o zaplacení 418 248,35 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 7. 2025, č. j. 29 C 79/2025-76

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 418 248,35 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě podané 26. 3. 2025, kterou se žalobce domáhal pojistného plnění z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 11. 1. 2018 mezi žalobcem (pojistníkem) a žalovaným (pojistitelem) o pojištění podnikatelských rizik zahrnujícím pojištění majetku a odpovědnosti za újmu. Soud prvního stupně provedl dokazování pojistnou smlouvou, jejíž součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky [VPP] (dále jen „VPP“), Zvláštní smluvní ujednání k pojištění odpovědnosti za újmu ZSU-[číslo] (dále jen „ZSU“) a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za újmu [ZPP] (dále jen „ZPP“), věc právně posoudil dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a s ohledem na obsah pojistné smlouvy, zejména výluku z pojištění sjednanou v čl. 3 bod 2.2 písm. a) pojistné smlouvy, dle které se pojištění nevztahuje na újmu na oprávněně užívaných motorových vozidlech včetně motorových vozidel sloužících jako pracovní stroje definovaných v čl. 9 odst. 1 ZPP uzavřel, že žalobě nelze vyhovět, neboť zdvihací zařízení [Vozidlo - název] [Označení], které měl žalobce dne 1. 9. 2024 pronajaté od společnosti [právnická osoba] a na jehož ovladači způsobil škodu, je motorové vozidlo splňující definici čl. 9 odst. 1 ZPP (plní velmi podobnou funkci jako autojeřáb ve smlouvě výslovně příkladmo zmíněný). Soud prvního stupně na základě fotografie podobného vozidla (č.l. 49 spisu) uzavřel, že poškozené zdvihací zařízení je součástí vozidla dle § 505 o. z. a jeho samostatné využití po eventuální demontáži označil za nemožné. Zdvihací zařízení proto není samostatnou věcí v právním slova smyslu a vznikla-li na něm škoda (konkrétně na jeho ovládacím zařízení), vznikla na motorovém vozidle ve smyslu pojistné smlouvy. K argumentaci žalobce, že předmětem nájmu bylo jen zdvihací zařízení, soud prvního stupně uvedl, že způsob, jakým byl nastaven nájemní vztah mezi žalobcem a společností [právnická osoba] není podstatný. Za nepodstatnou označil i skutečnost, že žalovaný v minulosti vyhodnotil událost jako likvidní, poskytl pojistné plnění a nedůvodnost nároku dovodil až dodatečně. Poskytnuté plnění bylo bezdůvodným obohacením dle § 2991 o. z., které byl žalobce povinen vydat, k čemuž také došlo. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl nepřezkoumatelnost rozsudku a nepřesvědčivost odůvodnění, neboť skutkové a právní závěry odporují provedeným důkazům. Namítl, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně je rozporu s § 132 o.s.ř., neboť je soud hodnotil s přehnaným formalismem bez ohledu na smysl a účel pojištění, a nesprávně hodnotil i uznávací akt žalovaného. Výsledkem je nesprávný skutkový a právní závěr soudu prvního stupně, že zdvihací zařízení je součástí vozidla, škoda vzniklá na zdvihacím zařízení je tedy škodou na motorovém vozidle, a proto se uplatní výluka z pojištění. Žalobce trval na tom, že zdvihací zařízení je samostatnou věcí, má své označení (své označení má i podvozek), lze je umístit na jakýkoliv pevný podklad, aniž by došlo k jeho znehodnocení či znehodnocení podvozku, na kterém je umístěn. Jeho provoz je ovládán ovladačem umístěným na zařízení, nikoli ve vozidle. Zopakoval, že od společnosti [právnická osoba] si pronajal jen zdvihací zařízení a jen to užíval; motorové vozidlo nepřevzal a neužíval. Na tom nic nemění to, že zdvihací zařízení bylo na místo samé dopraveno na vozidle zn. [Vozidlo - název] [Označení]. Škoda nevznikla na vozidle, ale na zdvihacím řízení. Opětovně poukázal na to, že žalovaný nejprve pojistné plnění vyplatil, čímž uznal oprávněnost nároku na pojistné plnění. Uvedené zároveň znamená, že i pro žalovaného byl výklad pojistných podmínek nejasný, neboť nejprve bez pochyb plnil, aby následně nárok zpochybnil. Za takových okolností nemůže jít neurčitost smlouvy k tíži žalobce, který měl při sjednání pojištění za to, že jeho podnikatelská činnost (věšení reklamních plachet pomocí vlastních plošin i plošin vypůjčených) je pro případ vzniku škody pojištěna, a žalovaný nikdy neupozornil na to, že v případě využití plošiny třetí osoby pojištění nekryje případnou škodu vzniklou při takovém užití. Účelem pojištění je plnit v případě škody na movité věci užívané žalobcem, s výjimkou motorových vozidel, u kterých je plněno z havarijního pojištění či povinného ručení, které nemělo být tímto pojištěním nahrazováno. Za 17 let trvání pojištění inkasoval žalovaný od žalobce pojistné v řádu milionu, žalobce legitimně očekával plnění, které žalovaný odmítl. Odepření plnění žalovaným je dle odvolatele v rozporu s dobrými mravy, s čímž se soud prvního stupně vypořádal nedostatečně. Žalobce dodal, že soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž by předtím žalobce poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o jeho důkazní povinnosti k žalobou uplatněnému nároku.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jsou správné a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, provedené důkazy zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a zjištěný skutkový stav je s těmito důkazy v souladu. V odůvodnění napadeného rozsudku je srozumitelně, logicky a systematicky, a tudíž i přesvědčivě vyloženo, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil při hodnocení důkazů a při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu. Vzhledem k tomu, že žalobce v odvolání zopakoval námitky, které uplatnil již před soudem prvního stupně a se kterými se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně vypořádal, odkazuje odvolací soud především na odůvodnění soudu prvního stupně.

7. Z podnětu odvolacích námitek odvolací soud dodává, že výklad pojistné smlouvy provedený soudem prvního stupně je v souladu s „vnitřní“ logikou pojistné smlouvy. Smlouva upravuje v čl. 2.1. základní pojištění, v rámci kterého je vyloučeno pojištění újmy způsobené na jakékoli movité věci, kterou pojištěný oprávněně užívá [čl. 2 odst. 2 písm. b) ZPP]. Právě kvůli tomuto omezení bylo v čl. 2.2 smlouvy sjednáno připojištění újmy způsobené na movité věci, kterou pojištěný oprávněně užívá, ovšem kromě motorových vozidel (definovaných v čl. 9 odst. 1 ZPP). Dle názoru odvolacího soudu ze smlouvy dostatečně srozumitelně a určitě vyplývá záměr pojistitele nehradit škodu vzniklou na motorovém vozidle (motorovém pracovním stroji) ve vlastnictví třetí osoby. K námitce odvolatele, že tento výklad je pro něho překvapivý, neboť činí rozdíl mezi tím, zda ke své činnosti použije vlastní stroj či stroj cizí, odvolací soud uvádí, že námitka není přiléhavá, neboť žalobce porovnává dopady dvou odlišných pojištění, a to pojištění vlastního majetku na straně jedné a pojištění odpovědnosti za újmu na cizím majetku na straně druhé. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že smluvní úprava pojištění odpovědnosti rozlišuje újmu způsobenou na pracovním stroji a újmu způsobenou pracovním strojem (ZSU-[číslo], čl. 3), přičemž výslovně připouští a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou motorovým pracovním strojem (úkolem soudu v dané věci není výklad toho, zda smlouva rozlišuje újmu způsobenou vlastním pracovním strojem a cizím pracovním strojem).

8. Závěr soudu prvního stupně, že zdvihací plošina je součástí věci hlavní (tj. vozidla) ve smyslu § 505 o. z., je s ohledem na skutkové okolnosti věci správný. Dle § 505 o. z. je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Míra sounáležitosti se posuzuje prostřednictvím povahy a vlastností věci určující (hlavní), tedy od povahy a vlastností věci hlavní se odvíjí úvaha, zda k ní jiná věc patří natolik neodmyslitelně, že nemůže být považována za věc samostatnou. Fyzická oddělitelnost hlavní věci a součástí není vyloučena, ale znamená pro věc hlavní (nikoli pro součást) znehodnocení. Znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec.

9. V posuzované věci je podstatou sporu motorový pracovní stroj (vozidlo se zdvihacím zařízením) přizpůsobený tomu, aby se jím prováděly výškové práce. Případnou demontáží zdvihacího zařízení (tj. jeho oddělením) zůstane sice zachována pojízdnost vozidla, tedy jeho základní schopnost přepravovat se z místa na místo, vozidlo však ztratí schopnost být užíváno k výškovým pracím. Oddělením zdvihacího zařízení by tedy nepochybně došlo k funkčnímu znehodnocení vozidla.

10. Odvolací soud považuje vozidlo se zdvihacím zařízením za věc, kterou právní teorie označuje jako věc složenou, tj. věc skládající se z několika relativně samostatných více či méně propojených komponentů, které vytvářejí jeden celek (jednu věc v právním slova smyslu). Ony relativně samostatné komponenty se mohou stát věcí samostatnou, ale dochází k tomu až faktickým oddělením od věcí hlavní, nikoli pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným např. uzavřením kupní smlouvy týkající se jen součástí (NS 25 Cdo 770/98). V daném případě nebylo fyzické oddělení zdvihací plošiny od vozidla zjištěno ani tvrzeno. Naopak ze skutkových okolností dané věci vyplývá, že zdvihací zařízení bylo na smluvené místo dopraveno na vozidle, které po celou dobu prací žalobce bylo fyzicky přítomno i s řidičem vozidla a které po ukončení prací žalobce odjelo i se zdvihací plošinou. Potvrzuje to i obsah nájemní smlouvy, ve které sice smluvní strany označily za předmět nájmu jen zdvihací zařízení, ale smluvně upravily i podmínky jeho přepravy vozidlem.

11. Okolnost tvrzená žalobcem, že vozidlo a zdvihací zařízení mají vlastní označení (vozidlo [Vozidlo - název] [Označení] a zdvihací zařízení [Vozidlo - název] [Označení]) a že zdvihací zařízení je způsobilé existovat a sloužit svému účelu samostatně, tj. bez vozidla, neboť může stát na zemi, je v souladu se závěrem odvolacího soudu, že vozidlo se zdvihacím zařízením je věc složená, ale nemění nic na tom, že případným oddělením zdvihacího zařízení dojde ke znehodnocení věci hlavní (tj. vozidla) tím, že toto nebude moci (bez úprav) sloužit účelu, pro který je určeno, totiž k výškovým pracím.

12. Správný je i závěr soudu prvního stupně, že již jednou poskytnuté (a poté vrácené) pojistné plnění nemá žádné právní účinky. K argumentaci žalobce, že žalovaný vyplacením pojistného plnění uznal oprávněnost nároku, odvolací soud obecně k institutu uznání dluhu (o který však v daném případě nejde) uvádí, že uznání zakládá nikoli fikci existence závazku, ale „jen“ vyvratitelnou domněnku jeho existence, což se navenek projevuje „jen“ obrácením důkazního břemene. Jinak vyjádřeno, ani uznání dluhu automaticky neznamená oprávněnost nároku a jeho úspěšné uplatnění. K námitce žalobce, že odepření pojistného plnění je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud uvádí, že přiznat lze jen to, co po právu náleží [§ 3 odst. 2 písm. f) o. z.], a ze smlouvy nárok na pojistné plnění nevyplývá. Soud nemůže založit (konstituovat) jinak neexistující povinnost jen s odkazem na dobré mravy. Nemravným a z toho důvodu neplatným by muselo být shledáno smluvní ujednání o výluce týkající se újmy na cizích motorových pracovních strojích, ovšem pro takový závěr není důvod, neboť již výše odvolací soud uvedl, že pojistná smlouva je v této části srozumitelná a určitá a vůle pojistitele vyloučit z pojištění cizí motorové pracovní stroje zřejmá (nezastíraná), tedy nikoli lstivá.

13. Námitka žalobce týkající se nedostatku poučení soudu prvního stupně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. před vyhlášením zamítavého rozsudku není důvodná. Nedostatek poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. může být procesní vadou jen tehdy, je-li rozhodnutí soudu založeno na neunesení důkazního břemene, jinak vyjádřeno, odůvodní-li soud neúspěch účastníka tím, že své tvrzení neprokázal. V daném případě však nevychází napadené rozhodnutí ze závěru soudu, že žalobce nárok neprokázal, ale ze zjištění soudu, že nárok není vůbec dán (neexistuje).

14. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil.

15. Výrok II o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 150 o. s. ř., neboť úspěšný žalovaný se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal.