pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši a z částek specifikovaných v tomto výroku, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem II. žalobu zamítl, co do částky [částka] s příslušenstvím a specifikovaným v tomto výroku. Výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem V. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], soud I. stupně, doplnil o výrok pod bodem VI., kterým rozhodl o povinnosti soudu I. stupně vrátit žalované na soudním poplatku částku [částka] do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo s odůvodněním, že žalovaný prostřednictvím svého„ odštěpného závodu [anonymizováno] služby„ se účastnil projektu„ jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému, jehož cílem byla technologická provázanost přímo od tísňového volání. Žalovaný se projektu účastnil v části nazvané„ národní informační systém integrovaného záchranného systému“. V září roku 2012 žalobce prostřednictvím svého obchodního oddělení zjistil, že žalovaný poptává kvalifikovaného dodavatele služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií pro úvodní fáze uvedeného projektu. Důvodem poptávky byla personální a materiální nepřipravenost žalovaného k samostatné účasti na projektu. Za žalovaného byla poptávka učiněná Ing. [jméno] [příjmení], zaměstnancem v pozici vedoucího projektu. Žalobce na základě poptávky žalovaného dne [datum] zaslal žalovanému k rukám Ing. [příjmení] profily zaměstnanců žalobce, odborně kvalifikované pro požadované služby. Za žalobce jednalo se žalovaným [příjmení] [jméno] [příjmení] zaměstnanec žalobce v pozici obchodního manažera. Dne [datum] zaslal žalobce žalovanému k rukám Ing. [jméno] [příjmení] písemnou nabídku konzultačních služeb, zahrnujících prezentaci vybraných zaměstnanců žalobce, podmínky budoucí spolupráce a návrhy odměn ve výši [částka] bez DPH za každý tzv.„ Man-day“ - česky„ člověkoden“ v němž měl žalobce poskytnout služby žalovanému. Žalovaný prostřednictvím svého zaměstnance Ing. [jméno] [příjmení] nabízené podmínky ústní formou přijal, žalobcem navržené konzultanty žalovaný zařadil do vlastního projektového týmu a požádal žalobce o zahájení prací. O druhu a rozsahu poskytnutých služeb byl žalovaný pravidelně informován prostřednictvím písemných výkazů předávaných žalovanému vždy po uplynutí kalendářního měsíce, v němž byly služby poskytovány. Žalovaný druh ani rozsah žalobcem poskytnutých služeb nikdy nerozporoval. Za žalovaného přebíral výkazy Ing. [příjmení] [příjmení]. Žalobce poskytl žalovanému konzultační služby na základě uvedené dohody v období od října 2012 do července 2013 Tyto konzultační služby poskytl žalobce žalovanému prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců. Poté tyto služby byly poskytovány v sídle odštěpného závodu [anonymizováno] na adrese [adresa], kdy žalovaný zajistil přístup do budovy a parkování pro zaměstnance žalobce. Žalobce žalovanému účtoval v rozsahu 349„ člověkodnů“ při akceptované nabídkové ceně [částka] bez DPH. Celkem byla účtována částka [částka], včetně 21 % DPH. Žalovaný žalobci za poskytnuté služby ničeho neuhradil.

3. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované shodně navrhli zamítnutí žaloby s tím, že žalobce s žalovanou nikdy v žádném smluvním vztahu nebyl. Služby žalobcem v uvedeném rozsahu nebyly žalovanému poskytnuty. Žalovaný zároveň namítl nedostatek své pasivní legitimace, když veškeré závazky odštěpného závodu [anonymizováno] služby přešly rozhodnutím zřizovatele (státu) na vedlejšího účastníka.

4. Ve věci již jednou rozhodoval, jak soud I. stupně, tak i odvolací soud, posléze Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací a následně odvolací soud.

5. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyhověl žalobě, co do částky [částka] a žalobu zamítl co do částky [částka], když mimo jiné vyšel z toho, že žalovaný měl v rozhodném období odštěpný závod zřízený na základě usnesení vlády České republiky [číslo] ze dne [datum], jakožto zcela organizačně, hospodářsky a obchodně a účetně samostatnou organizační jednotku. Žalobce poskytl žalovanému v období od října 2012 do července 2013 v sídle jeho odštěpného závodu služby v oblasti informačních a komunikačních technologií. Vláda České republiky usnesením [číslo] ze dne [datum] vydala předchozí souhlas k rozdělení žalovaného odštěpením odštěpného závodu a jeho sloučením s národní agenturou pro komunikační a informační technologie s. p. (dále jen„ [anonymizováno]“). Česká republika - Ministerstvo vnitra jako zakladatel žalovaného rozhodla dne [datum] o rozdělení žalovaného odštěpením odštěpného závodu a jeho sloučenin s [anonymizováno] s. p. k rozhodnému dni [datum] (rozhodnutí zakladatele). Soud I. stupně v tomto prvním rozsudku uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným„ nevznikl na základě ústního jednání smluvních stran ve smyslu smlouvy o dílo podle § 536 obchodního zákoníku smluvní vztah, nýbrž vztah z neplatného úkonu tj. bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Důvod pro postup podle § 107a o. s. ř. dle soudu I. stupně nebyl dán, neboť nárok žalobce vznikl v období let 2012 a 2013, kdy existoval odštěpný závod žalovaného, který neměl právní subjektivitu, a bylo organizační složkou žalovaného. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by přeměnou žalovaného došlo k přechodu povinností, která je předmětem řízení na [anonymizováno] s. p. a žalovaný je bezesporu ve věci pasivně legitimován.

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s opravným usnesením č. j. [číslo jednací] výše uvedený rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku I. tak, že zamítl žalobu, co do částky [částka] s ve výroku specifikovaným příslušenstvím, potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., kterým byla žaloba zamítnuta, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na rozdíl od soudu I. stupně dospěl odvolací soud v tomto rozsudku k závěru, že v tomto sporu je nadále pasivně legitimován toliko [anonymizováno] s. p., nikoliv žalovaný, který za závazky již neodpovídá, a to ani společně a nerozdílně s [anonymizováno] s. p. ani jako ručitel. V průběhu řízení totiž došlo na základě rozhodnutí zakladatele žalovaného podle„ projektu rozdělení odštěpením odštěpného závodu [anonymizováno] služby“ k rozdělení žalovaného odštěpením odštěpného závodu a jeho sloučením s již existujícím [anonymizováno] s. p., zapsaným od [datum] v obchodním rejstříku, a to podle § 7 a 8 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku ve znění účinném do 31. 12. 2016 ve spojení s § 174 až 184 občanského zákoníku Odvolací soud konstatoval, že k přeměně došlo na základě zákona o státním podniku a výše citovaných ustanovení občanského zákoníku. Odvolací soud měl za to, že na přeměnu s. p. nelze aplikovat jiný právní předpis, a to ani zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, a že zákon o státním podniku občanský zákoník neobsahují obdobná ustanovení na ochranu věřitelů při rozdělení, jako jsou v § 257 a následujících zákona o přeměnách. Proto nadále Česká pošta s. p. - žalovaný neodpovídá za závazky, které přešly na [anonymizováno] s. p.

7. Tento rozsudek odvolacího soudu byl rozsudkem Nejvyššího soudu, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, kdy Nejvyšší soud ve svém rozsudku uzavřel, že ve světle jeho právní argumentace je namístě přijmout závěr, že rozdělovaný státní podnik ručí za dluhy, které přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni (§ 176 odst. 2 občanského zákoníku). Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Tímto tedy byla pasivní legitimace žalovaného z titulu ručení za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik (vedlejšího účastníka) vyřešena.

8. Následně odvolací soud usnesení má ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto usnesení se odvolací soud zabýval závěry soudu I. stupně, zda lze uvedený právní vztah žalobce a žalovaného posoudit jako vztah z bezdůvodného obohacení. S tímto závěrem soudu I. stupně se odvolací soud neztotožnil. Žalobce tvrdil, že mezi ní a organizační složkou žalovaného byl uzavřen smluvní vztah v (smlouva o dílo), a proto požaduje zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu této smlouvy. Naopak žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované tvrdili, že žádný smluvní vztah mezi účastníky uzavřen nebyl, když Ing. [příjmení] nebyl oprávněn uzavřít s žalobcem žádný smluvní vztah, a že případně žalobce byl ve smluvním vztahu s jiným dodavatelem, který byl organizační složkou žalovaného vysoutěžen na základě veřejné soutěže, a že žalobce vykonával činnost pro tento třetí subjekt. Dále odvolací soud uvedl, že z provedeného dokazování před soudem I. stupně je nepochybné, že Ing. [příjmení] [příjmení] byl zaměstnancem odštěpného závodu [anonymizováno] služby, který byl součástí žalovaného, avšak nebyl statutárním zástupcem žalovaného s oprávněním uzavírat smluvní vztahy. Toho si ostatně byl vědom i samotný žalobce, neboť dle jejího tvrzení Ing. [příjmení] [příjmení] se mu jevil jako osoba oprávněná jednat za žalovaného, a proto dle jeho názoru byl oprávněn za žalovaného uzavřít„ ústní smlouvy o dílo“. K uzavření smlouvy mělo dojít v roce 2012 a činnost žalobce pro žalovaného byla vyvíjena do července 2013. Z uvedeného tedy vyplývá, že se tak dělo ještě za účinnosti obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který je nutno na danou věc aplikovat. Odvolací soud proto dále odkazem na § 15 odst. 1, 2 obchodního zákoníku a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedenou v bodě 21 svého usnesení dovodil, že daný právní vztah mezi účastníky nelze posoudit z hlediska zásad bezdůvodného obohacení se závěrem, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva. Dle odvolacího soudu musí být, tedy na základě provedeného dokazování jednoznačně uzavřeno, že buď mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, kdy za žalovaného jednal ve smyslu § 15 obchodního zákoníku Ing. [příjmení] [příjmení], jako k tomu oprávněná osoba, a nepochybně musí být objektivně zjištěno, zda skutečně žalobce v postavení podnikatele mohl vzhledem ke svému kvalifikovanému a profesionálním postupu osoby provozující podnikatelskou činnost vědět či předpokládat to, že Ing. [příjmení] [příjmení] mohl uzavírat mezi účastníky žalobcem tvrzenou smlouvu o dílo nebo musí být na základě provedeného dokazování uzavřeno, že ze strany Ing. [jméno] [příjmení] došlo k překročení oprávnění za podnikatele - žalovaného jednat a uzavřít takovouto smlouvu. V takovém případě by nešlo o neplatný právní úkon, ale z tohoto právního úkonu by nebyla zavázána žalovaná strana, potažmo vedlejší účastník. Touto otázkou se soud I. stupně v odůvodnění svého prvního rozsudku vůbec nezabýval a nezkoumal, zda byly naplněny předpoklady § 15 obchodního zákoníku. Pokud by bylo možné vztah posoudit podle zásad bezdůvodného obohacení, pak promlčecí dobu je nutno hodnotit podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, nikoliv občanského zákoníku, neboť mezi účastníky šlo o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Teprve po vyřešení uvedených otázek ze strany soudu I. stupně je možno uzavřít, zda mezi účastníky byl či nebyl uzavřen smluvní vztah a zda má žalobce právo na smluvní plnění od žalovaného z titulu ručení, jak uzavřel ve svém závazném právním názoru Nejvyšší soud ČR Odvolací soud proto uložil soudu I. stupně, aby se vypořádal po skutkové stránce i po právní stránce s jednáním Ing. [jméno] [příjmení] ve smyslu § 15 obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013, a aby uzavřel, zda k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo či nikoliv a zda žalovaná strana je povinna z titulu ručení k zaplacení žalované částky případně, zda má alespoň nárok na zaplacení části požadovaného plnění. Zároveň se soud I. stupně bude muset vypořádat s námitkou žalované strany v tom směru, že pokud pracovníci žalobce v provozovně žalovaného vykonávali určité činnosti, zda tyto činnosti vykonávali skutečně pro žalobce, případně pro osobu, která překročila své oprávnění vyplývající z činnosti pro žalovaného či zda tuto činnost pracovnicí žalobce nevykonávaly pro třetí subjekt na základě jiného smluvního vztahu.

9. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku provedl hodnocení jednotlivých důkazů v řízení provedených, ať už listinných či svědeckých, zejména pak svědeckou výpověď Ing. [jméno] [příjmení] a dalších zaměstnanců, jak žalovaného tak žalobce, jakož i zhodnotil v řízení vypracovaný znalecký posudek Ing. [jméno] [jméno] ze dne [datum] ve věci posouzení objemu vykázaných prací žalobcem a cen za člověkoden a po právní stránce vyhodnotil vztah mezi účastníky podle § 536 a následujících obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s přechodným ustanovením § 3028 občanského zákoníku. Zároveň s odkazem na § 15 odst. 1, 2 obchodního zákoníku s přehlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že Ing. [příjmení] [příjmení] se žalobci, který jednal v dobré víře, jevil jako osoba oprávněná jednat za žalovaného zcela důvodně, když tato osoba po obdržení písemných nabídek, včetně profesních profilů budoucích členů projektového týmu, včetně konkrétní cenové nabídky, jednotlivé členy do projektového týmu angažovala a s těmito členy komunikovala, zadávala jim úkoly, přijímala plnění zadaných úkolů a ke kvalitě zpracování úkolů se vyjadřovala. V řízení bylo prokázáno, že o přítomnosti zaměstnanců žalobce uvnitř projektového tímhle věděli další zaměstnanci žalovaného. Pokud žalovaný věděl o tom, že součástí jejího projektového týmu jsou osoby ryze cizí, které s žalovaným neměli žádný vztah, jistě by v souladu s požadavky péče řádného hospodáře další činnost takových osob okamžitě žalovaný zamezil. V daném případě bylo v řízení prokázáno naplnění domněnky zmocnění tj. existence objektivních okolností dávající druhé smluvní straně, jednající v dobré víře, bezpečný závěr o tom, že jedná s osobou oprávněnou k zastupování druhé smluvní strany. Žalobcem byla učiněna určitá nabídka jejich a služeb a tato nabídka byla konkludentně akceptována žalovanou stranou, jež vedla k uzavření platného smluvního závazkového vztahu. Pokud šlo o námitku žalované strany ohledně absence veřejné soutěže při uzavření uvedené smlouvy o dílo, pak v řízení z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy o dílo nebyl odštěpný závod žalobce řádně personálně obsazen, což však nebránilo v účasti na výše uvedeném projektu, respektive nutnosti najít dostatek zkušených osob, které by se urychleně podíleli na realizaci uvedeného projektu. V trestním řízení vedeném proti Ing. [jméno] [příjmení] se neprokázala protiprávnost jeho kroků a trestní řízení bylo odloženo, což svědčí dle soudu I. stupně rovněž jednoznačně pro skutečnost, že žalovaný, respektive její odštěpný závod si byli plně vědomi neutěšené personální situace, která vedla k tomu, že nebyl nikdo, kdo by případnou veřejnou soutěž zorganizovala, kdy na uvedený krok nebyl dostatek času. Bylo třeba konat ve smyslu realizace projektu, což vyžadovalo najít dostatek odborníků i zvenčí na realizaci daného projektu, jež se uskutečnil i bez řádné veřejné soutěže. Navíc existence této soutěže může mít důsledky veřejnoprávní, včetně důsledku trestněprávních, a to především pro jejího zadavatele, nikoliv však bez dalšího důsledky mající vliv na charakter, popřípadě platnost právního jednání z pohledu soukromého práva. Soud I. stupně tedy uzavřel, že strany mezi sebou uzavřeli ústní smlouvu o dílo podle § 536 obchodního zákoníku, když žalobce jako podnikatel jednal se žalovaným jako státním podnikem v pozici podnikatele prostřednictvím svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], zaměstnance žalovaného, jež byl osobou oprávněnou jednat za žalovaného a jeho jménem. Ze samotného úředního záznamu PČR o podaném vysvětlení ze dne [datum], vyplývá, že bylo vedeno policií šetření ve věci podezření z porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, a následně z toho vyplynulo, že Ing. [příjmení] [příjmení] činil za žalovaného bez veřejné soutěže poptávku předmětných služeb, přičemž žalobce této poptávce vyhověl a služby poptávané žalovaný poskytl. Trestní věc skončila odložením s tím, že se trestný čin v konkrétním případě nestal.

10. Soud I. stupně uzavřel, že dodávka uvedeného systému byla realizována jednak pracovníky samotného odštěpného závodu [anonymizováno] a dále za pomoci subdodavatelů. Některé části díla byly provedeny bez výběrového řízení z důvodu, že odštěpný závod [anonymizováno] vznikal živelně a bez počátečních přesných pravidel, bez dostatečného personálního a věcného vybavení, čemuž odpovídal i způsob uzavírání smluv mezi odštěpným závodem žalovaného a ostatními subjekty, které mu dodávali příslušné části díla na základě ústních smluv o dílo uzavřených z důvodu časové tísně a ústní formě, jako byla smlouva o dílo uzavřená s žalobcem. Soud I. stupně vyšel z premisy, že právní jednání může být učiněno jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem vzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla jednající osoba projevit podle § 35 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Ve smyslu § 266 odst. 1 obchodního zákoníku projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám, nebo jí musel být znám. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu např. sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], při výkladu projevu vůle je vždy třeba vycházet ze zásad, které ovládají soukromoprávní vztahy. Mezi ně patří princip ochrany dobré víry toho, komu byl právní úkon určen, jež je v zákoně výslovně vyjádřen v souvislosti s úpravou konkludentních právních úkonů, platí však obecně. Princip ochrany dobré víry souvisí s tzv. pravidlem oprávněného očekávání; i k němu je třeba a při výkladu právních úkonů přihlédnout a neopomenout, že jejich výklad má být rozumný a spravedlivý, neboť podstatou práva má být spravedlnost. Žalovaný tak uzavřel s žalobcem ústní smlouvu, jež byla mezi účastníky řádně na základě poptávky žalovaného učiněna prostřednictvím jeho odpovědného zaměstnance Ing. [jméno] [příjmení], jež měl oprávnění za žalovaného uzavírat za něj smlouvu o dílo ve shora uvedenému rozsahu. Ačkoli žalobce podmínky spolupráce plnil a poskytoval žalovanému služby vedoucí k výše uvedeným výstupům v dobré víře, žalovaný závazek k úhradě dohodnuté odměny dlouhodobě porušoval. Ing. [příjmení] [příjmení] pracoval u žalovaného jako zaměstnanec jeho odštěpného [anonymizováno] závodu od [datum] do [datum] v pozici projektového manažera, přičemž jeho povinností bylo posuzování souladu řešení projektu se strategií a cíli odštěpného závodu [anonymizováno], dále provádění kontroly a koordinace projektů, příprava podkladů pro vedení podniku, v souladu s pracovní smlouvou a právními předpisy. V rámci pracovních úkolů pracoval Ing. [příjmení] [příjmení] i na řízení projektu NISIZS. V konkrétním případě tak zaměstnanec žalovaného (Ing. [příjmení] [příjmení]) obdržel nabídku žalobce, což bylo stvrzeno i účastí zaměstnanců žalobce a přístup těchto pracovníků na pracoviště žalovaného a rovněž tak do jeho IT rozhraní, což vyplynulo z výpovědi ve věci slyšených svědků [příjmení] [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [jméno], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], Ing. [příjmení], jakož i výpovědi účastníka řízení - jednatele žalobce [příjmení] [příjmení]. Žalovaný na nabídku žalobce reagoval tak, že žalobci zpřístupnil podkladové materiály, jednak přizval žalobce na jednání projektového týmu, opakovaně s žalobcem a dalšími členy projektového týmu se scházel, přijímal od žalobce plnění do společného datového úložiště, k němuž předtím zřídil pracovníkům žalobce přístup, přijímal od žalobce měsíční výkazy o poskytnutých službách a v neposlední řadě se kriticky vyjadřoval i ke kvalitě poskytovaných služeb. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že předmětné služby byly pracovníky žalobce žalovanému poskytnuty. Soud tedy po provedeném dokazování uzavřel, že pokud jde o rozhodné období, žalobce je ve sporu aktivně věcně legitimován a žalovaný je ve sporu pasivně věcně legitimován z titulu ručení. Pokud šlo o námitku žalovaného o promlčení nároku žalobce, tato nebyla důvodná, neboť neuplynula promlčecí doba zakotvená v § 397 obchodního zákoníku.

11. Soud I. stupně při výpočtu požadovaného nároku žalobce vycházel z výše„ člověkoden“ dohodnuté v ústní smlouvě, když znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno], včetně jeho výpovědi se stal podkladem pro posouzení obvyklosti nákladů vyžadovaných žalobcem za 1 člověkoden. Znalec ve svém znaleckém posudku potvrdil, že podle jeho zkoumání se na práci žalobce pro žalovaného v převážné míře podíleli osoby z pozice metodik projektu, projektový analytik a analytik IT. Soud prvního stupně, tedy i při rozhodování o obvyklosti ceny za odvedenou práci vyšel z dohody účastníků, tj. ve výši [částka] za jednoho„ člověko den“ bez DPH. Zároveň soud prvního stupně zohlednil skutečnost, že za služby poskytnuté pracovníky žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v období března až června 2013 byla s těmito osobami uzavřena žalovaným dohoda o pracovní činnosti, a to za zcela odlišných podmínek, než jak účtovala za těmito osobami odvedenou práci žalobkyně. Proto tedy bylo nutno odečíst takto účtovanou práci za uvedené osoby od požadovaného nároku. Jedná se celkem o částku [částka]. Dospěl tak soud prvního stupně k částce [částka], přičemž se zřetelem k závěrům znaleckého posudku Ing. [jméno] [jméno], že bylo odvedeno 70 % práce s žalobcem uplatňované odměny za odvedené dílo, přiznal z této částky 70 % a dospěl tak k částce [částka]. V této části tedy žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství a zbývající části žalobu zamítl. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že žalobce by byl ve smluvním vztahu se třetí osobou - dodavatelem, a to ani se společností [právnická osoba].

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (v odůvodnění nesprávně uvedeno § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce byl úspěšný v rozsahu 61%, tedy neúspěšný v rozsahu 39 %, tj. přiznal mu celkem 22 % účelně vynaložených nákladů. Náklady pak vyčíslil v botě 16 odůvodnění napadeného rozsudku.

13. O náhradě nákladů státu soud prvního stupně rozhodl tak, že tyto náklady rozdělil v rozsahu úspěchu a neúspěchu účastníků a uložil žalobci k zaplacení 39 % těchto nákladů a žalovanému 61 % těchto nákladů. Náklady státu jsou přestavovány znalečným.

14. Doplňující výrok pod bodem VI pak odůvodnil nutností vrátit přeplatek na soudním poplatku dle příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích.

15. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného.

16. Žalovaný ve svém odvolání namítl nesprávné právní posouzení věci, když dle jeho názoru soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, přičemž řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je zde nedostatek pasivní legitimace žalovaného i vedlejšího účastníka z důvodu, že nikdy nebyly ve smluvním vztahu s žalobcem, u žalovaného neproběhla žádná veřejná zakázka, kterou by žalobce vyhrál a ani v interních systémech žalovaného není žalobce veden jako dodavatel. Nedostatek pravomoci Ing. [příjmení] jednat jménem žalovaného a uzavírat obchodní smlouvy mimo zákon o zadávání veřejných zakázek byl dle žalovaného v řízení prokázán. Z rozsudku pak není patrné, jak soud hodnotil jednotlivé provedené důkazy a je dle žalovaného nepřezkoumatelný. Důkazy nebyly hodnoceny v souladu s ustanovením § 132 a následujících o. s. ř.. Soud prvního stupně došel k závěrům, které nebyly v soudním řízení prokázány a nejsou podpořeny žádným z provedených důkazů. Zároveň dle odvolatele soud prvního stupně nerespektoval názor nadřízeného soudu. Žalobce v průběhu řízení nepředložil žádnou objednávku od žalovaného, ani žádnou fakturu, kterou by údajně poskytnuté služby vyúčtoval a odvedl z nich daň z přidané hodnoty. Ing. [příjmení] byl zaměstnancem žalovaného od [datum] do [datum] na pozici projektový manažer a mezi jeho úkoly, jak vyplývá z popisu jeho pracovní činnosti, patřilo například posuzování souladu řešení projektu se strategií a cíli odštěpného závodu [anonymizováno], provádění kontroly, koordinace projektů, příprava podkladů pro vedení podniku. Žalobce tak nemohl být v dobré víře, že pan [příjmení] [příjmení] je osobou oprávněnou jednat za žalovaného s žalobcem, a to z několika důvodů. Ing. [příjmení] nebyl statutárním orgánem žalovaného, neměl k dispozici zvláštní pověření od žalovaného k úkonům, které měl dle tvrzení žalobce činit a při své komunikaci s žalobcem nepoužíval pracovní e-mail s koncovkou [webová adresa], nýbrž svůj soukromý e-mail. Skutečnost, že Ing. [příjmení] nebyl oprávněn za žalovaného uzavírat jakékoliv smluvní vztahy, byla dle odvolatele prokázána celou řadou důkazů, například svědeckým výslechem Ing. [jméno] [příjmení], která uvedla, že všechny smlouvy podepisoval ředitel. Rovněž je důležitá svědecká výpověď Ing. [jméno] [jméno], který uvedl, že Ing. [příjmení] neměl nic podepisovat, dokonce ani svědek, který byl jeho přímým nadřízeným, neměl pravomoc uzavřít smlouvu. Rovněž tak ostatní svědci, např. svědek [příjmení] vypověděli, že Ing. [příjmení] brali jako projektového vedoucího. Je tedy naprosto evidentní, že neměl oprávnění uzavřít smlouvu o dílo, byl plnění v řádech několika milionů Kč. Žalobce nepředložil v řízení žádnou objednávku ze strany žalovaného. Rovněž, tak se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tím, zda pracovnicí žalobce nevykonávaly činnost pro třetí subjekt. Rovněž tak se dostatečně soud nevypořádal s podmínkami dle § 15 odst. 2 obchodního zákoníku, když žalovaný v tomto odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle něhož v oblasti vztahů podnikatelských lze důvodně předpokládat kvalifikovaný a profesionální postup osob provozujících podnikatelskou činnost. Rozsudek soudu prvního stupně je dle žalovaného nepřezkoumatelný pro svou nesrozumitelnost. Je nepřehledný a nesplňuje základní pravidla zakotvená v občanském soudním řádu. Soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal se všemi námitkami žalovaného. Při hodnocení důkazů nepřihlédl ke všem námitkám žalovaného. Dále soud prvního stupně v bodě 9 rozsudku, konstatoval, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně jím tvrzené skutečnosti, že žalobce se na projektu měl podílet jako subdodavatel další společnosti podílející se na stejném projektu, a to společnosti [právnická osoba]. Žalovanému se ovšem od soudu nedostalo poučení podle § 118a o. s. ř.. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolatel navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že se žaloba zamítá.

17. [ulice] účastník ve svém odvolání rovněž napadl vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, jakož i akcesorické výroky o náhradě nákladů řízení, kdy uvádí, že závěr soudu prvního stupně při aplikaci § 15 odst. 1 obchodního zákoníku není správný, když mělo být hodnoceno, zda žalobce věděl nebo mohl vědět o excesu Ing. [příjmení] ve smyslu § 15 odst. 1 obchodního zákoníku. Pro závěr, že žalobce věděl nebo mohl vědět o excesu, svědčí celá řada důkazů, které soud prvního stupně vůbec nehodnotil. Příkladem lze uvést vlastní prezentaci žalobce, který desítky let poskytuje služby veřejnému sektoru, komunikaci Ing. [příjmení] ze soukromého e-mailu, výslech Ing. [příjmení], který potvrdil, že v obdobných případech je vždy uzavírána písemná smlouva podepsaná statutárním zástupcem. Z výše uvedených důvodů proto vedlejší účastník navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako soudu prvního stupně s tím, že pokládá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za správná a následně učiněné závěry za logické a právní hodnocení za přiléhavé, to vše při respektování obsahu zrušujícího usnesení odvolacího soudu. Žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované v rámci svých odvolání pomíjí premisu soudu prvního stupně vycházejícího ze zákonného základu umožňujícího právní jednání kvalifikovat jako jednání nebo opomenutí, resp. jako jednání učiněné výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěla jednající osoba projevit. Závěry a hodnocení učiněné soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku jsou dle názoru žalobce velmi přiléhavé a reagují na danou skutkovou situaci.

19. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející v mezích odvoláním dotčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného nejsou důvodná.

20. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a zjištěné skutečnosti vyhodnotil dle odvolacího soudu správně i po stránce právní. Odvolací námitky odvolatelů nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.

21. Své předchozí rozhodnutí soud prvního stupně založil na závěru, že mezi žalobcem a odštěpným závodem žalovaného [příjmení] nebyla uzavřena platná smlouva o dílo, neboť za odštěpný závod [anonymizováno] jednal Ing. [příjmení], který k tomu neměl potřebné zmocnění a nebyl statutárním zástupcem. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že je nutno věc posoudit podle příslušných ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení. Tento jeho závěr nebyl odvolacím soudem akceptován, a jak výše uvedeno, bylo nutno posoudit jednání Ing. [příjmení] ve smyslu § 15 tehdy účinného obchodního zákoníku. S odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu bylo konstatováno, že daný právní vztah mezi žalobcem a žalovaným nelze posoudit z hlediska zásad bezdůvodného obohacení na základě právního závěru, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva. Rovněž bylo konstatováno, že na základě provedeného dokazování a jeho hodnocení musí být uzavřeno, že buď mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dílo, kdy za žalovanou jednala ve smyslu § 15 obchodního zákoníku k tomu oprávněná osoba, tj. Ing. [příjmení] [příjmení], nebo že musí být na základě provedeného dokazování uzavřeno, že ze strany Ing. [jméno] [příjmení] došlo k překročení oprávnění za podnikatele - žalovanou jednat a uzavřít takovou smlouvu. Zároveň ve smyslu závazného právního názoru vysloveného v této věci Nejvyšším soudem je nepochybné, že i když závazky ze zaniklého odštěpného závodu [anonymizováno] služby přešly na vedlejšího účastníka, pak žalovaná je nadále ve sporu pasivně legitimována z titulu ručení (za předpokladu, že bude v řízení uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou).

22. Jelikož se soud prvního stupně ve svém předchozím zrušeném rozsudku z tohoto pohledu hodnocením provedených důkazů nezabýval, byla mu věc vrácena k dalšímu projednání právě za účelem zhodnocení provedených důkazů z uvedeného hlediska, případně za účelem doplnění dalšího dokazování. Soud prvního stupně po zrušujícím usnesení odvolacího soudu při jednání konaném dne [datum], konstatoval, že v řízení bylo provedeno obsáhlé dokazování, přičemž účastníci měli při tomto jednání možnost navrhnout další důkazy, kdy vedlejší účastník předložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi Českou poštou s. p. a Ing. [jméno] [příjmení], která byla k důkazu provedena, přičemž další návrhy na doplnění dokazování nebyly účastníky uplatněny.

23. Podle § 132 o. s. ř., důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

24. Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákon vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, přičemž zákon nepředepisuje a ani dost dobře nemůže předepisovat pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soud za prokázány a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav věci. Základem soudcova hodnotícího postupu by kromě lidských a odborných zkušeností měla být pravidla logického myšlení. Věrohodnost určitého poznatku získaného provedením konkrétního důkazu a tedy i jeho význam z hlediska důkazu pravdivosti či nepravdivosti skutkových tvrzení, soud hodnotí jednak izolovaně, jednak ve srovnání se zprávami získanými provedením všech zbývajících důkazů. Poznatky, které získá soud hodnocením obsahu jednotlivých důkazů, pak musí porovnat s poznatky, jež získal na základě hodnocení ostatních důkazů a dále musí uvážit, do jaké míry jsou tyto poznatky souladné či protichůdné, vzájemně se doplňující či vzájemně si odporující apod.. Výsledkem celkového hodnocení důkazních prostředků je závěr o pravdivosti tvrzených skutečností, který je ve sporném řízení podkladem pro závěr o tom, zda a do jaké míry účastník splnil svou povinnost prokázat skutková tvrzení. Takové hodnocení důkazů, které ve sporném řízení vyzní v závěr, že pravdivost skutkových tvrzení nelze potvrdit ani vyloučit, povede k tomu, že rozhodnutí soudu vyzní nepříznivě pro účastníka, pravdivost, jehož tvrzení měla být prokázána.

25. V dané věci soud prvního stupně podle odvolacího soudu v intencích ustanovení § 132 o. s. ř. postupoval, byť po formální stránce je odůvodnění soudu prvního stupně do jisté míry nepřehledné, kdy jednotlivé důkazy, jakož i souhrnná skutková zjištění nejsou v textu odůvodnění po formální stránce přehledně rozčleněny. Tato„ vada“ však nezpůsobuje neurčitost popsaných skutkových zjištění, a tudíž jejich nepřezkoumatelnost. Skutková zjištění nejsou v logickém rozporu s hodnocením důkazů provedených v řízení, a to jak důkazů jednotlivě, tak všech v jejich vzájemné souvislosti.

26. Jak soud prvního stupně z provedeného dokazování uzavřel, Ing. [příjmení] [příjmení] byl žalovanou pověřen k zajištění a realizaci projektu“ Národní informační systém integrovaného záchranného systému“ („ [anonymizována dvě slova]“). Ing. [příjmení] [příjmení] se na tomto úkolu podílel jako zaměstnanec odštěpného závodu žalovaného [příjmení] služby od [datum] v pozici projektového manažera. Jeho povinností bylo mimo jiné zajistit realizaci uvedeného projektu. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, dodávka uvedeného systému byla realizována pracovníky samotného odštěpného závodu [anonymizováno] (tito pracovníci nemohli sami uvedený projekt realizovat) a projekt dále musel být realizován za pomoci dalších subjektů. Jak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, zajistit odborníky pro uvedený projekt měl za úkol právě Ing. [příjmení] [příjmení]. Ten také poptával odborníky, kteří byli zaměstnáni u žalobce. Vše organizoval Ing. [příjmení] [příjmení] i s vědomím svých nadřízených, ředitelů Ing. [jméno] a Ing. [anonymizováno], kteří nepochybně o pracovnících žalobce účastnících se projektu věděli (toto potvrdili ve svých svědeckých výpovědích). Jak soud prvního stupně po provedeném dokazování (po zhodnocení, jak svědeckých výpovědí, tak listin provedených v řízení) uzavřel, žalobcem byla učiněna žalovanému nabídka k uzavření smluvního vztahu, a to za účast odborníků žalobce na uvedeném projektu za cenu [částka] za jeden„ člověkohodin“ („ [příjmení] [příjmení]“). Tato nabídka byla žalovanému zaslána, a na tuto nabídku sice žalovaný přímo nereagoval, avšak jednotlivé posléze práce, provedené pracovníky žalobce, byly Ing. [příjmení] odsouhlaseny a postoupeny nadřízeným Ing. [příjmení] k proplacení. Žalovaný žádným relevantním způsobem činnost pracovníků žalobce v průběhu provádění těchto prací nezpochybňoval, ani kvantitativně, ale ani kvalitativně. Uzavřel-li tedy soud prvního stupně, že žalovaný akceptoval činnost pracovníků žalobce ve svých prostorách, odvedenou práci přebíral, pak je správný jeho závěr, že byť Ing. [příjmení] nebyl oprávněnou osobou za žalovanou smluvní vztah uzavřít, pak ve smyslu § 15 odst. 2 obch. zák., kdy„ pověření určitou činností“ lze chápat extenzivně, k uzavření smlouvy došlo. Žalovaný včas nezareagoval na„ překročení zmocnění“ Ing. [jméno] [příjmení] (nezpochybnil práci zaměstnanců žalobce) a úkony Ing. [příjmení] ve vztahu k žalobci konkludentně schválil. Je proto na místě souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na„ konkrétní okolnosti projektu„ [anonymizována dvě slova]“, byly smluvní podmínky ze strany žalovaného skutečně konkludentně akceptovány. Není přitom podstatné, zda byla uvedená smlouva„ vysoutěžena“, či zda Ing. [příjmení] komunikoval ze svého soukromého e-mailu, podstatné je pouze to, že žalovaná strana po celou dobu výkonu činností pracovníky žalobce tyto činnosti přijímala, nikterak je nezpochybňovala a výsledky jejich práce posléze v projektu využila. Tím, že žalovaný nedal jednoznačně najevo, že odsouhlasené práce Ing. [příjmení] (kvantitativně i kvalitativně) provedené pracovníky žalobce nebude akceptovat, došlo skutečně ke konkludentnímu uzavření smluvního vztahu mezi účastníky.

27. Uvedený závěr soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný a odvolací námitky žalované, že soud prvního stupně nereflektoval závazný právní názor odvolacího soudu, nemůže obstát, neboť právě soud prvního stupně z provedeného dokazování logicky vyhodnotil v souladu se zásadami § 132 o. s. ř., proč mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo a proč je nutno uzavřít, že žalovaný akceptoval nabídku (návrh podmínek smluvní spolupráce) žalobce.

28. Rovněž je třeba zdůraznit, že rozhodnutí soudů musí být spravedlivé a v souladu s dobrými mravy. Spravedlnost musí být přítomna vždy v procesu, kterým soudce interpretuje a aplikuje právo, jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům. [obec] souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem "dobré mravy" nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti ([příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 643/04). V této věci by bylo v rozporu s uvedeným principem, aby žalovaný s odkazem, že vedoucí projektu (jeho pracovník) překročil své oprávnění., následně výsledky práce žalobce přijímal a dále je pro svou činnost využil, za tuto činnost ničeho nezaplatil.

29. Pokud jde o výši plnění, tak jak jí stanovil soud prvního stupně, pak tyto v odvolání žalovaná ani vedlejší účastník nezpochybňuje, přičemž vyšel-li soud prvního stupně z ceny nabídnuté žalobcem ve výši [částka] za jeden„ člověko den“ a tuto cenu hodnotil jako cenu obvyklou i s přihlédnutím k závěru znaleckého posudku, přičemž kvantitu práce vyhodnotil dle závěru vypracovaného znaleckého posudku, pak ani v tomto směru nemá, co by odvolací soud soudu prvního stupně vytknul.

30. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou je věcně správný, když soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 142 odst. 28 o.s.ř. a zohlednil úspěch a neúspěch účastníků řízení.

31. Soud prvního stupně však ve svém rozhodnutí nerozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného, avšak pokud veškerou náhradu nákladů řízení vzniklých žalobci uložil žalované straně, může tento nedostatek svým rozhodnutím napravit odvolací soud.

32. Rovněž o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 148 o. s. ř..

33. Výrok VI. doplněný doplňujícím usnesením nebyl předmětem tohoto odvolacího přezkumu.

34. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích I. (vyhovující výrok o věci samé), jakož i ve výrocích III., IV. a V. (o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, jakož i ve vztahu k státu) jako věcně správný potvrdil. Zamítavý výrok nebyl odvoláním napaden.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení měl žalobce ve věci úspěch, a to v plném rozsahu, když předmětem odvolacího řízení byla částka [částka]. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení advokátem, a to v rozsahu dvou úkonů právní pomoci - sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání. K tomu náleží 2 režijní paušály po [částka]. Rovněž tak je nutno připočíst 21 % DPH. Celkem tak odvolací soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, když povinnost k náhradě uložil výlučně žalovanému.

36. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení i ve vztahu k vedlejšímu účastníku, avšak o povinnosti nahradit všechny účelně vynaložené náklady žalobci bylo rozhodnuto ve vztahu k žalovanému, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.