o odvolání žalované proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítl (výrok II.), žalobci uložil zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalobci uložil na nákladech státu zaplatit [země] na účet [název soudu] částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a žalované uložil na nákladech státu zaplatit [země] na účet [název soudu] částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě tvrdil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] 458, r. z. [anonymizováno] [číslo]. Poškozený automobil byl přijat do autorizovaného servisu [právnická osoba] dne [datum] a opraven byl dne [datum]. Poškozená společnost si podobu opravy zapůjčila náhradní vozidlo [značka automobilu] [anonymizována tři slova], r. z. [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná [anonymizováno] [částka] tak představovala půjčovné za 33 započatých dní, když tuto částku následně žalobkyně ponížila a požadovala pouze částku [částka] za stejné období.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, žalobkyně v nezbytném rozsahu neprokázala účelnost ani nezbytnost vynaložených nákladů za náhradní vozidlo.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo k pojistné události, při které bylo poškozeno vozidlo právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] 458, r. z. [anonymizováno] [číslo]. Vozidlo bylo dáno do značkového servisu [právnická osoba] dne [datum] a bylo opraveno dne [datum]. Poškozená společnost si od [právnická osoba] [právnická osoba] zapůjčila náhradní vozidlo [značka automobilu] [anonymizována tři slova] dne [datum] a vozidlo vrátila dne [datum]. Za zapůjčení náhradního vozidla byla [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [částka] včetně DPH. Poškozená společnost v období od [datum] do [datum] byla v registru vozidel vedena jako provozovatel – vlastník, mimo jiné vozidel [anonymizována dvě slova] r. z. [anonymizováno] [číslo], [anonymizována tři slova] r. z. [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] 4 350 [anonymizováno], r. z. [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] 350, r. z. [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno], r. z. [anonymizováno] [číslo]. Pokud jde o vozidlo [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], r. z. [anonymizováno] [číslo], pak čestným prohlášením pana [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že měl toto vozidlo dlouhodobě v pronájmu od [datum] do [datum]. U žádného ze shora uvedených vozidel, vyjma vozidla [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], r. z. [anonymizováno] [číslo] nebyla uhrazena silniční daň. K otázce nutnosti zapůjčení náhradního vozidla zn. Ferrari soud prvního stupně provedl výslech jednatele právní předchůdkyně žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Ten ve své účastnické výpovědi uvedl, že provozoval nákup a prodej vína, velkoobchod, měl velkoobchod na [anonymizováno], dělal též v oblasti poradenství v obchodě, zprostředkování a lobbing širokého spektra. Předmětné vozidlo [příjmení] používal denně k obchodním jednáním s tím, že pro něj šlo o určitou prestiž a pokud chce pronajímat luxusní vozidla, nemůže na schůzky přijet vozidlem nějaké nižší střední třídy.

5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně dle § 9 odst. 1,2 zák. č. 168/1999 Sb. a § [číslo], § 2952 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Soud I. stupně uzavřel, že poškozená společnost skutečně neměla jiné obdobné vozidlo, které by jako náhradní mohla využívat a že předmětné vozidlo [příjmení] používala velmi často, pokud ne denně. Pokud jde o účelnost zapůjčení náhradního vozidla tov. zn. Ferrari, měl soud prvního stupně za to, že s ohledem na pracovní činnost společnosti by postačovalo zapůjčení náhradního vozidla, a to limuzíny, např. [anonymizována tři slova] S nebo [anonymizováno] 8. Proto soud prvního stupně nechal vypracovat znalecký posudek na v místě a čase obvyklou cenu zapůjčení mimo jiné právě vozidel shora uvedených. Ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v místě a čase obvyklá cena za zapůjčení vozidla [anonymizována dvě slova] byla [anonymizováno] [částka], u vozidla [anonymizováno] třídy S [anonymizováno] [částka] a u vozidla [anonymizováno] řady 8 pak [anonymizováno] [částka], tedy v průměru [anonymizováno] [částka]. Žalobkyně měla dle soudu prvního stupně nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které jí v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Dle soudu prvního stupně nebylo nutné a účelné si zapůjčit vozidlo [příjmení], ale zcela by postačilo zapůjčení vozidla [anonymizována tři slova] třídy S anebo [anonymizováno] řady 8. Přitom ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že obvyklá cena za zapůjčení těchto vozidel byla v průměru [částka]. Při době zapůjčení 33 dní, pak [anonymizováno] za zapůjčení činila [částka]. Proto soud prvního stupně žalobě právě co do této částky vyhověl. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky [částka] žalobu zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalovaná byla úspěšná v rozsahu 81% a žalobkyně v rozsahu 19%. Proto soud prvního stupně přiznal žalované náklady řízení v rozsahu 62%.

8. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a povinnost tyto náklady uložil žalobkyni v rozsahu 81% a žalované v rozsahu 19% Náklady jsou tvořeny znalečným ve výši [částka]. Od této částky bylo pak třeba odečíst vyplacené zálohy u obou účastníků po [částka].

9. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených žalobkyní na zapůjčení náhradního vozidla. Z provedeného dokazování nevyplývá nic o tom, že by [jméno] [příjmení] nezbytně potřeboval jakékoliv jiné náhradní vozidlo pro pracovní potřeby či pro potřeby soukromé. Dále žalovaná poukázala na velmi nízký nájezd zapůjčeného vozidla, který maximálně odpovídal dennímu dojíždění [jméno] [příjmení] do práce v [obec] nebo jedné cestě do Francie. [jméno] [příjmení], resp. jeho společnost disponovala několika vozidly, která však údajně nemohl využívat proto, že u nich nebyla uhrazena silniční daň. Žalovaná měla za to, že pokud by vzala v potaz náklady na úhradu silniční daně a porovnala tuto částku s původně žalovanou částkou či i s částkou, kterou soud prvního stupně přiznal žalobkyni, došla by k poměrně jednoznačnému závěru o neúčelnosti a zbytečnosti zapůjčení jakéhokoliv náhradního vozidla. Pokud by došlo k úhradě silniční daně u jakéhokoliv jiného vozidla, byly by náklady vynaložené poškozeným mnohonásobně nižší. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, namítla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, není zřejmé, za jaké konkrétní úkony soud náhradu nákladů řízení přiznal, proč nepřiznal všechny požadované úkony žalovanou a proč při stanovení výše nákladů řízení vycházel nikoliv z původně žalované částky, ale z částky žalobkyní až dodatečně snížené. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá v plném rozsahu, žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu vyčíslení v přípisu ze dne [datum] a před soudem odvolacím a povinna uhradit státu náklady řízení v plné výši.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně výše uvedených, na které pro stručnost plně odkazuje.

12. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"). Podle § 3 odst. 1 tohoto zákona, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 6 odst. 2 písm. b) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Podle § 2951 odst. 1 o. z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušli (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Ve vztahu k nájemnému (půjčovnému) platí, že skutečnou škodou (§ [číslo] odst. 1, § 2951 odst. 1 o. z.) spočívající v nutně a účelně vynaložených nákladech na vypůjčení osobního automobilu po dobu, kdy poškozený nemohl použít svého automobilu v důsledku poškození (§ 6 odst. 2 písm. b), § 1 odst. 1 písm. a) Zop), se rozumí též půjčovné, zaplacené za vypůjčení vozidla srovnatelného s vozidlem poškozeným, pokud převyšuje výdaje spojené s užitím vlastního vozu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a především [jméno] [příjmení]: K některým otázkám odpovědnosti za škodu v dopravě, v : Soudní rozhledy [číslo], kapitola Náhrada škody na vozidle, ve které je shrnována soudní praxe (zejména Nejvyššího soudu) stran posuzování této problematiky, jež se uplatní i v poměrech o. z.). Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení či pronájem vozu, převyšujících náklady na provoz vlastního vozu, je však odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém povinnost k jejich úhradě odráží nutné a účelné náklady na vypůjčení náhradní věci, odpovídající věci poškozené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s § 2952 o. z., z něhož je zřejmé, že v právních vztazích, jež se řídí o. z., pro vznik škody již není nutné zmenšení majetkového stavu poškozeného, tj. úhrada tomu odpovídajícího dluhu, nýbrž postačí jen jeho vznik). Z hlediska příčinné souvislosti je třeba vždy zvažovat, zda a v jakém rozsahu bylo vypůjčení auta za úplatu s ohledem na okolnosti daného případu skutečně nutným důsledkem dané škodné události (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. [spisová značka], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

14. Uplatnění těchto nákladů nesmí být dle Ústavního soudu (srov. sp. zn. [ústavní nález]) bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti využití náhradního automobilu. Podle náhledu Ústavního soudu je třeba se v souvislosti s poskytnutím náhradního vozidla zamyslet nad tím, jaký je jeho smysl účel. Lze mít v zásadě za to, že podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému či totálnímu poškození jeho vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Řešení otázky, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu.

15. Soud prvního stupně dle odvolacího soudu pochybil při hodnocení hlediska účelnosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozená společnost měla k dispozici ke dni dopravní nehody dne [datum] vozidlo [anonymizováno 5 slov], r. z. [anonymizováno] [číslo], za které byla i uhrazena silniční daň. Mohla tedy použít jiné své vozidlo, nebylo účelné a nutné vynakládat náklady na zapůjčení jiného vozidla. Ačkoliv se nejednalo o srovnatelné náhradní vozidlo s poškozeným vozidlem ani s vozidly [anonymizována tři slova] S nebo [anonymizováno] 8 má odvolací soud za to, že toto vozidlo by umožnilo poškozené zachování určitého podnikatelského standartu, byť pro poškozenou v neakceptovatelné kvalitě, ovšem z hlediska účelnosti zcela postačující. Ovšem z hlediska účelnosti dostačující. V době dopravní nehody bylo vozidlo zcela volné a poškozená společnost jej mohla plnohodně využívat. Odvolací soud má tak za to, že zapůjčení náhradního vozidla nebylo tak účelné a nutné při vlastnictví jiného použitelného vozidla poškozenou společností.

16. Z popsaného důvodu odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, že žalobu o nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

17. Odvolací soud postupem dle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. o nákladech státu tak, že plně neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit [země] na účet [název soudu] náhradu nákladů státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Náklady jsou tvořeny znalečným ve výši [částka] (č. l. 301) a ve výši [číslo] (č. l. 344). Od těchto částek je pak třeba odečíst vyplacené zálohy u obou účastníků po [částka]. Při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo ke zřejmé chybě v počtech, když ve výroku II. byla mylně uvedena [anonymizováno]“ [částka]“, zatímco správná [anonymizováno] (jak je uvedeno i v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) zní„ [částka]“. Tato zjevná nesprávnost výroku, patrná z obsahu spisu a z odůvodnění rozsudku, byla proto podle § 164 a § 211 o. s. ř. napravena přímo v písemném vyhotovení rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

18. Dále odvolací soud postupem dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů vzniklých státu v odvolacím řízení [země] spočívajících v nákladech předvolaného znalce, který byl předvolán nedopatřením administrativní chybou. Shledal zde tedy okolnost, pro kterou by v tomto konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení žalobkyni, která by měla náklady státu podle jeho výsledku hradit.

19. V řízení došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud proto dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou před soudy obou stupňů dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a přiznal tak zcela procesně úspěšné žalované právo na zaplacení nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] (nesprávně uložen soudem prvního stupně ve výši [částka]), odměna za zastupování advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši [částka] za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši [částka], celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě), poté za jeden úkon právní služby á [částka] z tarifní hodnoty [částka] (rozhodující je, kdy došlo částečně zpětvzetí soudu, dne [datum]), celkem 10 úkonů právní služby (1/2 účast na jednání dne [datum], nebylo jednáno, účast na jednání dne [datum], [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], ½ odvolání do procesního rozhodnutí a ½ odvolání do určení znalečného, účast na jednání dne [datum], dne [datum], písemný závěrečný návrh k výzvě soudu, ½ účast na vyhlášení rozsudku), ve výši [částka] za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty [částka], celkem 2 úkony právní služby (odvolání, jednání před odvolacím soudem dne [datum]). Dále žalované náleží v souladu s § 13 odst. 4 a. t. rovněž paušální náhrada výdajů po [částka] za 14 úkonů a 21 % DPH. Rovněž zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši [částka] (č. l. 119). Celkem náklady řízení činí [částka]. Jiné vyúčtované úkony právní služby odvolací soud nepřiznal, neboť je jednak shledal za neúčelné (porady právního zástupce s žalovanou v délce přesahující 1 hodinu), ostatní jako vyjádření, že není možné uzavřít smír ze dne [datum], vyjádření ke jmenování znalce, návrh na odročení jednání nejsou úkony dle § 11 a. t.

20. Na závěr odvolací soud upozorňuje soud prvního stupně na nesprávně vyměřený soudní poplatek z odvolání žalované, kdy předmětem odvolacího přezkumu bylo pouze zaplacení částky [částka] (srov. Položku 22 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soud prvního stupně proto postupem dle § 10 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích přistoupí k jeho částečnému vrácení žalované.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.