o zaplacení 108 545 Kč,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 108 545 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám právní zástupkyně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 32 488,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě z titulu nároku na zaplacení pokuty za nedodání řádného vyúčtování za roky 2020 (za období od [datum] do [datum], celkem [hodnota] dnů) a 2021 (období od [datum] do [datum], celkem [hodnota] dnů), podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., včetně kapitalizovaného úroku z prodlení. Závěr, že vyúčtování nebyla řádná, byl přijat v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], pod č. j. [spisová značka], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], pod č. j. [spisová značka]. V uvedeném řízení byl nárok žalobkyně na pokutu z nedodání vyúčtování za rok 2020 vzniklý za období od [datum] do [datum], v celkové částce 29 252 Kč, započten proti nároku žalovaného (který byl v uvedeném řízení žalobcem). Původní žalobce ([jméno FO]) svou pohledávku postoupil společnosti [Jméno žalobkyně]. dne [datum].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobou uplatněná pohledávka neexistuje. Pokud by uplatněná pohledávka existovala, je promlčená, případně by měla být soudem moderována.

4. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (nikoliv pro chování žalovaného), v rozsahu částky 3 571 Kč, částečně zastaveno.

5. Na základě nesporných tvrzení účastníků (viz bod 4 odůvodnění) a výsledků provedeného dokazování (viz body 6 až 13 odůvodnění) vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění. Původní žalobce ([jméno FO]) byl v letech 2020 a 2021 vlastníkem jednotky č. [hodnota] v domě č. p. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Původní žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] dohodu o splátkovém kalendáři, kterou původní žalobce uznal dluh vůči žalovanému ve výši 45 742 Kč s tím, že měsíční splátky byly sjednány do [datum]. Konkrétně splátka po 3 000 Kč měsíčně od května 2019 do června 2020 a splátka ve výši 3 742 Kč v červenci 2020. Původní žalobce uhradil žalovanému splátky ve výši 3 000 Kč za měsíce květen 2019 až leden 2020, mimo to v průběhu kalendářního roku 2020 uhradil pouze čtyřikrát částku 2 827 Kč, naposledy [datum]. Jakoukoli další platbu uhradil původní žalobce žalovanému teprve [datum]. Společnost [právnická osoba] vyhotovila vyúčtování služeb za rok 2020 a 2021. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], pod č. j. [spisová značka], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], pod č. j. [spisová značka], byla zamítnuta žaloba nynějšího žalovaného proti původnímu žalobci, o zaplacení částky 88 199 Kč s úrokem z prodlení. Z odůvodnění plyne, že z uplatněných nároků shledal důvodným pouze nárok na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za roky 2020 a 2021 v nepromlčené výši, celkem 26 298 Kč s úrokem z prodlení. Oproti této pohledávce bylo započteno právo původního žalobce na pokutu za nedoručení vyúčtování za rok 2020 v rozsahu 29 252,14 Kč. Rozhodnutím shromáždění žalovaného přijatým per rollam bylo schváleno stanovení výše pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. na 5 Kč za každý den prodlení. Původní žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 92 350 Kč předžalobní výzvou doručenou dne [datum] a oznámil žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným nynější žalobkyni dopisem označeným jako vyrozumění o postoupení pohledávky doručeným dne [datum].

6. Soud prvního stupně na shora popsaný skutkový stav aplikoval ustanovení § 7 odst. 1, § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb. /které v dále citovaných ustanoveních nedoznalo změny před [datum]/ (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), ve spojení s § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) za současné aplikace judikatorních závěrů [Orgán veřejné moci], které citoval v bodech 31, 35 a 36 odůvodnění. Konstatoval, že předmětná vyúčtování za roky 2020 a 2021 a nárok původního žalobce na pokutu za nedoručení řádných vyúčtování, byly posuzovány již v řízení pod sp. zn. [spisová značka], kde soud dospěl k závěru, že předložená vyúčtování nebyla řádná.

7. Jelikož žalovaný porušil svou zákonnou povinnost doručit původnímu žalobci řádné vyúčtování do čtyř měsíců po skončení jednotlivých zúčtovacích období, tedy nejpozději do [datum], resp. [datum] (neboť [datum] byla sobota), vzniklo původnímu žalobci právo na pokutu za nedoručení řádného vyúčtování, a to ve vztahu k vyúčtování za rok 2020 za období od [datum] a ve vztahu k vyúčtování za rok 2021 za období od [datum]. Pokuta související s vyúčtováním za rok 2020 byla, v rozsahu částky 29 252,14 Kč, již použita v předchozím soudním řízení (sp. zn. [spisová značka]) k započtení proti nároku žalovaného na zaplacení nepromlčené části příspěvku na správu domu a pozemku za roky 2020 a 2021 s úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu ovšem o pokutě nebylo závazně rozhodnuto.

8. V bodech 31, 32 a 33 odůvodnění soud prvního stupně vyložil své stěžejní úvahy pro moderaci pokuty (k tomu srov. např. rozsudky [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Konstatoval, že ust. § 2051 o. z. je aplikovatelné i na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., a lze podle něho se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu pokutu moderovat, pokud výše pokuty není přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny, přičemž ji lze snížit na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti; soud je při tom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje (k tomu srov. např. rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokuta podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. má především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční (srov. např. rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Absencí řádného a včasného vyúčtování záloh na služby nemusí příjemci služeb škoda vzniknout; proto také její absence automaticky neznamená, že by poskytovatel služeb neměl povinnost zaplatit pokutu, byť na druhou stranu moderaci pokuty nevylučuje (naopak, výše případné škody představuje limit pro moderaci, jak se podává výše). Není vyloučeno též aplikovat korektiv dobrých mravů podle § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť jde o obecná ustanovení pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku.

9. Dle soudu prvního stupně má mít pokuta spojená s nedoručením řádných vyúčtování za roky 2020 a 2021 nátlakovou a sankční funkci. Zájem původního žalobce, který byl narušen v důsledku porušení této povinnosti a má být pokutou chráněn, proto pokládá soud prvního stupně za minimální. Akcentoval, že původní žalobce zcela zásadně porušoval v letech 2020 a 2021 svou povinnost hradit řádně, byť jen příspěvky na správu domu a pozemku, a to až do srpna 2025. Původní žalobce dlužil žalovanému již před rokem 2020, jak o tom svědčí uzavřená dohoda o splátkách, která rovněž nebyla původním žalobcem naplněna (splátky byly uhrazeny jen do ledna 2020). Soud prvního stupně uvedl, že v situaci, kdy původní žalobce za rok 2020 zaplatil jen čtyři měsíční platby po 2 827 Kč a za rok 2021 ničeho, bylo velmi nepravděpodobné, že by mu vznikl přeplatek, jehož vrácení by po řádném vyúčtování bylo možno očekávat. Skutečnost, že žalovaný vyúčtování řádně nevyhotovil, původnímu žalobci tak fakticky prospělo. Proti předmětným vyúčtováním, v době jejich vyhotovení, původní žalobce žádné konkrétní námitky neuplatnil. Nikdy se též soudní cestou nedomáhal uložení povinnosti žalovanému vyúčtování vyhotovit a doručit, což značně zpochybňuje význam správných vyúčtování pro původního žalobce.

10. Na základě těchto okolností soud prvního stupně zavřel, že přiznání jakéhokoli nároku žalobkyni, nad rámec toho, že již v minulosti se původnímu žalobci dostalo efektivně (byť cestou započtení) pokuty ve výši téměř třicet tisíc korun (sp. zn. [spisová značka]), by bylo in concreto zcela nespravedlivé se zřetelem k funkcím, které má pokuta v daných skutkových okolnostech plnit (nátlaková a sankční). Soud prvního stupně pokládal za odůvodněné moderovat pokutu spojenou s vyúčtováním za rok 2020 tak, že její přiměřená výše činí již dříve k započtení použitých 29 252,14 Kč a ve zbývajícím rozsahu řešeném v tomto řízení je tak nulová, a pokutu spojenou s vyúčtováním za rok 2021 moderovat na nulu. Žádná škoda vzniklá původnímu žalobci (či žalobkyni) nebyla v řízení ani tvrzena, tudíž soud prvního stupně nebyl v tomto směru nijak limitován.

11. Současně soud prvního stupně dodal, že ve shora uvedených okolnostech by důvody pro moderaci pokuty zároveň shodně opodstatňovaly zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy a zákazem zneužití práva (srov. např. usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dle soudu prvního stupně by přiznání jakékoli další částky žalobkyni, coby právní nástupkyni původního žalobce, bylo zjevně nespravedlivé. Nad rámec uvedl, že žalobkyní uplatňovaný nárok by byl též zčásti promlčen s ohledem na promlčení práva požadovat řádná vyúčtování za roky 2020 a 2021 (např. na rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na celkové zamítnutí žaloby nepokládal však za potřebné částečné promlčení podrobněji hodnotit. Žaloba byla na základě shora popsaných důvodů v plném rozsahu zamítnuta, jak co do jistiny (vlastní požadované pokuty), tak co do úroku z prodlení z ní (z jednotlivých denních pokut). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a přiznal plnou náhradu nákladů řízení žalovanému ve specifikaci dle bodu 39 odůvodnění.

12. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že napadené rozhodnutí je zatíženo nesprávným právním posouzením spočívajícím v extenzivní aplikaci korektivu dobrých mravů, v nepřiměřené a nedostatečně odůvodněné moderaci zákonné sankce, v nesprávně zjištěném skutkovém stavu a v hodnotovém propojení právně samostatných povinností. Takový postup je v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování.

13. Nesouhlasí se závěrem, že uplatnění nároku odvolatelkou představuje výkon práva odporující dobrým mravům, respektive že se jedná o zneužití práva. Tento závěr však není podložen žádným skutkovým zjištěním o excesivní, šikanózní či nepoctivé povaze výkonu práva, nýbrž je pouze hodnotícím úsudkem soudu o „spravedlnosti in concreto“. Tím soud prvního stupně nepřípustně rozšířil aplikaci § 8 o. z. nad rámec judikatorně vymezených mezí. Napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné a soudem prvního stupně byla ve věci aplikována nepřiléhavou judikatura [Orgán veřejné moci]. Odvolatelka zejména namítla nesprávně provedenou moderaci pokuty k vyúčtování za rok 2020, když soud prvního stupně tuto pokutu zmoderoval na výši dle rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Moderace má být nástrojem proporcionality, nikoli prostředkem faktické eliminace zákonného nároku. Napadené rozhodnutí neobsahuje úvahu o hodnotě zajišťované povinnosti, ani o kritériích přiměřenosti, navíc se jedná o nevysvětlitelný rozpor mezi moderací zákonné pokuty za rok 2020 a 2021. Zdůraznila, že vykreslení právního předchůdce odvolatelky jako notorického neplatiče je zcela mimo realitu, neboť jmenovaný až do roku 2020 hradil pravidelné měsíční platby ve výši cca 3 000 Kč, kdy až v roce 2020 začal kverulovat proti neřádně stanoveným zálohám žalovaného a následně i neřádným vyúčtováním.

14. Odvolatelka dále nesouhlasí, že právní předchůdce odvolatelky neuplatnil žádné konkrétní námitky proti předmětným vyúčtováním v době jejich vyhotovení, a že se ani u soudu nikdy po žalovaném nedomáhal dodání řádných vyúčtování. Soudu prvního stupně musejí být z úřední činnosti známy dokumenty právního předchůdce odvolatelky z řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Současně se ohradila proti závěru, že právnímu předchůdci odvolatelky nevznikla žádná škoda, a tato nebyla ani tvrzena, tudíž soud prvního stupně nebyl v tomto směru nijak limitován. V rozhodnutí [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (odvolací řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]), nebyly právnímu předchůdci odvolatelky přiznány žádné náklady právního zastoupení s odkazem na § 150 o.s.ř. Právnímu předchůdci odvolatelky tak vznikla významná škoda ve výši vyšších desítek tisíc korun. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

15. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně podrobně rozebral závěry rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], zejména ve vztahu k jednání [jméno FO], vůči žalovanému, dále odkázal na soudem prvního stupně aplikovanou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou má za zcela přiléhavou. Soud prvního stupně zhodnotil postup jak žalovaného, tak původního žalobce v celé jeho komplexnosti a dospěl ke správným závěrům o tom, že přiznání pokuty vůči žalovanému nad rámec již téměř obdržených 30 tis. Kč by bylo zjevně nespravedlivé. Žalovaný nesouhlasí s odvolací argumentací žalobkyně, ke které předestřel svou podrobnou protiargumentaci.

16. V rámci odvolacího jednání žalobkyně zdůraznila, že mezi žalovaným a jeho členy se vede celá řada sporů o řádnost vyúčtování. Původní žalobce dlouhodobě argumentoval, že neobdržel řádné vyúčtování. V řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]) původní žalobce (v tamní procesní pozici žalovaný) vyhrál, avšak odvolací soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení v důsledku aplikace § 150 o. s. ř. Původní žalobce tak neobdržel náhradu náklad řízení, ani řádné vyúčtování. Žaloba na zaplacení zákonné pokuty byla podána, aby sanovala to, co nebylo právnímu zástupci žalobkyně vyplaceno na nákladech předchozího řízení. Postupu žalovaného se původní žalobce dlouhodobě bránil, v situaci, kdy je nárok na vydání vyúčtování promlčený, nemusí žalovaný vyúčtování dodávat.

17. Žalovaný naopak zdůraznil, že původní žalobce proti žalovanému nepodal žádnou žalobu na vydání řádného vyúčtování. Žalovaný vedl proti původnímu žalobci řízení o zaplacení dlužných plateb pod sp. zn. [spisová značka], kde byla započítána částka 29 252,14 Kč. Původní žalobce nepodal proti vyúčtování námitky, svou jednotku prodal. Jednatelem a společníkem žalobkyně je [jméno FO], který dlouhodobě brojí proti žalovanému.

18. Usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl zamítnut návrh žalobkyně ze dne [datum], aby na její místo do řízení vstoupila společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], neboť byl vyhodnocen jako návrh představující zneužití práva.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, stejně jako na jeho právní závěry. Rozhodnutí je přezkoumatelné a řádně odůvodněné. Odvolací námitky žalobkyně nemohou zvrátit správnost závěrů rozhodnutí soudu prvního stupně, že v situaci, kdy se původnímu žalobci již dostalo pokuty dle § 13 zákona č. č. 67/2013 Sb., formou zápočtu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], spojené s vyúčtováním za rok 2020 ve výši 29 252,14 Kč, je tato sankce již dostatečná, a proto přiznání další částky žalobkyni, s ohledem na okolnosti případu, by bylo zjevně nespravedlivé.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uvedl, že: „I. Povinnost včas vyúčtovat stanovené zálohy na služby není podmíněna splněním (nepeněžitých) povinností, které zákon č. 67/2013 Sb. naopak ukládá příjemci služeb. Není-li však vyúčtování řádné, protože započítalo chybný počet osob rozhodných pro vyúčtování služeb, nevznikne poskytovateli služeb povinnost zaplatit pokutu podle § 13 PlnByt.II. Pokuta podle § 13 odst. 1 PlnByt má především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční.III. Při moderaci pokuty se soud musí zabývat konkrétními okolnostmi, přihlédnout k funkci pokuty podle § 13 odst. 1 PlnByt a vzít zřetel na všechny okolnosti konkrétního případu. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se pokuta vztahuje.“

22. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Orgán veřejné moci] vyložil, že: „Právní úpravu pokuty z prodlení obsaženou v § 13 PlnByt nelze vztáhnout na případ prodlení poskytovatele služeb s vyúčtováním nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo před [datum]. Za splnění předpokladů normovaných § 2051 ObčZ lze nepřiměřeně vysokou pokutu na návrh dlužníka snížit.“

23. K problematice nepřezkoumatelnosti [Orgán veřejné moci] v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem [hodnota] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dále upozornil, že povinnost soudu uvést důvody pro své rozhodnutí nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument (srov. také usnesení [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a z rozhodnutí [Orgán veřejné moci] např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

24. Odvolací soud je názoru, že soud prvního stupně své úvahy, na jejichž základě k moderaci pokuty přistoupil (body 31 a 34 odůvodnění), zcela pečlivě vyložil, včetně odkazů na zcela přiléhavou judikaturu [Orgán veřejné moci], a jeho rozhodnutí je zcela přesvědčivé. Proto odvolací soud nesdílí odvolací argumentaci žalobkyně stran nepřezkoumatelnosti, a nepředvídatelnosti rozhodnutí.

25. Odvolací soud plně souhlasí s vyhodnocením jednání právního předchůdce žalobkyně (bod 32 odůvodnění), ze kterého soud prvního stupně dovodil, že skutečnost, že žalovaný řádné vyúčtování nevyhotovil, původnímu žalobci fakticky prospěla. Přihlédl k tomu, že původní žalobce se žalobou ani nedomáhal vyhotovení řádného vyúčtování, nýbrž pouze pokuty samotné, a jeho motivací nebyla snaha o získání řádného vyúčtování pro ověření, zda za služby spojené s užíváním jednotky nezaplatil více, než byl povinen. Ostatně předmětnou jednotku již prodal.

26. Odvolací soud nesouhlasí s žalobkyní, že původní žalobce se řádného vyúčtování aktivně domáhal. Je zřejmé, že proti vyúčtování brojil až v průběhu soudního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], v rámci své obrany. Proto v situaci, kdy soud prvního stupně uvážil, že se žalobci formou zápočtu dostala zcela přiměřeně vysoká pokuta ve výši 29 252,14 Kč, je zcela nespravedlivé, s ohledem na nátlakovou a sankční funkci pokuty, aby byla žalobkyni, z titulu pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., přiznána další částka. Hodnocení pohnutek a zájmu právního předchůdce žalobkyně, včetně jeho platební morálky, se odvolacímu soudu, s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění, jeví jako zcela odpovídající.

27. Ostatně sám právní zástupce žalobkyně v rámci odvolacího jednání uvedl, že důvodem pro podání žaloby byla skutečnost, aby byl sanován v důsledku nepřiznání náhrady nákladů řízení ve věci vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. K takovému postupu zcela jistě ustanovení § 13 zákona č. č. 67/2013 Sb. neslouží, kdy má, v souhrnu všech rozhodných zjištění, postup žalobkyně spíše charakter zneužití práva či jednání v rozporu s dobrými mravy, jak trefně uvedl v bodu 35 odůvodnění, včetně zcela přiléhavé judikatury, soud prvního stupně. Odvolací soud současně konstatuje, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně netvrdila v souvislosti s vyúčtováním žádnou škodu. V odvolání tvrzená škoda, spočívající v nepřiznání náhrady nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] v důsledku aplikace § 150 o. s. ř., je jednak nepřípustné novum (§ 205a o. s. ř.) a jednak vůbec nesouvisí s vyúčtováním jako takovým.

28. Judikatura aplikovaná soudem prvního stupně je zcela přiléhavá, a soud prvního stupně se zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi. Jeho úvahy (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) vedoucí k samotné moderaci pokuty odvolací soud neshledal zjevně nepřiměřenými, a to jak vzhledem k vyúčtování za rok 2020, i za rok 2021, a to s ohledem na okolnosti případu, kdy přihlédl k tomu, že původní žalobce se žalobou ani nedomáhal vyhotovení řádného vyúčtování, platební morálce původního žalobce, jeho profitu na situaci, a mizivému zájmu o vyhotovení řádného vyúčtování ze strany žalobkyně (sanace nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]), kdy v průběhu řízení nebyla tvrzena žádná relevantní újma původního žalobce/žalobkyně v souvislosti s nepředloženým řádným vyúčtováním žalovaným. S ohledem na uvedený závěr se soud prvního stupně důvodně nezabýval otázkou částečně promlčeného nároku, když nárok nebyl shledán důvodným jako celek.

29. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 a 146 odst. 2 věta první o. s. ř.

30. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) po 5 460 Kč z tarifní hodnoty ve výši 108 545 Kč a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 820 Kč ve výši 2 482,20 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalované činí 14 302,20 Kč.