o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že jako poskytovatel s žalovanou jako klientem dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytování služeb specifikovaných v čl. 1. Dle této smlouvy se žalovaná zavázala hradit měsíčně žalobkyni plnění za služby ve výši 65 % z celkové čisté produkce pracoviště žalobkyně za každý kalendářní měsíc. [příjmení] produkcí pracoviště žalobkyně za každý kalendářní měsíc byla částka odpovídající hrubé produkci dle čl. 2 smlouvy ponížená o položky uvedené v čl. 2 smlouvy. Žalovaná se v čl. 2 smlouvy dále zavázal žalobkyni nejpozději následující pracovní den po uplynutí kalendářního měsíce poskytnout veškerá data, informace a podklady potřebné pro výpočet plnění. V článku 2.4. smlouvy bylo dále sjednáno, že žalovaná uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] v případě, že žalovaná neposkytne žalobkyni data, informace a podklady potřebné pro vyúčtování plnění. V souladu s článkem 2.4. smlouvy žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na úhradu smluvní pokuty, neboť žalovaná do dne podání žaloby neposkytla data, informace a podklady potřebné pro vyúčtování již poskytnutého plnění žalobkyně za měsíc [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Žalovaná dne [datum] odstoupila od smlouvy, a smlouva tedy byla ukončena dne [datum]. Dle čl. 3 5. smlouvy byli žalobkyně a žalovaná povinni ke dni ukončení smlouvy provést inventuru ordinace. V článku 3.5. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná k poslednímu dni účinnosti smlouvy neposkytne žalobci součinnost a data k provedení inventury dle čl. 3 smlouvy, uhradí žalovaná žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu, neboť žalovaná k poslednímu dni účinnosti smlouvy neposkytla žalované data, informace a podklady potřebné pro provedení inventury. Žalobkyně uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum].

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Uváděla, že uzavření smlouvy navazovalo na dosavadní spolupráci s MDDr. [jméno] [příjmení], jednatelkou a jedinou společnicí žalobce. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb. Žalobkyně však krátce po uzavření smlouvy přestala poskytovat řádně v souladu s pokyny žalované služby podle smlouvy. Žalovaná poté pojala důvodné podezření, že žalobkyně nemá v úmyslu služby podle smlouvy poskytovat, a že dokonce již v průběhu měsíce října MDDr. [příjmení] osobě bez vědomí žalované odnáší z ordinace vybavení ordinace a lékařskou dokumentaci. Takové jednání představovalo podstatné porušení čl. 1 a 1.3 smlouvy. MDDr. [příjmení] rovněž od [datum] přestala docházet do ordinace, ačkoli k tomu byla povinna na základě pracovní smlouvy, kterou MDDr. [příjmení] uzavřela s žalovanou dne [datum] MDDr. [příjmení] dále vymazala objednávkový kalendář žalované se schůzkami s jednotlivými pacienty a znepřístupnila žalované účet ordinace v informačním systému [anonymizováno], prostřednictvím kterého je možné kontrolovat platby a dodávky ortodontického [anonymizováno]. Žalovaná se ze shora popsaných důvodů pokusila dne [datum] doručit žalobkyni oznámení o odstoupení od smlouvy. V odstoupení žalobkyně mimo jiné uvedla, že kdykoli od dnešního dne je připravena poskytnout nezbytnou součinnost k provedení inventury a vzájemného vypořádání práv a povinností ze smlouvy. Dne [datum] proběhlo osobní jednání, po němž měla žalobkyně navrhnout podmínky jednoduchého vypořádání. Žalobkyně po jednání tento postup prostřednictvím svého právního zástupce odmítla, v reakci na což žalovaná opakovaně sdělovala žalobkyni, že„ během příštího týdne (od pondělí [datum] do pátku [datum]) je připravena poskytnout maximální součinnost po celou pracovní dobu tak, aby mohla být provedena inventura [anonymizováno], vybavení a kartoték. Žalobkyně se žalobou mimo jiné domáhá uhrazení smluvní pokuty dle čl. 2 smlouvy ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná uvádí, že nárok nemohl vůbec vzniknout. Žalovaná již v polovině měsíce října [rok] kontaktovala žalobkyni za účelem fakturace služeb poskytnutých v předmětném období s žádostí o poskytnutí součinnosti. Žalovaná doplňuje, že k předání výše uvedených faktur v úplném rozsahu došlo ze strany žalobkyně teprve až dne [datum]. Žalovaná tedy nemohla být v prodlení s poskytnutím jakékoli součinnosti, neboť ať už měla žalobkyni dodat jakákoli data, informace či podklady potřebné pro vyúčtování služeb v předmětném období, žalovaná tato data nemohla poskytnout bez znalosti informací v těchto fakturách. Nad rámec shora uvedeného žalovaná uvádí, že smluvní pokuta v čl. 2 smlouvy není sjednána dostatečně určitě. K nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] žalovaná uvedla, že smluvní pokuta je neurčitá. Žalovaná v odstoupení deklaruje, že je připravena poskytnout veškerou potřebnou součinnost k tomu, aby mohla být inventura ve smyslu čl. 3 5. smlouvy řádně provedena. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla přístup do informačních systémů [anonymizováno] a [anonymizováno], ze kterých byly patrné úhrady za jednotlivé [anonymizováno] na pacientech i za spotřebovaný materiál, jakož i hodnota ortodontických a jiných [anonymizována dvě slova], měla všechny tyto informace a podklady k dispozici. Žalovaná též namítla nepřiměřenost výše smluvních pokut.

4. Soud po provedeném dokazování vyšel z následujícího skutkového stavu. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytování služeb specifikovaných v čl. 1. V souladu s čl. 2 smlouvy se žalovaná zavázala hradit měsíčně žalobkyni plnění za služby ve výši odpovídající 65% z celkové čisté produkce pracoviště žalobkyně za každý kalendářní měsíc. [příjmení] produkcí pracoviště žalobkyně za každý kalendářní měsíc byla částka odpovídající hrubé produkci dle čl. 2 2. smlouvy ponížená o položky uvedené v čl. 2 3. smlouvy. Žalovaná se v čl. 2 4. smlouvy dále zavázal žalobkyni nejpozději následující pracovní den po uplynutí kalendářního měsíce poskytnout veškerá data, informace a podklady potřebné pro výpočet plnění. V článku 2. 4. smlouvy bylo dále sjednáno, že žalovaná uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] v případě, že žalovaná neposkytne žalobkyni data, informace a podklady potřebné pro vyúčtování plnění. Dle čl. 3 5. smlouvy byli žalobkyně a žalovaná povinni ke dni ukončení smlouvy provést inventuru ordinace. V článku 3. 5. smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná k poslednímu dni účinnosti smlouvy neposkytne žalobci součinnost a data k provedení inventury dle čl. 3 5. smlouvy, uhradí žalovaná žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka]. V článku 3.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že žalovaná k poslednímu dni účinnosti smlouvy neposkytne žalobci součinnost a data k provedení inventury dle čl. 3 smlouvy, uhradí žalovaná žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaná dne [datum] odstoupila od smlouvy, a smlouva tedy byla ukončena dne [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok na úhradu smluvních pokut ve výši [částka] výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Ke dni [datum] nedošlo k předání žádný dat ze strany žalované. Informace o drobném [anonymizováno] žalovaná neposkytla. Dne [datum] došlo k nafocení a nebylo reálné odlišit jednotlivý drobný materiál. Inventura byla udělaná v průběhu podzimu [rok] a data nebyla žalobkyni poskytnuta. Žalovaná zamezila žalobkyni v přístupu do systému [anonymizováno] dne [datum] MDDr. [příjmení] měla přístup do informačních systémů [anonymizováno] a [anonymizováno], ze kterých byly patrné úhrady za jednotlivé [anonymizováno] na pacientech i za spotřebovaný materiál, jakož i hodnota ortodontických a jiných [anonymizována dvě slova]. Co se týče hodnot ortodontického a jiného [anonymizována dvě slova], tyto byly uvedeny pouze v systému Align. MDDr. [příjmení] dala právo nahlížet žalované do části svého účtu [anonymizováno] a toto bylo žalované odebráno. Systém fungoval tak, že žalovaná posílala zálohy a MDDr. [příjmení] objednávala pro pacienty [anonymizováno] žalovaná doposílala další zálohy. Každý měsíc posílala žalovaná cca [částka]. Údaje o zálohách MDDr. [příjmení] měla. V systému nejsou evidovány tržby žalované za provedené výkony a informace o tom, zda faktury byly zaplaceny. Soud provedl dokazování i ve vztahu k systému [anonymizováno], a zjistil, že MDDr. [příjmení] smazala svůj kalendář od [číslo] do [datum]. V tomto systému jsou evidovány [anonymizována dvě slova] a faktury. Žalobkyně žalované měsíčně fakturovala částky, které se pohybovaly v rozmezí [částka] až [částka], přičemž průměrná měsíční fakturace se pohybovala kolem [částka].

5. Ostatní provedené důkazy nepovažoval soud pro posouzení věci za podstatné. Jedná se zejména o e-mailovou komunikace mezi účastníky ohledně rovnátek. Za podstatné považoval pouze to, že žalovaná, ačkoliv data měla, tak tyto data žalobkyni ke dni ukončení smlouvy neposkytla. Okolnosti toho, jak se měla chovat MDDr. [příjmení] nepovažoval pro posouzení věci za podstatné, neboť se jednalo o samostatné nároky žalované, které si měla po MDDr. [příjmení] uplatnit. Navíc, i kdyby takové jednání se prokázalo a bylo přičitatelné žalobkyni, nebránilo žalované splnit své závazky a data žalobkyni poskytnout. Proto již neprováděl ani další dokazování výslechy svědků a další žalovanou navržené důkazy.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 2048 a § 2051 o. z. Vzal za prokázané, že nárok žalobkyně na zaplacení obou smluvních pokut je důvodný, smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve smlouvě zcela určitě. Soud nepovažoval za podstatnou samotnou součinnost, ale poskytnutí dat ze strany žalované. Žalovaná, jak sama uvedla, žádná data žalobkyně neposkytla, ač tato data měla k dispozici. Žalobkyně neměla ke dni ukončení smlouvy přístup do systému [anonymizováno], a tedy nemohla mít aktuální data do doby ukončení smlouvy. V systému [anonymizováno] zase nebyly fakturace, navíc zde byl i ostatní materiál v ordinaci, když žalovaná na podzim provedla inventuru, a přesto data neposkytla. Porušila tím smluvní ujednání a žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu.

7. Soud se zabýval i přiměřeností výše smluvních pokut a považoval je za přiměřené a v souladu s dobrými mravy. Poukázal na fakturaci mezi stranami, kdy žalobkyně žalované měsíčně fakturovala částky pohybující se v rozmezí [anonymizována dvě slova] až [částka], přičemž průměrná měsíční fakturace se pohybovala kolem [částka], a odkázal i na problémy mezi účastníky před uzavřením smlouvy. Zajištění smluvními pokutami tedy bylo důvodné a žádoucí.

8. Soud proto s ohledem na výše citovaná ustanovení zákona žalobě v plném rozsahu vyhověl, o náhradě řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná. Namítala, že soud I. stupně se při svém rozhodování a v rámci odůvodnění rozhodnutí zásadním způsobem opomenul podstatnou část faktické i právní argumentaci žalované, kterou v průběhu řízení před soudem I. stupně písemně vyjadřovala, a to zejména podáními ze dne [datum] a ze dne [datum]. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši [částka], její sjednání považovala za neurčité, neboť žalované nebyla žádným smluvním ujednáním stanovena povinnost poskytnout data, informace a podklady potřebné pro provedení inventury. Soud I. stupně bez jakéhokoliv odůvodnění považoval sjednání smluvních pokut za zcela určité, aniž osvětlil svou úvahu, která jej přiměla uvedený závěr učinit. Ujednání pod bodem 3.5 smlouvy neobsahuje žádný výraz, ze kterého by bylo možné dovodit povinnost, závazek či jiný obdobný právní institut, ze kterého by bylo zřejmé, že předmětné ujednání vůbec má normativní charakter, natož, kdo je adresátem a co je obsahem takové smluvní normy. Předmětné ujednání je naopak deskriptivního charakteru, kdy navádí smluvní strany při výpočtu vzájemného vypořádání pro případ ukončení smlouvy. K tomuto závěru lze dospět úvahou ohledně formulace„ k okamžiku konce této smlouvy“, kterou je nutno vyložit tak, že předmětná inventura bude provedena ve stavu, jak existoval ke dni ukončení smlouvy. K takovému závěru lze dospět primárně jazykovým výkladem, kdy pro určení lhůty je používána předložka„ do“, často ve slovním spojení„ nejpozději do“, které nejlépe vyjadřuje nejzašší okamžik možného plnění. Naopak předložka„ k “ se užívá pro určení konkrétního bodu v rámci plynutí času s tím, že nesplnění tohoto požadavku nastává nejen za tímto konkrétním bodem, ale i před ním. Soud měl mimo jiné v souvislosti s tímto ustanovením aplikovat § 557 o. z., podle kterého, připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, autorem smlouvy byla žalobkyně. Pro případnou povinnost provést inventuru nebyla sjednána konkrétní lhůta, a pokud by taková lhůta sjednána byla, byla by žalovaná zavázána k plnění od počátku k nemožnému. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu [spisová značka] či rozsudek [spisová značka]. Provedení inventury tedy nemělo stanoveno žádná pevná pravidla, což vyplývá i z komunikace mezi stranami. Soud nepřipustil žalovanou navrhované důkazy, zejména výpověďmi Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ze kterého by vyplynulo, že smluvní strany neměly a nemohly mít v úmyslu provedení inventury v poslední den trvání smlouvy. Pokud jde o smluvní pokutu sjednanou v bodě 2.4 smlouvy ve výši [částka], byla toho názoru, že i tato smluvní pokuta byla sjednána neurčitě, neboť žalované ve smlouvě není blíže specifikováno, jaká konkrétní data, informace a podklady má žalovaná poskytnout. Pokud soud dospěje k závěru, že obě smluvní pokuty byly sjednány dostatečně určitě, nárok žalobkyni na zaplacení této smluvní pokuty nevznikl. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši [částka], není zřejmý adresát smluvní povinnosti provést inventuru, neboť čl. 3 smlouvy stanovil základní podmínky pro provedení inventury ve vzájemné součinnosti. Soud I. stupně nejenže výslovně přiznal, že pro posouzení otázky vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu není podstatná samotná součinnost, tedy že žalovaná neodpovídá za prodlení, nemůže-li poskytnout součinnost a data v důsledku prodlení žalobkyně s odkazem na § 1968 ve spojení s § 1975 o. z. Opakoval, že není vůbec zřejmé, v jaké lhůtě měla žalovaná splnit tvrzenou povinnost provést inventuru, a tudíž kdy a zda vůbec vznikl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Soud se rovněž opomněl vypořádat s problematikou rozporu jednání žalobkyně s dobrými mravy, zásadami poctivého obchodního styku a zjevně zneužívající charakter výkonu práva žalobkyně. V daném případě nelze hovořit o kompenzační funkci smluvní pokuty, neboť v zájmu žalobkyně naopak prokazatelně bylo inventuru neprovést, neboť by řádným splněním smlouvy nedosáhla tak vysokého finančního plnění v jaké výši byla ujednána smluvní pokuta. Zdůraznila, že v den výpovědi smlouvy, stejně tak celý následující pracovní týden poté, byla připravena inventuru provádět, přičemž ostatní data měla žalobkyně k dispozici. Pokud jde o smluvní pokutu [částka], vytýkala soudu I. stupně stejná pochybení jako bylo v případě smluvní pokuty [částka]. Soud se též nedostatečně vypořádal s námitkami žalované, pokud jde o moderaci výše obou smluvních pokut, a v obou případech měly být přiznány v maximální výši [částka]. Navrhoval, aby odvolací soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal jí náklady řízení, případně rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně k odvolání žalované uváděla, že smluvní pokuty byly sjednány dostatečně určitě. Citovala body 2.4 a 3. a uváděla, že pokutou ve výši [částka] byla sankciována povinnost žalované poskytnout data a informace a podklady potřebné pro vyúčtování plnění nejpozději následující pracovní den po uplynutí kalendářního měsíce pro výpočet plnění tak, jak bylo uvedeno výše v bodu 2.3. Pokud jde o pokutu sjednanou pod bodem 3. částkou [částka], byla sankciována povinnost žalované k poslednímu dni účinnosti této smlouvy poskytnout součinnost a data k provedení inventury, když tato data byla citována výše. Obě předmětná ustanovení jsou zcela určitá, a žalovaná tedy evidentně věděla, jaké údaje od ní žalobkyně potřebuje k vyúčtování odměny za měsíc [anonymizováno] 2021 i jaká data jsou potřebná k provedení inventury. Tato data byly žalované k dispozici a žalobkyni je neposkytla. K argumentaci žalované, že provedení inventury při ukončení spolupráce bylo objektivně od počátku nemožné, považoval za ryzí demagogii, a pokud žalovaná přistoupila k natolik dramatickému způsobu ukončení smlouvy, jakým je odstoupení od smlouvy, musí nést následky takového kroku a bylo nepochybně v jejích silách, aby dostála svým povinnostem ze smlouvy. Žalovaná žalobkyni aktivně odpojila od [anonymizována dvě slova], čímž jí vědomě a cíleně zamezila v přístupu k údajům ordinace. Žalovaná výslovně při jednání soudu uvedla, že inventura byla udělána v průběhu podzimu [rok] a k [datum] nebyla data žalobkyni poskytnuta. Pokud jde o údajný rozpor s dobrými mravy, i s touto argumentací se soud I. stupně vypořádal zcela správně s odkazem na objem standardní měsíční fakturace mezi žalovanou a žalobkyní, když objem průměrné měsíční fakturace mezi stranami přesahoval [částka], a z tohoto důvodu je nutno obě smluvní pokuty považovat za přiměřené. Upozornila i na to, že žalobkyni by v souladu s čl. 3 smlouvy v případě provedení inventury náležela hodnota veškerého ortodontické a [anonymizována dvě slova] nacházejícího se v ordinaci. Žalobkyně aplikací smluvních pokut nic nevydělala a bylo by pro ni bývalo výhodnější, pokud by žalovaná své smluvní povinnosti splnila. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek jako věcně správný potvrdil.

11. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, která předcházela jeho vydání (§ 212, 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Při přezkoumání věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně, tedy zejména, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytování služeb specifikovaných v čl. 1. Tato smlouva byla ukončena odstoupením od smlouvy žalovanou dne [datum], což ani žalobkyně nezpochybňovala. Dále vyšel ze zjištění, že mezi účastníky smlouvy byla v bodě 2.4 smlouvy a v bodě 3. smlouvy sjednána smluvní pokuta pro případ porušení povinností žalované. Pokud jde o smluvní povinnost uvedenou v čl. 2 smlouvy, byla žalovaná povinna žalobkyni nejpozději následující pracovní den po ukončení kalendářního měsíce poskytnout veškerá data, informace a podklady pro výpočet plnění tak, jak je uvedeno výše, tedy v čl. 2, kde je definována hrubá produkce pracoviště i čistá produkce pracoviště, když odměna ve výši 65 % ročně měla být vypočítána z celkové čisté produkce pracoviště, kterou se rozuměla částka odpovídající hrubé produkci ponížená o částky uvedeného bodu 2.3. Nesplnění povinnosti ve lhůtě nejpozději následující pracovní den po uplynutí kalendářního měsíce dodat tam specifikovaná data, bylo sankciováno smluvní pokutou ve výši [částka].

13. Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně, že tato smluvní pokuta byla sjednána zcela určitě, a soud I. stupně s ohledem na zjištění, jaké odměny byly v minulosti poskytovány MDDr. [příjmení] žalovanou, tzn. v rozmezí od [částka] měsíčně do [částka] měsíčně, dospěl k závěru, že pokud se průměrná měsíční fakturace pohybovala kolem [částka], je výše této smluvní pokuty přiměřená zajišťované povinnosti. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje.

14. Jiná je situace ohledně smluvní pokuty stanovené v bodě 3.5 smlouvy. Odvolací soud uvádí, že i tuto smluvní pokutu považuje shodně se soudem I. stupně za dostatečně určitě sjednanou, neboť žalovaná měla k poslednímu dni účinnosti této smlouvy (k [datum]) poskytnout žalobkyni jednak součinnost a jednak data k provedení inventury, když data byla vyjmenována výše v bodě 3.5. Nesplnění této povinnosti, tedy dodat data poslední den účinnosti této smlouvy, bylo sankciováno částkou [částka].

15. V odůvodnění rozsudku absentují zjištění, jaká data byla potřebná k vypočtení odměny žalobkyně a jaká data bylo nutno poskytnout k provedení inventarizace. Soud I. stupně se nijak nezabýval tím, jak se lišila data potřebná k provedení měsíčního vyúčtování, jež byla sankciována pokutou [částka], a data potřebná k provedení inventury, jež byla sankciována pokutou [částka]. Pokud žalobkyni přiznal pokutu ve výši [částka] za nedodání dat potřebných k provedení měsíčního vyúčtování, chybí zjištění, zda se data potřebná k provedení inventarizace liší od dat potřebných k výpočtu odměny a zda pokuta ve výši [částka] za nedodání dat potřebných k provedení inventarizace je odpovídající zajištěné povinnosti. Přezkoumatelně se nezabýval ani moderací této smluvní pokuty právě s ohledem na výši pokuty za nedodání dat pro výpočet odměny. V rozsudku absentuje jakákoliv úvaha o přiměřenosti výše této smluvní pokuty, neboť úvahy soudu I. stupně (výše měsíčních odměn dosahovaných v minulosti a problematické jednání žalované k poskytování údajů ohledně výše odměny) se týkají nesplnění povinnosti sankciované v bodu 2.4 smlouvy.

16. Odvolací soud se shoduje se soudem I. stupně, že jednání žalobkyně (odmítání její součinnosti, např. k provedení inventury) není ve věci rozhodující, neboť provedení inventarizace není sankciováno smluvní pokutou ve výši [částka], ale sankcionováno je pouze splnění povinnosti (dodání dat k provedení inventury), jež jsou uvedeny v bodě 3.5 ke dni ukončení účinnosti smlouvy, tj. tedy ke dni [číslo] [rok], a tato data žalobkyni poslední den účinnosti této smlouvy nedodala a dle svého tvrzení nedodala je ani posléze. Odvolací soud dodává, že žalovaná měla poskytnout veškerá data, která měla k dispozici bez ohledu na to, zda je měla k dispozici i žalobkyně.

17. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně pokud jde o smluvní pokutu ujednanou v bodě 2.4 předmětné smlouvy jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

18. Ohledně smluvní pokuty ujednané v bodě 3.5 smlouvy rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť v tomto rozsahu je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (§ 219 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

19. Na soudu I. stupně nyní bude zabývat se tím, zda smluvní pokuty nezajišťovaly shodnou povinnost, resp. jak se lišila data potřebná k provedení inventarizace od dat potřebných k výpočtu odměny žalobkyně, a řádně se též zabývat námitkou moderace pokuty ujednané v bodě 3.5 smlouvy s ohledem na charakter smluvní pokuty (sankční, donucovací a kompenzační charakter) i význam zajišťované povinnosti. Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly. Soud se k námitce žalované bude zabývat i možností nepřiznat právo na zaplacení smluvní pokuty s ohledem na okolnosti daného případu z důvodů, že by to bylo v rozporu s dobrými mravy.