o zaplacení částky 950 000 Kč s příslušenstvím

1. Shora označeným rozsudkem ze dne 22. 8. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 950 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. za dobu od 7. 5. 2019 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 165 044 Kč (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení částku 4 301,20 Kč (výrok III. ve spojení s usnesením soudu I. stupně ze dne 19. 12. 2024).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na vrácení finančního plnění ve výši 950 000 Kč, které žalovaný od žalobkyně získal dne 6. 5. 2019 prostřednictvím soudního exekutora ([tituly před jménem] [jméno FO]), který na základě dohody o provedení dobrovolné dražby nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně (ze dne 8. 1. 2019) vydražil nemovitosti žalobkyně v katastrálním území [adresa] a výtěžek z dražby poukázal žalovanému na dluh žalobkyně (vůči žalovanému) z Dohody o přistoupení k dluhu ze dne 4. 12. 2018 sepsané ve formě notářského zápisu notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] pod [číslo] (dále „Dohoda o přistoupení k dluhu [číslo]“ nebo jen „Dohoda [číslo]“). Žalobkyně je přesvědčena, že uvedené plnění získal žalovaný na její úkor bez právního důvodu a je povinen jej jako bezdůvodné obohacení vrátit. V Dohodě [číslo] žalobkyně přistoupila k dluhu svého syna [jméno FO], [tituly za jménem], nar. 2. 3. 1978, vůči žalovanému z titulu zápůjčky ve výši 17 000 EUR ze dne 15. 3. 2018 a k závazkům syna zaplatit smluvní pokuty pro případ prodlení se zaplacením částky 17 000 EUR po 31. 12. 2018. Žalobkyně v notářském zápise současně uznala dluh z Dohody [číslo] co do důvodu a výše svolila k přímé vykonatelnosti tohoto svého dluhu. Žalobkyně je přesvědčena, že jí nevznikl závazek vůči žalovanému z Dohody [číslo]. Dohodu pokládá za neplatnou, protože k jejímu uzavření byla přinucena jednáním žalovaného, dohoda má povahu lichevní smlouvy ve smyslu ust. § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a byla současně uzavřena v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalovaný (advokát) je bývalým právním zástupcem syna žalobkyně [jméno FO], kterého zastupoval v civilních i trestních kauzách, syn žalobkyně si v letech 2016-2018 od žalovaného také půjčoval finanční prostředky. Syn žalobkyně pobýval v zahraničí, v České republice postižitelný majetek neměl, žalovaný dobře věděl, že žalobkyně je majetná, má zavedenou lékařskou praxi. Pozval si proto žalobkyni dne 2. 12. 2018 k sobě domů, začal jí sdělovat, co všechno mu její syn dluží, jak nedbale nakládá s rodinným dědictvím apod., před žalobkyní zavolal synovi, aby jej s dluhy přímo konfrontoval. Po ukončení hovoru žalovaný žalobkyni popisoval „své možnosti dalšího postupu“, „východoevropské konexe“ a jejich zkušenosti a praktiky při vymáhání dluhů. Současně opakoval, že syna žalobkyně zastupuje v mnoha kauzách, ví spoustu informací způsobilých mu přivodit „velké problémy“. V té době syn žalobkyně čelil obžalobě v trestním řízení. Žalobkyně slovům žalovaného věřila, o syna se bála a situaci vnímala tak, že pokud chce syna a jeho děti nastíněného nebezpečí uchránit, nemá na výběr a musí žalovanému vyhovět. Žalovaný se jí snažil přimět k tomu, aby dluhy za svého syna uhradila. Předmětem jednání byl nejen dluh ve výši 17 000 EUR, o němž žalobkyně nevěděla, ale i další zápůjčka ve výši 750 000 Kč, která byla půjčena prostřednictvím jejího účtu dne 27. 2. 2018. Dluh ze zápůjčky v této výši uznala žalobkyně v notářském zápisu ze dne 4. 12. 2018 NZ [číslo], [Anonymizováno] za vlastní a zavázala se jej zaplatit do 31. 12. 2018; to také učinila a o vrácení této částky v tomto řízení nejde. Notářské zápisy žalobkyně podepsala podle instrukcí žalovaného. První verze obsahovaly ujednání o splatnosti do 5. 12. 2018, resp. 7. 12. 2018. Ohledně notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo] žalovaný žalobkyni uvedl, že tento má má sloužit pouze pro pocit jistoty, že dluh si se synem vyřeší. Dohoda o přistoupení k dluhu byla žalobkyní učiněna pod nátlakem a v tísni vyvolané žalovaným, žalovaný zjevně zneužíval informace o synovi žalobkyně, citové mateřské slabosti žalobkyně, znalosti osobních a majetkových poměrů žalobkyně a svého kvalifikovanějšího postavení, aby si vynutil slib plnění, na které by jinak nárok neměl a které je zcela nepřiměřené poskytnutému protiplnění (žádné vůči žalobkyni nebylo). Žalovaný si ze žalobkyně vyrobil bonitního tuzemského dlužníka. Žalobkyně se neplatnosti Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo] z těchto důvodů dovolala. Ujednaná smluvní pokuta je pak nepřiměřeně vysoká, v případě platnosti Dohody NZ [číslo] je smluvní pokutu třeba moderovat dle ust. § 2051 o. z. ev. je ujednání o smluvní pokutě neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 8 a § 580 o. z. Účelem smluvní pokuty zjevně nebylo zajištění závazku, ale obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Prodej nemovitosti žalobkyně prostřednictvím soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] dojednal a zorganizoval rovněž žalovaný, ten do dohody o dražbě nechal včlenit instrukci, aby soudní exekutor výtěžek z dražby odeslal na dluh z notářského zápisu NZ [číslo]. Žalobkyně výtěžek z prodeje nemovitosti nutně potřebovala. Žalovaný ji až na místě upozornil, že syn nezaplatil dluh ve výši 17 000 EUR, že dluh je po splatnosti a nabíhají smluvní pokuty, přičemž povinnou k úhradě je i sama žalobkyně. Dražba byla nařízena až na 12. 3. 2019, nemovitost byla vydražena za pouhý 1 000 000 Kč (původní odhad byl 1 500 000 Kč), výtěžek dražby ve výši 950 000 Kč byl celý odeslán žalovanému, který si jej ponechal na úhradu dluhu žalobkyně z Dohody NZ [číslo] (430 000 Kč jistina, smluvní pokuta 50 000 Kč, smluvní pokuta 5× 100 000 Kč).

4. Žalovaný uvedl, že žaloba je postavena na úmyslně lživých tvrzeních. Žalovaný žalobkyni poznal jako movitou a sebevědomou dámu, a to prostřednictvím jejího syna [jméno FO], kterého zastupoval. Žalovaný zastupoval i rodinný svěřenský fond [název]. Žalovaný žalobkyni na její žádost v roce 2018 zapůjčil bezúročně 750 000 Kč. Protože finanční prostředky včas nevrátila, uznala dluh ze zápůjčky v notářském zápisu ze dne 4. 12. 2018 NZ [číslo]. Syn žalobkyně (který žil v [místo], kde působil v advokátní kanceláři) si od žalovaného v roce 2017 a 2018 zapůjčoval nižší částky v hotovosti okolo 1 000 EUR, vždy hodně spěchal, jeho životní styl nenasvědčoval, že by zápůjčky neměl splácet, postupem doby dlužná částka narostla a v září dlužil sumu 17 000 EUR a přes přísliby zápůjčku nevracel. O tomto dluhu žalovaný informoval žalovaný žalobkyni v souvislosti s upomínkou jejího dluhu dne 2. 12. 2018. Žalobkyně chtěla situaci vyřešit sama, slíbila uhradit dluh svého syna a tuto vůli zopakovala v Dohodě o přistoupení k dluhu NZ [číslo]. Oba notářské zápisy ze dne 4. 12. 2018 byly vytvořeny notářkou v notářské kanceláři na základě svobodné vůle a shodných pokynů žalovaného a žalobkyně. Smluvní pokutu a její výši, stejně jako datum splatnosti navrhla při jednání sama žalobkyně. Dluh z Dohody NZ [číslo] do 31. 12. 2018 uhrazen nebyl. Žalobkyně se rozhodla k prodeji jedné ze zděděných nemovitostí, a to chaty na cizím pozemku. Protože se obávala zákonného předkupního práva vlastníka pozemku, poradil jí syn prodej prostřednictvím exekutorské držaby. Žalobkyně se rozhodla pro [tituly před jménem] [jméno FO] a uzavřela dne 8. 1. 2019 s [tituly před jménem] [jméno FO], exekutorským kandidátem a zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvu o provedení dražby. Ve smlouvě se dohodla, jak bude naloženo s výtěžkem dražby a požadovala, aby z výtěžku dražby byl uhrazen její dluh z Dohody NZ [číslo] převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný popřel, že by rozhodné ujednání do smlouvy s exekutorem včlenil on bez vědomí žalobkyně.

5. Soud I. stupně učinil mimo jiné tato skutková zjištění:

Dne 4. 12. 2018 byl účastníky před notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] podepsán notářský zápis NZ [číslo], N [číslo] obsahující Dohodu o přistoupení k dluhu a Dohodu o zaplacení peněžitého dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti. Žalobkyně a žalovaný v této dohodě prohlásili, že mezi nimi není sporu o tom, že žalovaný jako zapůjčitel a [jméno FO], jako vydlužitel uzavřeli dne 15. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, podle které je [jméno FO] povinen vrátit žalovanému zápůjčku ve výši 17 000 EUR, a to na účet č. [č. účtu] nejpozději do 31. 12. 2018, a v případě prodlení zaplatit zákonný úrok z prodlení (v dohodě popsaný) a smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč v případě prodlení po 31. 12. 2018 a další smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení po 31. 12. 2018, která je splatná v měsíčních splátkách, vždy do každého posledního dne v měsíci, s účinností od ledna 2019 až do úplného zaplacení jistiny. Účastníci se dohodli, že žalobkyně jako přistupitel k tomuto dluhu [jméno FO] přistupuje a stává se novým dlužníkem vedle dlužníka původního a je spolu s ním zavázána společně a nerozdílně. Žalobkyně současně tento svůj solidární dluh uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej řádně a včas uhradit. Účastníci dále uzavřeli Dohodu o zaplacení penžitého dluhu se svolením k vykonatelnosti dle ust. § 274 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a § 71 písm. a) až c) zákona č. 358/1992 Sb.

Žalovaný se znal se žalobkyní přes jejího syna [jméno FO], kterého jako advokát zastupoval. Žalobkyně působila na žalovaného jako movitá žena, ona i její syn žili okázalým životním stylem, syn žalobkyně působil v advokátní kanceláři v [místo]. Žalovaný zapůjčil synovi žalobkyně v průběhu let 2017 a 2018 v hotovosti po částkách 1 000 nebo 2 000 EUR celkem částku 17 000 EUR, syn žalobkyně se však neměl přes výzvy žalovaného k vrácení zápůjček. Na základě telefonické domluvy se žalobkyně dostavila dne 2. 12. 2018 k žalovanému do jeho domu v [místo]. Tam se jí žalovaný dotázal, kdy hodlá vrátit svůj dluh ze zápůjčky ve výši 750 000 Kč (žalovaný zapůjčil žalobkyni tuto částku v březnu 2018) a informoval ji, že syn u něj má dluh ve výši 17 000 EUR. Žalobkyně dobrovolně navrhla, že synův dluh zaplatí. Žalobkyně neprojevovala žádnou bázeň nebo tíseň, její syn svůj dluh (telefonicky) potvrdil. Žalobkyně se se žalovaným domluvila na tom, že pro utvrzení splacení obou dluhů budou sepsány notářské zápisy. Žalovaný zajistil jednání u notářky [tituly před jménem] [jméno FO] na den [datum], notářské zápisy byly sepisovány přímo v kanceláři notářky. Žalobkyně do notářského zápisu NZ [číslo] sama navrhla smluvní pokuty, aby utvrdila svůj závazek vše uhradit do konce prosince 2018. Obsah notářských zápisů koncipovali účastníci společně, žalobkyně si koncepty fotila, telefonicky je několikrát konzultovala, měnila nějaké technikálie. Žalobkyně v kanceláři notářky nejevila žádnou tíseň nebo bázeň, neměla výhrady vůči sepisu notářských zápisů. Žalobkyně svůj dluh ze zápůjčky ve výši 750 000 Kč do konce prosince 2018 uhradila, dluh [jméno FO], k němuž přistoupila, ve výši 17 000 EUR, však nikoliv.

Dne 8. 1. 2019 se žalobkyně se žalovaným dostavila do kanceláře soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO]. Tohoto exekutora navrhl žalovaný, protože se s ním znal. Žalobkyně s exekutorským kandidátem [jméno FO] sepsala svobodně, bez bázně a bez výhrad smlouvu o provedení dobrovolné dražby své nemovitosti, přičemž výtěžek měl být (podle čl. VI.) vyplacen na účet žalovaného v částce, která odpovídá dluhu žalobkyně dle notářského zápisu ze dne 4. 12. 2018 NZ [číslo], N [číslo], sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO], ve výši, která bude splatná ke dni doplacení nejvyššího podání ze strany vydražitele. Dražba byla provedena a celý výtěžek ve výši 950 000 Kč byl dne 6. 5. 2019 vyplacen na účet žalovaného na úhradu dluhu žalobkyně z Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo].

Žalobkyně se dopisem ze dne 13. 1. 2021 dovolala u žalovaného neplatnosti Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo] s odkazem na ust. § 1796 o. z. a v případě, že žalovaný neakceptuje její nabídku v dopise obsaženou (aby si na úhradu dluhu ponechal 500 000 Kč a částku 450 000 Kč započetl na jiný dluh žalobkyně k vymáhaný žalovaným v exekučním řízení), vyzvala žalovaného k vrácení částky 950 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný dopis obdržel dne 19. 1. 2021, kdy na něj odmítavě zareagoval.

6. Soud I. stupně učiněná zjištění posuzoval dle ust. § 580 odst. 1, § 587 odst. 1, § 588, § 1796, § 2048, § 2051, § 2991 odst. 1, 2 o. z. Obsah právního jednání obsaženého ve formě notářského zápisu NZ [číslo] shledal jednoznačným a konstatoval, že žalobkyni se nepromlčelo právo dovolat se neplatnosti právního jednání obsaženého v notářském zápisu (z důvodů dle ust. § 580 odst. 1 o. z., dle ust. § 1796 o. z., popřípadě dle ust. § 587 odst. 1 o. z.).

7. Soud I. stupně Dohodu NZ [číslo] neposoudil jako tzv. lichevní smlouvu (tj. smlouvu při jejímž uzavírání jedna strana zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru). Neshledal hrubý nepoměr vzájemných plnění (posuzoval přitom, zda je tu nepoměr mezi zapůjčenou částkou a smluvní pokutou, které se žalovanému mělo dostat v případě prodlení; smluvní pokutu přepočetl na denní úročení ve výši cca 0,778 % denně), zohlednil přitom, že „určitý nepoměr“ vychází z toho, že „žalobkyně nehradí své závazky včas, jak slíbila“. Především však nezjistil, že by žalobkyně uzavírala Dohodu NZ [číslo] včetně ujednání o smluvních pokutách v jakékoliv tísni, rozumové slabosti, nezkušenosti, lehkomyslnosti, závislosti nebo rozrušení. Připomněl, že pokládal za věrohodné výpovědi svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], že naopak výslech svědka [jméno FO] pokládal za nevěrohodný, v důsledku toho se přiklonil k verzi události popisované žalovaným v jeho účastnickém výslechu. Zejména svědkyně [jméno FO] uvedla, že žalobkyně jednala rozumně, chápala význam přijatých ujednání, vše si ještě ověřovala a konzultovala, nevykazovala žádné známky rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti, nevznášela výhrady, nepůsobila rozrušeně a k podpisu přistoupila dobrovolně a bez nátlaku. Soud I. stupně v této souvislosti podotkl, že žalobkyně disponovala větším majetkem, zejména v nemovitostech, a i když mohla být v daném okamžiku bez většího množství hotovosti, nemohlo u ní jednání zavdat obavy z ohrožení ekonomické existence její nebo její rodiny.

8. Z dokazování pak nevyplynulo, že by žalobkyně byla k předmětnému právnímu jednání nucena jakoukoliv pohrůžkou tělesným či duševním násilím nebo jinou bezprávnou či nemravnou pohrůžkou či jednáním, soud I. stupně tedy neshledal ani neplatnost ve smyslu ust. § 587 odst. 1 o. z. a ust. § 580 odst. 1 o. z. V rozporu s dobrými mravy neshledal ani ujednání o smluvní pokutě – z důvodu nepřiměřené výše smluvní pokuty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). Přestože výše smluvní pokuty již za 4 měsíce od počátku prodlení přesáhla výši jistiny nepovažoval smluvní pokutu za nepřiměřenou s ohledem na další okolnosti – jednalo se o dlouhotrvající dluh po splatnosti, žalobkyně se dobrovolně rozhodla jej uhradit vedle svého jiného dluhu, který byl rovněž téměř 9 měsíců po splatnosti, konečná výše smluvní pokuty byla způsobena trvajícím prodlením žalobkyně. Konečně neshledal ani možnost moderace smluvní pokuty dle ust. § 2051 o. z., která přichází v úvahu, dokud právo na zaplacení smluvní pokuty nezaniklo. Vzhledem k tomu, že došlo k zániku práva na zaplacení smluvní pokuty jeho splněním (výplatou výtěžku zpeněžení nemovitostí žalobkyně v exekutorské dražbě na účet žalovaného), nelze již k moderaci soudem přistoupit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. 5 Cmo 156/2005).

9. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přiznal úspěšnému žalovanému proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 165 044 Kč. Tato částka představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a státem vychází z ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice státem vynaložené náklady řízení ve výši 4 301,20 Kč. Tato částka představuje svědečné přiznané svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Navrhla, aby odvolací soud po zopakování/doplnění dokazování napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude vyhověno, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že se ztotožnil se skutkovou verzí žalovaného, tedy že žalobkyně nebyla při sepisu notářského zápisu NZ [číslo] v tísni, nebyla k sepisu přinucena a že se vše odehrálo dle její vůle, tak jak si přála, přičemž se sama účastnila určení obsahu notářského zápisu, sama údajně navrhla (minimálně dobrovolně odsouhlasila) smluvní pokuty, a následně též údajně sama (bez intervence žalovaného) zadala [jméno FO], aby výtěžek dražby byl vyplacen žalovanému. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy nelogicky a tendenčně, nebral v úvahu všechny skutečnosti, které zjistil. Protože se mu jevila věrohodnou výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO] a nevěrohodnou výpověď svědka [jméno FO], prohlásil za spíše věrohodnější výpověď žalovaného mechanicky tedy „věrohodnost“ svědků přenesl na „věrohodnost“ účastníků řízení a dále na listinné důkazy – SMS/[aplikace] komunikaci mezi žalobkyní a jejím synem a zejména mezi mezi synem žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně vypověděla, že byla k přistoupení k dluhu „přinucena“ tíhou sdělení žalovaného dne 2. 12. 2018, kdy jí tento avizoval „východní konexe“ pro vymáhání dluhů, přičemž žalovaný znal rodinu jejího syna včetně malých dětí, a sděloval jí, že syn může být odsouzen na 6 let odnětí svobody. Žalobkyně předložila stěžejní důkaz k tomuto svému tvrzení, a to SMS zprávu žalovaného ze dne 14. 11. 2018, kdy žalovaný sám synovi žalobkyně psal, že pokud mu dluh nebude uhrazen, bude „zrůdit“ všude, včetně u něj doma a včetně maminky. Žalovaný tedy výslovně předem avizoval, jak si bude počínat, a avízo se naprosto shoduje s tím, co žalobkyně tvrdí a vypověděla. Soud důkaz předmětnou zprávou odmítl procesně unikátním způsobem. Žalovaný komunikaci nepopřel, nýbrž jeho právní zástupce uvedl, že pravost komunikace nemůže na místě verifikovat. Soud se žalovaného při jeho výslechu ani neptal, zda zprávu potvrzuje za pravou či zda pravosto vylučuje. Žalobkyně přesvědčena, že pokud by žalovaný tuto zprávu nenapsal, kategoricky by to vyloučil. Žalobkyně pak nikdy nebyla poučena, že by svá tvrzení v jakémkoliv ohledu neunášela (dle ust. § 118a o.s.ř.), a ve vztahu k pravosti a autenticitě dané zprávy soud I. stupně nikdy nevyslovil, ani nenaznačil jakoukoliv pochybnost. Nepřezkoumatelná (nelogická) je i úvaha, že se soudu jevil jako nevěrohodný svědek [jméno FO], pak nutně musí být nevěrohodné (falešné) veškeré komunikace, jichž byl účastníkem. V rozsudku schází jakákoliv úvaha, proč by tomu tak mělo být v komunikaci žalobkyně se synem ze dne 2. 12. 2018; žalobkyně zde zcela autenticky sděluje svému synovi dojmy ze schůzky se žalovaným, z této zprávy je zcela zřetelná její obava o život syna a jeho rodiny.

13. Žalobkyně vyjádřila pochybnost i ohledně věrohodnosti výpovědi svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Je zcela vyloučeno, že by sama žalobkyně dala exekutorovi pokyn peníze vyplácet dle daného notářského zápisu, natož aby znala číslo účtu žalovaného. Je rovněž záhadou, proč byl při sepisu dohody s exekutorem přítomen žalovaný, pokud bylo vše svobodnou vůlí žalobkyně. Svědek [jméno FO] pak nedokázal nijak vysvětlit, jak exekutorský úřad při výplatě výtěžku zpeněžení nemovitostí žalobkyně zjistil, jakou konkrétní částku má na účet žalovaného uhradit, tj. zda dluh podle uvedeného notářského zápisu trvá a v jaké výši. Pokud tuto informaci nesdělila exekutorovi žalobkyně, musel s ním komunikovat žalovaný. Soud I. stupně rovněž opomněl provést důkaz spisem exekutora, kde se musí nacházet listiny o tom, kdo, kdy a jak v tomto smyslu s exekutorem komunikoval. I svědkyně [jméno FO], ačkoliv svůj výslech uvedla tím, že si nic nepamatuje a dělá 2000 notářských zápisů ročně, si po šesti letech až nápadně přesně a bez dotazu vzpomínala jen na konkrétní okolnosti, které potřeboval žalovaný slyšet, tj. zda a kolikrát chodila žalobkyně na chodbu, jak dlouho sepis trval, že právě tento nebyl předpřipraven apod. Zásadní však je, že byť žalobkyně před notářkou nemusela vykazovat znaky tísně, neznamená to, že v tísni nebyla.

14. Pokud soud I. stupně uvádí, že žalobkyně se nemohla cítit v tísni, protože měla velké majetkové zázemí, minul tím podstatu tvrzení žalobkyně. Tato vůbec netvrdí, že byla v tísni hospodářské, tvrdí, že se bála o své blízké, situce vnímala jako bezvýchodnou, cítila se být přinucena podepsat, co si žalovaný nadiktuje. I při posuzování hrubého nepoměru plnění v předmětném právním jednání soud I. stupně pochybil. V Dohodě NZ [číslo] je nápadný a hospodářsky iracionální, nepoměr plnění. Žalobkyně právním jednáním ničeho nezískala, naopak se měla pouze stát dlužníkem, aniž by za „přistoupení“ čehokoli obdržela. Soud I. stupně se mylně zabýval až následným stavem, kdy žalobkyně již byla v dlužnickém postavení. Za normálních okolností by takovýmto způsobem k dluhu syna nikdy nepřistoupila. Pokud by chtěla dluh svého syna uhradit, nepotřebovala se k tomu stát dlužníkem, natož se zavazovat k absurdním smluvním pokutám. Na úhradu by ovšem musela mít prostředky, které neměla. Do dlužnického postavení žalobkyně nevstoupila dobrovolně, nýbrž do něj byla žalovaným vmanipulována. Pokud tíseň vyvolal sám žalovaný a této využil (přesně jak zprávou ze dne 14. 11. 2018 avizoval) k získání plnění hrubě nepoměrnému protiplnění (k získání nového – bonitního dlužníka za žádné protiplnění), pak se jedná o názorný příklad, který lze pod ustanovení § 1796 o. z. subsumovat.

15. Žalobkyně se neztotožňuje ani s tím, že nelze moderovat smluvní pokutu, která byla zaplacena. I kdyby závazek zajištěný smluvní pokutou existoval, tak platební instrukce byla (do dohody o exekutorské dražbě) nadiktována a vnucena žalovaným. Pokud snad k plnění na onen dluh došlo, pak ne dle vůle žalobkyně, nýbrž opět v důsledku diktátu žalovaného. Za takové situace dle názoru žalobkyně nelze nepřiměřenost zhojit „splněním“. Nepřiměřenost shodně formulované smluvní pokuty (obsažené v jiné dohodě o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným jako zapůjčitelem a žalobkyní jako vypůjčitelem) ostatně konstatoval Krajský soud v [místo] v jiném sporu účastníků (za přiměřený celkový sankční mechanismus za prodlení označil sumu 20 % ze zápůjčky ročně). Závěr soudu I. stupně neodpovídá ani judikatuře Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3194/18 a sp. zn. I. ÚS 523/07), podle které je sankce za prodlení (smluvní úrok z prodlení) ve výši 0,5 % denně a vyšší zcela protiústavní a je dokonce důvodem pro zastavení exekuce. V této věci činila sankce za prodlení 0,78 % denně.

16. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Měl za to, že soud I. stupně důkazy hodnotil způsobem přezkoumatelným a využil procesně správných postupů. Žalovaný znovu poukázal na to, že postupy žalobkyně a jejího syna jsou vůči němu realizovány s nepoctivým úmyslem. Žaloba směřuje ke zjevnému zneužití práva a poškození žalovaného. Se synem žalobkyně má špatné zkušenosti řada dalších osob, nevyjímaje rejstříkový Městský soud v Praze. Syn žalobkyně čelí několika trestním stíháním pro podvodná jednání, dne 3. 10. 2024 byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání pěti let (potvrzují rozsudek byl vydán Vrchním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], odsuzující rozsudek Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]). Svědek byl souzen již popáté a zřejmě bude odsouzen znovu. Je tedy zjevné, že svědek [jméno FO] je morálně nezachovalý, a to se nepochybně promítá do hodnocení věrohodnosti jeho výpovědi. Žalovaný zopakoval, že rodina [jméno FO] (žalobkyně a její syn) krátkodobé zápůjčky od žalovaného přetavili ke svému dlouhodobému použití. Žalobkyně svou první zápůjčku ve výši 750 000 Kč užívala po libosti více jak 10 měsíců, syn žalobkyně obdobně od března 2018 do května 2019, tj. 15 měsíců. Délka prodlení byla závislá zejména na neochotě žalobkyně, jinak velmi bohaté osoby (disponuje majetkem v řádech desítek milionů korun a je podnikatelka v rámci [podezřelý výraz] s výdělkem ve stovkách tisíc korun měsíčně), vrátit svůj dluh stejně jako dluh svého syna, ke kterému přistoupila. Žalobkyně při sepisu notářského zápisu, jak vypověděla morálně zachovalá notářka, nejevila ani známky tísně, bázně, ani neprojevila vnější výhradu, která by směřovala k tomu, že nechce notářské zápisy sepsat a dohody v nich uvedené uzavřít. Patrně tedy jde ze strany žalobkyně o účelová tvrzení, což se jeví jako nejpravděpodobnější.

17. Po seznámení s dále uvedeným právním názorem odvolacího soudu při jednání odvolacího soudu žalovaný zdůraznil, že žaloba je zjevným zneužitím práva a směřuje k poškození žalovaného.

18. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiných než odvolatelkou uvedených důvodů.

19. Oproti odvolatelce zastává odvolací soud názor, že pro rozhodnutí ve věci není (z důvodu hospodárnosti) třeba v odvolacím řízení opakovat soudem I. stupně provedené důkazy, případně provést další žalobkyní navržené důkazy, které soud I. stupně neprovedl. Důvodnost žaloby totiž jednoznačně plyne již z těch zjištění soudu I. stupně, které žádná strana nezpochybňuje. V daném případě není třeba zjišťovat, zda je pravdivé tvrzení žalobkyně, že Dohodu o přistoupení k dluhu NZ [číslo] podepsala v obavách o rodinu, které žalovaný vyvolal a kterých zneužil, či přímo pod nátlakem ze strany žalovaného (taková zjištění by implikovala neplatnost právního jednání ve smyslu ust. § 1796 o. z. či ust. § 587 odst. 1 o. z., jíž se žalobkyně dovolala).

20. Z písemné Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo] pro žalobkyni neplynul žádný závazek vůči žalovanému, protože žalobkyně v této dohodě přistoupila k dluhu [jméno FO], který neexistoval. [jméno FO], který učinili žalobkyně a žalovaný v Dohodě „nesporným“, totiž neodpovídá žádnému skutečnému dluhu [jméno FO] vůči žalovanému. Tehdy existující dluh [jméno FO] vůči žalovanému, jak plyne ze zjištění soudu I. stupně (které v tomto směru vychází z výpovědi samotného žalovaného), byl „kumulovaný“ dluh z množství blíže neurčených zápůjček poskytnutých žalovaným [jméno FO] v letech 2017-2018 v hotovosti po částkách 1 000 až 3 000 EUR. Zápůjčky byly v době sepisu notářského zápisu splatné (žalovaný [jméno FO] v minulosti vyzval k vrácení zápůjček) a celková suma zápůjček činila 17 000 EUR. V Dohodě o přistoupení dluhu NZ [číslo] žalobkyně přistoupila k povinnosti [jméno FO] vrátit žalovanému poskytnutou zápůjčku ve výši 17 000 EUR nejpozději do 31. 12. 2018 plynoucí z (reálné) smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 3. 2018 (viz ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce). Sám žalovaný ve své výpovědi (a tvrzeních) tedy vyvrátil pravdivost popisu skutečností, na nichž se zakládá dluh [jméno FO], k němuž žalobkyně v písemné Dohodě NZ [číslo] přistoupila. Tím byla vyvrácena i domněnka existence solidárního dluhu žalobkyně vůči žalovanému, založená uznávacím prohlášením obsaženým rovněž v notářském zápisu (§ 2053 o. z.).

21. Skutečnost, že žalobkyně „přistoupila“ v notářském zápise NZ [číslo] k fiktivnímu dluhu [jméno FO] dobře ilustruje i soudem I. stupně učiněné zjištění (rovněž vycházející z především z výpovědi samotného žalovaného), že splatnost zápůjčky ve výši 17 000 EUR ([jméno FO]) do 31. 12. 2018 a povinnost ([jméno FO]) zaplatit smluvní pokuty za prodlení s vrácením zápůjčky po tomto datu byly dohodnuty v kanceláři notářky mezi žalovaným a žalobkyní, nikoliv v minulosti mezi žalovaným a dlužníkem ze zápůjčky [jméno FO].

22. Žalobkyně se tedy na základě formálně bezvadné Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo] ve smyslu ust. § 1892 odst. 1 o. z. nestala dlužníkem žalovaného vedle původního dlužníka [jméno FO], neboť dluh [jméno FO] popsaný v Dohodě NZ [číslo] nemohl být založen ujednáním žalobkyně a žalovaného při sepisu notářského zápisu.

23. Protože podle zjištění soudu I. stupně (které vychází z textu písemné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a soudním exekutorem o provedení dobrovolné dražby nemovitosti žalobkyně) žalobkyně prostřednictvím soudního exekutora dne 6. 5. 2019 zaplatila žalovanému částku 950 000 Kč právě na úhradu svého závazku z Dohody o přistoupení k dluhu NZ [číslo], jde v případě úhrady této částky o plnění bez právního důvodu. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení toho, co žalovanému takto plnila, v souladu s ust. § 2993 věta první o. z. Podle tohoto ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Splatnost závazku žalovaného vrátit žalobkyni částku 950 000 Kč přijatou dne 6. 5. 2019 nastala dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele – žalobkyně, tj. bez zbytečného odkladu (první den) po doručení výzvy žalobkyně ze dne 13. 1. 2021. Výzvu žalovaný jistě obdržel dne 19. 1. 2021, kdy na ni reagoval. Od 21. 1. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1969 o. z. a žalobkyně má od tohoto data do zaplacení právo požadovat na žalovaném úrok z prodlení z dlužné částky v souladu s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve spojení s usnesením ze dne 19. 12. 2024 dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 950 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 1. 2021 do zaplacení. Toliko ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení z přisouzené částky za dobu dřívější byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný.

26. Odvolací soud neshledal, že by podaná žaloba byla zjevným zneužitím práva a nárok žalobkyní uplatněný by proto neměl požívat právní ochrany ve smyslu ust. § 8 o. z. „Špatné zkušenosti“ žalovaného se synem žalobkyně ev. špatná platební morálka samotné žalobkyně či osoby se žalobkyní personálně propojené (svěřenský fond [název]) u jiných dluhů vůči žalovanému s předmětem projednávaného sporu přímo nesouvisí. Odvolací soud také nijak nezpochybňuje vznik „kumulovaného“ dluhu [jméno FO] vůči žalovanému ze zápůjček poskytovaných v hotovosti v průběhu let 2017-2018, protože však nejde o zápůjčky poskytnuté samotné žalobkyni, nelze pokládat za nemravné, že žalobkyně na žalovaném žádá (poté, co žalovaný odmítl nabídku smírného řešení) vrácení plnění, na které žalovanému nevznikl právní nárok. Nutno připomenout, že žalovaný od žalobkyně neprávem získal plnění v částce převyšující dvojnásobek „kumulovaného“ dluhu jejího syna, a to dluhu prokazatelného (a standardní cestou vymahatelného) jen velmi obtížně.

27. Konečně je třeba dodat k námitce žalovaného (vznesené v průběhu řízení z opatrnosti), že žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení není promlčen. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Žalobkyně mohla nejdříve nabýt vědomost o nastalém bezdůvodném obohacení nejdříve dne 6. 5. 2019, kdy k bezdůvodnému obohacení (výplatě částky 950 000 Kč žalovanému prostřednictvím soudního exekutora) vůbec došlo. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) tedy nepochybně před podáním žaloby v této věci (dne 5. 5. 2022) nemohla uplynout a běh promlčecí lhůty byl zahájením tohoto řízení jistě zastaven (§ 648 o. z.).

28. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k nákladům státu ve spojení s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.) a uložil žalovanému, který byl úspěšný toliko v nepatrné části, povinnost nahradit žalobkyni i státu jimi vynaložené náklady v plné výši.

29. Žalobkyni přiznaná částka 293 550 Kč zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 47 500 Kč, zaplacený soudní poplatek z odvolání výši 47 500 Kč a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 5. 12. 2022, účast při jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne 15. 5. 2023, účast při jednání soudu dne [datum], které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo 4 hodiny, sepis vyjádření ze dne 12. 8. 2024, sepis vyjádření ze dne 22. 8. 2024, účast na jednání soudu dne [datum], sepis odvolání včetně doplnění, účast na jednání odvolacího soudu) po 12 100 Kč dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky, 15 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 1 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.

30. Částka 4 301,20 Kč, která byla přiznána na nákladech České republice, představuje pravomocně přiznané svědečné.