pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě domluvy a vzájemně odsouhlasené nabídky prostřednictvím e-mailu poskytl žalovanému propagaci jeho produktu v [anonymizováno] [rok] na internetové televizi [anonymizováno] v pořadu„ [anonymizováno]“, za což byla mezi účastníky ujednaná hodnota marketingového plnění ve výši [částka] bez DPH, vyúčtovaná fakturou se splatností [datum]. Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se mu od soudu dostalo u jednání dne [datum], neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že mezi účastníky byla v roce [rok] jakýmkoli způsobem uzavřena smlouva, na jejímž základě by žalobce poskytl žalovanému sjednané plnění, za které by byl oprávněn žalovanému účtovat částku [částka]. Z provedeného dokazování (tj. předložené emailové komunikace) považoval soud prvního stupně za prokázané pouze to, že mezi účastníky byla v roce [rok] ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. sjednána spolupráce spočívající v tom, že žalovaný dodá žalobci do pořadu [anonymizováno] 10 lahví plných a 10 lahví prázdných vína [anonymizováno]. Soud prvního stupně dodal, že závěr o smluvním závazku žalovaného ve výši [částka] nebylo možné dovodit tím spíše, že z e-mailů žalovaného (konkrétně z e-mailu žalovaného z [datum]) vyplývalo, že žalovaný trval na písemné formě případné smlouvy. Žalobce však uzavření písemné smlouvy netvrdil. Uzavření smlouvy, plnění žalobce žalovanému a cenu plnění [částka] nelze dle soudu prvního stupně dovodit ani z faktury znějící na částku [částka] s DPH se splatností dne [datum], která však byla žalovanému doručena až dne [datum] (tj. téměř cca rok a půl po její tvrzené splatnosti).

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního je nesprávný a skutková zjištění soudu jsou neúplná. Soud prvního stupně postupoval nesprávně, když neprovedl důkaz označený již v žalobě ([anonymizována tři slova]), který byl sice předložen až u druhého jednání dne [datum] (tj. po lhůtě stanovené soudem), to však provedení důkazu nebránilo. Žalobce dále namítl, že od počátku tvrdil uzavření smlouvy prostřednictvím emailu a ústně; necítí se být povinen pro úspěch ve sporu tvrdit a prokazovat písemnou formu smlouvy, i když je tato forma označena v emailové komunikaci žalovaného za nutnou. Jde totiž o bezvýznamný dodatek žalovaného, který nebyl splněn ani u dohody o dodání 20 ks lahví vína, a přesto žalovaný tyto lahve žalobci poskytl. [příjmení] žalovaného spočívající v námitce nedostatku formy je tak v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že žalobce po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nedoplnil žalobní tvrzení ani důkazní návrhy; důkazní návrhy učinil až po uplynutí koncentrační lhůty, přičemž ani tyto důkazy neprokazují nárok uplatněný žalobou.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal nedůvodným.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal plnění [částka] s příslušenstvím, přičemž závazek v návrhu skutkově vymezil tak, že na základě domluvy a vzájemně odsouhlasené nabídky prostřednictvím e-mailu poskytl žalovanému propagaci jeho produktu v pořadu„ [anonymizováno]“, která probíhala v [anonymizováno] [rok] na internetové televizi [anonymizováno].. Na základě vzájemné domluvy byla schválena hodnota marketingového plnění ve výši [částka] bez DPH. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že mezi účastníky nedošlo žádným způsobem k dohodě o propagaci v pořadu [anonymizováno] za finanční plnění [částka]. Jedinou dohodu, kterou žalovaný připustil, je ústní dohoda z léta [rok] o tom, že žalovaný dodá 10 ks lahví vína [anonymizováno] za uvedení odkazu v [anonymizována dvě slova]. U jednání dne [datum] provedl soud prvního stupně předložené důkazy a dal žalobci poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit rozhodná žalobní tvrzení ohledně jednajících osob a obsahu dohody a označit důkazy k jejich prokázání. Pro doplnění tvrzení a označení důkazů stanovil lhůtu 20 dnů od jednání. Soud zároveň výslovně poučil žalobce o tom, že nevyhovění výzvě bude znamenat neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a neúspěch ve sporu. Zároveň bylo účastníkům dáno poučení o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. Zástupce žalobce u jednání uvedl, že tvrzení a důkazy uvede v soudem stanovené lhůtě. K tomu nedošlo. Při druhém jednání dne [datum] žalobce označil a předložil další důkazy, které soud neprovedl s odůvodněním, že byly označeny a předloženy po uplynutí koncentrační lhůty, a u důkazu, který žalobce označil za [anonymizováno], uvedl, že je navíc v anglickém jazyce.

7. S ohledem na žalobní tvrzení, že smlouva, popř. část jejího obsahu, byla uzavřena ústně (viz žalobní tvrzení„ na základě vzájemné domluvy byla schválena hodnota marketingového plnění ve výši [částka] bez DPH“), soud prvního stupně správně a vyčerpávajícím způsobem poučil žalobce u prvního jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti tvrdit obsah smlouvy i jednající osoby a označit k tomu důkazy a poučil i o následcích nesplnění výzvy. Soud prvního stupně poskytl dostatečnou dvacetidenní lhůtu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů; uplynutím této lhůty, která byla lhůtou poskytnutou jak dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tak dle § 118b o. s. ř., nastaly dne [datum] účinky koncentrace řízení.

8. Žalobce namítl, že soud prvního stupně měl a mohl u druhého jednání dne [datum] provést důkaz nabídkou [anonymizována dvě slova], neboť ta byla jako důkaz označena již v žalobě a žalobce ji u jednání dne [datum] předložil. Žalobce skutečně u jednání dne [datum] předložil čtrnáctistránkový materiál v anglickém jazyce označený [anonymizována dvě slova] prepared dor [anonymizována dvě slova], který je ve spise založen na č.l. 43 – 56 a který lze považovat za [anonymizováno] spolupráce, zejména s ohledem na č.l. 50 [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (potenciální návrh spolupráce) s údaji o předmětu plnění včetně ceny. Lze též souhlasit s tím, že nabídka spolupráce byla jako důkaz označena již v žalobě, tedy včas. Jeho provedení u jednání dne [datum] tedy nebránilo to, že by nebyl označen včas z hlediska koncentrace řízení.

9. Dle § 129 odst. 1 o. s. ř. se důkaz listinou provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.

10. I když je nabídka spolupráce důkaz, který byl včas označen, nejde o důkaz, který byl včas předložen. S ohledem na rozsah a cizojazyčnost textu neměl soud prvního stupně, kterému byl důkaz předložen až u druhého jednání, možnost jakékoli přípravy, tedy neměl možnost se předem s textem seznámit a posoudit, zda textu dostatečně porozuměl, případně zjistit stanovisko žalovaného k otázce cizojazyčnosti textu a zvážit vhodný a postačující způsob provedení důkazu z hlediska § 129 odst. 1 o. s. ř. Procesní právní úprava neukládá účastníkům povinnost předkládat bez dalšího důkazy v českém předkladu a soudní praxe dovodila, že provedení důkazu přečtením listiny předložené v cizím jazyce za situace, kdy jde o listinu, o jejímž obsahu není pochyb a které lze provést v souladu s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř. i bez přeložení do češtiny, je postup v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Takový postup soudu však nesmí odporovat právu účastníka jednat v mateřštině podle § 18 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Pokud by tedy účastník, který tento důkaz nepředložil, s takovým postupem nesouhlasil, je nutné předložit i český překlad (srov. např. rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]).

11. Je zřejmé, že soud prvního stupně u jednání dne [datum] vyhodnotil předloženou listinu (i bez stanoviska žalovaného) tak, že z ní nelze činit závěry bez českého překladu. Takový závěr je plně na úvaze soudu prvního stupně. Jinak vyjádřeno, soudu prvního stupně nelze vytýkat, že nečinil skutkové závěry z anglicky psané listiny daného rozsahu a obsahu. Z uvedeného vyplývá, že k otázce potřeby českého překladu soud nepotřeboval znát stanovisko žalovaného a že u jednání dne [datum] nebylo možné provést dokazování listinou některým ze způsobů dle § 129 o. s. ř.

12. Postup soudu prvního stupně, který vyhodnotil dne [datum] procesní situaci tak, že důkaz zamítl, tedy ho neprovedl, a ve věci rozhodl, nehodnotí odvolací soud jako nesprávný. Předložený důkaz je totiž stále„ jen“ nabídkou (viz [anonymizována tři slova], tedy potenciální návrh spolupráce), tedy předmět plnění i cena v něm uvedená zůstává stále jen obsahem nabídky, a ani tento důkaz – pokud by byl proveden – by sám ani spolu s ostatními včas označenými důkazy soudem provedenými u prvního jednání [datum] (tj. e-mailová komunikace na č.l. 17 – 21) nic nezměnil na závěru soudu prvního stupně, že žalobce u jednání dne [datum] neprokázal dvoustrannou dohodu (domluvu) stran o závazku tohoto obsahu. Zároveň nutno dodat, že neprovedení důkazu nemění též nic na tom, že žalobce ve lhůtě poskytnuté soudem dle 118a odst. 1 a 3, § 118b o. s. ř. nedoplnil rozhodná tvrzení o jednajících osobách. Lze shrnout, že procesní rozhodnutí soudu prvního stupně neprovádět u jednání dne [datum] důkaz čtrnáctistránkovým materiálem v anglickém jazyce a neodročovat jednání za účelem poskytnutí času žalobci zajistit a předložit český překlad listiny nemá vliv na věcnou správnost zamítavého rozhodnutí ve věci samé z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.

13. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně závislého nákladového výroku.

14. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému. Náklady odvolacího řízení tvoří náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (tj. sepis vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]) určená z tarifní hodnoty zjištěné samostatně pro každý úkon dle kurzu stanoveného [anonymizována tři slova] k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby proveden (§8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s rozsudkem NS sp. zn. [spisová značka]). Ke dni [datum] činil kurz [částka] = [částka] (tarifní hodnota je [částka]) a ke dni [datum] byl kurz [částka] = 24, [částka] (tarifní hodnota je [částka]); v obou případech tak odměna činí 9 300 [spisová značka] Náklady řízení dále tvoří dvě paušální náhrady po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH, to vše v celkové výši [částka].