pro zaplacení 21 571 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. února 2026, č. j. 15 C 219/2025-88,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 21 571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení předmětné částky jako škody, která mu vznikla v insolvenčním řízení vedeném [Orgán veřejné moci] pod sp.zn. [spisová značka], dlužnice [jméno FO], představující náklady právního zastoupení jeho jako věřitele pohledávky. Uváděl, že škoda mu vznikla v důsledku nezákonných rozhodnutí soudu v tomto řízení. Na soudních poplatcích žalobce zaplatil celkem 4 000 Kč, za zastupování [Jméno advokátky], advokátkou zaplatil žalobce odměnu a náhradu hotových výdajů a zmeškaného času v celkové výši 10 800 Kč. Odměna byla vyčíslena v souladu s § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) ve výši á 3 100 Kč, a to za sepis námitek proti zprávě pro oddlužení dle § 11 odst. 1 písm. d) AT dne [datum], za účast u jednání [Orgán veřejné moci] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT dne [datum], za odvolání proti usnesení ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT dne [datum], za odvolání proti usnesení ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT dne [datum] a dne [datum] a náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 1, 3 AT, režijní paušál 4 x 300 Kč. Dále náhrada promeškaného času cestou k jednání u [Orgán veřejné moci] a zpět dne [datum] (cesta mimo placené úseky) 10 x 100 Kč a cestovné za cestu k jednání [Orgán veřejné moci] dne [datum] z [adresa] a zpět za použití osobního automobilu [podezřelý výraz] SPZ [SPZ], při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 -9,8 litru/100 km, ceně benzínu Natural 95 38,20 Kč/litr (dle vyhlášky), celkovém počtu ujetých km 318 km (cesta mimo placené úseky) a sazbě 5,60 Kč/1 km (dle vyhlášky) celkem ve výši 2 971 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uváděla, že v předmětném insolvenčním řízení nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, tedy ta, která nejdříve nabyla právní moci a následně byla zrušena pro nezákonnost.

4. Soud I. stupně při svém rozhodnutí vyšel z tohoto, že dlužnice [jméno FO] podala dne [datum] návrh na povolení oddlužení, bylo tak zahájeno insolvenční řízení u [Orgán veřejné moci] pod sp.zn. [spisová značka]. Dne [datum] žalobce přihlásil své pohledávky a sdělil, že nesouhlasí, aby byl úpadek řešen oddlužením. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužnice, a dále bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Následně insolvenční správce podal zprávu pro oddlužení. Žalobce proti dané zprávě podal dne [datum] námitky, stále brojil proti řešení úpadku oddlužením. Usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud mimo jiné rozhodl výrokem III., že se schvaluje oddlužení dlužnice, a to plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a výrokem X. tak, že se zamítají námitky žalobce jako věřitele č. [hodnota] ze dne [datum]. Dne [datum] podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobce odvolání. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že odvoláním napadené usnesení v bodech III. až IX. výroku se zrušuje a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo mimo jiné výrokem I. rozhodnuto, že se schvaluje oddlužení dlužnice, a to plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Dne [datum] podal žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí odvolání, které následně odůvodnil dne [datum]. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], [spisová značka], bylo rozhodnuto, že odvoláním napadené usnesení se mění tak, že se oddlužení dlužnice neschvaluje. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo insolvenční řízení zastaveno.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně dovodil s odkazem na § 1 a 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), § 170 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, že žalobce byl v namítaném insolvenčním řízení jako věřitel jeho účastníkem. Avšak neměl jako věřitel právo na náhradu nákladů řízení, neboť v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. Žalobci tak ze zákona nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení v tomto řízení a nelze se jej tak domáhat dle § 31 Odpšk. jako vzniklou škodu. Rovněž soud prvního stupně souhlasil se žalovanou, že v namítaném řízení neexistuje odpovědnostní titul dle OdpŠk. Dle § 7 a 8 OdpŠk je nezákonného rozhodnutí takové rozhodnutí, které nejprve dojde právní moci a následně je pro nezákonnost zrušeno či změněno k tomu příslušným orgánem. Taková rozhodnutí v insolvenčním řízení nebyla. Veškerá rozhodnutí byla rušena odvolacím soudem v době, než právní moci fakticky nabyla. Případná nesprávnost postupu soudu se projeví ve skutečnosti, že je rozhodnutí zrušeno, což se v namítaném případě stalo, ale stalo se tak standardní formou rozhodnutí v odvolacím řízení. Soud prvního stupně tak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle 142 odst. 1 o.s.ř, kdy žalovaná byla ve věci plně úspěšná.

7. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu včasným odvoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci. V první řadě namítal, že soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobci nenáleží náhrada škody podle § 31 OdpŠk spočívající v nákladech, které vynaložil v insolvenčním řízení, neboť tyto náklady nemohl uplatnit v samotném insolvenčním řízení, když podle § 170 písm. f) insolvenčního zákona se náklady účastníků vzniklé jejich účastí v řízení neuspokojují. Byla tak splněna podmínka § 31 odst. 2 OdpŠk, podle níž lze náhradu nákladů řízení uplatnit tehdy, pokud poškozený neměl možnost tak učinit v původním řízení. Také žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci odpovědnostního titulu. Nezákonným rozhodnutím je usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž bylo povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením. Nezákonnost tohoto rozhodnutí byla konstatována usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že oddlužení se neschvaluje, přičemž odvolací soud výslovně uvedl, že podmínky pro povolení oddlužení nebyly splněny již v době rozhodování soudu prvního stupně. Odkázal na judikaturu, podle níž není nezbytné formální zrušení rozhodnutí pro závěr o jeho nezákonnosti; postačí, jeli jeho nezákonnost konstatována jiným rozhodnutím, vedle něhož nemůže obstát (srov. rozsudek [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dále poukázal na nález [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zdůrazňující materiální pojetí odpovědnosti státu a odmítající formalistický požadavek na výslovné zrušení nezákonného rozhodnutí. Současně žalobce argumentoval analogií k judikatuře týkající se odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání, kde je za nezákonné rozhodnutí považováno již usnesení o zahájení trestního stíhání, přestože není formálně zrušeno, ale nemůže obstát vedle následného rozhodnutí ve věci samé. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tek, že pokud jde o argumentaci žalobce týkající se rozsudku [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jedná se o absolutně skutkově odlišný případ. Sod prvního stupně rozhodl správně, proto navrhla, aby odvolací soud rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

10. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213a odst 4 o. s. ř. o přihlášku pohledávky žalobce jako věřitele č. 1, ve výši 1 930 273,72 Kč. Z této přihlášky se podává, že žalobce vyjadřuje nesouhlas s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Pohledávka vznikla nezaplacením faktur za dodané zboží dlužnici v rámci jejího podnikání. Z návrhu na povolení oddlužení dlužnice [jméno FO] se podává, že má nesplacené závazky ze svého podnikání.

11. Z usnesení [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] se podává, ž byl zjištěn úpadek dlužnice [jméno FO] (výrok I.) a zároveň povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením (výrok II.). Účinky rozhodnutí úpadku nastávají okamžikem zveřejní tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Proti těmto výrokům není přípustné odvolání.

12. Z usnesení [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka], ze dne [datum], se podává, že bylo zrušeno usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a věc se vracela soudu k dalšímu řízení, bylo rušeno rozhodnutí o povolení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že soud prvního stupně se řádně nezabýval poctivostí záměru dlužnice při podání návrhu na oddlužení.

13. Z usnesení [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], se podává že usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] se vyjma bodu ve výroku VI mění tak, že se oddlužení dlužnice neschvaluje. Z odůvodnění odvolací soud zjistil, že odvolací soud v napadené věci dospěl k závěru, že v daném případě soud prvého stupně nepostupoval správně, když i přes určitě a včas vyslovený a odůvodněný nesouhlas žalobce jako věřitele č. [hodnota] povolil oddlužení, namísto, aby oddlužení dlužnice neschválil, neboť tomu účinně zabránil věřitel, jehož pohledávky vznikly z dřívějšího podnikání dlužnice. Bylo zjištěno, že žalobce svůj nesouhlas vyslovil řádně a včas ve své přihlášce doručené dne [datum], tj. 4 měsíce předtím, než soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužnice a nesprávně povolil jeho řešení oddlužením. A za této situace zde nebyly dány skutečnosti, které by odůvodňovaly povolení oddlužení, naopak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a dlužnice ani nebyla k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněna.

14. Z usnesení [Orgán veřejné moci] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] se podává, že insolvenční řízení dlužnice [jméno FO] se zastavuje, a to s odůvodněním, že oddlužení dlužnice bylo usnesením odvolacího soudu neschváleno, soud zvažoval tak, zda rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem či insolvenční řízení zastaví. Vzhledem k tomu, že dlužnice žádala pouze oddlužení, dále že majetek dlužnice činí pouze soubor movitých věcí v hodnotě 1 900 Kč, dospěl k závěru, že je na místě insolvenční řízení zastavit.

15. Dále doplnil dokazování odvolací soud námitkami proti zprávě pro oddlužení ze dne [datum], protokolem o jednání u [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], odvoláním proti usnesení [Orgán veřejné moci], č.j. [Orgán veřejné moci] z dne [datum], odvoláním proti usnesení [Orgán veřejné moci], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kdy písemná podání byla sepsána právní zástupkyní žalobce, byla účastna i při jednání. Na jednání použila osobní automobil [podezřelý výraz] SPZ [SPZ], při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 -9,8 litru/100 km.

16. Fakturami č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum] má soud prokázáno, že náklady řízení požadované v žalobě byly právní zástupkyní žalobce žalobci vyúčtovány.

17. Odvolací soud po doplnění dokazování a na základě skutkových zjištění soudu I. stupně, která převzal a částečně doplnil, dospěl k odlišnému právnímu závěru.

18. Především nelze přisvědčit závěru soudu I. stupně, že by žalobci nevznikla škoda spočívající v nákladech právního zastoupení, ani že by tyto náklady nebylo možno podřadit pod nárok podle § 31 OdpŠk.

19. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk lze náhradu nákladů řízení jako součást škody uplatnit tehdy, jestliže poškozený neměl možnost domoci se jejich náhrady v řízení, v němž vznikly. Právě taková situace nastala v projednávané věci. Podle § 170 písm. f) insolvenčního zákona se totiž náklady účastníků vzniklé jejich účastí v insolvenčním řízení zásadně neuspokojují.

20. Žalobce jako přihlášený věřitel proto neměl procesní možnost domoci se náhrady nákladů právního zastoupení v insolvenčním řízení. Tím je splněna podmínka subsidiarity nároku podle § 31 OdpŠk, a závěr soudu I. stupně o její absenci je tak nesprávný.

21. Dále se odvolací soud neztotožnil ani se závěrem soudu I. stupně o neexistenci odpovědnostního titulu.

22. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že v posuzovaném insolvenčním řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje.

23. V dané věci bylo usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodnuto o povolení oddlužení dlužnice, a to přesto, že již v té době nebyly splněny zákonné podmínky pro takový postup. [jméno FO] skutečnost vyplynula jednoznačně z dalšího průběhu insolvenčního řízení.

24. Z usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [spisová značka], se podává, že podmínky oddlužení nebyly dány, neboť žalobce jako věřitel s pohledávkou z podnikání včas a účinně vyslovil nesouhlas s řešením úpadku oddlužením. Navíc i ze samotného návrhu dlužnice je zřejmé, že má nesplacené závazky z podnikání. Tento nedostatek existoval v době rozhodování insolvenčního soudu I. stupně při zjišťování úpadku dlužnice a povolení jeho řešení oddlužením, a především nešel nijak v průběhu řízení zhojit.

25. Rozhodující význam pro to, zda se jedná o nezákonné rozhodnutí dle § 8 Odpšk má tak konečný výsledek insolvenčního řízení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo insolvenční řízení zastaveno, a to mimo jiné proto, že oddlužení dlužnice nebylo schváleno a dlužnice ani nesplňovala předpoklady pro řešení úpadku jiným způsobem.

26. Z uvedeného procesního vývoje plyne, že řízení, které bylo zahájeno a vedeno v režimu oddlužení, bylo založeno na nesprávném právním posouzení již od samého počátku. Jinými slovy, rozhodnuto o povolení oddlužení nemělo být od počátku, neboť se jednalo o závazky z podnikání. Následné neschválení oddlužení a konečné zastavení insolvenčního řízení proto nelze vnímat pouze jako běžný vývoj v rámci instančního přezkumu, nýbrž jako procesní vyústění stavu, který byl nesprávně založen již prvotním rozhodnutím insolvenčního soudu I. stupně.

27. Za této situace je nutno aplikovat pojetí nezákonného rozhodnutí, jak je rozvinuto judikaturou [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci]. [Orgán veřejné moci] v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zdůraznil, že nezákonnost rozhodnutí může být založena i tehdy, nemůže-li toto rozhodnutí obstát vedle následného rozhodnutí, které se opírá o správné právní posouzení věci. Obdobně [Orgán veřejné moci] v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [datum], odmítl formalistický přístup k výkladu OdpŠk a zdůraznil nutnost posuzovat odpovědnost státu podle materiálních hledisek, tedy podle skutečného dopadu výkonu veřejné moci na práva jednotlivce.

28. Odvolací soud proto uzavírá, že nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk je v dané věci třeba spatřovat v usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl zjištěn úpadek dlužnice [jméno FO] a zároveň povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením, přičemž jeho nezákonnost se plně projevila a potvrdila v dalším průběhu řízení, zejména v rozhodnutích odvolacího soudu a v jeho konečném zastavení.

29. Mezi uvedeným nezákonným rozhodnutím a vznikem škody je dána příčinná souvislost. Náklady právního zastoupení, které žalobce účelně vynaložil v insolvenčním řízení, byly přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí [Orgán veřejné moci], jenž povolil oddlužení, aniž pro to byly zákonné podmínky a vyvolal tak potřebu procesní obrany žalobce.

30. Odvolací soud přitom považuje jednotlivé uplatněné náklady za účelně vynaložené. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně uplatnil námitky, účastnil se jednání a podal odvolání, která vedla ke změně rozhodnutí v jeho prospěch. Výše nákladů odpovídá advokátnímu tarifu a nebyla žalovanou věcně zpochybněna. Taktéž má odvolací soud za to, že náklady právního zastoupení byly žalobci jeho právní zástupkyní vyúčtovány.

31. Lze proto uzavřít, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk, tedy existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody i příčinná souvislost mezi nimi.

32. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši, když žalovaná tím, že neplnila 6 měsíců od uplatnění žádosti žalobce dne [datum], ocitla se tak v prodlení dle § 15 odst. OdpŠk.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II. podle úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl plně úspěšný, byl v řízení právně zastoupen, vznikly mu v řízení náklady v celkové výši 16 626 Kč, tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právní zástupkyně za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] ) á 1 980 Kč, paušální náhradou hotových výdajů právní zástupkyně za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 1, 4 AT á 450 Kč, ztrátou času na cestě k soudu (ú. j. [datum]) 16 půlhodin á 150 Kč dle § 14 odst. 1,3 AT, cestovným při cestě [podezřelý výraz] SPZ [SPZ] [adresa] a zpět, celkem [hodnota] km, spotřeba Natural 95 6l/100 km, cena dle vyhlášky 34,70 /l , sazba 5,90 Kč/1km, celkem 2 506 Kč. Odvolací soud nepřiznal jako účelné náklady na vyjádření ke stanovisku a vyjádření k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, kdy tato vyjádření pouze opakují dosavadní argumentaci.