o převzetí díla,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost převzít formou předávacího protokolu dílo pod názvem „[podezřelý výraz]“, a to v rozsahu provedených prací ke dni [datum] dle smlouvy o dílo ze dne [datum] ve znění jejího dodatku, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 228,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost převzít dílo specifikované výše formou předávacího protokolu ke dni [datum]. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila existencí smlouvy o dílo, jejím splněním z její strany, řádným předložením dokumentace a skutečností, že žalovaná bezdůvodně odmítá dílo převzít, ačkoliv bylo dokončeno a zkolaudováno a byly splněny veškeré smluvní podmínky pro jeho předání. Žalovaná namítala zejména, že dílo nebylo dokončeno, že nebyla předána kompletní dokumentace dle smlouvy, že nebylo prokázáno, jaký byl stav díla ke dni [datum], a že žalobkyně neprokázala vznik povinnosti žalované dílo převzít; zpochybňovala též vazbu kolaudačního souhlasu na splnění smluvních povinností.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů a výslechů svědků, v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval jednotlivé důkazy a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Provedené důkazy a zjištěný skutkový stav uvedl pod body 3 až 18 odůvodnění rozsudku, přičemž jako klíčový skutkový závěr formuloval v bodě 21 odůvodnění tak, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo ve znění jejího dodatku č. [hodnota], jejímž předmětem byla výstavba technické a dopravní infrastruktury včetně vykopání základů, výkopu a zásypu ležaté kanalizace ke 45 domům, včetně přípojky, a to na stavbě označené jako [podezřelý výraz]. Žalobkyně ke dni [datum] žalované prostřednictvím jejího zaměstnance [jméno FO] předala kompletní dokladovou část pro kolaudaci 5. etapy, a zároveň tedy i veškerou dokumentaci předvídanou smlouvou o dílo. K žádosti žalované byl dne [datum] vydán kolaudační souhlas k trvalému užívání vodního díla: „[podezřelý výraz]“. Žalobkyně dne [datum] vypověděla smlouvu o dílo, a to z důvodu hrubého porušení smlouvy, neboť se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou faktury č. [hodnota] znějící na částku 919 357 Kč a faktury č. [hodnota] znějící na částku 128 400 Kč a současně z důvodu, že žalovaná znemožňovala žalobkyni řádné dokončení díla. Žalobkyně žalovanou vyzvala k přejímacímu řízení, kdy žalované zároveň zaslala návrh předávacího protokolu ke dni [datum] a informovala také žalovanou o stavu díla ke dni [datum]. Dále žalobkyně žalovanou vyzvala k uvolnění pozastávek. Žalovaná však dílo nepřevzala. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou 3 faktur vystavených žalobkyní, kdy žalovaná uhradila žalobkyni fakturu na částku 128 400 Kč a fakturu na částku 919 357,50 Kč až po rozhodnutí soudu, přičemž poslední faktura na částku 408 960 Kč ze strany žalované uhrazena dosud nebyla.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., (občanského zákoníku), zejména § 2586, § 2587 a § 2604. Vyšel z toho, že smlouva o dílo zakládá povinnost objednatele dílo převzít, je-li provedeno, přičemž provedení díla zahrnuje jeho dokončení a předání. Soud uzavřel, že žalobce splnil své povinnosti, když předal dokumentaci i dokončené dílo a řádně vyzval žalovaného k přejímacímu řízení. Odmítl námitky žalovaného jako účelové, neboť nebylo prokázáno, že by dokumentace nebyla předána, a naopak z výsledků kolaudačního řízení i svědeckých výpovědí plyne opak. Soud rovněž zdůraznil, že existence předávacího protokolu je dle smlouvy i právní úpravy hmotněprávní podmínkou předání díla a že žalovaný neprokázal existenci vad, které by převzetí bránily. Přihlédl též k předchozí judikatuře vydané mezi týmiž účastníky v obdobných věcech, která potvrzuje význam protokolárního převzetí. Soud uzavřel, že žalovaný bezdůvodně odmítá dílo převzít, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 27 228,50 Kč.

5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká především zásadní nedostatky skutkových zjištění, na nichž je napadený rozsudek založen, a z toho vyplývající nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná namítá, že soud prvního stupně vůbec nepostavil najisto, jaké konkrétní plnění mělo být ke dni [datum] předmětem předání, když neidentifikoval jednotlivé části díla, neurčil rozsah skutečně provedených prací, nerozlišil práce dokončené a nedokončené ani neposoudil jejich technickou způsobilost k převzetí. Rozhodnutí je proto podle žalované neurčité a nevykonatelné, neboť vychází z neurčitého výroku závislého na následném mimosoudním zjišťování. Žalovaná dále vytýká, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně rozsahu a stavu díla, které mělo být převzato, přičemž soud prvního stupně nesprávně obrátil důkazní břemeno, když vycházel z předpokladu, že žalovaná měla dílo převzít, nebyl-li prokázán konkrétní důvod jeho odmítnutí. Stejně vadně měl soud postupovat při posouzení otázky předání dokumentace, když nebylo prokázáno, jaké konkrétní doklady byly žalovanému předány a kdy, a soud žalobce ani nevyzval k doplnění tvrzení či důkazů, přestože žalovaná na neúplnost dokumentace opakovaně poukazovala. V rovině právního posouzení žalovaná namítá, že soud prvního stupně nesprávně dovodil existenci povinnosti převzít dílo, aniž by byly splněny předpoklady jeho určitého vymezení a způsobilosti k předání, což odporuje základním principům závazkového práva i civilního procesu. Žalovaná rovněž vytýká soudu vady řízení spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu a nedostatečné aktivitě soudu při objasnění rozhodných skutečností, přičemž tyto vady měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V důsledku těchto pochybení považuje uloženou povinnost za neurčitou a materiálně nevykonatelnou. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvádí, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu a obsahuje správné právní posouzení věci, přičemž odvolání ani jeho doplnění nepřinášejí žádné relevantní skutečnosti způsobilé jeho správnost zpochybnit. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně se podrobně zabýval veškerou procesní obranou žalované, včetně tvrzení o nedokončení díla, nepředání dokumentace a neurčitosti stavu díla ke dni [datum], a tyto námitky přesvědčivě vyvrátil. Skutkový stav byl podle žalobkyně prokázán provedenými listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi, zejména předáním kompletní dokladové části dne [datum], vydáním kolaudačního souhlasu dne [datum] a výpověďmi svědků potvrzujícími předání dokumentace i skutečnost, že bez ní by kolaudace nemohla proběhnout. Žalobkyně odmítá námitku neurčitosti rozsahu díla s tím, že stav díla ke dni ukončení smlouvy byl mezi účastníky dobře znám, vyplýval z průběžné fakturace, soupisů prací i komunikace účastníků, přičemž žalovaná byla s průběhem realizace průběžně obeznámena a sama konkrétní vady nikdy neuvedla. Stejně tak považuje za účelovou námitku neúplnosti dokumentace, neboť žalovaná nikdy nespecifikovala, jaké doklady měly chybět, a po výzvě k jejich doplnění nijak nereagovala. Dále uvedla, že výrok rozsudku je dostatečně určitý, neboť jednoznačně vymezuje dílo podle smlouvy, stavby i časového okamžiku, a odpovídá povaze věci po oprávněné výpovědi smlouvy, přičemž samotné protokolární převzetí slouží k zaznamenání případných vad. Právní posouzení soudem prvního stupně považuje žalobkyně za správné, neboť soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku, respektoval smluvní ujednání o protokolárním předání a správně dovodil, že žalovaná bezdůvodně odmítá převzetí díla, a proto bylo namístě uložit jí tuto povinnost rozhodnutím soudu. Za správný označuje i výrok o nákladech řízení, neboť měla ve věci plný úspěch a žalovaná neuvedla žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, avšak zjištěný skutkový stav neposoudil správně po stránce právní. Odvolací námitky žalované nemohou vést ani ke změně, ani ke zrušení napadeného rozsudku.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, jednotlivé důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a skutkový stav zjistil úplně a správně, přičemž při hodnocení důkazů postupoval v souladu s § 132 o. s. ř. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo provedení technické a dopravní infrastruktury, přičemž žalobkyně tento závazek splnila, neboť žalované předala jak samotné dílo, tak veškerou dokumentaci požadovanou smlouvou. Tyto závěry byly potvrzeny jak listinnými důkazy, kolaudačním souhlasem, tak výpověďmi svědků, především svědka [jméno FO], který převzetí kompletní dokumentace za žalovanou potvrdil.

9. V souvislosti s odvolací námitkou žalované, že výrok rozsudku je neurčitý a nevykonatelný, neboť nevymezuje dostatečně konkrétně rozsah prací ke dni [datum], se odvolací soud zabýval otázkou významu tohoto vymezení v žalobním petitu. Dospěl přitom k závěru, že tato formulace nečiní výrok neurčitým ani nevykonatelným. Z porovnání skutkových zjištění o předmětu díla dle smlouvy o dílo s obsahem návrhu předávacího protokolu ze dne [datum], který žalovaná odmítla podepsat, vyplývá, že práce specifikované v tomto protokolu odpovídají rozsahu sjednaného díla, přičemž jsou zde označeny jako dokončené. Z provedeného dokazování, zejména z průběhu kolaudačního řízení, fakturace prací a svědeckých výpovědí, vyplývá, že fakticky došlo k dokončení a předání díla jako celku. Skutečnost, že žalobkyně v žalobním petitu vymezila dílo jako rozsah prací ke dni ukončení smlouvy, reflektuje právní důsledky výpovědi smlouvy a nemění nic na závěru, že předmětem předání byla fakticky celá sjednaná část díla, jež byla v rozhodném okamžiku provedena.

10. Odvolací soud dále přisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že žalovaná nevznesla žádné konkrétní námitky, které by bránily převzetí díla. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dílo vykazovalo vady, pro které by jej nebylo možné převzít, ani že by nebylo provedeno řádně a včas. Argumentace žalované se omezila na obecné zpochybňování rozsahu prací a předané dokumentace, aniž by konkretizovala jakékoli nedostatky, které by měly právní relevanci pro odmítnutí převzetí díla. Za této situace je třeba vycházet z toho, že dílo bylo provedeno ve smyslu § 2604 o. z., tedy dokončeno a předáno, a žalovaná je povinna je převzít.

11. Právní posouzení věci soudem prvního stupně je rovněž správné. Soud správně aplikoval ustanovení § 2586 a násl. o. z., když dovodil, že ze smlouvy o dílo vyplývá nejen povinnost zhotovitele dílo provést, ale i povinnost objednatele dílo převzít. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo sjednáno protokolární předání díla jako hmotněprávní podmínka jeho dokončení, a žalovaná toto převzetí bezdůvodně odmítá, je namístě uložit jí tuto povinnost soudním rozhodnutím. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že k formálnímu podpisu předávacího protokolu dosud nedošlo, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že předání díla fakticky nastalo a protokolární akt pouze stvrzuje již existující stav.

12. Odvolací soud rovněž poukazuje na to, že dle smlouvy o dílo je vyplacení zádržného vázáno na protokolární převzetí díla. Odůvodněným zájmem žalobkyně je proto dosažení formálního završení procesního úkonu převzetí díla, které žalovaná bezdůvodně oddaluje, a to přesto, že splnění všech smluvních podmínek pro předání díla bylo v řízení prokázáno.

13. Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jsou správné a odvolací námitky žalované nejsou důvodné. Napadený rozsudek je proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen včetně správného výroku o nákladech řízení.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči žalovanému. Tyto náklady spočívají v odměně za zastoupení advokátem. Tarifní hodnota se určuje podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tak činí 2300 Kč. Zástupce žalobkyně učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a náleží mu tedy odměna ve výši 2 × 2 300 Kč, tj. 4 600 Kč (§ 11 advokátního tarifu). Dále náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 × 450 Kč, tedy 900 Kč. Celkem tak činí náklady právního zastoupení 5 500 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o náhradu DPH ve výši 21 %, tj. o 1 155 Kč, takže celková náhrada nákladů odvolacího řízení činí 6 655 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v uvedené výši.