pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal finančního zadostiučinění [částka] za nepřiměřenou délku řízení o ochranu osobnosti, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka], trvalo [anonymizováno] roku (od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]) a žalobce v něm měl postavení žalobce. Žalobce považoval za adekvátní zadostiučinění [částka], které žalovaný v rozsahu [částka] plnil ještě před zahájením řízení; předmětem řízení byl nezaplacený rozdíl. Soud prvního stupně odůvodnil zamítnutí žaloby tím, že poskytnuté plnění [částka] je dostatečné. Dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená, ovšem s ohledem na celkovou délku řízení, složitost věci, citlivost projednávané věci a počínající pandemické období trvalo jen nepatrně déle, než je doba přiměřená, vyšel ze základní částky [částka], která za dobu [anonymizováno] roku představuje částku [částka], kterou při následné modifikaci v rámci hodnocení jednotlivých zákonných kritérií snížil o 10% z důvodu složitosti věci a zvýšil o 10% z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro poškozeného. Kritérium postupu soudu soud sice zmínil, ale nijak ho výslovně nehodnotil, a zmínil i kritérium jednání poškozeného, ke kterému uvedl, že žalobce vznesl v posuzovaném řízení námitku podjatosti krátce před prvním jednáním, čímž toto jednání zmařil, přičemž námitku mohl vznést i dříve, ovšem ani z hlediska tohoto kritéria soud základní částku nijak nemodifikoval. Plnění žalovaného ve výši [částka] označil soud prvního stupně za včasné, tj. poskytnuté v šestiměsíční zákonné lhůtě, a proto zamítl i návrh žalobce na úrok z prodlení z této částky. S ohledem na plný úspěch žalovaného ve sporu přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení [částka] dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl nesprávné právní posouzení věci, soudu prvního stupně vytkl, že při stanovení výše zadostiučinění nepřihlédl ke dvěma průtahům jako ke skutečnosti dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), kdy průtahy spatřuje žalobce v tom, že soud nařídil první jednání až rok a osm měsíců po zahájení řízení a věc nevyřizoval v době od [datum] do [datum], citoval z četné judikatury Nejvyššího soudu týkající se otázky průtahů a nepřiměřené délky řízení, argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud označil za nesprávný závěr, že průtahy zapříčiněné nesprávným postupem orgánu veřejné moc lze považovat za vlastní základ nároku a nepřihlíží se k nim při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Nesouhlasil s tím, že soud při hodnocení celkové délky řízení přihlédl i ke covidové pandemii, uvedl, že pandemickou situaci nelze zohledňovat k tíži žalobce, neboť soudy nebyly nikdy právně omezeny ve své činnosti, navíc k jednáním nakonec došlo dne [datum] a [datum], kdy se rozjížděly nové vlny pandemie, za kterých se nákaza šířila nekontrolovaně. Ke kritériu jednání poškozeného žalobce namítl, že námitka podjatosti je relevantní procesní námitkou a její vliv na celkové řízení byl jen nepatrný (týká se jí jen období od [datum] do [datum]). Namítl, že průtahy ze strany soudu nejsou zohledněny nijak, ale námitka podjatosti je hodnocena - 10%, nebyl tedy dodržen princip proporcionality, neboť na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění se kritéria uvedená v 31a odst. 3 písm. b) až e) [ustanovení pr. předpisu] projeví ve stejném poměru, v jakém se podílena na celkové délce řízení (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]). Žalobce odmítl hodnocení soudu z hlediska složitosti věci, uvedl, že jde o specializovanou agendu, kterou daný soudce dělá 30 let, specializace popírá složitost věci, šlo o standardní věc, věc nebyla složitá ani co do rozsahu dokazování a právního posouzení, neboť prejudiciální otázka odpovědnosti [anonymizována dvě slova] [část obce] byla vyřešena ve správním řízení vedeném u Ministerstva spravedlnosti a pravomocným správním rozhodnutím o přestupku byl soud vázán. Žalobce též nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že plnění poskytnuté žalobci v šestiměsíční zákonné lhůtě je včasné, neboť závěry soudu jsou protiústavní a neodpovídají„ duchu zákona“.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal nedůvodným.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení trvající 3 roky, 6 měsíců a 6 dní bylo nepřiměřeně dlouhé. Ostatně tento závěr nebyl nikým v odvolacím řízení zpochybněn. Odvolací soud k tomuto dodává, že kritérium, které významně ovlivnilo hodnocení celkové délky řízení odvolacím soudem jako nepřiměřené, je kritérium postupu soudu, konkrétně průtahy na straně soudu, a to průtah v době od května [rok] do [anonymizováno] [rok] (jde o období po zaplacení soudního poplatku ze žaloby a před nařízeným – byť nakonec zrušeným – prvním jednáním ve věci) a průtah v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] (tj. doba po vyřízení námitky podjatosti soudce nadřízeným soudem a před prvním konaným jednáním ve věci).

7. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o základní částce [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. Pokud jde o následnou modifikaci základní částky z hlediska kritérií stanových v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, žalobce nesouhlasil se snížením základní částky o 10% z důvodu právní a skutkové složitosti věci. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že je důvod pro snížení základní částky z hlediska tohoto kritéria. Žalobce tvrdil, že řízení nebylo právně složité, neboť rozhodnou předběžnou otázku o pochybení znaleckého ústavu rozhodl správní orgán (Ministerstvo spravedlnosti) a tímto rozhodnutím (tj. Příkazem č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] s doložkou právní moci dne [datum]) byl soud vázán na základě § 135 o. s. ř. Lze souhlasit s tím, že vyřešení předběžné otázky vede k rychlejšímu postupu ve věci, ovšem ze [anonymizováno] odvolací soud při opakování dokazování zjistil, že toto správní rozhodnutí se součástí [anonymizováno] stalo dne [datum] (č.l. 116), když ho soudu předložil žalobce. Skutečnost, že předběžnou otázku již závazně vyřešil správní orgán, se tedy v řízení projevila až dne [datum], tzn. cca 2 roky a 5 měsíců po zahájení posuzovaného řízení, tedy po uplynutí cca 70% celkové délky řízení. Právní složitost a vyřešení předběžné otázky jiným orgánem v poslední třetině posuzovaného řízení zohlednil odvolací soud snížením základní částky o 10%. Skutkovou složitost hodnotil odvolací soud na základě povahy předmětu řízení a rozsahu dokazování plynoucího z protokolů o jednání ze dne [datum] a [datum] a základní částku snížil o [anonymizováno]. Na skutkovou složitost ostatně upozorňoval samotný žalobce v posuzovaném řízení, když ve svém podání ze dne [datum] (č.l. 158), kterým odvolací soud doplnil dokazování, navrhl doplnit dokazování výslechy svědků a žalobce z důvodu jejich potřeby pro posouzení intenzity zásahu do osobnostní sféry žalobce. Za adekvátní tak odvolací soud považuje snížení základní částky z důvodu složitosti řízení o 15%. K námitce žalobce, že věc nemůže být hodnocena jako složitá, když ji vyřizoval soudce s dlouholetou specializací na danou agendu, odvolací soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém Nejvyšší soud odmítl závěr, že by specializace vylučovala posouzení věci jako složité, neboť i specializovaný soudce se musí vypořádat se složitostmi právními, skutkovými a procesními. Skutečnosti, které odvolací soud zohlednil při posuzování složitosti věci jako rozhodné pro modifikaci základní částky, jsou skutkové a právní okolnosti daného případu se specializací soudce bezprostředně nesouvisející.

8. Soud prvního stupně sice zmínil kritérium jednání poškozeného, konkrétně zmínil námitku podjatosti soudce podanou žalobcem dne [datum], která zmařila první jednání nařízené na [datum], ale základní částku nijak z hlediska tohoto kritéria nemodifikoval. Žalobce namítl, že řízení o námitce podjatosti představuje pouze období od [datum] do [datum], kdy byla námitka vyřízena nadřízeným soudem a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud zopakoval dokazování částí [anonymizováno] ([číslo listu] – [anonymizováno]) a zjistil, že dne [datum] podal žalobce námitku podjatosti pro vztah soudce JUDr. [jméno] [příjmení] k zástupci žalobce s odůvodněním, že v rámci kárného řízení vedeného proti tomuto soudci vyvinul zástupce žalobce aktivitu dne [datum] v neprospěch soudce v podobě přípisu vůči Nejvyššímu správnímu soudu s upozorněním na konkrétní pochybení soudce. Tuto námitku posoudil nadřízený soud jako včasnou (uplatněnou před prvním jednáním), ale nedůvodnou. Z posuzovaného [anonymizováno] vyplývá, že o tom, že věc vyřizuje soudce JUDr. [jméno] [příjmení], se zástupce žalobce dověděl již dne [datum], kdy mu byla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku ze žaloby (č.l. 41), na kterou žalobce reagoval zaplacením poplatku dne [datum] ([číslo listu]). Z uvedeného vyplývá, že námitku podjatosti s daným odůvodněním mohl zástupce žalobce uplatnit kdykoli v době po [datum]. Pokud ji podal až [datum], lze učinit závěr, že ji podal se sedmiměsíčním prodlením (průtahem). Tento„ průtah“ žalobce – byť probíhal paralelně s průtahem ze strany soudu – odvolací soud zohlednil, stejně jako zohlednil průtahy soudu (viz níže). Odvolací soud dodává, že jde o průtah, který významně zasáhl do průběhu řízení, neboť námitka podjatosti podaná dne [datum] zmařila klíčové první jednání ve věci nařízené na [datum], při kterém měla a mohla být provedena podstatná část dokazování včetně [anonymizována dvě slova], který měl soud tehdy k dispozici a který v lednu [rok] zapůjčil Ministerstvu spravedlnosti pro účely správního řízení. Odvolací soud zohlednil průtah na straně žalobce snížením základní částky o [anonymizováno].

9. Soud prvního stupně sice zmínil kritérium postupu soudu, z hlediska tohoto kritéria však nijak základní částku nemodifikoval. Žalobce zdůraznil pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a průtahem a vytkl soudu prvního stupně, že při určení výše zadostiučinění nijak nezohlednil dva průtahy, a to průtah přestavující období jednoho roku a osmi měsíců (tj. období po zaplacení soudního poplatku ze žaloby a před nařízeným – byť nakonec zrušeným – prvním jednáním) a průtah v období od [datum] do [datum] (tj. doba po vyřízení námitky podjatosti soudce nadřízeným soudem a před prvním konaným jednáním ve věci). V posuzovaném řízení skutečně došlo ke dvěma průtahům označeným žalobcem, resp. k průtahu v době od 5/ [rok] do 10/ [rok] v délce jednoho roku a šesti měsíců a k průtahu v době od 1/ [rok] do 9/ [rok] v délce 9 měsíců, přičemž pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a průtahem je nepochybný, není však vyloučen závěr, že„ v případě bezvadného postupu soudu v posuzovaném řízení by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za žalobcem utrpěnou újmu a z toho důvodu je daná skutečnost již zohledněna v základní částce, z níž odvolací soud při stanovení zadostiučinění žalobce vycházel“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud již v bodě 6 uvedl, že kritérium postupu soudu se významně projevilo při hodnocení celkové délky řízení jako nepřiměřené, a uzavírá, že v daném případě jsou průtahy příčinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení a jsou zohledněny již v základní částce ve smyslu výše citovaného závěru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Proto se toto kritérium projevilo při určení výše zadostiučinění již jen navýšením základní částky o [anonymizováno], čímž odvolací soud zohlednil výrazný poměr doby průtahů na celkové délce řízení (27 měsíců trvající průtahy v řízení o celkové délce 42 měsíců). Pokud jde o vliv covidové pandemie na průběh řízení, ten hodnotí odvolací soud jako nevýznamný, neboť z obsahu [anonymizováno] (tj. ze záznamů soudce ve [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum] na [číslo listu] a [anonymizováno]) vyplývá, že jde jen o období tří měsíců (3/ [rok] až 5/ [rok]).

10. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozené hodnotí odvolací soud shodně jako soud prvního stupně navýšením základní částky o 10%.

11. Po shrnutí výše uvedeného lze uzavřít, že dosavadní plnění žalovaného ve výši [částka] jako zadostiučinění za [anonymizováno] roku trvající soudní řízení o ochranu osobnosti lze považovat za dostatečné.

12. Žalobce namítl nesprávnost závěru soudu prvního stupně o včasnosti plnění [částka] poskytnutého Ministerstvem spravedlnosti v zákonné šestiměsíční lhůtě, tento závěr označil za neústavní, v rozporu s duchem zákona. Již v žalobě, kterou se domáhal úroku z prodlení z plnění [částka] s odůvodněním, že žalovaný měl dle názoru žalobce plnit ve lhůtě dvou (nikoli šesti) měsíců od uplatnění nároku, žalobce uvedl, že šestiměsíční zákonná lhůta neodpovídá současným poměrům v komunikačních technologiích a v organizaci veřejné správy, a odkázal i na obiter dictum Ústavního soudu, že by měla být zkrácena. Odvolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že šestiměsíční lhůta stanovená ustanovením § 15 OdpŠk stále platí. Zákon č. 82/1998 Sb. byl několikrát novelizován (např. v roce [rok], [rok] a naposledy [rok]), přičemž poslední novelou [číslo] [rok] Sb., [účinnost], bylo novelizováno i ustanovení § 14 zákona o předběžném projednání nároku doplněním čtvrtého odstavce, ve kterém se výslovně konstatuje povinnost součinnosti příslušných orgánů; ke změně lhůty však zákonodárce zatím nepřistoupil. Na straně jedné sice došlo k posunu v komunikačních technologiích a ke změnám veřejné správy, na straně druhé je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že v posledních letech došlo ke značnému nárůstu objemu dané agendy a podstatou agendy stále zůstává zajištění a studium posuzovaného [anonymizováno]. Subjektivní názor žalobce, že pro předběžné posouzení nároku postačuje lhůta právě dvou měsíců, není relevantní. Je na zákonodárci, aby situaci zvážil ze všech hledisek a lhůtu upravenou v § 15 zákona případně změnil; k tomu však zatím nedošlo. Ostatně, i Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález] předpokládá úpravu zákonodárcem. Navíc, závěr obecného soudu o neústavnosti § 15 zákona by musel vést k postupu dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Případnou neústavnost délky lhůty výslovně (konkrétně) stanovené zákonem lze totiž jen stěží překonat výkladem daného zákonného ustanovení; takový výklad by byl v rozporu s principem právní jistoty. S ohledem na to, že adekvátní délka lhůty má být výsledek úvahy zákonodárce učiněné ze všech relevantních hledisek, jinak vyjádřeno, je na zákonodárci, aby posoudil, zda nastal čas pro změnu lhůty a určil její délku, neshledal odvolací soud důvod pro postup dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když věc posoudil dle platného a účinného znění § 15 zákona.

13. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil včetně závislého výroku o nákladech řízení.

14. Výrok II. se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., za procesní situace, kdy úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.