o zaplacení 207 200 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. května 2025, č. j. 38 C 266/2024-542,

1. Rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované zaplatit žalobkyni částku 207 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 16 800 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 11 200 Kč od 12. 6. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 11 200 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 11 200 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 600 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 600 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 16 800 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 5. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 600 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 21. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 11 200 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 5 600 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 28 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 400 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 8 288 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 207 200 Kč s úrokem z prodlení představující náklady vzniklé při zásahu u 17 dopravních nehod. Žalobkyně uplatňovala své nároky přímo proti žalované, neboť u ní byla uzavřena pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidel, jejichž provozem byla způsobena újma.

3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že ve společném prohlášení [Orgán veřejné moci], zastoupené [Orgán veřejné moci], a [právnická osoba] ze dne [datum] o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci] prohlásilo [Orgán veřejné moci], že „při uplatňování nároků za zásahy u dopravních nehod dle ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. (…) a ust. § 44 zákona č. 320/2015 Sb. (…) u [právnická osoba] (…) a jejích členských pojistitelů bude postupovat v souladu s přílohou tohoto prohlášení ‚Klíčová slova‘ a uplatňovat nároky jen v případech označených v této příloze.“ [právnická osoba] prohlásila, že „a) při posuzování oprávněnosti nároků na plnění z garančního fondu za zásahy [právnická osoba] u dopravních nehod dle ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. (…) bude postupovat v souladu s přílohou tohoto prohlášení ‚Klíčová slova‘, b) správní rada [právnická osoba] dne [datum][Anonymizováno]svým členským pojistitelům doporučila, aby při posuzování oprávněnosti nároků na plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za zásahy [Orgán veřejné moci] u dopravních nehod dle ust. § 6 odst. 4 (…) postupovali v souladu s přílohou tohoto prohlášení ‚Klíčová slova‘.“

4. K jednotlivým dopravním nehodám soud prvního stupně učinil podrobná skutková zjištění v bodech 7. až 23. rozsudku, kdy zjistil, kde a kdy se stala dopravní nehoda, kdo byl viníkem dopravní nehody, jak dlouho trval zásah žalobkyně, zda jednotka žalobkyně provedla odpojení akumulátoru, zda pomohla řidiči poškozeného vozidla do vozu zdravotní záchranné služby, zda zasypala uniklé kapaliny, zda provedla úklid vozovky, zda došlo k poškození majetku třetí osoby či komunikace apod. Odvolací soud na tato skutková zjištění plně odkazuje.

5. Soud prvního stupně posoudil nároky žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), zejména § 6, § 3a odst. 3, s odkazem na § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále podle § 44 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (zákon o hasičském záchranném sboru), dále jen „zákon č. 320/2015 Sb.“, podle § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb., o paušální výši úhrady nákladů zásahu.

6. Soud prvního stupně posuzoval, zda při jednotlivých nehodách došlo ke vzniku škody či újmy na zdraví podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. a zda skutkové okolnosti každého jednotlivého zásahu naplňují alespoň jedno z vymezených tzv. klíčových slov. Soud prvního stupně pak na základě provedeného dokazování uzavřel, že obě podmínky u žalobou uplatněných nároků byly splněny. Ve všech případech došlo zaviněním řidiče vozidla pojištěného u žalované ke způsobení škody či újmy na zdraví někomu jinému (tj. jednalo se o zásahy dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), a bylo naplněno alespoň jedno klíčové slovo.

7. Jestliže žalovaná namítala, že předmětné dopravní nehody nebyly řádně zdokumentovány, a zpochybňovala důvodnost odpojení akumulátorů poškozených vozidel pro absenci hrozby požáru a u úniku provozních kapalin sporovala uniklé množství, odkázal soud prvního na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 160/2024 – 82 v obdobné věci, a ztotožnil se se závěrem, že zprávy o zásazích, které jsou vždy opatřeny fotodokumentací širšího okolí nehody i detailů poškození vozidel, jsou zcela dostatečné a přiměřené tomu, k jakému účelu byl [Orgán veřejné moci] k nehodě přivolán. K nutnosti úklidu komunikace a námitkám žalované, zda ve všech případech došlo k úniku minimálního množství pěti litrů provozních kapalin, uzavřel, že je nerealistické toto množství s přesností kvantifikovat, z fotodokumentace se nicméně přesvědčivě podává, že k úniku kapalin došlo, odhadem v množství minimálně několika litrů, a v tomto směru je třeba též příslušná Klíčová slova vykládat. V poměrech konkrétních nehod je též nutné přihlédnout k tomu, že došlo k úniku provozních kapalin a k jejich zasypání sorbentem, který bylo potřeba ekologicky zlikvidovat a zajistit bezpečnou průjezdnost vozovky s minimalizací rizika smyku dalších řidičů.

8. Dále soud prvního stupně uvedl u jednotlivých dopravních nehod, která „klíčová slova“ ve smyslu přílohy ke společnému prohlášení [Orgán veřejné moci], zastoupené [Orgán veřejné moci], a [právnická osoba] ze dne [datum] o postupu při uplatňování a posuzování nároků [právnická osoba], byla naplněna. Odvolací soud v této části pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v bodech 45. až 61. rozsudku. Soud prvního stupně pak uzavřel, že žalobkyně má podle § 3a odst. 3 a § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 320/2015 Sb. právo na náhradu uplatněných nákladů vzniklých při zásazích u jednotlivých dopravních nehod. Jednotlivé zásahy měly časový rozsah celkem 37 započatých jednotkových hodin, což při použití paušální sazby 5 600 Kč za započatou hodinu stanovené nařízením vlády odpovídá celkem 207 200 Kč.

9. O úroku z prodlení soud prvního stupně rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přiznal žalobkyni úrok z prodlení vždy od okamžiku uplynutí 15denní lhůty k plnění po ukončení šetření jednotlivých pojistných událostí (zásahů) dle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná co do částky 207 200 Kč s úrokem z prodlení, nebyla úspěšná v rozsahu zpětvzetí žaloby co do částky 229 600 Kč s úrokem z prodlení.

11. O soudním poplatku rozhodl soud prvního stupně podle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích s tím, že žalobkyně byla od soudního poplatku ze žaloby osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích a byla ve sporu zcela úspěšná, proto poplatková povinnost přešla na žalovanou. Soudní poplatek byl stanoven podle položky 1 bod 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích.

12. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že u jednotlivých nároků nebyly naplněny podmínky dohody označené jako Prohlášení o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci]. Prohlášením se [Orgán veřejné moci], prostřednictvím [Orgán veřejné moci], který je řídícím orgánem žalobkyně, zavázal, že bude vůči pojistitelům uplatňovat pouze nároky, které jsou specifikovány v příloze Prohlášení, označené jako tzv. „Klíčová slova“. Žalovaná namítala, že z předložené fotodokumentace vždy nevyplývá, že byly jednotlivé úkony skutečně provedeny, nebylo tak prokázáno odpojení akumulátoru, úklid, odtažení. Z uvedených důvodů odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

13. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle názoru žalobkyně skutkové závěry soudu prvního stupně jsou přesvědčivě odůvodněné a vycházejí z provedených důkazů. Naplnění klíčových slov vyplývá nejen z fotodokumentace, nýbrž i ze zpráv o zásahu. Samotná skutečnost, že žalovaná na fotografiích zásah žalobkyně nevidí, ještě neznamená, že se nestal a v řízení nebyl prokázán.

14. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, ze kterých vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní.

15. Podle § 44 odst. 1 zák. č. 320/2015 Sb., [Orgán veřejné moci], záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky [Orgán veřejné moci], která je zařazena do seznamu jednotek v nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany, a která zasahovala na výzvu operačního a informačního střediska [Orgán veřejné moci], se uhradí náklady vzniklé při jeho zásahu z důvodu a) úmyslného protiprávního jednání osoby, s výjimkou jednání osoby, která není plně svéprávná, nebo osoby, která s ohledem na duševní poruchu není způsobilá ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, nebo b) vzniku újmy způsobené provozem vozidla.

16. Podle § 44 odst. 2 zák. č. 320/2015 Sb., náklady podle odstavce 1 jsou hrazeny za každou započatou hodinu zásahu paušální částkou.

17. Podle § 44 odst. 5 písm. a) zák. č. 320/2015 Sb., v případě podle odstavce 1 písm. b) uplatňuje [Orgán veřejné moci] náhradu nákladů přímo proti příslušné pojišťovně, která uzavřela pojistnou smlouvu podle zákona upravujícího pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se vozidla, jehož provozem byla způsobena újma.

18. Podle § 51 odst. 6 zák. č. 320/2015 Sb., do doby přijetí nařízení podle § 44 odst. 8 se pro určení výše úhrady nákladů zásahu použije paušální částka ve výši, která byla k 31. prosinci 2015 stanovena právní úpravou paušální výše úhrady nákladů zásahu.

19. Podle § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb., o paušální výši úhrady nákladů zásahu, paušální výše úhrady nákladů za každou započatou hodinu zásahu jednotky [Orgán veřejné moci], jednotky záchranného útvaru nebo jednotky [Orgán veřejné moci] činí 5 600 Kč.

20. Podle § 3a odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., v rámci limitu podle odstavce 2 písm. b) se podle § 6 odst. 4 hradí náklady zásahu [právnická osoba] (dále jen „[Orgán veřejné moci]“) a jednotky [Orgán veřejné moci], jedná-li se o zásah v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2.

21. Podle § 3a odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) limit pojistného plnění musí odpovídat při újmě podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) nejméně 35 000 000 Kč bez ohledu na počet poškozených; převyšuje-li součet nároků uplatněných více poškozenými limit pojistného plnění uvedený v pojistné smlouvě, pojistné plnění se každému z nich snižuje v poměru tohoto limitu k součtu nároků všech poškozených.

22. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v rámci limitu podle odstavce 2 písm. b) se podle § 6 odst. 4 hradí náklady zásahu [právnická osoba] (dále jen „[Orgán veřejné moci]“) a jednotky [Orgán veřejné moci], jedná-li se o zásah v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2.

23. Podle § 6 odst. 2 tohoto zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

24. Podle odst. 4 tohoto ustanovení pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů [Orgán veřejné moci] nebo jednotek [Orgán veřejné moci] podle § 3a odst. 3.

25. Odvolací soud se plně shoduje se soudem prvního stupně, že podmínky nároku žalobkyně jsou plně v souladu s Pokynem generálního ředitele [Orgán veřejné moci] 4/2017, kterým se stanoví postup při uplatňování náhrady nákladů za zásahy prováděné u dopravních nehod jednotkami požární ochrany a v souladu s Prohlášením o postupu při uplatňování a posuzování nároků [Orgán veřejné moci], uzavřeného mezi [Orgán veřejné moci] a [právnická osoba] dne [datum], kdy oprávněnost nároků na plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za zásahy [Orgán veřejné moci] u dopravních nehod dle § 6 odst. 4 č. 168/1999 Sb. je posuzována v souladu s přílohou tohoto prohlášení – „Klíčová slova“.“ Rovněž i odvolací soud plně souhlasí s tím, že byly splněny i podmínky § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.

26. Pokud žalovaná poukazuje na nedostatečnost zdokumentování předmětných nehod a neprokázání splnění podmínek. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledává zprávy o zásazích, které jsou vždy opatřeny fotodokumentací širšího okolí nehody i detailů poškození vozidel, zprávou o zásahu, za zcela dostatečné a přiměřené tomu, k jakému účelu byl [Orgán veřejné moci] k nehodě přivolán. Tyto důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil z nich odpovídající závěr o skutkovém stavu, vše odpovídající logice věci.

27. Zpochybňování žalovanou odpojení akumulátorů, kdy podle ní nebyla splněna podmínka bezprostřednosti hrozby požáru, odvolací soud hodnotí jako nedůvodnou. Z fotodokumentace vyplývá, že u nehod došlo k nemalému poškození přední části pojištěných vozů či jejich převrácení na bok či na střechu. Odvolací soud tak plně souhlasí s rizikem vzniku požáru a nevidí jediný důvod, jakkoliv zpochybňovat úsudek odborníků ze strany zasahujících členů [Orgán veřejné moci] o nutnosti odpojení akumulátoru, čímž za dané situace zjevně došlo ke snížení rizika vzniku požáru a dalších škod, a žalobkyně tak ve výsledku mohla jednat i ve prospěch žalované.

28. Rozporuje-li žalovaná, zda ve všech případech skutečně došlo k úniku minimálního množství pěti litrů provozních kapalin, pak se odvolací soud ztotožňuje s tím, že je nerealistické toto množství s přesností kvantifikovat, jak správně poukázal soud prvního stupně z fotodokumentace se přesvědčivě podává, že k úniku kapalin došlo, odhadem v množství minimálně několika litrů, a v tomto směru je třeba též příslušná Klíčová slova vykládat.

29. V souvislosti s újmou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. odvolací soud uvádí, že pojištěné vozidlo způsobí skutečnou škodu na majetku jiného subjektu, tj. škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci (§ 6 odst. 2 písm. b/ zák. č. 168/1999 Sb.), například na vozovce, dopravním značení nebo svodidlech. Za škodu podle tohoto ustanovení je třeba pokládat i ztrátu či omezení užitné vlastnosti věci (komunikace), proto je poškozením i kontaminace vozovky provozní kapalinou motorového vozidla, jejímž okamžitým následkem je zhoršení sjízdnosti komunikace. Nejde jen o vytvoření dočasné překážky v provozu, ale o negativní ovlivnění vlastností vozovky. I když zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v § 28 odst. 1 ukládá přímo původci znečištění komunikace, aby je na vlastní náklady odstranil, dosáhne-li znečištění určitého většího rozsahu a závažnosti, ohrožuje-li bezpečnost silničního provozu a nelze-li je odstranit bez zásahu odborného subjektu, je namístě pokládat takové znečištění za poškození komunikace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2961/2022). Jestliže tedy z pojištěného vozidla uniknou provozní kapaliny na komunikaci nikoli v nepatrném rozsahu a [Orgán veřejné moci] provede jejich odborné odstranění, jedná se o zásah a náklady [Orgán veřejné moci] vynaložené v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2 a [Orgán veřejné moci] má nárok na jejich úhradu podle výše citovaných ustanovení. Tak tomu bylo v případě dopravní nehody ze dne [datum], kdy došlo k úniku motorového oleje, stejně tak při dopravní nehodě ze dne [datum], kdy došlo k úniku nafty. Při dopravní nehodě ze dne [datum] došlo k poškození sloupu veřejného osvětlení.

30. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně i za to, že nároky uplatněné žalobkyní jsou v souladu s výše citovanou právní úpravou, jde tedy o náklady zásahů v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.

31. Podáním ze 10. 10. 2025 v rámci odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v části týkající se nároku č. 3 v jistině ve výši 16 800 Kč a úrocích z prodlení z částky 5 040 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, když na tuto pohledávku žalovaná dne 28. 11. 2024 zaplatila 11 760 Kč (částku odpovídající poměrné části jistiny podle míry zavinění pojištěného (spoluúčast 70 %). Žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 16 800 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 040 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení dle § 222a odst. 1 o.s.ř zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

32. Ve výroku I. co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 760 Kč od 11. 6. 2021 do 28. 11. 2024 a ve zbývající jistině 190 400 Kč s příslušenstvím a v nákladových výrocích II. a III. odvolací soud shledal, napadený rozsudek je věcně správný a podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná pouze v nepatrné části, je proto povinna nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení v plné výši spočívající v paušální náhradě nákladů tzv. nezastoupeného účastníka výši 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu a za účast na ústním jednání před odvolacím soudem dne 14. 10. 2025, cestovné osobním automobilem [podezřelý výraz], reg. zn. [SPZ] z [adresa] a zpět, celkem 417 km, při průměrné spotřebě 3,7 l/100 km motorové nafty, cena dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. je 34,70 Kč/l, sazba základní náhrady dle této vyhlášky je 5,80 Kč/km, celkem 2 954 Kč. Náklady odvolacího řízení tak činí 3 854 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.