pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. zastavil [anonymizováno] co do částky [částka], výrokem pod bodem II. zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (nárok na náhradu majetkové újmy), výrokem pod bodem III. zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (nárok na náhradu nemajetkové újmy), výrokem pod bodem IV. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], do 15 dnů od právní moci rozsudku a konečně výrokem pod bodem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal zaplacení původně celkem částky [částka] s příslušenstvím coby odškodnění za nezákonné [anonymizováno] stíhání, kdy rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením odvolacího soudu – Krajského soudu v Plzni byl zproštěn obžaloby, když byl stíhán za tzv.„ pojistné podvody“. S ohledem na uvedené rozhodnutí tak lze považovat za nezákonné usnesení [stát. instituce] ze dne [datum], jímž bylo proti žalobci zahájeno [anonymizováno] stíhání pro spáchání [anonymizována dvě slova] pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a) a odst. 4 tr. zák. Žalobce se domáhal i při předběžném projednání nároku u žalované jednak náhrady majetkové újmy odpovídající nákladům, které vynaložil na obhajobu v [anonymizována dvě slova] v celkové výši [částka] a dále náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova] ve výši [částka].

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil své nároky dne [datum]. Žalovaná požadavku žalobce co do částky [částka] vyhověla, kdy v uvedeném rozsahu mu uhradila majetkovou újmu odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu v [anonymizováno] věci. O tom rozhodla ve stanovisku ze dne [datum]. Žalovaná nevyhověla nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova] a zároveň konstatovala, že v předmětné [anonymizováno] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Ve svém vyjádření specifikovala úkony právní služby, které z její strany nebyly žalobci z titulu náhrady majetkové újmy – obhajného hrazeny. Žalovaná učinila nesporným, že hodnota úkonu právní služby při zastoupení advokátem v dané [anonymizováno] činí [částka] + [částka] nákladový paušál. Dále žalovaná namítla, že délka [anonymizována dvě slova] byla zcela přiměřená, neboť v [anonymizováno] bylo rozhodováno dvakrát soudem I. stupně a dvakrát soudem odvolacím. Délka [anonymizováno] byla ovlivněna změnou předsedy senátu, kdy původní předseda senátu Okresního soudu v Chebu věc dále neprojednával, a poté byla věc projednávána novým soudcem soudu I. stupně, přičemž věc byla rovněž po právní stránce velmi složitá. Pokud jde o jednotlivé úkony obhajoby, žalovaná nesporovala jejich provedení, nýbrž pokud jde o stížnost proti usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhán, pak za tento úkon náleží odměna toliko ve výši jedné poloviny, neboť se nejedná o podání ve [anonymizováno] samé, nýbrž o úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) odst. 3 advokátního tarifu. Ke sdělením zaslaným advokátem ze dne [datum] a dne [datum] pak žalovaná sdělila, že se nejedná o úkon účtovatelný dle advokátního tarifu. K poradě s klientem před hlavním líčením dne [datum] pak byla uznána odměna pouze ve výší jednoho úkonu v souladu s § 11 odst. 1 písm. c), neboť nelze zvyšovat počet úkonů za situace, kdy jde o poradu mnohahodinovou. K dopisům pojišťovnám, které vystupovaly v [anonymizována dvě slova] jako poškozené, a které vyhotovil obhájce žalobce, pak tyto nejsou účelně vynaložené úkony směřující ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí.

4. Vzhledem k částečnému plnění ze strany žalované došlo k částečnému zastavení [anonymizováno], a to výrokem pod bodem I. rozsudku soudu I. stupně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř..

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, a to shodným tvrzením účastníků a listinami, kdy byly splněny předpoklady pro rozhodnutí soudu bez nařízení jednání a s odkazem na příslušná ustanovení [ustanovení pr. předpisu] uzavřel, že vzhledem k výsledku předmětného [anonymizována dvě slova] je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí tj. nezákonném [anonymizováno] stíhání, neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Za situace existence nezákonného rozhodnutí na straně jedné a prokázaného (nesporného) provedení úkonů právní služby (nesporného) vyúčtování odměny ze strany obhájce, soud I. stupně nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok na náhradu nákladů na obhajobu je co do svého základu po právu. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby tj. po částečném plnění ze strany žalované, domáhal dále zaplacení z tohoto titulu celkové částky [částka] s příslušenstvím, a to za úkony k výše zmíněné – viz vyjádření žalované. S přihlédnutím k uvedeným úkonům pak i tyto neuznal soud I. stupně jako účelně vynaložené, když ve vztahu k stížnosti proti zahájení [anonymizováno] stíhání dospěl k závěru, že za tento úkon právní služby náleží podle § 11 odst. 2 písm. d) odst. 3 advokátního tarifu mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, neboť se nejedná o úkonu ve [anonymizováno] samé. Uvedený závěr soud I. stupně opřel rovněž o usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž je konstatováno, že:„ Stížnost proti usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání je svou povahou nejbližší úkonům právní služby uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu s mimosmluvní odměnou ve výši jedné poloviny úkonu„. Z uvedeného důvodu se tedy ztotožnil s názorem žalované. Ve vztahu ke sdělením ze dne [datum] a [datum], které zaslal obhájce žalobce soudu, platí, že v souladu s [ustanovení pr. předpisu] se hradí účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu. Oporu pro uvedený závěr soudu lze rovněž najít v judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž náhrada nákladů [anonymizováno] ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, které jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady zastoupení se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu a nikoli podle smluvní odměny za zastupování, k tomu pak soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] § 11 advokátního tarifu přitom obsahuje taxativní výčet úkonů právní služby, za které náleží mimosmluvní odměna. Pouhé sdělení soudů mezi tyto úkony nepatří a nelze je proto považovat za účelně vynaložené ve smyslu [ustanovení pr. předpisu]. Ve vztahu k poradě s klientem před hlavním líčením dne [datum] soud I. stupně uvedl, že podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu platí, že mimosmluvní odměna náleží rovněž za poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Jak přitom plyne již ze samotného jazykového, jakož i teleologického výkladu, nelze zvyšovat počet úkonů za situace, kdy jde o poradu mnohahodinovou. Ve vztahu k dopisům pojišťovnám a návrhům na narovnání soud I- stupně zdůraznil, že v rámci úpravy rozsahu náhrady škody nelze tyto úkony považovat za účelně vynaložené.

6. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova], pak soud I. stupně odkázal na judikaturu [anonymizováno], jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [stanovisko NS] a zdůraznil, že vzal všechna rozhodná kritéria pro posouzení přiměřenosti délky [anonymizováno], a to jednotlivě, jakož i v jejich souhrnu a s přihlédnutím k zjištěným skutkovým okolnostem a relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka posuzovaného [anonymizováno] byla přiměřená, jakkoliv nebyla nijak krátká, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. V dané [anonymizováno] tak nedošlo k porušení práva žalobce na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě, a tudíž mu nevznikla nemajetková újma. Jednotlivá kritéria pak soud I. stupně s odkazem na skutková zjištění podrobně popsal v bodech [číslo] odůvodnění napadeného rozsudku. O úrocích z prodlení z částky zaplacené žalovanou pak rozhodoval podle [ustanovení pr. předpisu] O náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodoval podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaná byla úspěšná co do rozsahu cirka 58 % a žalobce co do cirka 42 %. S ohledem na nepříliš velký rozdíl mezi úspěchem žalobce a žalované pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno].

7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, kterým napadl výroky I. a III., kterými byla žaloba ohledně obou dvou uplatněných nároků zamítnuta, jakož i napadl výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] pod bodem V. Pokud jde o náhradu majetkové újmy – náklady žalobcem vynaložené na obhajném, pak dle názoru žalobce si soud I. stupně ryze formalisticky vyložily definice účelně vynaložených nákladů na obhajobu žalobce, jako nákladů, které lze výlučně podřadit pod konkrétní ustanovení advokátního tarifu, a dále se nalézací soud omezil hodnocením otázky přiměřenosti délky [anonymizováno] stíhání na zkoumání, zda v době běhu [anonymizována dvě slova] došlo k neodůvodněným průtahům, a pokud nebylo nalézacím soudem zjištěn konkrétní neodůvodněný průtah, pak se již nezabýval důvodností nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, kdy nezhodnotil to, že [anonymizováno] stíhání žalobce nemělo být vůbec zahájeno a nebyly tak splněny ani zákonné podmínky k tomu, aby bylo vydáno usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání žalobce. Formalistický výklad nalézacího soudu je v rozporu s právním názorem Ústavního soudu, který ve své rozhodovací praxi zdůraznil nutnost zkoumání účelnosti nákladů vynaložených účastníkem na zastoupení advokátem. Ústavní soud deklaroval, že jakýkoliv úkon právní služby advokáta může být považován za úkon, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, pokud se takový úkon kvantitativně i kvalitativně blíží úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Stát tak nemůže pokračovat v nezákonnosti vůči žalobci a zpětně omezovat v rozsahu a kvalitě úkonů právní služby advokáta. Pokud došlo k nezákonnému [anonymizováno] stíhání, pak žalobci nelze upřít jeho právo v rámci obhajoby bránit se všemi dostupnými zákonnými prostředky. Náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu žalobce je náhradou věcné škody, která žalobci prokazatelně vznikla, a pokud žalobce všechny úkony právní služby v rámci obhajoby své osoby uhradil, není stát oprávněn jeho nároky na odškodnění omezit. Formalistický výklad soudu I. stupně v tom, že žalobce nemá nárok na odškodnění za úkony právní služby, které nelze podřadit výslovně pod konkrétní definici úkonu ve znění advokátního tarifu je vůči žalobci porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Rovněž pokud jde o otázku náhrady nemajetkové újmy, pak tato byla dle žalobce nalézacím soudem řešena v neprospěch odvolatele, a to především v rozporu s judikaturou [anonymizováno]. Evropský soud pro lidská práva v žádném ze svých rozhodnutí nekonkretizoval obecně závaznou dobu, jejíž překročení bylo možné považovat za nepřiměřenou dobu trvání [anonymizována dvě slova]. Je proto třeba vždy vycházet z konkrétních okolností daného případu. Otázku přiměřenosti délky [anonymizována dvě slova] zkoumá ve světle konkrétních okolností daného případu to je složitosti [anonymizováno], chování stěžovatele, postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova], význam [anonymizováno] pro stěžovatele. V této souvislosti žalobce poukázal na některá rozhodnutí [anonymizováno]. Rovněž tak odkázal na ústavní nálezy Ústavního soudu, například sp. zn. [ústavní nález], sp. zn. [ústavní nález] či sp. zn. [ústavní nález]. Dále pak žalobce odkázal na judikaturu vztahující se i k přiznání nemajetkové újmy za samotné [anonymizováno] stíhání. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby napadené výroky I. a III. byly změněny tak, že odvolací soud žalobě zcela vyhoví.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve výrocích odvoláním dotčených, jakož i [anonymizováno] jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž zatím účelem bylo nutno nařizovat jednání ve smyslu § 214 odst. 3 o. s. ř., kdy oba účastníci souhlasili s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení jednání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil zcela správně i po stránce právní. Jeho závěrům nemá, co by odvolací soud vytknul a odvolací námitky žalobce tak nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně.

11. Skutková zjištění soudu I. stupně nebyly předmětným odvoláním zpochybněny, když ostatně tato skutková zjištění a shodná skutková tvrzení nebyla sporná mezi účastníky ani v průběhu [anonymizováno] před soudem I. stupně. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, které požadoval žalobce v průběhu tohoto odškodňovacího [anonymizováno] proplatit, pak lze zcela souhlasit se závěry soudu I. stupně, tak jak je učinil v odůvodnění napadeného rozsudku. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že náhrada nákladů zastoupení podle odškodňovacího zákona není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady zastoupení se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu, a nikoli podle smluvní odměny za zastupování, což vyplývá zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. [příjmení] § 11 advokátního tarifu obsahuje taxativní výčet úkonů právní služby, za které náleží mimosmluvní odměna. Pokud tedy soud I. stupně pouhé sdělení adresované soudu ze strany obhájce žalobce v [anonymizována dvě slova] nepovažoval za účelně vynaložené náklady ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], pak tento postup je zcela v souladu s výše uvedenou nastíněnou judikaturou Nejvyššího soudu a není ani v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou ve svém odvolání poukazuje žalobce. Musí se zde totiž jednat o úkon ve [anonymizováno] samé, nikoli o pouhé sdělení, které bezprostředně nesměřuje k účelu obhajoby v [anonymizována dvě slova]. Je totiž právem jakéhokoliv účastníka, jak [anonymizována dvě slova] tak civilního [anonymizováno] se sice nechat v těchto řízeních zastupovat advokátem, na druhou stranu však i při rozhodování i o náhradě nákladů účelně vynaložených účastníkem je nutno zohlednit to, zda skutečně úkony učiněné advokátem lze podřadit pod úkony stanovené v § 11 odst. 1 advokátního tarifu a případně zda tyto úkony jsou ve vztahu k zamýšlenému cíli toho, kterého účastníka v daném [anonymizováno], skutečně směřující k naplnění účelu právního zastoupení advokátem. Proto je i soud v odškodňovacím [anonymizováno] vedeném dle [ustanovení pr. předpisu], oprávněn takovouto účelnost a množství úkonů hodnotit právě proto, že odškodňovací zákon je postaven na závěru, že se hradí účelně a důvodně vynaložené náklady. Takovýto postup není v rozporu s žalobcem uvedenou judikaturu Ústavního soudu, která řešila po skutkové stránce zcela odlišné případy. V tomto směru tedy není odvolání žalobce důvodné. Tento závěr se vztahuje i k dopisům adresovaným poškozeným pojišťovnám, a rovněž tak ji k přiznání toliko úkonu ve výši jedné poloviny za podání stížnosti proti zahájení [anonymizováno] stíhání.

12. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku [anonymizována dvě slova], pak i tento uplatněný nárok soud I. stupně postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními odškodňovacího zákona a správně dospěl k závěru, že uvedené [anonymizována dvě slova] nebylo nepřiměřeně dlouhé. Celková délka posuzovaného [anonymizováno], respektive rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, činí 3 roky a 9 měsíců. Posuzované [anonymizováno] probíhalo na více stupních soudní soustavy, a dále zde probíhalo přípravné [anonymizováno] u policie za dohledu státního zastupitelství. Samotné vedení [anonymizováno] u několika stupňů justiční soustavy muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného [anonymizováno], a posuzované [anonymizováno], jak správně uzavřel soud I. stupně, bylo jak po skutkové stránce, tak procesní a hmotněprávní stránce složitější, což plyne ze samotného obsahu [anonymizováno] spisu. Význam [anonymizováno] je sice pro žalobce zvýšený, avšak po posouzení jednoho z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby [anonymizováno], tj. zda v daném [anonymizováno] nastaly průtahy, nebo období nečinnosti orgánů činných v [anonymizována dvě slova], pak soud I. stupně správně uzavřel, že procesní postup byl plynulý a koncentrovaný. Byla tedy zhodnocena veškerá kritéria týkající se přiměřenosti délky daného [anonymizována dvě slova], a k tomuto hodnocení nemá odvolací soud žádných výhrad. Jak sám žalobce ve svém odvolání zdůraznil, [anonymizováno] nestanoví, jak má dané [anonymizována dvě slova] dlouho trvat, nýbrž je nutno posuzovat vždy konkrétní [anonymizováno] a konkrétní případ, což se v daném případě stalo a hodnocení soudu I. stupně zcela odpovídá zákonným kritériím.

13. Pokud žalobce ve svém odvolání upozorňuje na skutečnost, že soud I. stupně nezohlednil samotnou„ nezákonnost vedení [anonymizováno] stíhání“, pak žalobce zaměňuje„ odškodnění vzniklé nemajetkové újmy za samotné nezákonné [anonymizováno] stíhání“ s odškodněním„ za nepřiměřenou délku posuzovaného [anonymizována dvě slova]“. Jde totiž o zcela rozdílné nároky ve smyslu odškodňovacího [ustanovení pr. předpisu] a tyto nelze zaměňovat. Nepřiměřenost délky [anonymizováno] lze odškodnit i v případě, pokud by byl žalobce v daném [anonymizována dvě slova] shledán vinným, a naopak nezákonnost samotného [anonymizováno] stíhání lze odškodnit jen v případě, je-li obviněný obžaloby zproštěn, případně [anonymizována dvě slova] zastaveno. V případě nezákonnosti [anonymizováno] stíhání se hodnotí kritéria, na které odkázal žalobce ve svém odvolání, tj. povaha [anonymizována dvě slova], délka [anonymizována dvě slova] a následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Tento nárok však žalobce v předmětném [anonymizováno] vůbec neuplatnil, a proto tyto kritéria nemusel odvolací soud vůbec hodnotit. Žalobce uplatnil toliko náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku samotného [anonymizována dvě slova] bez pohledu na nezákonnost či zákonnost [anonymizováno] stíhání, a proto nelze této odvolací námitce přisvědčit. Odvolání v tomto rozsahu rovněž není důvodné.

14. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích o [anonymizováno] samé pod body II. a III. jako věcně správné potvrdil.

15. Jako věcně správný byl potvrzen i výrok o náhradě nákladů [anonymizováno] pod bodem V., kdy sice soud I. stupně do poměru úspěchu a neúspěchu ve [anonymizováno] chybně nezapočítal nárok, který byl žalovanou stranou částečně v průběhu [anonymizováno] uspokojen z titulu obhajného, avšak při posouzení jednotlivých předmětů [anonymizováno], kdy předmětem majetkové újmy byla částka celkem [částka], a ohledně této částky byl žalobce úspěšný cca v rozsahu 60 % tj. neúspěšní v rozsahu 40 %, avšak ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy byla žalovaná plně úspěšná, lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně v tom směru, že k spravedlivému uspořádání [anonymizováno] mezi účastníky ve vztahu k nákladům tohoto [anonymizováno] odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

16. O náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím [anonymizováno] měla ve [anonymizováno] plný úspěch žalovaná, však žádné náklady jí v této fázi [anonymizováno] nevznikly.