o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, s tím, že mezi účastníky byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru, jedna dne [datum], [číslo] znějící na částku [částka] (dále jen„ smlouva [číslo]“), smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] (dále jen„ smlouva [číslo]“) a smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Jednalo se o spotřebitelském úvěry, žalobkyně uhradila žalovanému na smlouvu o úvěru č. [částka], vráceno [částka] – bezdůvodné obohacení na straně žalovaného [částka]; smlouva o úvěru [číslo] uhrazeno [částka] – bezdůvodné obohacení na straně žalované [částka]; smlouva o úvěru [číslo] uhrazeno [částka] – bezdůvodné obohacení na straně žalované [částka]. Žalovaná před uzavřením smlouvy řádně nesplnila své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalobkyně, když před poskytnutím úvěru požadovala po žalobkyně pouze informace o jejich příjmech, aniž by zjišťovala výdaje a jiné poměry žalobkyně a tyto následně posuzovala ve vzájemném kontextu. Z tohoto důvodu považovala smlouvy o úvěru v celém rozsahu za neplatné, neboť žalovaná porušila svoji povinnost odbornou péčí posoudit schopnost žalobkyně splácet spotřebitelské úvěry. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum], která jí byla doručena [datum], žalovaná nic neuhradila. Dále žalobkyně poukázala i na nepřiměřenost výše sjednaných sazeb (úrok ve výši 122,62 %, 136,53 % a 83,86 %), ujednání o úrokové sazbě je tedy jednoznačně odráží lichevní charakter smluv a jsou bez dalšího neplatné.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že všechny smlouvy byly na základě předčasného splacení uhrazeny a žalovaná posuzovala úvěruschopnost žalobkyně zcela řádně, žalobkyně měla v průměru k dispozici [částka] a sjednané splátky ([částka], [částka] a [částka]), žalobkyně splácet mohla, když žalovaná počítala i s rezervou, ověřovala úvěrovou historii žalobkyně, byl proveden tzv.„ [anonymizováno]“ klienta, žalobkyně nebyla evidována v insolvenčním rejstříku ani její zaměstnavatel. Žalovaná též pečlivě zkoumala výdaje a je to právě žalobkyně, která je povinna uvést jednotlivé výdaje. Na účet žalobkyně byla pravidelně vyplácena měsíční mzda a invalidní důchod. Žalobkyně uváděla, že bydlí ve vlastním a výdaje na bydlení činí [částka], resp. [částka]. Vyšla i se zákonného životního minima, které v době poskytnutí úvěru činilo [částka]. Byla toho názoru, že úvěruschopnost u všech tří smluv řádně prověřila. Dále i namítala, že rozdíl v zaplacených částkách činí [částka], nikoliv [částka]. Pokud jde o výši úroků, žalovaná je nebankovním poskytovatelem úvěru, přičemž je zcela běžné a spravedlivé, že úrok u těchto úvěrů je o něco vyšší než u bankovních subjektů.

3. V průběhu řízení vzala žalobkyně co do částky [částka] žalobu zpět, a soud proto řízení co do této částky s příslušenstvím zastavil.

4. Po provedeném dokazování vyšel soud I. stupně z následujících skutkových zjištění. Mezi žalobkyní a žalovanou byly postupně uzavřeny tři smlouvy o úvěru, a to smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalobkyni žalovanou poskytnuta částka [částka], dále smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalobkyni žalovanou poskytnuta částka [částka], a smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byla žalobkyni žalovanou poskytnuta částka [částka]. Před uzavřením všech tří výše uvedených smluv o úvěru žalovaná ověřila totožnost žalobkyně, dále zjišťovala příjmy žalobkyně, kdy ověřila, že žalobkyně má pravidelný příjem ze zaměstnání a že pobírá invalidní důchod. Žalovaná před uzavřením smluv rovněž prověřovala úvěrovou historii žalobkyně v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Před uzavřením smlouvy [číslo] žalovaná dne [datum] zpracovala hodnocení klienta s tím, že u žalobkyně uvedla čistý měsíční příjem ve výši [částka] ze zaměstnání a ostatní příjmy ve výši [částka], u výdajů uvedla v části„ Klient (životní minimum)“ částku [částka], v části„ Bydlení (nájemné, inkaso)“ částku [částka], v části„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“ částku [částka], celkové výdaje byly stanoveny na částku [částka] a rezerva na částku [částka]. Před uzavřením smlouvy [číslo] žalovaná dne [datum] zpracovala hodnocení klienta s tím, že uvedla čistý měsíční příjem žalobkyně ve výši [částka] ze zaměstnání a ostatní příjmy ve výši [částka], u výdajů uvedla v části„ Klient (životní minimum)“ částku [částka], v části„ [právnická osoba]“ částku [částka], v části„ Bydlení (nájemné, inkaso)“ částku [částka], v části„ Ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“ částku [částka], celkové výdaje byly stanoveny na částku [částka], rezerva na částku [částka]. Před uzavřením smlouvy [číslo] žalovaná dne [datum] zpracovala hodnocení klienta s tím, že uvedla čistý měsíční příjem žalobkyně ve výši [částka] ze zaměstnání a ostatní příjmy ve výši [částka], u výdajů uvedla v části„ Klient (životní minimum)“ částku [částka], v části„ [právnická osoba]“ částku [částka], v části„ Bydlení (nájemné, inkaso)“ částku [částka], celkové výdaje byly stanoveny na částku [částka], rezerva na částku [částka]. Žalobkyně zároveň před uzavřením všech tří smluv podepsala prohlášení o tom, že veškeré údaje, které poskytla poskytovateli úvěru, jsou pravdivé a úplné. Žalobkyní byla žalované u smlouvy o úvěru [číslo] uhrazena částka [částka] a ze strany žalované byla vrácena částka [částka], u smlouvy o úvěru [číslo] byla žalobkyní žalované uhrazena částka [částka] a ze strany žalované byla žalobkyni vrácena částka [částka], u smlouvy o úvěru [číslo] byla žalobkyní žalované uhrazena částka [částka] a žalovanou byla žalobkyni vrácena částka [částka]. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, v níž se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení.

5. Skutková zjištění posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Odkázal na § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § [číslo] odst. 1 a § 2993 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná u všech třech úvěrových smluv zjišťovala výši příjmů žalobkyně a přehledem transakcí na účtu žalobkyně ověřila výši pravidelného měsíčního příjmu žalobkyně, rovněž v dostupných databázích ověřovala úvěrovou historii žalobkyně. Pokud však jde o zjišťování výdajů žalobkyně, soud tuto činnost považoval ve vztahu k ověřování skutečných výdajů žalobkyně za zcela nedostatečnou, neboť žádným způsobem si neověřila skutečné výdaje žalobkyně, když vycházela z paušální částky výdajů v podobě částky životního minima a dále z částek, které uvedla sama žalobkyně ohledně nákladů na bydlení a dalších výdajů; takovéto ověření však není dostatečné. Žalovaná neprověřila, jaké jsou skutečné náklady žalobkyně, když si neověřila skutečnou výši plateb žalobkyně za bydlení, výši záloh či výdajů na služby spojené s bydlením, výdajů na dopravu, internet, telefonní služby, pojištění atd., případně dalších nezbytných nákladů žalobkyně. Za tímto účelem nevyžádala od žalobkyně žádné doklady, z nichž by bylo možno ověřit skutečné výdaje žalobkyně. Při ověřování úvěruschopnosti žalobkyně se žalovaná omezila téměř výhradně na prověřování příjmové stránky a skutečné výdaje nijak neprověřovala, neověřila si ani skutečnost, zda žalobkyně bydlí ve vlastní nemovitosti.

6. Na základě těchto závěrů soud I. stupně uzavřel, že žalovaná ani u jedné z uzavřených smluv nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné. Námitkami žalobkyně, zejména ohledně výše úrokové sazby, se proto soud již nezabýval. Z neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vydání bezdůvodného obohacení spočívající v rozdílu žalobkyní přijaté částky od žalované a součtu jí provedených úhrad. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Úroky z dlužné částky soud přiznal dle § 1970 o. z., když se žalovaná ocitla v prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky dle výzvy ze dne [datum].

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Za řízení do částečného zpětvzetí žaloby přiznal žalobkyni 83,4 % z její celkové výše z tarifní hodnoty [částka] za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a replika ze dne [datum] a účast na jednání soudu [datum] a cestovné ze dne [datum]). Po částečném zpětvzetí žaloby přiznal žalobkyni plnou výši nákladů za 4 úkony, žalobkyni též přiznal paušální náhrady a cestovné, jejichž výši blíže zdůvodnil v bodě 24 odůvodnění.

8. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Zdůraznila, že s žalobkyní byly uzavřeny 3 smlouvy o úvěru a všechny byly předčasně splaceny a ukončeny. Již jen z toho je zřejmé, že žalobkyně byla schopna úvěry splácet, byla úvěruschopná. K výdajové stránce ohledně živobytí, resp. k jejímu paušálnímu určení zcela postačují údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy je definováno, že životní minimum je částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce, je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou [částka]. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší než [částka], v tu chvíli by musel důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce, a v takové chvíli by byla žalovaná povinna tuto částku zkoumat. Žalobkyně, pokud jde o výdaje na bydlení, uvedla, že má vlastní bydlení, a konkrétní výše výdajů a nákladů na bydlení odpovídaly vlastnímu bydlení. Odkázala na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 a zdůraznila, že pokud žalobkyně zatají výdaje nebo je uvede v nižší výši, nemůže takové jednání požívat právní ochrany (§ 6 o. z.). Ve věci ověření údajů sdělených žalobkyní žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka], z něhož plyne, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Uzavřela, že je přesvědčena, že výdaje správně ověřila, neboť prověřila výdaje na životní potřeby žalobce, kdy nebylo zjištěno, že by měli být vyšší či nižší než životní minimum, další splátky úvěru žalobce a náklady na bydlení. Poukázala též na smysl a účel zákona i důvodovou zprávu k § 580 odst. 1 o.z. s tím, že je nutno posoudit veškeré okolnosti daného případu i na zásadu, že ne každé pochybení vede k neplatnosti právního jednání.

9. Žalobkyně k odvolání žalované zdůraznila, že se žalovaná ani nepokusila zjistit skutečné výdaje žalobkyně, a pokud jde o splacení úvěru, poukázala na rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

11. Soud I. stupně zjistil dostatečným způsobem skutkový stav věci a věci zcela správně posoudil dle relevantních zákonných ustanovení. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale je povinen sám si tyto údaje ověřit, případně vyžádat jejich doložení od žadatele. Bez zjištění řádných údajů o nákladech a výdajích žadatele, případně spolužijících osob, lze jen stěží učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Při stanovení výše výdajů pak nelze vycházet pouze z údajů poskytovaným zákonem č. 110/2006 Sb. a tam stanovené výše existenčního minima. Pokud žalovaná měla povědomí o tom, že žadatelka žije ve svém rodinném domě, mohla stěží uvěřit jejímu tvrzení, že náklady na bydlení činí [částka], resp. [částka] měsíčně. Žalovaná si neověřila skutečnou výši plateb za bydlení, která v sobě zahrnují též výdaje za služby s bydlením spojené, měsíční zálohy za elektřinu, plyn, vodné a stočné, a další výdaje spojené s uspokojováním svých životních potřeb, jak správně konstatoval soud I. stupně (telefonní platby, platby za internet, výdaje na dopravu, případně léky a podobně). Pokud se žalovaná zaměřila pouze na příjmovou stránku a neprověřovala skutečné výdaje a náklady, nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud I. stupně zcela správně uzavřel, že všechny 3 spotřebitelské smlouvy o úvěru jsou neplatné a správně na vztah mezi účastníky aplikoval ustanovení o bezdůvodném obohacení. Na tomto závěru nic nemění ani zjištění, že žalobkyně všechny úvěry splatila. V tomto směru i odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu zdejšího soudu citovanou žalobkyní, od které nemá důvod se odchýlit. Dle odvolatelkou zmiňovaného nálezu III. ÚS 4129/18 se soud I. stupně neodchýlil, neboť Ústavní soud v něm uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit (viz i rozsudek [anonymizováno] [spisová značka]). Rozhodnutí Tdo [číslo] na danou věc nelze aplikovat, neboť závěry tam uvedené se vztahují k přečinu úvěrového podvodu, kdy dlužník vylákal úvěr s úmyslem jej nesplatit.

12. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správně stanovené výše nákladů řízení.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalobkyně v odvolacím řízení, když náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení jejího právního zástupce za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka], 2 režijními paušály po [částka] a cestovným za cestu [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem Škoda Rapid SPZ 1 BH [číslo] za 2 × 296 km při spotřebě 4,9 l na 100 km, cena benzinu [částka], amortizace vozidla 4,70 za 1 km a náhrada za ztrátu času 2 × 3 hodiny 15 minut, tj. [částka] Celkem, včetně 21% DPH, činí náklady [částka].