o zaplacení 687 500 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 65 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 890 Kč od 27.3.2024[Anonymizováno]do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I/), žalobu zamítl co do částky 621 610 Kč[Anonymizováno]s příslušenstvím (II/) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku (III./, IV./).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná zaplatila částku 687 500 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy způsobené zvlášť závažným ublížením na zdraví jeho manželky při dopravní nehodě. Žalobce tvrdil, že byl očitým svědkem nehody, při níž jeho manželka utrpěla devastující zranění vedoucí k amputaci pravé dolní končetiny, což zásadně ovlivnilo jejich společný život. Žalovaná nárok uznala pouze částečně a vyplatila žalobci 312 500 Kč, přičemž namítala, že požadovaná částka je nepřiměřená vzhledem k judikatuře a povaze újmy. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výslechu účastníků a z protokolů z trestního řízení, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Zjištěné skutečnosti uvedl pod body 4 až 12 odůvodnění rozsudku. Dále soud učinil skutkový závěr, že žalobce byl očitým svědkem dopravní nehody, při které byla jeho manželka vážně zraněna, utrpěla amputaci pravé dolní končetiny, je upoutána na invalidní vozík a vyžaduje každodenní pomoc manžela (bod 13 rozsudku). Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a podle § 2959 o z. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 ze dne 6.12.2023 a sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 ze dne 14.10.2021, a uzavřel, že amputace dolní končetiny představuje zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. Soud stanovil základní částku náhrady ve výši 756 780 Kč, kterou modifikoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu (snížení o 70 %, zvýšení o 20 % viz bod 22 a 23 odůvodnění) a dospěl k závěru, že žalobci náleží celkem zadostiučinění ve výši 378 390 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 312 500 Kč, soud přiznal žalobci rozdíl 65 890 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl, neboť požadovaná částka byla nepřiměřená.

3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 49 641,50 Kč, jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. O soudním poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a uložil žalované povinnost uhradit poplatek ve výši 2 000 Kč.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné skutkové zjištění, nedostatečné vypořádání se s argumentací žalobce a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítá, že soud I. stupně při stanovení výše odškodnění vyšel z částky odpovídající dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy, kterou následně snížil o 30 % z důvodu zachování rodinného života, o 20 % pro absenci existenční závislosti a o dalších 20 % z důvodu omluvy a finanční kompenzace poskytnuté viníkem nehody. Podle žalobce je takový postup v rozporu s judikaturou, která absenci existenční závislosti neuvádí jako důvod pro snížení základní částky, a soud navíc nezohlednil intenzitu manželského vztahu, jenž byl mimořádně harmonický a plný společných aktivit, které jsou nyní prakticky vyloučeny. Dále soud opomenul zohlednit přechod povinností péče o matku primárně poškozené na žalobce, doložený lékařskými zprávami a čestnými prohlášeními, a nesprávně vyhodnotil možnost dalšího rozvoje manželského vztahu, který je v důsledku zdravotního stavu primárně poškozené výrazně omezen. Žalobce rovněž považuje snížení základní částky o 20 % z důvodu satisfakce poskytnuté viníkem za nepřiměřené. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovanou zaváže k zaplacení částky 687 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20.8.2025 za správný, protože soud provedl podrobné dokazování, správně zhodnotil důkazy a učinil odpovídající skutková zjištění i právní závěry. Odvolání žalobce nepřináší žádné relevantní argumenty. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, ačkoli mu již byla žalovanou uhrazena částka 312 500 Kč a soud I. stupně mu přiznal dalších 65 890 Kč, takže celkem obdržel 378 390 Kč, což odpovídá polovině základní částky stanovené judikaturou pro případ úmrtí. Žalovaná zdůrazňuje, že utrpení žalobce nelze srovnávat s utrpením při úmrtí blízké osoby, neboť poškozená přes těžké poškození zdraví může nadále žít důstojným životem s rodinou. Požadavek žalobce na částku vyšší než v případě úmrtí osoby blízké nemá oporu v zákoně ani judikatuře. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. 25 Cdo 894/2018, 25 Cdo 3468/2019, 25 Cdo 3061/2023), která potvrzují, že základní částka dvacetinásobku průměrné mzdy se vztahuje na případy úmrtí, nikoli na zvlášť závažné ublížení na zdraví, a že i v případech výrazně závažnějších zdravotních postižení nebyla náhrada srovnatelná s úmrtím. Výslech žalobce nepřinesl žádné okolnosti odůvodňující vyšší odškodnění, a vyplacená částka je podle žalované i soudu I. stupně zcela adekvátní. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud poté z podnětu žalobcem podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích odvoláním dotčených, tj. ve výroku o věci samé II jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení III a o soudním poplatku IV podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, když odvolání je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.

7. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, která ostatně účastníci nikterak nesporovala a zjištěné skutečnosti posoudil podle správných zákonných ustanovení a s jeho právním hodnocením odvolací soud souhlasí, až na malou výjimku. Odvoláním žalobce proto odvolací soud považuje za zčásti důvodné.

8. Soud prvního stupně po skutkové stránce konstatoval, že žalobce byl přítomen předmětné dopravní nehodě, při které byla velmi vážně zraněna jeho manželka [jméno FO] (poškozená) a následně žalobce poskytoval manželce při dopravní nehodě první pomoc. Poškozená utrpěla zejména rozsáhlé poškození pravé dolní končetiny, které vyústilo v její amputaci ve stehně, nyní je na invalidním vozíčku, trpí tzv. fantomovými bolestmi a vyžaduje pomoc manžela (žalobce). Rovněž vyšel z toho, že žalobce s manželkou před nehodou vedli velmi aktivní život, byly aktivními dobrovolnými hasiči, jezdili na dovolené, provozovali turistiku apod., přičemž aktivity manželů jsou v důsledku amputace končetiny velmi omezené, přičemž záleží na aktuálním stavu poškozené, zda je možné se dostat za aktivitami na invalidním vozíku. Řidič vozidla, který nehodu zavinil, projevil opakovaně lítost, snažil se následky dopravní nehody zmírnit a nad rámec toho, co žalovaná pojišťovna vyplatila poškozené, uhradil řidič vozidla částku 500 000 Kč manželce žalobce. Žalobce uplatnil u žalované pojišťovny nárok na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 1 000 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci před zahájení řízení uhradila částku z tohoto titulu 312 500 Kč. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že není pochyb o tom, že zranění, která poškozená při dopravní nehodě vytrpěla, byla velmi vážná a zásadně ovlivnila její život i život žalobce, potažmo celé rodiny. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že zdravotní stav poškozené lze označit za zvlášť závažné ublížení na zdraví podle § 2959 o. z. Rovněž vyslovil, že nemá pochybnosti ani v tom, že toto zvlášť závažné ublížení na zdraví mělo citelný dopad do osobnostní sféry žalobce jako sekundární oběti mající za následek jeho utrpení. Zároveň také uzavřel, že na žalobcův nárok na peněžité odškodnění útrap prožitých v souvislosti s předmětnou nehodou, žalovaná již plnila v nezanedbatelné výši, čímž fakticky uznala základ nároku žalobce. Soud prvního stupně správně rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3468/2019, která se odškodněním sekundárních obětí zabývá, přičemž vyšel ve smyslu dalších jím uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu při stanovení výše odškodnění z dvacetinásobku průměrné hrubé nominálním mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti, případně zvlášť závažnému ublížení na zdraví poškozeného, kdy v tomto případě za rok 2021 je tato částka 756 780 Kč. Tuto částku ponížil celkem o 70 %, a to o 30 % z důvodu, že žalobce a poškozená nadále jako manželé mohou vést rodinný život, o 20 %, jelikož žalobce není existenčně závislý na poškozené a o 20 %, jelikož poškozené a její rodině byla v trestním řízení poskytnuta jiná satisfakce ze strany samotného škůdce. Následně však shledal i okolnosti odůvodňující zvýšení náhrady o 20 % z důvodu, že žalobce byl očitým svědkem předmětné nehody, byl zcela otřesen a jeho stav byl velmi traumatizující.

9. Podle § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce pušku duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné by osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výše náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Jak uvedl v řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud, citované zákonné ustanovení zakládá nárok na náhradu nemajetkové újmy tzv. sekundárním obětem ve dvou okruzích případů, a to nastane-li v důsledku škodní události smrt osoby blízké nebo je jí přivozen stav „zvlášť závažného ublížení na zdraví“. Zásahem do života či zdraví tzv. primární oběti je dotčeno základní lidské právo blízkých osob na rozvíjení či udržování rodinných vztahů s takto postiženou osobou. Při určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých spojené se zvlášť závažným ublížením na zdraví podle § 2959 občanského zákoníku je třeba zohlednit konkrétní intenzitu zdravotního poškození primární oběti a jeho dopad do duševní sféry soukromého a rodinného života sekundární oběti za současného zohlednění okolností na její straně (k tomu srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 uveřejněný pod R 52/2021). Kromě případů se zcela nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob a v jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší.

11. Jak výše uvedeno manželka žalobce při dopravní nehodě utrpěla devastující poranění pravé dolní končetiny, po které její noha musela být ve stehně amputována, přičemž amputace končetiny v jakémkoliv rozsahu představuje svévolnou zátěžovou stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, se změnou soběstačnosti a mobility a výrazně ovlivní život každého člověka i osob tomuto člověku blízkých. Není sporu o tom, že amputace nohy má značný vliv na psychický stav člověka a jeho následné začleňování do běžného života. Nastává totiž nová situace, na kterou je třeba se adaptovat a je nutno přihlédnout i k tomu, že primární oběť, tj., manželka žalobce byla před nehodou zcela soběstačná pohyblivá a vedla velmi aktivní život.

12. Při stanovení výše zadostiučinění lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že částka, kterou požaduje žalobce jako satisfakci ve výši 1 000 000 Kč nemůže z výše uvedených důvodů obstát. Nejvyšší soud připouští, že v některých extrémně závažných případech poškození zdraví (např. při vegetativním stavu primárního poškozeného) může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, a tedy může být vyšší i náhrada nemajetkové újmy osobám blízkým. V projednávané věci sice došlo k zvlášť závažné újmě na zdraví primární poškozené, je však zřejmé, že žalobce může nadále s poškozenou komunikovat a prožívat, byť omezeně, rodinný život, což je nepochybně kvalitativní rozdíl oproti situaci, pokud by se poškozená nacházela v trvalém či dlouhodobém vegetativním stavu. Nelze proto přiznat částku přesahující základní odškodnění jako při úmrtí osoby blízké nebo pokud by primární poškozená byla ve vegetativním stavu.

13. Nicméně za přiměřenou dle odvolacího soudu v tomto konkrétním případě nelze považovat ani částku žalobci dosud žalovanou vyplacenou a soudem prvního stupně výrokem I rozsudku navýšenou, tj. celkem částku 378 390 Kč (50% ze základní částky odškodnění). Za přiměřenou v tomto konkrétním případě považuje odvolací soud celkem částku 454 068 Kč (60% ze základní částky odškodnění).

14. Při určení výše náhrady za duševní útrapy osob blízkých spojené se zvlášť závažným ublížením na zdraví podle § 2959 o. z. je proto třeba zohlednit konkrétní intenzitu zdravotního poškození primární oběti a jeho dopad do duševní sféry a soukromého a rodinného života sekundární oběti, za současného zohlednění okolností na její straně. Významná je zejména intenzita jejího vztahu s primární obětí, možnost (či naopak nemožnost) vést s ní i nadále rodinný život, případná existenční závislost na primární oběti (jež dle závěrů soudu prvního stupně není v projednávané věci dána), eventuálně jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení – v daném případě byl viník nehody v trestním řízení odsouzen), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byla-li sekundární oběť očitým svědkem škodní události, či jakým způsobem se o ní dozvěděla. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění (zásadně rozdílná je míra zavinění v případě úmyslu a nedbalosti).

15. Z uvedeného tedy vyplývá, že se soudem prvního stupně je nutno souhlasit s tím, že následky po dopravní nehodě v podobě amputované končetiny, v důsledku čehož je poškozená trvale odkázána na invalidní vozík, je třeba odlišit od případů úmrtí nejbližších osob či vegetativních stavů primárních obětí. Takto odlišný stav primární oběti soud prvního stupně správně uvážil pro snížení základní náhrady. Avšak toto snížení bylo dle odvolacího soudu nepřiměřeně vysoké u kritéria, že žalobce a poškozená mohou nadále vést rodinný život. U tohoto kritéria přistoupil soud prvního stupně ke snížení náhrady o 30 %. Lze sice souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobce s poškozenou jako manželé mohou nadále vést rodinný život, tj. o můžou svůj vztah nadále rozvíjet, avšak tento rozvoj je velmi omezen o aktivity, které dříve spolu manželé provozovali jako je například činnost dobrovolných hasičů, sportovní aktivity apod. Proto uvedené kritérium odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně ponížil pouze o 20 %. O dalších 10% by přicházelo ponížení u tohoto kritéria jen pokud by mohl žalobce a poškozená provozovat byť omezeně dřívější sportovní aktivity, což však při zdravotním stavu poškozené není možné.

16. V dalších ponížení základní částky, tj., že žalobce není existenčně závislý na poškozené, a že poškozené a její rodině byla v trestním řízení poskytnuta satisfakce ze strany samotného škůdce nad rámec plnění žalovanou z titulu povinného ručení, lze dle odvolacího soudu souhlasit, tj., že tato kritéria byla správně ponížena vždy o 20 %. To tedy vede k celkovému snížení základního odškodnění o 60 %.

17. Rovněž odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně, že je zde okolnost odůvodňující zvýšení náhrady o 20 %, kdy žalobce byl očitým svědkem dopravní nehody, byl zcela otřesen, poskytoval poškozené první pomoc, což bezpochyby mělo vliv na subjektivním vnímání události ze strany žalobce. Shodně jako soud prvního stupně vyšel při navýšení tohoto kritéria z provedené účastnické výpovědi žalobce, kterému lze bezpochyby uvěřit v tom, že vzpomínky na tuto nehodu vyvolávají v něm silné emoce až jsou pro ni velmi traumatizující. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobce jako sekundární oběť má právo na finanční zadostiučinění ve výši celkem 60 % ze základní částky odškodnění, tj. na částku 454 068 Kč. Jelikož žalovaná před zahájení řízení plnila částku 312 500 Kč a nenapadeným výrokem I byla žalobci přiznána částka 65 890 Kč, náleží tak žalobci dalších 75 658 Kč.

18. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci další částku 75 658 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 3. 2024, když počátek prodlení byl soudem prvního stupně stanoven správně a nebyl ani odvoláním zpochybněn, do zaplacení. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do zamítnuté částky 545 958 Kč s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

19. Výrokem II odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek, když tento nově stanovil z částky, kterou je žalovaná povinna dle rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně zaplatit, když žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudního poplatku ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích. Odvolací soud tak v souladu s § 2 odst. 3 tohoto zákona uložil žalované povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 7 080 Kč dle položky číslo 1 sazebníku poplatků.

20. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy plnění přiznané soudem záleželo na úvaze soudu, a proto odvolací soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, a to z částky, která mu byla v konečném rozhodnutí přiznána (141 548 Kč). Náklady jsou představovány odměnou advokáta za zastupování, a to za 8 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně (specifikované v bodě 24 rozsudku soudu prvního stupně) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů, kdy za úkony učiněné do 31. 12. 2025 postupoval dle této vyhlášky ve znění účinném do tohoto data a od 1. 1. 2025 dle této vyhlášky ve znění novely učiněné vyhláškou č. 258/2024 Sb. Hodnota odměny těchto úkonů je vždy (jak do i po 1.1.2025) ve výši 6 780 Kč za 1 úkon, přičemž k tomu náleží 3 režijní paušály po 300 Kč (do 31. 12. 2024) a 5 režijních paušálů po 450 Kč (od 1.1.2025). Dále žalobci odvolací soud přiznal 1 úkon právní pomoci – sepis odvolání v odvolacím řízením rovněž za 6 780 Kč a k tomu náležící 1 režijní paušál za 450 Kč. Dále k tomu náleží náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas spojené s cestou k soudu prvního stupně a zpět na jednání dne 5.3.2025 dle § 13 a § 14 a. t.: 1 cesta [trasa] v délce 732 km, při průměrné spotřebě 5 l/km, průměrné ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l [§ 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] a náhradě za používání silničních vozidel 5,80 Kč/km [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.], tj. 5 556 Kč, a dále náhrada za promeškaný čas za 1 cestu [trasa] 16 x 30 minut po 150 Kč, tj. 2 400 Kč (1 cesta v délce 3:40 hodin), tj. celkem 7 956 Kč (tj. 5 556 Kč a 2 400 Kč). K tomu 21 % DPH, celkem, tedy na nákladech řízení přiznal odvolací soud žalobci za řízení před soudy obou stupňů částku 87 817 Kč.