pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení do částky [částka] s příslušenstvím a [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka] s příslušenstvím (výrok III.), zamítl vzájemný návrh žalovaného o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení o žalobě ve výši [částka] (výrok V.), uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení o vzájemném návrhu žalovaného ve výši [částka] (výrok VI.), uložil žalovaným povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, která měla být specifikována v samostatném usnesení (výrok VII.,), a žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, která měla být specifikována v samostatném usnesení (výrok VIII.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě v jejím konečném znění, kterou se žalobce po žalovaných domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku ve vlastnictví žalobce parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve výši [částka] s příslušenstvím za dobu do [datum] do [datum] a ve výši [částka] s příslušenstvím za dobu od [datum] do [datum], s odůvodněním, že žalovaní užívají pozemek bez právního důvodu tím, že stavba v jejich spoluvlastnictví (tj. prodejna [adresa], k. ú. [část obce]) se nachází na pozemku žalobce. Soud I. stupně rozhodl i o vzájemném návrhu žalovaných, kterým se žalovaní po žalobci domáhali vydání bezdůvodného obohacení v konečné výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o bezdůvodné obohacení žalobce vyčíslené za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] vzniklé tím, že žalobce užívá bez právního důvodu majetek žalovaných, a to garáže, které jsou součástí prodejny [anonymizováno] a které se nacházejí na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaní vycházejí z toho, že garáže a prodejna [anonymizováno] jsou z hlediska stavebnětechnického jednou stavbou o třech podlažích, kdy v prvním podzemním podlaží jsou garáže, v prvním nadzemním podlaží je prodejna potravin a ve druhém nadzemním podlaží je zázemí prodejny, přičemž garáže i prodejna jsou propojeny stavebnětechnicky i funkčně, a i když garáže (resp. garážová stání a manipulační prostor) nejsou v současné době fakticky užívány pro účely prodejny, takové užívání garáží objektivně možné je. Žalovaní tedy mají za to, že pokud prvý žalovaný a právní předchůdce druhého žalovaného nabyli v roce [rok] v rámci dražby příklepem prodejnu, pak spolu s ní nutně nabyli i garáže jako její součást. Žalovaní započítali svoji pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení žalobce proti pohledávce žalobce z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných v rozsahu [částka], ve kterém se pohledávky kryly, a ve zbylé části, tj. [částka] s příslušenstvím, se domáhali plnění vzájemným návrhem. Soud I. stupně uzavřel, že garáže nejsou součástí prodejny [anonymizováno], a proto je vzájemný návrh žalovaných nedůvodný. Dále uzavřel, že je dán nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaných, neboť užívají pozemek žalobce bez právního důvodu, ovšem zároveň za rozhodné označil zjištění, že pozemek užívá i samotný žalobce tím, že pronajímá garážová stání, a v bodě 86 odůvodnění rozsudku popsal soud I. stupně způsob, jak určil podíly žalobce a žalovaných na užívání pozemku parc. [číslo] se závěrem, že poměr užívání pozemku žalobcem a žalovanými je 43,1%: 56,9%, a přiznal žalobci plnění ve výši 56,9% z částky [částka], tj. [částka] (za dobu od [datum] do [datum]) a 56,9% z částky [částka], tj. [částka] (za dobu od [datum] do [datum]). Soud I. stupně přiznal vedle jistiny i úrok z prodlení 8,05% ročně, přičemž počátky prodlení u jednotlivých dílčích nároků (tj. [datum] a [datum], resp. [datum]) opřel o předžalobní výzvy a dny jejich doručení. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně tak, že samostatným výrokem V. rozhodl o nákladech řízení o obou spojených žalobách žalobce (tj. žalobách o zaplacení [částka] a [částka]) dle § 142 odst. 2 o. s. ř., vycházeje z částečného úspěchu (56,91%) a neúspěchu žalobce (43,09%), a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,82%, tj. ve výši [částka]. Dále soud I. stupně rozhodl samostatně o náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu a vycházeje z úplného úspěchu žalobce v této části řízení přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Soud I. stupně dále rozhodl dvěma výroky VII. a VIII. o tom, že žalobci i žalovaní nahradí státu náklady řízení ve výši určené v samostatném usnesení, které však již nebylo vydáno.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Napadl zamítavý výrok II. a domáhal se, aby bylo žalobci přiznáno plnění v žalované výši, tedy [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, tedy aby nad rámec toho, co bylo žalobci přiznáno výrokem III. rozsudku soudu I. stupně, bylo žalobci ještě přiznáno plnění až do výše, kterou žádal včetně žalovaného příslušenství. Zároveň se domáhal změny závislého nákladového výroku V. Žalobce zrekapituloval vývoj předmětu řízení, uvedl důvody jeho rozšíření i částečného omezení, shrnul, že konečným návrhem se domáhal [částka] a [částka], a že v tomto rozsahu mělo být žalobci vyhověno včetně příslušenství. Za nesprávné označil krácení vydání bezdůvodného obohacení na 56,9%, trval na tom, že žalovaní nejsou v užívání celého pozemku nijak a nikým omezeni, a to ani žalobcem, který vlastní garáže umístěné pod prodejnou. Uvedl, že postup soudu, který vlastně na garáže a na velkoprodejnu nahlížel jako na obytný dům, rozdělený na jednotky, kdy ke každé jednotce náleží podíl na společných částech budovy a na pozemku, není správný a nelze na věc pohlížet touto optikou.

4. Proti rozsudku podali odvolání i žalovaní. Napadli zamítavý výrok IV. o vzájemném návrhu a vyhovující výrok III. s odůvodněním, že soud učinil nesprávné skutkové i právní závěry. Žalovaní trvali na tom, že garáže jsou součástí věci hlavní, kterou je prodejna [anonymizováno], žalobce jsou tudíž jejich spoluvlastníky a jako takoví mají pohledávku vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení žalobce za užívání garáží. Argumentovali – stejně jako před soudem I. stupně – stavebnětechnickou jednotou stavby s odkazem na znalecké posudky z oboru stavebnictví, trvali na tom, že jiný závěr, nežli ten, že garáže jsou součástí prodejny, není ani pojmově možný, neboť stavba prodejny ([adresa]) musí být – stejně jako každá jiná stavba – spojena se zemí pevným základem, což závěr, že garáže nejsou součástí prodejny, popírá. Vytkli soudu I. stupně, že se nevypořádal s touto otázkou a že se výslovně nevyjádřil k tomu, kdo co vlastní. U jednání odvolacího soudu žalobce k dotazu odvolacího soudu doplnil, že garáže jsou součástí prodejny [anonymizováno], nikoli naopak, především proto, že stavba prodejny [anonymizováno] je rozsáhlejší.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek, který byl napaden odvoláním žalobce i žalovaných v podstatě v celém rozsahu, kromě výroku I. o částečném zastavení řízení, dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky zčásti pro potvrzení a zčásti pro změnu napadeného rozsudku.

6. Dle § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 1991, a dle § 120 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992, je součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

7. Dle § 5 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 12. 8. 1993, převod majetku podle tohoto zákona se provádí podle schváleného privatizačního projektu podniku nebo podle schváleného privatizačního projektu majetkové účasti státu na podnikání.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, že kterého vyplývá, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] plocha a nádvoří, v k. ú. [část obce], u kterého byla v době do roku [rok] evidována výměra 1609 m2 a od [rok] je na základě nového geometrického plánu vypracovaného v roce [rok] z iniciativy žalobce nově evidována výměra 1597 m2. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaní jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci stavby [adresa] v k. ú. [část obce] na pozemcích parc. [číslo] (tj. pozemku žalobce) a [číslo] (tj. pozemku ve vlastnictví 6 subjektů včetně žalovaných). Prodejnu [anonymizováno] nabyl [jméno] [jméno] (tj. prvý žalovaný) a [jméno] [příjmení] (tj. právní předchůdce druhého žalovaného) v roce 1992 příklepem v dražbě dle zákona č. 92/1991 Sb. na základě privatizačního projektu.

9. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaní užívají pozemek žalobce parc. [číslo] k. ú. [část obce] bez právního důvodu. Spornou otázkou bylo, zda žalovaní jsou vlastníky garáží jakožto součásti prodejny [anonymizováno]. Žalovaní trvali na tom, že tuto otázku musí soud řešit jako otázku předběžnou; žalobce trval na tom, že jde o otázku již pravomocně vyřešenou, a to pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a tudíž o překážku res iudicatea. Soud I. stupně sice v rozsudku (bod 81) cituje ustanovení § 159a o. s. ř., vázanost pravomocným rozsudkem č. j. [číslo jednací] však nekonstatuje, naopak sám činil obsáhlé dokazování v podstatě všemi listinnými důkazy, které měl k dispozici včetně listinných důkazů týkajících se otázek součástí věci a tvrzeného vlastnického práva žalovaných ke garážím, zejména znaleckými posudky [ulice] ústavu předloženými žalovanými k otázce konstrukce stavby (tj. ZP [číslo] 2016 [číslo] ze dne [datum] a ZP [číslo] ze dne [datum]), a v odůvodnění rozsudku uvádí své závěry, shodné se závěry učiněnými ve věci sp. zn. [číslo jednací] (bod 91 až 98).

10. Nutno přisvědčit žalovaným, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nepředstavuje v dané věci překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. Důvod vyplývá z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém Nejvyšší soud upozornil na to, že pravomocným rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o otázce vlastnického práva žalovaných ke garážím coby samostatné věci, neboť v rozsudečném výroku (ve shodě se žalobním petitem) nebylo vyjádřeno, že by mělo jít o určení vlastnictví ke garážím jako součásti prodejny. Předběžná otázka řešená v daném řízení je otázka vlastnického práva žalovaných ke garážím jako součásti stavby prodejny [adresa] v k. ú. [část obce]; věci tudíž nejsou totožné a soud I. stupně postupoval správně, pokud provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil učinit závěry o předběžných otázkách.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalovaní nejsou vlastníky garáží. Za důkaz rozhodný (a postačující) pro řešení této předběžné otázky považuje odvolací soud privatizační projekt, kterým zopakoval dokazování. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že je v něm výslovně vyjádřeno, že předmětem privatizace byla budova velkoprodejny [anonymizováno] a movité zásoby, a zároveň je v něm výslovně vyjádřeno, co předmětem privatizace není, totiž pozemek a garáže, o kterých se v projektu uvádí, že jsou pod prodejnou a jsou součástí bytového domu. Toto zjištění postačuje dle odvolacího soudu pro závěr, že příklepem budovy [adresa] v dražbě prováděné v roce 1992 na základě zákona č. 92/1991 Sb. se dražitelé (tj. prvý žalovaný a právní předchůdce druhého žalovaného) nestali a ani nemohli stát i vlastníky garáží. Odvolací soud odkazuje na četnou judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci § 5 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění účinném do 12. 8. 1993, která se týká otázky rozsahu privatizovaného majetku a dle které nebylo možno v rámci privatizace převést jiný majetek než ten, který byl vymezen v privatizačním projektu (např. sp. zn. [spisová značka]). V daném případě se neuplatní judikatura Nejvyššího soudu označená žalovanými, která se zabývá otázkou„ automatického“ převodu součásti věci při převodu věci hlavní, neboť rozsah privatizovaného majetku je dán zákonem (privatizačním projektem), a závěr o převodu garáží by tak byl v rozporu jednak se zákonem č. 92/1991 Sb., ale také s vůlí dražitele nenabýt garáže. Tento rozpor se zákonem i vůlí dražitele je též důvodem, proč je vyloučeno nabytí garáží vydržením, neboť s ohledem na okolnosti případu nebude dána dobrá víra vlastníka budovy.

12. Pro rozhodnutí v dané věci postačovalo zjištění, že žalovaní nejsou vlastníky garáží, nesporná skutečnost, že žalovaní jsou vlastníci prodejny (stavby [adresa]) situované na pozemku parc. [číslo] (jejich vlastnické právo k prodejně nebylo nikým zpochybněno) a nesporná skutečnost, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Pro rozhodnutí v dané věci již nebylo nutné řešit otázku, kdo je vlastníkem garáží a zda jsou garáže samostatnou věcí či součástí věci jiné věci, třeba pozemku ve smyslu § 3058 a násl. o. z. Nebylo tedy ani nutné zabývat se stavebnětechnickou stránkou věci. Odvolací soud již jen dodává, že se žalobce mýlí, pokud za jedinou pojmově možnou právní konstrukci považuje tu, že garáže jsou součástí prodejny.

13. Závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti vzájemného návrhu žalovaných je tedy správný. Pokud jde o nárok žalobce, ten byl co do základu nesporný. Nesporný nebyl ani závěr znalce [jméno] o výši obvyklého nájemného 400 [spisová značka]. Žalobce tak s ohledem na výměru 1597 m2 žádal vydání bezdůvodného obohacení [částka] ročně. Žalovaní jednak zpochybnili výměru 1597 m2, když namítli, že jde o výsledek nového geometrického plánu vyhotoveného z iniciativy žalobce, bez vědomí a součinnosti žalovaných, a dále navrhli zohlednit skutečnost, že pozemek užívají nejen žalovaní, ale i žalobce (pronajímá garáže nacházející se na daném pozemku). Soud I. stupně ve shodě se stanoviskem žalobce vyšel z výměry 1597 m2 a tudíž z částky 638 800 [spisová značka], a ve shodě se stanoviskem žalovaných„ rozdělil bezdůvodné obohacení“ mezi žalované a žalobce jako uživatele pozemku parc. [číslo] to tak, že postupem uvedeným v bodě 86 odůvodnění určil poměr užívání pozemku žalobcem (43,1%) a žalovanými (56,9%) a žalobci přiznal plnění v rozsahu 56,9%.

14. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že z důvodu užívání pozemku nejen žalovanými, ale i samotným žalobcem, je na místě plnění žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení poměrně krátit. Výše bezdůvodného obohacení žalovaných totiž nijak nezávisí na tom, zda má nějaký užitek z pozemku i někdo jiný, třeba i samotný vlastník pozemku. Obdobně tomu může být např. v situaci, kdy vlastník pozemku je omezen na vlastnickém právu tím, že přes pozemek vede kanalizační stoka či telekomunikační kabely ve vlastnictví třetí osoby. Výše bezdůvodného obohacení by v případě užívání pozemku vlastníkem stoky či kabelů bez právního důvodu nebyla ovlivněna (snížena) tím, že vlastník pozemku má na pozemku rodinný dům a sám pozemek užívá k bydlení. Žalobci tudíž náleží plnění v nekrácené výši.

15. Pokud jde o námitky žalovaných proti výměře pozemku parc. [číslo] v rozsahu 1597 m2, odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně, že pro účely tohoto řízení a vyčíslení bezdůvodného obohacení postačuje zjištění učiněné z geometrického plánu znalce [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] z [datum], že dosavadní výměra pozemku 1609 m2 se po novém zaměření pozemku mění na 1597 m2. Námitky žalovaných, že geometrický plán byl vyhotoven z iniciativy žalobce, bez vědomí a součinnosti žalovaných, nejsou rozhodné. Návrh žalovaných provést v rámci tohoto řízení„ revizi“ geometrického plánu a výměry pozemku parc. [číslo] plocha a nádvoří, resp. zaměření budovy [adresa], již přesahuje rámec tohoto řízení, navíc význam by nebyl nijak zásadní, neboť lze předpokládat, že pokud by výsledkem nebylo potvrzení výměry 1597 m2, pak by se výsledek pravděpodobně lišil pouze v jednotkách m2, což není v daném řízení rozhodné. Navíc žalovaným nic nebránilo v tom, aby – je-li to pro ně natolik zásadní – sami učinili kroky k odbornému prověření zaměření budovy, resp. výměry zastavěnosti dotčeného pozemku, a výsledek předestřeli soudu a žalobci k porovnání. Závěrem odvolací soud připomíná, že původní dlouhodobě evidovaná výměra pozemku parc. [číslo] v katastru nemovitosti byla 1609 m2, tj. o 12 m2 větší, přičemž tuto původní výměrů žalovaní nezpochybňovali, naopak pohledávku žalobce v původní vyčíslené výši [částka] (odvozenou od výměry 1609 m2) použili bez výhrad k započtení (viz vzájemný návrh žalovaných z [datum], č. l. 29).

16. Předmět řízení se v průběhu řízení měnil. Ze spisu vyplývá, že jde o společné řízení dvou věcí, kdy první věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a týkala bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], a druhá věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a týkala se bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Z důvodu korekce výměry pozemku parc. [číslo] v průběhu řízení z výměry 1609 m2 na 1597 m2 omezil žalobce žalovanou částku [částka] na částku [částka] a důsledkem bylo zpětvzetí žaloby do částky [částka]. Z částky [částka] nakonec požadoval částku [částka], kterou specifikoval konečným způsobem při jednání dne [datum] (viz tabulka níže), tedy žádal o [částka] méně, přičemž žalobu vzal výslovně zpět jen do částky [částka]; důsledkem je částečné zastavení řízení v rozsahu částky [částka] a (nepožadovaná) částka [částka], která zůstala předmětem řízení a byla zamítnuta. [ulice] specifikace nároku žalobce dle upřesnění žalobce dne [datum] je tedy následující:

Období; 1597m2; Celkem

[datum] – [datum]; [částka]; [částka]

[datum] – [datum]; [částka];

[částka]

[datum] – [datum]; [částka];

[datum] – [datum]; [částka];

[datum] – [datum]; [částka];

Celkem; [částka]; [částka]

Odvolací soud k výše uvedenému dodává, že žalobce při vyčíslení svého nároku učinil početní chybu, když při výpočtu výše bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] vyšel mylně z toho, že jde o šestiměsíční (půlroční) období, zatímco fakticky jde o období sedmi měsíců; jinak vyjádřeno, žalobce se domáhal bezdůvodného obohacení ve výši, která odpovídá období o jeden měsíc kratšímu. Tento omyl pramení ze znaleckého posudku Ing. [jméno] a následně byl převzat žalobcem i soudem I. stupně.

17. Odvolací soud, vycházeje z konečného návrhu žalobce na zaplacení částek [částka] (za dobu od [datum] do [datum]) a [částka] (za dobu od [datum] do [datum]), považoval nároky žalobce v tomto rozsahu za důvodné. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně přiznal žalobci z částky [částka] pouze částku [částka] a ve zbytku [částka] žalobu zamítl, změnil odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobci přiznal i částku [částka]. Soud I. stupně dále přiznal žalobci z částky [částka] pouze částku [částka] a ve zbytku žalobu zamítl, a proto odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobci přiznal i částku [částka]. Pokud jde o výše zmíněnou částku [částka], v tomto rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl, a odvolací soud neměl důvod pro změnu v této části.

18. Žalobce se domáhal plnění po obou žalovaných společně a nerozdílně. Spoluvlastnictví budovy [anonymizováno] však nezakládá solidaritu obou žalovaných. V daném případě jde o dílčí společný závazek s dělitelným plněním a tento hmotněprávní závěr odvolacího soudu se odrazil ve změně rozsudku soudu I. stupně spočívající v tom, že odvolací soud rozdělil dluh mezi oba žalované dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tedy rovným dílem, a to s ohledem na §511 odst. 2 (v souvislosti s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vzniklým v době do [datum]) a § 1871 o. z. (v souvislosti s nárokem za dobu od [datum]). Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že rozdělení plnění mezi oba žalované je výsledek hmotněprávního posouzení věci soudem, a pokud se žalobce v žalobě domáhal plnění solidárního, pak jde pouze o nesprávnou hmotněprávní kvalifikaci účastníka, která není vadou žaloby ani důvodem zamítnutí žaloby (např. NS sp. zn. [spisová značka]).

19. Žalobce se domáhal i úroku z prodlení. Odvolací soud zopakoval dokazování výzvami k plnění a podacími lístky. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] zjistil, že žalobce vyzval oba žalované k plnění částky [částka] (za dobu od [datum] do [datum]) do 7 dnů od doručení výzvy, a z podacího lístku zjistil, že výzva byla podána na poště v pondělí [datum]. Při aplikaci § 573 o. z. dospěl odvolací soud k závěru, že výzva byla žalovaným doručena ve čtvrtek [datum] a sedmidenní lhůta k plnění uplynula ve čtvrtek [datum]; žalovaní se tak ocitli v prodlení od [datum]. Právě od tohoto data proto přiznal odvolací soud žalobci úrok z prodlení z jistiny [částka]. Soud I. stupně nesprávně přiznal z jím přiznané jistiny [částka] úrok z prodlení již od [datum] do zaplacení, a proto odvolací soud k odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu I. stupně v této části tak, že žalobu v rozsahu úroku z prodlení z jistiny [částka] za dobu od [datum] do [datum] zamítl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přiznal žalobci dále jistinu [částka], i z této jistiny náleží žalobci úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

20. Odvolací soud dále zopakoval dokazování předžalobní výzvou ze dne [datum], ze které zjistil, že žalobce vyzval oba žalované k plnění původně žalované částky [částka] (za dobu od [datum] do [datum]) do 7 dnů od doručení výzvy, a z podacího lístku zjistil, že výzva byla podána na poště dne [datum]. Při aplikaci § 573 o. z. dospěl odvolací soud k závěru, že výzva byla žalovaným doručena [datum] a sedmidenní lhůta k plnění uplynula ve středu [datum]; žalovaní se tak ocitli v prodlení ve čtvrtek [datum]. Právě od tohoto data proto přiznal odvolací soud žalobci úrok z prodlení z jistiny [částka]. Soud I. stupně nesprávně přiznal z jím přiznané jistiny [částka] úrok z prodlení již od [datum] [částka], a proto odvolací soud k odvolání žalovaného změnil rozhodnutí soudu I. stupně v této části tak, že žalobu v rozsahu úroku z prodlení z jistiny [částka] za dobu od [datum] do [datum] zamítl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přiznal žalobci dále jistinu [částka], i z této jistiny náleží žalobci úrok z prodlení od [datum] do zaplacení.

21. Odvolací soud proto postupoval zčásti dle § 220 o. s. ř. a zčásti dle § 219 a napadený rozsudek k odvolání žalobce i žalovaných zčásti potvrdil a zčásti změnil.

22. Odvolací soud postupoval dle § 224 odst. 2 o. s. ř. a jediným výrokem (nikoli dvěma) rozhodl o nákladech řízení o obou spojených žalobách a o vzájemném návrhu před soudy obou stupňů. Náhrada nákladů řízení náleží žalobci, který byl v řízení jen nepatrně neúspěšný ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž neúspěch představuje částečné zamítnutí žaloby do částky [částka] a části příslušenství a dále částečné zastavení řízení do částek [částka] a [částka] z důvodu částečného zpětvzetí žaloby po přepočtu žalované částky z důvodu aktualizace výměry pozemku parc. [číslo] v průběhu řízení. Odvolací soud dodává, že ve smyslu § 150 o. s. ř. odvolací soud při určení tarifní hodnoty vycházel z výše plnění, která byla žalobci fakticky přiznána, bez zahrnutí toho, co mu„ nepatrně“ přiznáno nebylo, což považuje v dané věci za spravedlivé řešení při vypořádání otázky nákladů řízení. Zároveň odvolací soud postupoval při určení výše náhrady nákladů dle § 8 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na zákonné spojení žaloby o zaplacení [částka] a vzájemného návrhu žalovaných ke společnému projednání, kdy vzájemný návrh na zaplacení [částka] byl podán dne [datum] a rozšířen na částku [částka] dne [datum] (změna vzájemného návrhu byla soudem připuštěna dne [datum]) a dle § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na spojení dvou žalob (tj. věcí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]) ke společnému řízení dne [datum rozhodnutí] usnesením č. j. [číslo jednací]. Na základě § 8 odst. 3 vyhlášky se při spojení žaloby o zaplacení a vzájemného návrhu o zaplacení bude za tarifní hodnotu považována hodnota věci, která je nejvyšší. Na základě § 12 odst. 3 vyhlášky se při spojení dvou žalob rozhodnutím soudu určí tarifní hodnota součtem tarifních hodnot spojených věcí.

23. Žalobci náleží náhrada soudních poplatků za žaloby ve výši [částka], [částka], [částka], a soudní poplatek za odvolání [částka], tj. celkem [částka]. Dále žalobci náleží náhrada nákladů právního zastoupení, tj. odměna advokáta, režijní paušály 300 [spisová značka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada dle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH. Výše odměny advokáta za úkony právní služby závisí na tom, zda byl úkon činěn v době před spojením věcí či po jejich spojení, od čehož se odvíjí tarifní hodnota. Odvolací soud dodává, že pokud se písemný úkon právní služby činěný žalobce výslovně týkal pouze konkrétně označené části předmětu řízení, pak odvolací soud určil tarifní hodnotu dle obsahu úkonu.

[spisová značka]

úkon; tarifní hodnota; Odměna/

/náhrada

Žaloba o zaplacení [částka] podaná [datum] (včetně změn žaloby); 638 800; 10 860

Převzetí a příprava (PM: [datum], č.l. 5); 638 800; 10 860

Účast u jednání [datum], které bylo odročeno bez projednání věci (za účelem seznámení žalobce se vzájemným návrhem žalovaných o [částka] podaným [datum]); 638 800 (§14/2 AT); 5 430

Vyjádření z [datum]; 2 458 400 (§8/3 AT); 18 140

Podání z [datum] (vyjádření k věci a k dodatku [číslo] ZP); 2 458 400 (§8/3 AT); 18 140

Účast u jednání [datum], které bylo odročeno bez projednání věci; 2 458 400

(§8/3, §14/2 AT); 9 070

Účast u jednání [datum], které bylo odročeno bez projednání věci; 2 458 400

(§8/3 AT, § [číslo]); 9 070

[spisová značka]

úkon; tarifní hodnota; odměna

Žaloba o zaplacení [částka] podaná [datum]

včetně dalších změn (návrh na rozšíření o [částka], částečné zpětvzetí o [částka]); 2 272 552; 17 420

Převzetí a příprava (PM [datum], č.l.5); 2 272 552; 17 420

Úkony po [datum] (po spojení žalob [spisová značka] a [spisová značka]

a připuštění změny vzájemného návrhu na [částka], č.l. 186); §8/3, §12/3 AT

úkon; tarifní hodnota; odměna

Podání z [datum] (vyjádření k vzájemnému návrhu); 10 886 648; 48 660

Účast u jednání [datum]; 10 886 648

(tj. 2 272 552+8 614 096); 48 660

Podání z [datum] (otázky znalci a vyjádření k věci); 10 886 648; 48 660

Vyjádření [datum] ke znaleckému posudku; 10 886 648; 48 660

Souhlas z [datum] s vypracováním odborného vyjádření a formulace otázek na odborného poradce [datum]; 10 886 648; 24 330

Účast u jednání [datum] v délce nad 2hod; 10 886 648; 2x 48 660

Účast u místního šetření [datum]; 10 886 648; 48 660

Účast u jednání [datum] v délce nad 2hod; 10 886 648; 2x 48 660

Odvolání proti zamítavému výroku II. rozsudku; 1 269 059; 13 380

Vyjádření k odvolání žalovaných

(tj. k odvolání proti výroku III., IV.); 9 908 316

(tj. 8 614 096+1 294 220); 47 940

Účast u odvolacího jednání [datum]; 10 886 648; 48 660

Na základě výše uvedeného náleží žalobci odměna advokáta za 19 úkonů právní služby ve výši [částka], režijní paušál 19x [částka], dále náhrada dle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a 21% DPH. Celkové náklady řízení žalobce činí [částka]. Za úkony, které nejsou v tabulce uvedené, odvolací soud odměnu nepřiznal, neboť je považoval za neúčelné (nadbytečné, činěné v iniciativy účastníka, bez významu pro průběh řízení a rozhodnutí věci). Odvolací soud dále nepřiznal – i s ohledem na aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. – samostatnou odměnu za úkony žalobce„ upřesňující“ žalovanou částku (návrh na rozšíření žaloby, částečné zpětvzetí). Vzhledem k tomu, že žalovaní mají postavení samostatných účastníků, rozložil mezi ně odvolací soud povinnost nahradit žalobci náklady řízení způsobem, který kopíruje rozsah jejich hmotněprávní povinnosti.

24. V daném řízení platil stát náklady znaleckého posouzení a odborného posouzení v celkové výši [částka]. Náhrada těchto nákladů byla uložena neúspěšným žalovaným ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., každému v rozsahu jedné poloviny.