pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem pod bodem I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím a výrokem pod bodem II rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal výše uvedené částky z titulu náhrady škody představující souhrnnou částku, kterou žalobce přeplatil na výživném pro své dva nezletilé syny. Žalobce, otec dvou nezletilých dětí, byl účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení mimo jiné navrhoval, aby mu byla snížena vyživovací povinnost k jeho dvěma nezletilým dětem, která byla původně stanovena ve výši [částka] měsíčně pro nezletilého [jméno] a [částka] měsíčně pro nezletilého [jméno] na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] O návrhu žalobce na snížení jeho vyživovací povinnosti rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 výrokem pod bodem II svého rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že tento návrh zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které však soud I. stupně předložil s několikaměsíčním zpožděním. Následně odvolací soud ve svém rozsudku č. j. [číslo jednací] snížil vyživovací povinnost pro žalobce a v odůvodnění svého rozhodnutí dle žalobce jednoznačně potvrdil nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Pokud by Obvodní soud pro Prahu 9 postupoval v souladu se zákonem, byla by vyživovací povinnost žalobci snížena již prvostupňovým rozhodnutím. Jelikož rozhodnutí o výživném jsou předběžně vykonatelná podle § 162 odst. 1 o. s. ř., nebyl by žalobce nucen po dobu dalších 12 měsíců platit výživné v celkové výši [částka] pro 2 nezletilé děti, ale platil by výživné v celkové výši [částka]. V důsledku nezákonného rozhodnutí a rovněž v důsledku několikaměsíčního průtahu na straně Obvodního soudu pro Prahu 9, spočívajícím v několikaměsíční nečinnosti a ignorování žalobcem podaného odvolání, tak došlo k tomu, že žalobce přeplatil na výživném celkovou částku [částka], čímž žalobci vznikla škoda v této výši. Dne [datum] žalobce žádal matku nezletilých dětí, aby mu tuto částku vrátila, avšak matka požadavek odmítla s odkazem na § 923 odst. 2 občanského zákoníku. Svůj nárok na náhradu škody žalobce uplatnil u žalované dne [datum], avšak nárok na náhradu škody žalovaná neuznala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v předmětném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Schází zde existence odpovědnostního titulu jako základní podmínka pro vyhovění nároku. Rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na snížení vyživovací povinnosti žalobce, byl rozsudkem odvolacího soudu změněn jako nepravomocný z podnětu řádného opravného prostředku. Rozsudkem ze dne [datum] nebyl žalobce odsouzen k plnění výživného, jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti byl zamítnut. Nejednalo se tak o rozhodnutí předběžně vykonatelné bez ohledu na právní moc a nemůže takovéto rozhodnutí představovat škodní událost podle zákona č. 82/1998 Sb. ve formě nezákonného rozhodnutí.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, zejména obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. [spisová značka], jakož i dalšími listinnými důkazy, dospěl ke skutkovému stavu věci, který je podrobně popsán v bodě 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Dále uzavřel, že žalobce v období od [datum] do [datum] zaslal [jméno] [příjmení], matce nezletilých dětí, na výživném pro nezletilého [jméno] částku [částka] a pro nezletilého [jméno] částku [částka] Částku [částka] mu matka nezletilých dětí, s odkazem na § 923 odst. 2 o. z., nevrátila. Soud I. stupně, s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., pak uzavřel, že v prvé řadě posuzoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny tři základní podmínky pro náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., kterou žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě primárně tvrzeného nezákonného rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. [číslo jednací]), případně nesprávný úřední postup spočívající v průtahu v řízení, příčinná souvislost a vznik škody. Spornou mezi účastníky se stala již otázka, zda lze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí podle § 7 a následujících zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně se neztotožnil s názorem žalované, že uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 není předběžně vykonatelný. Předběžná vykonatelnost rozsudku vyplývá z výroku V. samotného rozsudku a dále potom i z ustanovení § 162 odst. 1 o. s. ř.. Soud I. stupně se v tomto směru přiklonil k názoru žalobce, že i přesto, že byl jeho návrh na snížení vyživovací povinnosti zamítnut, jednalo se o předběžně vykonatelné rozhodnutí. Nelze jistě pochybovat o tom, že v případě, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 9 na základě návrhu otce snížil výživné, takové rozhodnutí by bylo rovněž předběžně vykonatelné a otec by byl ode dne doručení rozsudku soudu I. stupně povinen platit výživné pouze ve snížené výši. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 nelze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., označit za nezákonný v situaci, kdy nebylo odvolacím soudem změněno pro nezákonnost. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], odvolací soud nepotvrdil nezákonnost rozsudku soudu I. stupně, nýbrž toliko konstatoval, že soud I. stupně pochybil při skutkovém zjištění, když se spokojil s údaji uvedenými rodiči při jejich výslechu. Uvedené pochybení následně odvolací soud napravil, a to doplněním dokazování. Teprve na základě doplněného dokazování posléze odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, nikoliv však se zpětnou účinností, jak je patrné z výroku rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že by odvolací soud považoval rozsudek soudu I. stupně za nezákonný, o zpětné účinnosti změny by ve svém výroku rozhodnutí rozhodl. Takový postup však nebyl na místě, neboť odvolací soud při posouzení návrhu žalobce vycházel z odlišného skutkového stavu oproti soudu I. stupně, když měl nově k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od [anonymizováno] [rok] do února [rok] a potvrzení zaměstnavatelů matky ve vztahu k jejímu čistému příjmu. Z doplněného dokazování odvolací soud zjistil, že minimálně od [anonymizováno] [rok] má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný příjem, přičemž soud I. stupně rozhodoval již dne [datum], tedy na základě odlišného skutkového stavu věci. S přihlédnutím k výše uvedenému proto nelze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb.

5. Dále se soud I. stupně zabýval i tím, že část škody, konkrétně ve výši [částka] byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 po podání odvolání žalobcem. Žalobce v tomto směru uvedl, že pokud by nedošlo k průtahům, k jednání odvolacího soudu by došlo již v říjnu [rok] a žalobce by tak platil snížené výživné již od listopadu [rok]. V uvedené souvislosti soud I. stupně přisvědčil žalobci, že v řízení došlo po podání odvolání žalobcem k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtahu. Tento průtah soud I. stupně shledal v období od [datum] do [datum], tedy v délce 2 a půl měsíce. Jestliže by k tomuto průtahu nedošlo a účastníci i soudy by činily úkony v obdobných lhůtách, pak by se jednání u odvolacího soudu konalo přibližně v polovině [anonymizováno] [rok], neboť jednání nařízené na [datum] se nekonalo výlučně z důvodu nařízení vlády o bezpečnostním opatření, které ještě v lednu účinné nebylo. Pokud by však odvolací soud jednal v polovině [anonymizováno] [rok], neměl by k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne [datum] a potvrzení zaměstnavatele matky ze dne [datum], o která doplnil dokazování provedené soudem I. stupně a na základě kterých následně rozhodl v konečném důsledku o snížení výživného pro nezletilé [jméno] a [jméno]. Nelze proto postavit najisto, že by v případě jednání odvolacího soudu v polovině [anonymizováno] [rok] odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, a to konkrétně způsobem, jakým to učinil posléze dne [datum]. V důsledku uvedeného není tudíž prokázána přímá příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Vzhledem k tomu, že u žalobce uplatněného nároku nebylo prokázáno kumulativní splnění předpokladů, za kterých se odpovědnost státu za škodu realizuje, soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a vznikly jí náklady ve výši [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítá, že skutkové závěry a hodnocení ze strany soudu I. stupně jsou nesprávné a v přímém rozporu s obsahem spisu, zejména s odůvodněním rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo nezákonné rozhodnutí změněno. V odst. 17 odůvodnění měnícího rozsudku odvolacího soudu tento výslovně uvedl, že již v době rozhodování soudu I. stupně měla matka rovnocenný, ne-li vyšší, měsíční čistý příjem s otcem, přičemž skutkové zjištění soudu I. stupně nebylo správné. Bylo tedy chybou soudu I. stupně, že nepřihlédl k této skutečnosti. Již v době vydání nezákonného rozhodnutí tak byl skutkový stav takový, že průměrný čistý měsíční příjem matky přesahoval průměrný čistý měsíční příjem žalobce a Obvodní soud pro Prahu 9 měl k tomuto skutkovému stavu ve spisu listinné důkazy. Na tomto skutkovém stavu se pak nic nezměnilo ani v průběhu odvolacího řízení. Jde proto o nezákonné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9. Rozsudek soudu I. stupně je proto nesprávný. V této souvislosti odvolatel odkázal na nález Ústavního soudu s odkazem na [ústavní nález], kde Ústavní soud konstatoval, že obecným soudům, rozhodujícím o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nepřísluší přezkoumávat správnost dříve vydaných rozhodnutí, a proto nemohou ani uplatnit vlastní úvahu ohledně důvodu, pro který bylo příslušné rozhodnutí zrušeno. Dále by mělo být soudu I. stupně známo, že odvolací soud vydal měnící rozsudek s vědomím, že nezákonné rozhodnutí bylo předběžně vykonatelné a že výživné pro nezletilé děti zaplacené na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí se považuje za spotřebované výživné, které se nevrací, a to ani, když následně dojde ke snížení vyživovací povinnosti, viz § 923 odst. 2 občanského zákoníku, proto nemá žádný praktický význam rozhodovat o snížení vyživovací povinnosti se zpětnou účinností v případech, kdy již bylo výživné za minulé měsíce zaplaceno, což byl přesně případ žalobce. Nemůže to však svědčit o tom, že by nezákonné rozhodnutí nebylo nezákonné ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a že by na základě toho neměla žalobci náležet náhrada za újmu, která mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí vznikla. Za nesprávné pak žalobce považuje též závěry soudu I. stupně uvedené v odst. 22 odůvodnění rozsudku ve vztahu k žalobcovu tvrzení, že škoda byla žalobci způsobena též z důvodu nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 9, který po dobu 4 měsíců zcela ignoroval žalobcem podané odvolání proti svému nezákonnému rozhodnutí. Žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu I. stupně již dne [datum] a od tohoto dne až do [datum] ve vztahu k podanému odvolání nevyvinul Obvodní soud pro Prahu 9 absolutně žádnou aktivitu. Od toho se pak odvíjí další nesprávný závěr soudu I. stupně, že jestliže by k tomuto průtahu nedošlo a účastníci i soudy by činily úkony v obdobných lhůtách, ve kterých je činily po [datum], jednání odvolacího soudu by se konalo přibližně v polovině [anonymizováno] [rok]. Je totiž evidentní, že pokud by Obvodní soud pro Prahu 9 žalobcem podané odvolání obratem bez zbytečných průtahů zaslal k vyjádření ostatním účastníkům řízení a poté obratem předložil spis odvolacímu soudu, byl by spis doručen odvolacímu soudu nejpozději v polovině [anonymizováno] [rok] a nikoliv až dne [datum], jak se kvůli nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 stalo. Odvolací soud by tak byl zcela jistě reálně schopen o odvolání rozhodnout již v průběhu října [rok] a žalobce by tak platil snížené výživné již od listopadu [rok]. Protože však z důvodu nečinnosti soudu I. stupně byl měnící rozsudek odvolacího soudu vydán až v květnu [rok], přeplatil žalobce jen z tohoto důvodu nezákonného postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 na výživném za měsíce listopad [rok] až květen [rok] částku [částka]. Závěry citované soudem I. stupně v bodě 22 odůvodnění napadeného rozsudku považuje žalobce za nelogické. Jak již bylo popsáno výše, potvrzení zaměstnavatelů žalobce i matky o jejich příjmech bylo k dispozici již prvostupňovému soudu v opatrovnickém řízení a v opatrovnickém řízení je naprosto běžný postup, že si odvolací soud vždy vyžádá aktualizovaná potvrzení o příjmech rodičů, což odvolací soud učinil i v tomto případě. Je proto naprosto zřejmé, že pokud by nedošlo k průtahům v prvním stupni, odvolací soud by jednání konal dříve a měl by k dispozici dřívější aktuální příjmy rodičů. Měnící rozsudek by tak byl stejný. Žalobce proto setrval na svém odvolání a návrhu, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, a byť odvolací soud ne zcela souhlasí se všemi právními závěry soudu I. stupně, je rozsudek soudu I. stupně věcně správný. Odvolací námitky žalobce nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

Podle § 162 odst. 1 o. s. ř., předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.

Podle § 162 odst. 2 o. s. ř., na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.

11. Vykonatelnost rozsudku se zásadně odvíjí od jeho právní moci (§ 159 o. s. ř.). Jde-li o rozsudek na plnění, začíná teprve od okamžiku právní moci plynout lhůta k plnění. V některých situacích však může tato úprava způsobit nepříjemné důsledky. To platí především tam, kde plnění přiznané dosud nepravomocným rozsudkem představuje základní zdroj obživy oprávněného účastníka. Z toho důvodu občanský soudní řád stanoví, že všechny rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku, jsou předběžně vykonatelné. Předběžně vykonatelné tak mohou být pouze rozsudky na plnění. Předběžná vykonatelnost z povahy věci nepřichází v úvahu u rozsudků určovacích, statusových ani u rozsudků ukládajících projev vůle. V ustanovení § 162 odst. 1 o. s. ř. je upravena tzv. obligatorní předběžná vykonatelnost. Mezi obligatorně předběžně vykonatelné rozsudky se řadí především rozsudky odsuzující k plnění výživného. Je-li předběžně vykonatelné rozhodnutí napadeno odvoláním, neodkládá se tím povinnost k plnění. Lhůta se totiž počítá od doručení a nikoliv od právní moci rozsudku, která je podáním odvolání odložena. Jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. [ústavní nález], smyslem a účelem institutu předběžné vykonatelnosti rozsudků podle § 162 odst. 1 o. s. ř. je ochrana zajištění důstojnosti života osoby, jíž bylo soudem přisouzeno ze strany osoby jiné poskytování výživného. Tomuto účelu zákonodárce v předmětném zákonném ustanovení přikládá prioritu před účelem právní jistoty, jež má obvykle za následek spojení vykonatelnosti soudního rozhodnutí s nabytím jeho právní moci. Zákonodárce přitom rozlišuje ve stupni ochrany jednotlivých skupin osob. V těchto případech je tak upřednostněn zájem nezletilého dítěte na rychlé úpravě poměrů dítěte před účelem právní jistoty.

12. Z uvedeného tedy dle odvolacího soudu vyplývá, že upravil-li zákonodárce obligatorní předběžnou vykonatelnost podle § 162 odst. 1 o. s. ř. jen u rozsudků odsuzujících k plnění výživného, tj. u rozsudků, kdy je ukládána povinné osobě plnit oprávněné osobě výživné, tj. ode dne doručení rozsudku soudu I. stupně, pak tato předběžná vykonatelnost se nemůže vztahovat na rozsudky, které„ neodsuzují k plnění výživného“, nýbrž vyživovací povinnost zrušují či snižují. Jak uvedl ve shora citovaném nálezu Ústavní soud, smyslem a účelem institutu předběžné vykonatelnosti je ochrana, zajištění důstojnosti života osoby, již bylo soudem přisouzeno ze strany osoby jiné poskytování výživného. Takovouto ochranu ze zákona však nemá osoba povinná na rozdíl od osoby oprávněné, a proto nelze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že i rozsudky snižující vyživovací povinnost, případně vyživovací povinnost rušící, jsou obligatorně podle § 162 odst. 1 o. s. ř. předběžně vykonatelné. [příjmení] takové rozsudky byly předběžně vykonatelné, musel by tuto předběžnou vykonatelnost vyslovit ve svém rozhodnutí (ve výroku rozsudku) nalézací, potažmo odvolací soud. Pokud tak soudy neučiní, jsou rozsudky vyslovující snížení vyživovací povinnosti, případně vyživovací povinnost rušící, účinné až od jejich právní moci. V této souvislosti však odvolací soud uvádí, že ve většině případů osoba navrhující zrušení vyživovací povinnosti, případně její snížení, navrhuje, aby soud upravil vyživovací povinnost povinné osoby od určitého data, tj. od okamžiku, kdy dle názoru povinné osoby došlo na její straně, případně na straně oprávněné osoby, k rozhodující změně poměrů.

13. Z obsahu posuzovaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 však vyplývá, že samotný žalobce, coby otec nezletilých dětí a osoba povinná hradit výživné, žádný takový okamžik ve svém návrhu na snížení vyživovací povinnosti netvrdil a ani neuvedl. Toliko navrhl, aby jeho vyživovací povinnost byla snížena. Pokud nalézací soud – Obvodní soud pro Prahu 9 jeho návrhu nevyhověl, aniž by bylo rozhodnuto (dle návrhu otce), od jakého data žalobce snížení vyživovací povinnosti navrhuje, a posléze k odvolání žalobce byla vyživovací povinnost snížena, a to bez určení konkrétního data (konkrétní datum opět žalobce v řízení neuplatnil), pak jeho vyživovací povinnost byla snížena až od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

14. Z uvedeného vyplývá, že není-li rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti či snížení vyživovací povinnosti předběžně vykonatelný, pak nejde o rozhodnutí podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a není zde tedy splněn jeden ze základních předpokladů pro odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť nejde o rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

15. Pro úplnost však odvolací soud dodává, že lze i souhlasit se závěry soudu I. stupně vyslovenými v bodě 20 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy skutečně odvolací soud při posouzení návrhu žalobce na snížení výživného vyšel z odlišného skutkového stavu oproti soudu I. stupně, kdy měl nově k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalobce ve vztahu k jeho čistému příjmu v období od [anonymizováno] [rok] do února [rok] a konstatoval, že od [anonymizováno] [rok] má matka čistý příjem přesahující otcův prokázaný čistý příjem. Pokud tedy soud I. stupně rozhodoval ve věci [datum], pak rozhodoval na základě odlišného skutkového stavu věci než odvolací soud.

16. I pokud jde o část škody, konkrétně ve výši [částka], která měla být žalobci způsobena případným nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 9 spočívajícím v jeho nečinnosti, pak lze sice souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že v řízení došlo po podání odvolání žalobcem k určitému průtahu spočívajícím v nepředložení věci odvolacímu soudu, resp. v předložení věci s 2 a půl měsíčním zpožděním, pak sám o sobě takovýto průtah, tj. nesprávný úřední postup soudu I. stupně nemůže zapříčinit vznik žalobcem tvrzené škody. Jak výše řečeno, žalobce sám v řízení před opatrovnickým soudem neuvedl okamžik, od kterého požaduje snížení výživného a toliko svůj návrh odůvodnil výší svých příjmů a výší příjmů matky nezletilých. Pokud tedy sám žalobce v předmětném opatrovnickém řízení nepožádal svým návrhem soud o snížení své vyživovací povinnosti k určitému datu a takto nerozhodl v řízení ani odvolací soud vycházeje z toho, že ke snížení vyživovací povinnosti má dojít až okamžikem právní moci jeho rozsudku, pak plnění výživného nezletilým dětem do doby právní moci rozsudku odvolacího soudu nemůže být škodou, a to ani za situace, kdy došlo u opatrovnického soudu k určitému průtahu v řízení. Ani v případě tvrzeného nesprávného úředního postupu opatrovnického soudu tak není splněn předpoklad pro přiznání náhrady škody (její vznik) dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.

17. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, potvrdil.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.