o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že původní žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [datum narození], [IČO], naposledy sídlem [adresa], je povinen žalobkyni, dříve vystupující pod obchodní firmou [právnická osoba], zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I/), a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/). Pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud I. stupně podle § 107 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. s. ř.”), rozhodl, že namísto původního žalovaného, který zemřel dne [datum], bude v řízení pokračováno s jeho sestrou [jméno] [příjmení] coby nabyvatelkou dědictví a procesní nástupkyní původního žalovaného.

2. Po skutkové stránce soud I. stupně zjistil, že původní žalovaný si v provozovně žalobkyně na adrese [adresa], osobně objednal nástroj [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] – [číslo] černý lesk s tím, že měl povinnost zaplatit zálohu ve výši [částka] převodem na základě vystavené zálohové faktury a s předáním pianina doplatit zbytek kupní ceny ve výši [částka]. Dne [datum] zaslal žalovaný e-mailem žalobkyni své fakturační údaje a téhož dne zaslal Mgr. [příjmení], zaměstnanec žalobkyně, původnímu žalovanému zálohovou fakturu [číslo]. Původní žalovaný zálohu nezaplatil ani převodem na účet, ani v hotovosti, jak vyplývá z pokladních knih za období od [datum] do [datum], z bankovních dokladů za období od [datum] do [datum] i z výpisu z účtu žalobkyně za období únor až květen [rok]. Původní žalovaný si nástroj převzal dne [datum] tak, že Mgr. [příjmení] původnímu žalovanému sdělil, že pianino je hotové, dopravce jede do [obec] a původní žalovaný jej může mít následující den, původní žalovaný proto na prodejně doplatil [částka] v hotovosti, a Mgr. [příjmení] změnil původní fakturu [číslo] vystavenou na platbu převodem na platbu v hotovosti. Mgr. [příjmení] do této faktury též osobně dopsal odpočet [částka], aniž by si zaplacení této částky ověřil, neboť k nezaplacení zálohy dosud nedošlo. O neuhrazení uvedené zálohy se Mgr. [příjmení] dozvěděl až později z výpisu pohledávek, a původního žalovaného telefonicky a emailem marně žádal o zaslání dokladu o zaplacení.

3. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce původního žalovaného, že zálohu zaplatil v hotovosti a pravděpodobně dostal stvrzenku, resp. pokladní doklad, s tím, že toto tvrzení ničím neprokázal, naopak z pokladních knih, knih bankovních dokladů, z výpisu z bankovního účtu žalobkyně a ze svědecké výpovědi pana [příjmení] vzal za prokázané, že k úhradě v hotovosti ani bezhotovostně nedošlo. Nedostatečná je podle soudu I. stupně též argumentace žalovaného, že v konečné faktuře je záloha odečtena, a proto musela být zaplacena, neboť faktura není dokladem ani důkazem zaplacení. Soud I. stupně též nesouhlasil s tvrzením původního žalovaného, že si pianino kupoval coby fyzická osoba - spotřebitel, pokud sám původní žalovaný uvedl jako fakturační údaje své sídlo, IČO a [anonymizováno], a žalobkyně pak tyto údaje zanesla do faktury a do svého účetnictví a s původním žalovaným tak nadále jednala jako s podnikatelem.

4. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na podle § 2086 odst. 1, § 2087 a § 2118 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. z.”). Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 2086 o. z. na nástroj [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] – [číslo] černý lesk v provozovně žalobkyně za celkovou kupní cenu ve výši [částka]. Původní žalovaný měl povinnost zaplatit zálohu ve výši [částka] po obdržení zálohové faktury a s předáním pianina doplatit zbytek kupní ceny ve výši [částka]. Doplatek žalovaný zaplatil a obdržel od žalobkyně konečnou fakturu, ve které byla záloha odečtena. Žalobkyně však dodatečně zjistila, že záloha nebyla původním žalovaným uhrazena. S ohledem na výše uvedený skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství pohledávky rozhodl podle § 1970 o. z., o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] rozhodl soud I. stupně podle § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že sám původní žalovaný uvedl jako fakturační údaje své sídlo, IČO a [anonymizováno], žalobkyně pak tyto údaje dle sdělení žalovaného zanesla do faktury a do svého účetnictví a s žalovaným tak nadále jednala jako s podnikatelem.

5. Proti tomuto rozsudku podal před svou smrtí původní žalovaný (do jehož procesního postavení vstoupila podle § 107 odst. 4 o. s. ř. v záhlaví označená žalovaná) včasné odvolání. Namítal, že fakturou bylo jasně deklarováno, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti a též z jeho účastnického výslechu vyplývá, že žalovaný uhradil celou kupní cenu v hotovosti, neexistuje tedy žádná neuhrazená záloha, kterou by původní žalovaný dlužil, což ostatně vyplývá i ze samého pojmu„ záloha.“ Uhrazení celé kupní ceny je zřejmé z uvedené faktury opatřené razítkem a podpisem, v níž je uvedeno, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti, a z povahy věci nelze podat tzv. negativní důkaz. Uvedené podporuje k žalobě přiložená faktura, která nebyla žalovanému předána a dle které má být hrazena celá kupní cena bezhotovostně. Tuto skutečnost nelze zpochybnit ani výslechem svědka [příjmení] [jméno], který uvádí, že úhradu zálohy asi zapomněl ověřit, a který je sice oprávněn vydávat faktury, aniž by ale měl přístup k účetnictví, což má být protimluv svědčící o nevěrohodnosti svědka. Dále původní žalovaný připomněl pravidla volného hodnocení důkazů. Odvolatel nesouhlasil ani s povinností platit [částka] a s posouzením smlouvy jako uzavřené mezi podnikateli, neboť vymezení spotřebitele v § 419 o. z. je funkční, a jednání mimo rámec podnikatelské činnosti nelze dovozovat z fakturačních údajů opatřených IČO a [anonymizováno].

6. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s napadeným rozsudkem. Poukázala, že prokázala veškerá tvrzení relevantní k předmětu řízení, tj. o předmětu koupě, o celkové kupní ceně [částka], o předání a převzetí předmětu koupě a o zaplacení toliko části kupní ceny ve výši [částka] dne [datum] v hotovosti v provozovně žalované, další tvrzení byla v potřebném rozsahu prokázána svědeckou výpovědi Mgr. [anonymizováno] a emailovou korespondencí mezi žalobkyní a původním žalovaným. Pokud původní žalovaný rozporuje nutnost zaplacení části kupní ceny, musí prokázat kdy, jakou formou a v jaké výši k tomuto zaplacení již došlo; žalovaný však neprokázal, že by zaplatil [částka] dle zálohové faktury č. [rok]. Původní žalovaný neměl povinnost si ponechávat veškeré účetní doklady, je však na uvážení každé osoby, zda si ponechá či neponechá doklady. K tvrzením o zpronevěře prostředků žalobkyně jejími zaměstnanci původní žalovaný neoznačil žádný důkaz, stejně jako pro tvrzení o zaplacení zálohy. K nesouhlasu s nárokem na zaplacení [částka] žalobkyně uvedla, že ač souhlasí s nutností funkčního a nikoliv formální posuzování postavení spotřebitele, je třeba přihlížet k dalším skutečnostem a principům a mj. k tomu, že sám původní žalovaný emailem sdělil své IČO a [anonymizováno] pro vystavení faktur. S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu se ochrany spotřebitele nemůže dovolávat fyzická osoba, která mohla vyvolat u druhé smluvní strany oprávněný dojem, že jedná za podnikatelským účelem, resp. postavení smluvní strany nelze posuzovat s ohledem na skutečnosti, které druhá strana nemohla a neměla vědět, obzvláště u osob vykonávajících právnickou profesi. Podnikatelskému charakteru též svědčí, že původní žalovaný odkazoval Mgr. [anonymizováno] na svou sekretářku, a domněnka v § 421 odst. 2 o. z., podle kterého se za podnikatele presumuje osoba s živnostenským nebo jiným oprávněním podle jiného zákona. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku s přiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), provedl dokazování zálohovou fakturou č. [rok] na č. l. 9 spisu na bezhotovostní zaplacení zálohy [částka], ve které je původní žalovaný coby odběratel identifikován mj.„ [IČO], [anonymizována dvě slova]“. Tyto fakturační údaje sdělil žalobkyni původní žalovaný v emailu založeném na č. l. 55 spisu ze dne [datum] odeslaném z adresy [email] na adresu [email]. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. [příjmení] odvolací námitkou, kterou původní žalovaný neúspěšně vznášel již před soudem I. stupně, je, že žalovaný žalobkyni nyní požadovanou zálohu [částka] na celkovou kupní cenu [částka] zaplatil, což by měl potvrzovat údaj na faktuře žalobkyně [číslo] ve které je požadováno k úhradě celkem [částka] s údajem o odpočtu zálohy [částka] dle zálohové faktury č. [rok], s tím, že k tomuto zaplacení mělo dojít před dodáním zboží v hotovosti, avšak původní žalovaný si o tomto zaplacení neponechal žádný doklad. Soud I. stupně naopak uvěřil tvrzení žalobkyně, že k tomuto údaji na faktuře [číslo] došlo omylem, neboť příslušný zaměstnanec žalobkyně na zaplacení zálohy spoléhal, aniž by si zaplacení ověřil. Ač soud I. stupně na některých místech rozsudku zmiňuje, že původní žalovaný k tomuto tvrzení (zaplacení zálohy) neunesl důkazní břemeno, není pochyb o tom, že dospěl na základě provedeného dokazování (zejména účetními doklady žalobkyně) k pozitivnímu závěru, že k zaplacení nedošlo, což je odlišný skutkový úsudek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), u kterého je poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nadbytečné, i když se žalovanému dostalo.

9. Skutkový závěr o nezaplacení žalované zálohy je souladný s pravidly volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Soud provedl dokazování jednak výpovědí svědka [příjmení] a zejména výpisy z účtu žalobkyně, pokladními knihami a knihami bankovních dokladů za rozhodné období, které tuto platbu nikde neevidují, a dospěl k závěru, že se žalobkyni podařilo prokázat, že záloha nebyla žalovaným zaplacena. Zaplacení příslušné zálohy nemůže prokázat údaj na faktuře [číslo]. Obecně je fakturu možno považovat za výzvu k zaplacení dlužné částky, jež má význam pro posouzení splatnosti dluhu, či za prostředek identifikace pohledávky za závazkového vztahu. Také předmětná faktura [číslo] se vztahovala jen k platbě zbývající části kupní ceny ve výši [částka]. Údaj o uhrazené záloze [částka] je tedy jen doprovodný, který nepožívá žádné zvýšené důkazní síly a nelze jej vykládat jako kvitanci k zaplacení této částky ve smyslu § 1949 o. z. Ostatně nesprávnost tohoto údaje vyplývá již z toho, že zaplacení zálohy se vztahuje k bezhotovostnímu uhrazení zálohové faktury č. [rok], o které však žalovaný tvrdil, že zálohu platil v hotovosti. Rovněž se nepodařilo nijak zpochybnit věrohodnost svědka [příjmení] [jméno], neboť byl-li tento svědek oprávněn k vystavení faktury, z ničeho se nepodává, že by nutně musel mít přístup k celkovému účetnictví, nadto i v kladném případě by nebylo nevěrohodné tvrzení o tom, že uvedený svědek původnímu žalovanému zkrátka důvěřoval. Námitka žalovaného, že nelze podat negativní důkaz k výše uvedené faktuře nemůže obstát. Žalovanému nic nebránilo skutkový závěr soudu I. stupně o nezaplacení zálohy zvrátit dokladem o jejím zaplacení.

10. Odvolací soud se též ztotožňuje s tím, že původní žalovaný nevystupoval ve smluvním vztahu se žalobkyní coby spotřebitel. Jak zjistil odvolací soud z doplněného dokazování, byl to původní žalovaný, kdo sdělil žalobkyni údaje o svém IČO a [anonymizováno] a kdo též sdělil kontaktní email své advokátní kanceláře. Za této situace není pochyb, že původní žalovaný vystupoval ve vztahu se žalobkyní coby podnikatel, a žalovanému se nepodařilo vyvrátit domněnku stanovenou v § 421 odst. 2 o. z.

11. Soud I. stupně taktéž správně dospěl k závěru, že původní žalovaný je v prodlení se zaplacením části kupní ceny [částka] podle § 2086 odst. 1, § 2087 a § 2118 o. z. a částky [částka] coby minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně neúspěšná a je proto povinna nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na ústním jednání před odvolacím soudem) po [částka] podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu, s připočtením náhrady paušální výdajů po [částka] za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. Součástí náhrady nákladů odvolacího řízení je též náhrada promeškaného času ve výši [částka] podle § 14 tarifu za cestu ze sídla zástupce žalobkyně do sídla odvolacího soudu s jednou jízdou v trvání necelých 4 hodin, celkem 16 půlhodin vč. cesty zpět s náhradou [částka] za každou započatou půlhodinu, a cestovné podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 151 a násl. zákoníku práce, které tvoří paušální náhrada [částka] za každý z celkových 748,6 km, celkem [částka], a [částka] coby náhrada za spotřebované pohonné hmoty v ceně [částka] podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. při průměrné udávané kombinované spotřebě automobilu právního zástupce žalobce 6,8 l [číslo] km, vše s připočtením DPH [částka]. Celková náhrada cestovného vč. DPH tedy činí [částka], s připočtením odměny a náhrady promeškaného času zástupce vč. DPH [částka], celkem [částka].