pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1) Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Výrokem pod bodem III. pak žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

2) Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný je nájemcem bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa] v ulici [ulice], [obec a číslo]. Dne [datum] došlo k prasknutí uzávěru vody v této bytové jednotce, v důsledku čehož došlo k vytopení jednotky [číslo] nacházející se pod bytem, jehož nájemcem je žalovaný. Žalobkyně je vlastnící obou bytových jednotek. Než došlo k uzavření přívodu vody, došlo k rozsáhlým škodám na bytové jednotce nacházející se pod bytovou jednotkou žalovaného. Voda začala vytékat z důvodu vadné součástky - uzávěru vody pod umyvadlem. [ulice] údržba spadá podle § 2257 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 308/2015 pod povinnosti nájemce bytové jednotky. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě nákladů na opravu vytopené jednotky. V [anonymizováno] [rok] byly provedeny opravné práce na vytopené jednotce, jejíž úhradu žalobkyně provedla a výše úhrady činila [částka]. Faktura [číslo] ze dne [datum], kterou vystavil zhotovitel prací, obsahuje jasný rozpis jednotlivých cen za materiál, práci a dopravu. Žalobkyně nárokovala náhradu škody z titulu pojistné smlouvy, avšak pojišťovna tuto škodu neuhradila, neboť pojistka vlastnictví domu se na to nevztahovala.

3) Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k poškození uzávěru vody došlo bez jakéhokoliv zavinění žalovaného či uživatelů bytové jednotky. Uzávěr před samovolným prasknutím nevykazoval žádné zjevné vady. [příjmení] [jméno] [příjmení] provedl výměnu prasklého uzávěru a konstatoval, že uzávěr vykazuje vadu materiálu v části závitu. Uzávěry jsou součástí bytové jednotky, tedy žalovaný coby nájemce nenese žádnou odpovědnost za materiálovou vadu věcí. Rovněž výše škody uplatňovaná žalobkyní neodpovídá provedeným pracem.

4) Ve věci již jednou soud I. stupně rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Dovodil, že žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť neporušil žádné své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu s žalobkyní. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Uzavřel, že ani občanský zákoník ani vládní nařízení č. 308/2015 nestanoví nájemci povinnost provádět pravidelnou prohlídku vodovodních kohoutů, které nejsou vodovodním výtokem. Za dané situace nelze o porušení povinnosti běžné údržby pronajatého bytu uvažovat.

5) K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. S odkazem na ustanovení § [číslo], § 2913 občanského zákoníku, jakož i na ustanovení § 2257 občanského zákoníku za použití § 2, 3,4 nařízení vlády č. 308/2015 Sb., uzavřel, že podle výslovné právní úpravy obsažené v § 2257 odst. 2 občanského zákoníku platí, že běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu provádí a hradí nájemce (není-li ujednáno něco jiného). Těmito drobnými opravami se pak ve smyslu § 4 písm. e) nařízení č. 308/2015 Sb. rozumí mimo jiné opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt. Vedle toho zákon ukládá i pravidelné prohlídky a udržování ve funkčním stavu k vodovodním součástem vyjmenovaným pod písm. g) tohoto ustanovení. Z toho plyne, že vznikla-li škoda na níže položeném bytě v důsledku úniku vody z horního bytu v návaznosti na prasknutí uzávěru vody pod umyvadlem, jež není hlavním uzávěrem vody pro tento byt, jedná se o škodní následek nastalý v bezprostřední souvislosti s neplněním povinnosti žalovaného coby nájemce provádět běžnou údržbu a drobné opravy předmětu nájmu. V této souvislosti nelze přehlédnout specifickou vlastnost bytů nacházejících se pod sebou, z níž plyne riziko protečení vody, jemuž uživatel spodního bytu není schopen čelit, a je proto odkázán na opatrnost uživatele či vlastníka bytu horního. Z tohoto důvodu musí být požadavek vůči nim zvýšený a musí pokrývat i dostatečně obezřetné a odpovědné počínání při zacházení s vodou v bytě. Zákon vymezuje vzájemná práva a povinnosti pronajímatelů nájemcům dávat určité vodítko, v jakém směru má který z nich dbát na prevenci proti úniku vody, a to zejména podle rozlišení, za které části bytu odpovídá a jejich údržbu a opravy má provádět (viz. rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], jehož závěry se vztahují sice ke staré právní úpravě, ale jsou použitelné i pro novou záruku). Uzavřel-li, tedy v dané situaci odvolací soud, že ve věci chybí naplnění základního předpokladu vzniku odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, konkrétně porušení právní povinnosti, neboť zákon ani žádný jiný předpis nezavazuje nájemce provádět pravidelné prohlídky vodovodních kohoutů, které nejsou vodovodním výtokem, udržovat je ve funkčním stavu a prováděcích pravidelné výměny, není jeho právní posouzení správné, neboť právě takovou péči zákon v rámci snahy o efektivní zkrácení vzniku škod na cizím majetku po nájemcích vyžaduje. Kromě toho odvolací soud neodlišil deliktní odpovědnost od smluvní, neposoudil obsah nájemní smlouvy a z ní plynoucí rozsah povinností žalovaného ohledně běžné údržby a běžných oprav souvisejících s užíváním bytu a v důsledku toho zůstal jeho právní závěr neúplný a tedy nesprávný. Jelikož těmito nedostatky trpěl i rozsudek soudu I. stupně, byla věc vrácena k novému rozhodnutí až soudu I. stupně.

6) Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně netvrdila, že demontáž vadného vodovodního vrtu prováděl žalovaný s tím, že s ohledem na závěry dovolacího soudu o rozsahu povinnosti běžné údržby nájmu nájemcem je nerozhodné, zda ventil byl či nebyl instalován žalobkyní či žalovaným. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky ze dne [datum] pak soud I. stupně vzal za prokázané, že smlouva neobsahuje ujednání o povinnostech smluvních stran týkající se údržby a běžných oprav předmětu nájmu. S odkazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku, jakož i příslušná ustanovení nařízení č. 308/2015 Sb. pak soud I. stupně uzavřel, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, když žalovaný porušil zákonnou povinnost provádět pravidelné prohlídky vodovodních kohoutů, které nejsou vodovodním výtokem, udržovat je ve funkčním stavu a prováděcích pravidelné výměny a v příčinné souvislosti s tím pak došlo k poškození v závěru vody v bytě, jehož je nájemcem, kdy voda následně protekla do bytu [číslo] pod bytem užívaným žalovanými a způsobil škodu ve výši uplatněné žalobou, kterou žalobkyně prokázala. Výši škody pak soud I. stupně vzal za prokázané z faktury a cenové kalkulace vypracované zhotovitelem oprav [jméno] [příjmení], kdy náklady v souvislosti s nápravou škod způsobených v bytě, jehož nájemkyní byla [jméno] [příjmení], byly vyčísleny částkou [částka]. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] pak vzal za prokázané, že náklady na opravu činily právě uvedenou částku a tyto náklady hradila žalobkyně. Z uvedených důvodů proto soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7) O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] s tím, že tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků, jak před soudem I. stupně tak před soudem odvolacím a dovolacím, jakož i z náhrady nákladů za právní zastoupení advokátem, tak jak jsou popsány v botě ve 23 odůvodnění napadeného rozsudku.

8) O náhradě nákladů řízení státu pak soud I. stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy státu vznikly náklady spojené s vypracováním znaleckých posudků.

9) Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný s tím, že soud I. stupně svou úvahu po odpovědností žalovaného za škodu odůvodnil zcela mimo rámec ustanovení občanského zákoníku. Žalovaný namítal, že k prasknutí ventilu podle znaleckého posudku a odborného vyjádření došlo jednoznačně z důvodu vadné montáže ventilů. Soud I. stupně k tomu neprovedl důkaz výslechem svědka, a to [jméno] [příjmení], který demontoval poškozený ventil. K závaznému právnímu názoru dovolacího soudu a jeho následné aplikaci soudem I. stupně žalovaný uvedl, že takto vnímá jako rozporný ke smyslu právní úpravy. Samozřejmě je namístě, aby se nájemce choval, tak, aby nedocházelo ke vzniku škody na cizím majetku, ale zatěžovat nájemce preventivní povinností s výměnou vodovodního ventilu, přesahuje rámec povinnosti, která toto ustanovení upravuje. Není žádným zákonným či podzákonným způsobem upravena časová osa k výměně vodovodních ventilů, jako je to například u plynových či měřicích zařízení. Pokud by úmyslem zákonodárce bylo zakotvit povinnosti vyplývající z nájemního vztahu, za které je z důvodu jejich neplnění odpovědný nájemce, tak by toto zákonodárce učinil. Dále smluvní odpovědnost z nájemní smlouvy k preventivním výměnám vodovodních ventilů v nájemní smlouvě nebyla nikterak upravena, avšak nutno uvést, že žalovaný při uzavírání smluvního vztahu hradil odstupné, a byt byl po rekonstrukci v hezkém stavu. K výši uplatněného nároku žalobkyně předložila pouze fakturu [číslo] [rok], kterou vystavil [příjmení] [příjmení], avšak na faktuře není označení bytové jednotky, kde byly práce provedeny. Žalobkyně tak nepředložila žádné důkazy na podporu svých tvrzení o zaplacení částky [částka]. Z výše uvedených důvodů proto navrhuje, aby žaloba byla odvolacím soudem zamítnuta, tj. v tomto směru změněn rozsudek soudu I. stupně.

10) Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Argumentace žalovaného je shodná s argumentací, kterou opakuje žalovaný v průběhu celého řízení. Odvolací soud je povinen řídit se právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v této věci, a i když soud I. stupně neprovedl výpověď svědka [jméno] [příjmení], ze závazného právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem v této věci vyplývá, že je zde zákonná odpovědnost nájemce, tj. žalovaného za škodu způsobenou zatečením vody a nelze se jím zprostit ani tím, že údržba byla prováděna. Pokud jde o vznik škody, pak škoda byla prokázána dostatečným způsobem.

11) Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného ve věci samé není důvodné. Částečně důvodné shledal odvolání jen ve vztahu k výši náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky.

12) Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, když vyšel ze závazného právního názoru vysloveného v této věci dovolacím soudem. Odvolací námitky žalovaného nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] jednoznačně uzavřel, že ve smyslu příslušných ustanovení o. z. a nařízení č. 308/2015, vznikne-li škoda na níže položeném, byť v důsledku úniku vody z horního bytu za v návaznosti na prasknutí uzávěru vody pod umyvadlem, jenž nebyl hlavním uzávěrem vody pro tento byt, jedná se o škodní následek nastalý v bezprostřední souvislosti s neplněním povinností žalovaného provádět běžnou údržbu a drobné opravy předmětu nájmu. Nelze totiž přehlédnout specifickou vlastnost bytů nacházejících se pod sebou, z níž plyne riziko protečení vody, jemuž uživatel spodního bytu není schopen čelit, a je proto odkázán na opatrnost uživatele či vlastníka bytu horního. Pokud jde o odlišení deliktní odpovědnosti od smluvní odpovědnosti, pak z obsahu nájemní smlouvy, tak jak ho provedeným dokazováním zjistil soud I. stupně neplyne jiný rozsah ohledně běžné údržby a běžných oprav souvisejících s užíváním bytu, tak jak to upravuje zákona. Proto zde nastává odpovědnost ze zákona, tak jak ji vyložil ve svém závazném právním názoru Nejvyšší soud. Rovněž tak nebylo nutné provádět důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], který prováděl výměnu prasklého vodovodního ventilu v bytě, jehož nájemcem je žalovaný. Skutečnost, zda ventil byl vadný či byl vadně namontován, nemůže mít vliv na odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu protečením vody do bytu nacházejícím se pod bytem, jehož nájemcem je žalovaný.

13) Pokud jde o výši škody, pak soud I. stupně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. vyšel z faktury (cenové kalkulace) vypracované [jméno] [příjmení], který prováděl opravu a v bytě, jehož nájemkyní je [jméno] [příjmení], a tyto práce byly vyčísleny na částku [částka]. Soud I. stupně pak vyšel i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že náklady na odstranění škody v bytě jí užívanému činily něco přes [částka] a potvrdila, že tyto náklady hradila žalobkyně. Navíc lze uzavřít, že ve smyslu ustanovení § 2952 občanského zákoníku již není nutné, zda skutečně plnění bylo poskytnuto třetí osobě a majetkový stav poškozeného se tím snížil. Škoda totiž může spočívat též v dluhu a podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného je zatíženo dluhem. Jak však výše uvedeno, soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně úhradu za provedené práce provedla, a s tímto závěrem se ztotožňuje i soud odvolací.

14) Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku I. o věci samé, jakož i ve výroku o nákladech řízení státu (III.) potvrdil.

15) Soud I. stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky, kdy správně uložil procesně neúspěšnému žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení, a to podle § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak dle odvolacího soudu nesprávně vypočetl jejich výši. Soud I. stupně správně stanovil, že náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků za žalobu, odvolání a dovolání v celkové výši [částka]. Rovněž tak správně uvedl, že náhrada dále představuje náklady za zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Počet úkonů stanovil na dvacet. Na rozdíl od soudu I. stupně však odvolací soud má za to, že ve skutečnosti bylo učiněno toliko 16 právních úkonů právní zástupkyně žalobkyně, směřující k účelnému vymáhání práva. Na rozdíl od soudu I. stupně jako nepřiznal odvolací soud 4 úkony právní pomoci za písemná vyjádření učiněná v průběhu řízení, neboť šlo o vyjádření, která nebyla vyžádána soudem, a pokud účastník o své vůli činí v řízení písemná vyjádření ve věci, která nejsou vyžadována soudem, pak jde sice o jeho právo, avšak takto učiněné úkony nemůžou jít na újmu druhé straně. Jedná se o písemné podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky změnil jen tak, že výši náhrady určil částkou [částka], jinak tento výrok jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř..

16) O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení měla žalobkyně ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada od nákladů odvolacího řízení a to za 2 úkony právní pomoci advokátem - vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání při výši odměny [částka], a k tomu náležející režijních paušály po [částka] (2×) + 21 % DPH, celkem tedy [částka].