pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 1 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení další částky [částka] s týmž příslušenstvím, a žalované uložil povinnost (III.) nahradit žalobkyni náklady řízení [částka] a (IV.) na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 uhradit soudní poplatek z žaloby [částka].

2. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky celkem [částka] (se zákonným úrokem z prodlení) jako náhrady bezdůvodného obohacení, jehož se žalované dostalo na úkor úpadce [právnická osoba], když jí jednatel úpadce [jméno] [příjmení] vyplatil z pokladny úpadce v období mezi [datum] a [datum] třinácti částkami bez právního důvodu celkem [částka].

3. Žalovaná společnost se žalobě bránila s tím, že všechny platby byly uskutečněny na základě existujících titulů k plnění, a kromě toho namítla promlčení uplatněných nároků – plateb uskutečněných do [datum] a od [datum].

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobu zamítl ohledně částky [částka] (10. platba uskutečněná dne [datum]) na základě zjištění, že se jednalo o úhradu nájemného a služeb poskytovaných s užíváním pronajatých prostor. U dalších plateb nevzal za prokázané, že byly poskytnuty jako opodstatněné plnění. Zamítl však žalobu také ohledně plateb 1. - 3., které byly uskutečněny [datum] a [datum], neboť na ty se vztahovala objektivní čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obchodního zákoníku, a promlčecí doba k jejich uplatnění tak uplynula [datum], resp. [datum]. Ohledně plateb uskutečněných po [datum] námitku promlčení důvodnou neshledal s tím, že žalobkyně se nemohla o těchto nárocích dozvědět dříve, než byla ustanovena insolvenční správkyní úpadce. Ve zbývající části žalobě vyhověl a podle výsledku řízení přiznal žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení a žalované uložil povinnost zaplatit soudní poplatek, od jehož úhrady byla žalobkyně osvobozena ze zákona.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti vyhovujícímu meritornímu rozhodnutí a závislým výrokům o nákladech řízení a úhradě soudního poplatku. Argumentovala tím, že soud I. stupně neprovedl jí navržené důkazy, takže skutkový stav zjistil neúplně a nesprávně, a trvala na tom, že všechny platby byly provedeny na základě konkrétního právního důvodu. Kromě toho zopakovala i námitku promlčení s tím, že i event. nároky z plateb učiněných po [datum] by byly promlčeny, neboť tříletá subjektivní promlčecí doba pro vydání bezdůvodného obohacení mohla začít běžet podle § 621 o. z., když měl ochuzený možnost se dozvědět o tom, že došlo na jeho úkor k bezdůvodnému obohacení a kdo je povinen jej vydat, a podle ustálené judikatury NS ČR se právnická osoba dozví o vzniku škody, kterou jí měl způsobit statutární orgán, tehdy, když se o této škodě dozví nebo může dozvědět jiná osoba oprávněná vůči statutárními orgánu tuto škodu uplatňovat. V projednávané věci měl úpadce kromě jednatele [jméno] [příjmení] také dalšího jednatele se samostatným oprávněním jednat, a to [jméno] [příjmení], který nebyl s druhým jednatelem nijak spřízněn a jako druhý z jednatelů byl rovněž odpovědným za vedení účetnictví a sledování stavu majetku a závazků společnosti; ten se takto mohl o uskutečněných platbách dozvědět vzápětí po tom, co byly realizovány, a od té doby u každé z nich začala plynout promlčecí doba k uplatnění případného nároku na náhradu bezdůvodného obohacení. Zdůraznil v této souvislosti, že ochuzeným by nebyla žalobkyně, ale úpadce, počátek běhu subjektivní promlčecí doby je proto nutno poměřovat tím, kdy se o (tvrzeně neopodstatněných) platbách mohl dozvědět (prostřednictvím druhého jednatele) úpadce. S tím navrhl, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích napadených odvoláním zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně opodstatněné. Neshledal však důvod pro zrušení napadené části rozsudku a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení před soudem I. stupně, neboť po nikoli rozsáhlém doplnění dokazování mohl ve věci rozhodnout sám. Odvolacím návrhem na zrušení napadené části rozsudku při tom ve smyslu § 221a o. s. ř. nebyl vázán.

7. Odvolací námitky žalované jsou opodstatněné, pokud jde o promlčení nároku na vrácení plateb uskutečněných po [datum]. Nárok na vrácení těchto plateb jako bezdůvodného obohacení se promlčel podle § 621 ve spojení s § 629 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. v tříleté promlčecí lhůtě, která počala běžet, když úpadce zjistil, resp. objektivně mohl a měl zjistit, že k bezdůvodnému obohacení na jeho úkor došlo. Počátek promlčecí lhůty nelze dovozovat ode dne, kdy se mohla o bezdůvodném obohacení dozvědět insolvenční správkyně, jak chybně uvažoval soud I. stupně, neboť insolvenční správkyně nebyla tím, na jehož úkor mohlo bezdůvodné obohacení vzniknout – tímto ochuzeným je (byl by) úpadce, jehož majetek se tvrzenými úkony zmenšil. Odvolatelka správně poukázala na judikaturu, podle níž se právnická osoba dozví, že na jejím majetku došlo jednáním statutárního orgánu ke škodě, tehdy, když se o této škodě dozví nebo měla možnost dozvědět jiná osoba oprávněná vůči statutárnímu orgánu (škůdci) uplatnit nárok na náhradu této škody. Protože soud I. stupně v tomto smyslu neuvažoval a dokazování nevedl, ačkoli žalovaná tuto námitku vznesla již v řízení před ním - nejedná se proto o v odvolacím řízení nepřípustnou novotu - odvolací soud doplnil dokazování listinami z obchodního rejstříku k prokázání skutečností tvrzených odvolatelkou. Z těch zjistil, že úpadce měl v rozhodné době ([číslo] – 2014) dva jednatele s oprávněním samostatného jednání, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; podle obsahu listin založených ve sbírce a ve veřejně dostupných listinách insolvenčního rejstříku nelze mít za to, že by tyto dvě osoby jednaly ve shodě, když [jméno] [příjmení] na funkci jednatele rezignoval písemným prohlášením ze dne [datum] a proti společnosti [právnická osoba] (úpadce) podal insolvenční návrh, jemuž (jakož i jeho odůvodnění) [jméno] [příjmení] čelil obrannými námitkami. Žalobkyně netvrdila, tím spíše neprokazovala, že [jméno] [příjmení] nebyl osobou oprávněnou za společnost [právnická osoba] uplatňovat vůči jejímu jednateli [jméno] [příjmení] nárok na vrácení částek, které měly být vyplaceny žalované bez právního důvodu, a z listin dostupných ve veřejných rejstřících se takové zjištění nepodává. Argument žalované, že takto měl [jméno] [příjmení] možnost zjistit tvrzeně neoprávněné platby okamžitě, takže subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku začala běžet v den jejich uskutečnění, nelze z praktického hlediska akceptovat; nicméně i s poskytnutím jisté časové rezervy, již lze považovat za rozumný limit pro zjištění, že z účtu či pokladny společnosti odešly platby, které nelze považovat za důvodné – možno uvažovat cca 1 měsíc - je zřejmé, že k promlčení nároků na platby uskutečněné po [datum] došlo. Poslední platba se uskutečnila [datum], při časové benevolenci (1 měsíc) poskytnuté druhému jednateli pro zjištění o ní začala subjektivní promlčecí doba běžet [datum] a její běh skončil [datum], přičemž žaloba byla podána [datum]. Pokud se druhý jednatel o hospodaření společnosti a stav prostředků v pokladně nezajímal, popř. jim nevěnoval dostatečnou pozornost, takže (tvrzeně) neopodstatněné platby nezjistil, nemůže to mít na běh promlčecí doby vliv. Pro určení počátku běhu promlčecí doby je relevantní, že možnost zjistit tento úbytek majetku společnosti objektivně měl, a zjistit je tedy mohl.

8. Odvolací soud vzhledem k výše vysvětlenému podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený vyhovující výrok rozsudku v rozsahu částky [částka] (součet plateb uskutečněných v r. 2014 - 30. 1., 18. 2., 30. 4., 20. 5. a [datum]) změnil tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá, neboť i tyto nároky jsou s ohledem na výše vysvětlené promlčeny.

9. Pokud jde o čtyři platby uskutečněné [datum] ([částka] a [částka]) a [datum] ([částka] a [částka]), odvolací soud se ztotožňuje se zjištěním soudu I. stupně, že u žádné z nich nebyl prokázán právní důvod, který by opodstatňoval poskytnuté finanční plnění. Odvolací argument žalované, že všechny platby byly řádně zahrnuty do účetnictví úpadce a že soud I. stupně pochybil, když tomu odpovídající žalovanou navržené důkazy neprovedl, nelze považovat za relevantní. Skutečnost, že úpadce zanesl provedené platby do účetnictví, není a nemůže být důkazem o tom, že se jednalo o platbu za reálně poskytnuté plnění. To žalobkyně od samého počátku řízení namítala a žádala, aby žalovaná prokázala, že takové plnění měla skutečně k dispozici a úpadci také fakticky předala či poskytla, žalovaná však tuto zásadně relevantní skutečnost neprokázala. Soud I. stupně proto nepochybil, když v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Z uvedeného důvodu odvolací soud vyhovující výrok rozsudku v rozsahu částky [částka] (součet čtyř zmíněných plateb) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., potvrdil.

10. Protože odvolací soud částečně měnil rozsudek soudu I. stupně, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl nově o nákladech řízení před soudem I. stupně a o nákladech řízení odvolacího, jakož i o povinnosti žalované zaplatit poměrnou část soudního poplatku z žaloby.

11. Žalobkyně u soudu I. stupně uspěla z celkově požadovaných [částka] v částce [částka], což je 20,4 %. Neuspěla tedy v 79,6 %, a je proti povinna nahradit žalované poměrnou část (rovnou rozdílu procesního úspěchu a neúspěchu), tj. 59,2 % jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalované před soudem I. stupně tvoří odměna za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, jednání [datum], písemné podání ve věci [datum] a [datum], účast při jednání [datum]) při výši odměny [částka] za úkon, k níž náleží 6x paušální náhrada hotových výdajů [částka] a částka odpovídající 21% DPH, celkem tedy [částka], z toho 59,2 % k náhradě činí [částka].

12. Předmětem odvolacího řízení byla již jen částka [částka], z níž žalovaná jako odvolatelka uspěla v [částka] (76,5 %) a neuspěla pro [částka] (23,5 %). Odvolatelka má proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení ve výši 53 % Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast při odvolacím jednání) v částce [částka] za každý, k nimž náleží dvakrát paušální náhrada hotových výdajů a 21% DPH, jakož i zaplacený soudní poplatek z odvolání [částka]; celkem tedy částka [částka], z toho 53 % je [částka]. Takto je současně tímto písemným vyhotovením rozsudku zkráceným postupem odpovídajícím § 164 věta druhá o. s. ř., opraven chybný výpočet částky náhrady nákladů odvolacího řízení, jak byly vyčísleny ve vyhlášeném rozsudku.

13. Změna výše přisouzené částky našla pak také výraz ve změně výše poměrné části soudního poplatku, kterou je žalovaná povinna zaplatit adekvátně té části rozsudku, v níž byla žaloba proti ní důvodná. Jinak byl výrok o povinnosti žalované zaplatit (část) soudního poplatku z žaloby jako věcně správný potvrzen.