19. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby ve vztahu k žalovanému [Jméno žalovaného]. je i ta skutečnost, že v průběhu řízení, jak výše uvedeno, probíhalo insolvenční řízení na majetek tohoto žalovaného a byl prohlášen konkurs. Tímto okamžikem tak bylo možno pohledávky ve vztahu k tomuto žalovanému uplatnit toliko v insolvenčním řízení. Pokud insolvenční řízení skončilo splněním rozvrhového usnesení, pak tím došlo i k faktické nemožnosti přiznání případného nároku žalobce v tomto nalézacím řízení, neboť tento nárok mohl být toliko přiznán jen v probíhajícím insolvenčním řízení.

20. O zbývající částce [částka] z titulu vzájemného nároku, soud prvního stupně uzavřel, že o této částce, tj. o vzájemném nároku prvního žalovaného ve vztahu k žalobci rozhodne až v konečném rozsudku. Proto ve vztahu k prvnímu žalovanému soud rozhodl částečným rozsudkem dle § 152 odst. 2 o. s. ř., neboť to považoval za účelné z hlediska ekonomiky řízení.

21. K tomu odvolací soud dodává, že ačkoliv bylo výrokem pod bodem III rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit "žalovaným" náklady řízení, pak vzhledem k tomu, že ve vztahu k prvnímu žalovanému šlo o částečný rozsudek, týká se výrok III o nákladech řízení logicky jen náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a původně žalovaným č. [hodnota].

22. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému [Jméno žalovaného]., o jako věcně správný ve výrocích I a II potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť ve vztahu k žalovanému [Jméno žalovaného]. je, jak výše uvedeno, rozsudek soudu prvního stupně toliko částečný, tudíž jím nebylo rozhodováno ani o nákladech řízení ve vztahu k tomuto žalovanému. Náklady tohoto odvolacího řízení pak zohlední soud prvního stupně při svém konečném rozhodnutí o vzájemném nároku tohoto žalovaného ve vztahu k žalobci. Otázkou však zůstává, zda v mezidobí nedojde k výmazu žalovaného z obchodního rejstříku a tím k jeho zániku.