o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení [částka] (výrok II), žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady řízení [částka] (výrok III) a žalovanému uložil povinnost nahradit státu náklady řízení [částka] (výrok [příjmení]).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě o zaplacení náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě [číslo] na adrese [obec], v areálu bývalé textilky, v době od [datum] do [datum]. Po skutkové stránce vzal za prokázané, že v areálu docházelo v období od [datum] do [datum] k odběru elektřiny ze sítě žalobce bez právního důvodu. Neoprávněný odběr zjistil žalobce při kontrole odběrného místa dne [datum] a osobu škůdce zjistil ze zprávy [stát. instituce] dne [datum]. K zamezení neoprávněného odběru a odpojení elektroměru žalobce došlo dne [datum]. V období od [datum] do [datum] byl žalovaný vlastníkem areálu, v části areálu provozoval podnikání spočívající ve výrobě elektřiny ve své malé vodní elektrárně, která však elektrickou energii ze sítě žalobkyně neoprávněně neodebírala, když měla vlastní elektroměr. Další část areálu žalovaný pronajímal, a to od [anonymizováno] [rok] do února [rok] firmě [právnická osoba], která odebírala elektřinu na základě vlastní smlouvy o dodávce elektřiny, a od [anonymizováno] [rok] paní [příjmení], která však v důsledku nezahájení předpokládané výrobní činnosti elektřinu neodebírala, a další část areálu (služební byt správce areálu) žalovaný pronajímal panu [příjmení], který zde dle smlouvy uzavřené se žalovaným vykonával funkci správce areálu. Podle smlouvy o pronájmu byl přitom pan [příjmení] povinen hradit žalovanému spotřebovanou elektrickou energii ve služebním bytě dle vyúčtování dodavatele předloženého mu žalovaným. Žalovaný smlouvu na odběr elektřiny neuzavřel a žádné vyúčtování elektřiny panu [příjmení] nepředkládal. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil jako nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny, který upravuje zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Skutečnost, že žalovaný byl vlastníkem areálu bývalé textilky v době od [datum] do [datum], považoval soud I. stupně za rozhodnou pro závěr, že žalovaný je osobou odpovědnou za neoprávněný odběr v době od [datum] do [datum], tj. v době poté, kdy dne [datum] skončil v daném odběrném místě smluvní vztah odběratele – firmy [právnická osoba], do doby převodu vlastnického práva žalovaného na třetí osobu [datum]. Soud I. stupně posoudil vztah žalobce a žalovaného jako obchodněprávní, neboť z okolností případu dovodil, že jde o vztah vzniklý mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Na základě právní úpravy promlčení obsažené v §397 a násl. obch. zák. soud I. stupně pak posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako nedůvodnou, neboť žaloba podaná dne [datum] byla podána ještě před uplynutím čtyřleté subjektivní promlčecí doby, která počala běžet dne [datum] poté, kdy se žalobce při kontrole odběrného místa dne [datum] dověděl o neoprávněném odběru a ze zprávy [stát. instituce] doručené mu [datum] o odpovědném subjektu. Podle úspěchu žalobce v řízení rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a též mezi účastníky a státem dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítl nesprávný skutkový i právní závěr soudu I. stupně. Trval na tom, že vztah mezi žalobcem a žalovaným má nikoli obchodněprávní, ale občanskoprávní povahu, a nárok byl promlčen uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§106 zákona č. 40/1964 Sb.). Okolnosti, o které soud I. stupně i soud odvolací v předchozí části řízení opřely obchodněprávní povahu vztahu, označil za nerozhodné. K případné aplikaci § 398 obch. zák. namítl nesprávně určený počátek běhu subjektivní promlčecí doby dne [datum]. Připomněl, že samotný žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že v roce [rok] vyslal do odběrného místa montéra k demontáži elektroměru, což se však nepodařilo realizovat z důvodu specifických okolností v odběrném místě, žalobce však věděl, že v místě dochází k odběru bez smlouvy, mohl zjistit z veřejně dostupných zdrojů majitele nemovitostí a zároveň na základě dálkového měření daného odběrného místa byl žalobce schopen určit rozsah odběru v daném místě. Nárok žalobce vyčíslený za dobu od [anonymizováno] [rok] do [číslo] je tudíž dle žalovaného promlčen.

4. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Trval na tom, že nárok není promlčen. O škodě se totiž nemohl dovědět dříve než v [anonymizováno] [rok], i když řádně plnil své povinnosti provozovatele distribuční soustavy a postupoval při tom s péčí řádného hospodáře. Žalobce jako provozovatel distribuční soustavy nemá ze zákona povinnost provádět pravidelnou preventivní kontrolu odběrných míst bez uzavřené smlouvy. Taková plošná kontrola není ani fyzicky možná pro značné množství odběrných míst. Kontroly odběrních míst (smluvních i bezesmluvních) provádí žalobce namátkou dle plánu kontrol (taková kontrola v daném místě nebyla v době [anonymizováno] [rok] – 2/ [rok] provedena) anebo na základě konkrétního podnětu. V daném případě byl dán podnět v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok] byla provedena kontrola. Žalobce odmítl, že by nesl spoluzavinění za neoprávněný odběr jen proto, že žalovanému v odběru nezabránil. Vychází z toho, že k odběru v odběrných místech běžně nedochází. Navíc samotná demontáž elektroměru by v tomto konkrétním případě nevedla k přerušení dodávky, tedy i po jeho odpojení by byl odběr možný (pouze by nebyl měřen).

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, §212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a odvolání shledal nedůvodným.

6. Již v usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] se odvolací soud vyjádřil k několika předběžným otázkám a na svých závěrech nemá důvod něco měnit. Žalovaný opětovně zpochybnil správnost závěru soudu I. stupně o pasivní legitimaci žalovaného. Odvolací soud již uvedl a opětovně uvádí, že soud I. stupně správně určil žalovaného jako odpovědného za neoprávněný odběr v době od [datum] do [datum] z titulu jeho vlastnického práva poté, [anonymizováno] byla vyloučena pasivní legitimace jiných osob (společnost [právnická osoba], paní [příjmení], pan [příjmení]), které sice měly s odběrným místem v letech [rok] – [rok] souvislost jako (bývalí) nájemci části areálu, ale na základě zjištění učiněných zejména z nájemních smluv uzavřených mezi těmito osobami a žalovaným nebyla jejich odpovědnost za neoprávněný odběr v době od [datum] do [datum] dovozena.

7. Odvolací soud se též v již zmíněném usnesení podrobně vyjádřil k obchodněprávní povaze vztahu žalobce a žalovaného a ani na tomto závěru nemá důvod něco měnit. Odvolací soud proto odkazuje na podrobné zdůvodnění tohoto závěru uvedené v bodech 8 až 15 usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo].

8. Žalovaný dále namítl nesprávnost závěru soudu I. stupně o počátku běhu promlčecí doby dne [datum]. Argumentoval tím, že okolnosti na místě samém byly žalobci známy od samého počátku, tedy od [anonymizováno] [rok], kdy žalobce vyslal montéra k demontáži elektroměru, což se však nepodařilo realizovat. Žalobce věděl, že pro dané odběrné místo není uzavřena smlouva, a přesto tam dochází k odběru elektřiny, měl též vědomost o majiteli nemovitosti, kde docházelo k odběru, neboť ten byl zapsán ve veřejně přístupném katastru nemovitostí. Z dálkového měření měl zjistitelné údaje o rozsahu odběru. Žalobce připustil, že měl informaci o tom, že v prosinci [rok] skončil smluvní vztah s [právnická osoba] a že odběrné místo nebylo odpojeno od distribuční soustavy, protože to nebylo technicky možné. Trval však na tom, že v době [anonymizováno] [rok] – 2/ [rok] nezanedbal povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a vědomost o neoprávněném odběru nabyl až [datum] Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o počátku běhu promlčecí doby [datum] a na zdůvodnění tohoto závěru soudem I. stupně v bodě 30 až 34 pro stručnost odkazuje. Pouze dodává, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost žalobce v případě ukončení smluvního odběratelského vztahu odpojovat odběrná místa od distribuční soustavy. Žalovaný vychází při své argumentaci z premisy odběru elektřiny v odběrném místě i po ukončení smlouvy, není-li tomu žalobcem aktivně technicky zabráněno. Dle žalovaného měl žalobce v podstatě s neoprávněným odběrem (a tedy i škodou) v době po [datum] s ohledem na ukončení smlouvy počítat, pokud ho neodpojil od distribuční soustavy. Premisou však dle odvolacího soudu je ukončení odběru s ukončením smlouvy. Jinak vyjádřeno, normální je bez smlouvy odběr neprovádět. Pokud tedy žalobce ponechal odběrné místo ve stavu, v jakém bylo v době ukončení smlouvy, vycházel jen z obvyklého běhu věcí.

9. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu I. stupně o nedostatku spoluzavinění žalobce na vzniku škody odběrem v době od [datum] do [datum] s ohledem na okolnosti případu spočívající ve specificích odběrného místa a důsledcích případného zásahu (odpojení) žalobce do práv samotného žalovaného, který byl zároveň smluvním odběratelem elektřiny pro vodní elektrárnu, a též třetích osob (odběratelů v nedaleké vesnici).

10. S ohledem na vše výše uvedené potvrdil odvolací soud napadený výrok ve věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. včetně závislých nákladových výroků.

11. Výrok II. o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty představují náklady zastoupení advokátem, tj. odměna určená dle § 7, §11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání, účast u jednání [datum]), náhrada hotových výdajů 2x [částka] určená dle § 13 odst. 4 vyhl.č.177/1996 Sb., cestovné za cestu ze sídla advokáta v [obec] do sídla odvolacího soudu dne [datum] ve výši [částka] určená na výslovnou žádost žalobce v závěrečném návrhu předneseném u odvolacího soudu z údajů platných v roce [rok] (najeté kilometry 298, spotřeba 4,4 l [číslo] km, cena použitého paliva-motorové nafty [částka], sazba základní náhrady 4,40 [spisová značka]), a náhrada za čas promeškaný cestou k jednání a zpět určená dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 8 půlhodin po [částka], tj. [částka], a 21% DPH. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí [částka].