o zaplacení 23 311 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 23 311 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 900 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 3 roky, 5 měsíců a 22 dnů. Žalobce dospěl vlastním výpočtem k výši zadostiučinění 55 936 Kč, a po plnění žalovaného v rozsahu 32 625 Kč zažaloval zbylých 23 311 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným soudním spisem [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], ze kterého zjistil průběh posuzovaného řízení, posoudil věc po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), a uzavřel, že posuzované řízení trvající od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc konečného rozsudku krajského soudu), jehož předmětem byl spor mezi podnikateli z ústní kupní smlouvy o zaplacení kupní ceny zboží ve výši 275 838,55 Kč, bylo nepřiměřeně dlouhé. Řízení zhodnotil v bodě 18 odůvodnění tak, že vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce skutkové, právní i procesní. Ač se nejednalo o mimořádně odborný spor, bylo třeba dokazovat ústní dohodu a v řízení bylo vedeno dokazování řadou důkazních listin a větším množstvím svědků. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž každý z nich rozhodoval ve věci meritorně jednou. Využití zákonných procesních práv logicky vedoucích k prodloužení řízení nelze klást k tíži žalobce ale ani žalované. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé, s výjimkou tří období, která vykazovala znaky nekoncentrovaného postupu, a to od [datum] do [datum] (po podání žalobce a jeho reakci na vyjádření žalovaného došlo k výraznému období bez procesní aktivity), od [datum] do [datum] (mezi vyjádřením žalobce k odvolání žalovaného a předložením spisu odvolacímu soudu) a od [datum] do [datum] (mezi předložením spisu krajskému soudu a nařízením jednání odvolacím soudem). Žalobce se nepatrně podílel na délce řízení tím, že s protistranou vedl v průběhu řízení mimosoudní jednání a jednou žádal o odročení jednání. Posuzované řízení není typově řazeno mezi řízení s vyšším významem, jako např. spory opatrovnické, pracovně právní či trestní, a proto soud prvního stupně hodnotil význam předmětu řízení jako standardní. V bodě 21 odůvodnění soud prvního stupně vycházeje z částky 15 000 Kč/rok dospěl k základní částce 38 125 Kč, kterou modifikoval na základě kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil o 3% za skutkovou složitost věci, o 10% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a o 2% z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Pro jiné modifikace neshledal důvod. Dospěl k přiměřenému zadostiučinění ve výši 32 406 Kč, které žalovaný již poskytl dne [datum], kdy žalobci zaplatil 32 625 Kč. V bodě 20 odůvodnění soud prvního odůvodnil, proč nezohlednil inflaci a nepřistoupil k valorizaci základní částky nastavené výkladovým stanoviskem NS Cpjn 206/2010. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného vycházeje z jeho plného úspěchu ve sporu.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že vycházel z nesprávné základní částky, neboť při jejím výpočtu vycházel jen z doby 3 roky a 5 měsíců a ignoroval dalších 22 dnů trvání řízení. Nesouhlasil s krácením základní částky z důvodu skutkové složitosti, podstata sporu byla dle něho spíše jednodušší, vycházelo se z konkludentního uznání dluhu, výslech několika svědků není nic neobvyklého, jde o standardní součást dokazování, a i když bylo důvodem odročení jednání, šlo v daném případě o odročení jen o 9 dnů. Nesouhlasil ani s krácením základní částky z důvodu dvoustupňového řešení sporu, uvedl, že řízení mělo standardní průběh v tom smyslu, že nešlo o justiční ping – pong. Namítl, že krátil-li soud prvního stupně základní částku z důvodu složitosti věci a zároveň z důvodu dvoustupňového řešení sporu, pak tím k tíži žalobce nepřípustně duplicitně přičítal tutéž skutečnost (složitost věci). Nesouhlasil dále s krácením základní částky z důvodu chování žalobce s poukazem na to, že mimosoudní jednání účastníků představovalo jeden měsíc a 4 dny, a v důsledku žádosti žalobce o odročení jednání bylo jednání odročeno o pouhých 7 dnů. Soudu prvního stupně vytkl, že porušil zásadu proporcionality, když na jedné straně snížil základní částku z důvodu chování žalobce kvůli devítidennímu odročení jednání, ale zcela pominul průtahy soudu. Poukázal na to, že cca 57% z celkové délky řízení představují nadstandardní průtahy, a za adekvátní označil navýšení základní částky o 50%.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Soud prvního stupně učinil správná a pro rozhodnutí ve věci dostatečná skutková zjištění o počátku, průběhu a konci posuzovaného řízení, která uvedl v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení, ve kterém měl poškozený postavení žalobce, bylo nepřiměřeně dlouhé a jsou dány podmínky pro finanční zadostiučinění, což je ostatně závěr, který žádný z účastníků nezpochybnil. V souvislosti se závěrem o nepřiměřenosti délky řízení považuje odvolací soud za podstatné doplnit, že dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se při posuzování přiměřenosti doby řízení nevychází z nějaké obecné abstraktní, předem dané doby, která by mohla být považována za přiměřenou, ale z konkrétních okolností případu, které jsou hodnoceny z hlediska kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše zadostiučinění. Uvedené znamená, že stejné kritérium se hodnotí dvakrát, a to nejprve ve vztahu k závěru o přiměřenosti doby řízení, a podruhé při určení výše zadostiučinění (shodně např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1290/2014). Při posuzování přiměřenosti doby řízení ze všech hledisek vzal odvolací soud při hodnocení hlediska postupu soudu v úvahu i skutečnost, že z celkové délky řízení 42 měsíců představují 20 měsíců dva nepominutelné průtahy v rozsahu 8 a 12 měsíců. Z toho plyne, že nebylo-li by průtahů, pak by toto konkrétní řízení (při dané konkrétní složitosti věci, předmětu řízení a chování účastníků) trvalo 22 měsíců (tj. necelé 2 roky) a jeho délka by byla přiměřená. Je tedy zřejmé, že v podstatě jedinou příčinou závěru o nepřiměřenosti řízení jsou průtahy v délce 20 měsíců. Ostatně i žalobce poukazoval právě na průtahy s tím, že představují 57% celkové délky řízení. Z uvedeného tak vyplývá, že nebyly-li by průtahy, k odškodňování by vůbec nedošlo.

7. Odvolací námitky žalobce směřují proti soudem stanovené výši zadostiučinění. Žalobce zpochybnil již základní částku určenou soudem prvního stupně, a to přesto, že je dokonce vyšší než základní částka uvedená žalobcem v žalobě. Odvolací soud připomíná, že žalobce v žalobě pracuje (vycházeje z délky řízení 3 roky, 5 měsíců a 25 dnů) se základní částkou 37 291 Kč, a soud prvního stupně (deklarujíc délku řízení 3 roky a 5 měsíců) pracuje v bodě 21 odůvodnění se základní částkou 38 125 Kč. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaný vycházel při plnění ze základní částky 36 250 Kč, což je částka přesně odpovídající 3 rokům a 5 měsícům (tj. 2x 15 000 + 5x 1250). Odvolací soud vyšel při přezkumu základní částky z posuzované délky řízení 3 roky, 5 měsíců a 22 dnů (tj. doby od podání žaloby 18. 11. 2020 do právní moci konečného rozhodnutí 9. 5. 2024), což při základní částce 15 000 Kč/rok představuje celkovou základní částku 37 166,66 Kč (2x 15 000 Kč + 5x 1 250 Kč + 22x 41,66 Kč).

8. Pokud jde o modifikaci základní částky z hlediska kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, odvolací soud hodnotil řízení zčásti shodně a zčásti odlišně od soudu prvního stupně.

9. Složitost věci. Odůvodnění napadeného rozsudku v souvislosti se složitostí věci je vnitřně rozporuplné. Na jedné straně soud prvního stupně v bodě 18 odůvodnění napadeného rozsudku v rámci zjištěného skutkového stavu uvedl, že řízení vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce skutkové, právní i procesní, neboť bylo třeba prokazovat ústní dohodu a dokazování bylo prováděno kromě listin i větším množstvím svědků, na straně druhé v bodě 21 odůvodnění modifikoval základní částku jen z důvodu skutkové složitosti. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně ve snížení základní částky o 5 % z důvodu skutkové složitosti a dále pak snížil základní částku o dalších 5 % z důvodu složitosti procesní. Důvodem obou snížení je skutečnost, že předmětem řízení byl nárok plynoucí z ústní smlouvy uzavřené mezi podnikateli, konkrétně zaplacení kupní ceny za stovky položek různého spotřebního zboží (sportovního oblečení). V daném případě byl sice závěr procesního soudu takový, že kupující částečným plněním uznal dle § 2054 odst. 2 o. z. i zbytek fakturované kupní ceny, odvolací krajský soud však v této souvislosti připomněl, že jde o vyvratitelnou domněnku existence závazku v době uznání, přičemž důsledkem uznání je jen přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Protože se kupující (dlužník) žalobě bránil, uznáním dluhu se tak na skutkové složitosti sporu nic neměnilo. Uvedené hmotněprávní posouzení se odrazilo i do procesního práva, konkrétně do poučovací povinnosti soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vůči kupujícímu (poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat, že dluh nevznikl), což soud prvního stupně nesprávně pominul, na což upozornil odvolací krajský soud, připravený zjednat nápravu (k čemuž nakonec nedošlo jen kvůli nepřítomnosti dlužníka u odvolacího jednání).

10. Stupně soudní soustavy. V posuzovaném řízení byla věc meritorně řešena před okresním soudem jako soudem prvního stupně a krajským soudem jako soudem odvolacím. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně ve snížení základní částky o 10 %. Námitka žalobce, že snížením základní částky jak z důvodu složitosti věci, tak z důvodu řízení ve více stupních, se dvakrát zohledňuje totéž k tíži poškozeného, není důvodná. Obecně lze sice připustit, že se složitostí věci obvykle narůstá i počet instancí, ve kterých je věc řešena, přičemž nezřídka se stává, že v téže instanci je věc projednávána opakovaně, to však neznamená duplicitní zohlednění téhož. V rámci kritéria počtu soudních instancí se zohledňuje skutečnost, že spis se přemísťuje z jednoho soudu na druhý, seznamuje se s ní jiný soudce (soudci) a znovu o ní rozhoduje (rozhodují). Pokud tedy jakýkoli z účastníků využije svého procesního práva podat opravný prostředek, pak jde o objektivní a přirozený důvod prodloužení řízení.

11. Postup soudu. Soud prvního stupně v bodě 18 odůvodnění napadeného rozsudku v rámci zjištěného skutkového stavu uvedl, že v průběhu řízení zjistil tři průtahy soudu, a to od [datum] do [datum] (po podání žalobce a jeho reakci na vyjádření žalovaného došlo k výraznému období bez procesní aktivity), od [datum] do [datum] (mezi vyjádřením žalobce k odvolání žalovaného a předložením spisu odvolacímu soudu) a od [datum] do [datum] (mezi předložením spisu krajskému soudu a nařízením jednání odvolacím soudem), ovšem v bodě 21 odůvodnění nevysvětlil, proč průtahy nijak neovlivňují základní částku. Odvolací soud považuje za nepominutelný osmiměsíční průtah okresního soudu (nečinnost v době od 4/2021 do 11/2021) a roční průtah krajského soudu (spis mu byl předložen v prosinci 2022 a odvolací jednání bylo nařízeno na březen 2024). Vzhledem k tomu, že kritérium postupu soudu se již velmi významně projevilo při hodnocení přiměřenosti celkové délky řízení (viz bod 6 výše), zohlednil odvolací soud toto kritérium při určení výše zadostiučinění navýšením základní částky o 5%, přičemž toto pětiprocentní zohlednění považuje za proporcionální ve vztahu k ostatním modifikacím činěným v této věci, vyjadřuje jím skutečnost, že s ohledem na délku průtahů je nelze při určení výše zadostiučinění zcela pominout, ale zároveň jím zohledňuje i to, že zásadní (rozhodující) význam průtahy již sehrály, a to při hodnocení přiměřenosti celkové délky řízení. K požadavku žalobce navýšit základní částku z důvodu průtahů o 50% lze tedy uvést, že odvolací soud se shoduje se žalobcem v tom, že průtahy mají v daném případě při odškodňování zásadní význam, ovšem zatímco u žalobce se to projevuje zásadním navýšením základní částky, u odvolacího soudu se projevil již v „první fázi“ hodnocení, tj. ve fázi posuzování (ne)přiměřenosti délky řízení.

12. U zbylých kritérií, tj. chování poškozeného a významu předmětu řízení, odvolací soud neshledal důvody pro modifikaci základní částky. Odročení jednoho jednání z důvodu na straně žalobce a měsíc trvající pokus účastníků o mimosoudní vyřešení sporu jsou z hlediska délky řízení marginálie bez vlivu na základní částku.

13. Lze shrnout, že za 3 roky, 5 měsíců a 22 dnů (tj. za dobu od [datum] do [datum]) činí základní částka (vycházeje z 15 000 Kč/rok) 37 166 Kč, a po výsledném snížení o 15% (-5-5-10+5) činí přiměřené zadostiučinění 31 591 Kč, což je dle odvolacího soudu adekvátní výše cca 3,5 roku trvající posuzované řízení. Žalovaný plnil před podáním žaloby 32 625 Kč, žaloba je tedy nedůvodná.

14. Závěrem odvolací soud dodává, že zabýval-li se soud prvního stupně v bodě 20 odůvodnění napadeného rozsudku obsáhle otázkou valorizace částek uvedených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, činil tak zjevně kvůli nedorozumění mezi žalobcem a soudem prvního stupně, které vyvolal žalobce svým v žalobě uvedeným požadavkem „valorizovat“ náhradu, čímž mínil modifikaci základní částky (její navýšení o 50 % z důvodů průtahů na straně soudu), zatímco soud prvního stupně chápal tento požadavek žalobce jako požadavek zohlednit inflaci při stanovení základní částky.

15. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

16. Výrok II o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, a proto mu náleží paušální náhrada 300 Kč/úkon za tři procesní úkony (vyjádření k odvolání, příprava na odvolací jednání, účast u odvolacího jednání) v celkové výši 900 Kč.