pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (I.) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a (II.) uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce [částka].

2. Rozsudek vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a rozvedeno bylo rozsudkem ze dne [datum], pravomocným dnem [datum]. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] smlouvu o stavebním [anonymizováno] a [datum] smlouvu o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně se domáhala žalované částky jako vypořádání závazku z [anonymizováno], který byl využit na rekonstrukci společného bytu účastníků, s tím, že do doby uzavření manželství naspořila [částka], po rozvodu manželství uhradila na splátkách [částka] a zůstatek [anonymizováno] ke dni [datum] činil [částka]; žalovaná částka je součtem těchto dílčích položek. Soud I. stupně však žalobu důvodnou neshledal. Poukázal na to, že účastníci uzavřeli manželství [datum] a podle § 143 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. společné jmění manželů tvořil majetek nabytý některým z manželů nebo jimi společně za trvání manželství (s výjimkou zákonem vyjmenovaných případů) a závazky, které vznikly některému z manželů nebo oběma společně za trvání manželství. Poukázal na to, že [anonymizováno] o [anonymizováno] podle § 497 obch. zák. má konsenzuální charakter, stává se tedy perfektní uzavřením smlouvy bez ohledu na to, kdy budou úvěrové prostředky použity, a že k uzavření smlouvy o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova] došlo [datum], tedy před uzavřením manželství, přičemž žalobkyně netvrdila (tedy ani neprokazovala), že by žalovaný k jejímu závazku ze smlouvy přistoupil. S tím soud I. stupně uzavřel, že závazek ze smlouvy o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] nepatří do společného jmění manželů, a nelze jej proto vypořádat v rámci žaloby na vypořádání [anonymizováno].

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž soudu I. stupně vytknula tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně uvedla, že soud I. stupně nevyhodnotil správně povahu závazku z [anonymizováno], který byl nepochybně závazkem společným, protože byl poskytnut manželům za trvání manželství, přestože se tak stalo na základě smlouvy uzavřené před sňatkem. Namítla také, že soud I. stupně se v řízení nevypořádal se zjištěním, že prostředky z [anonymizováno] byly použity na výlučný majetek žalovaného (což má za prokázané), takže žalobkyně má nárok na náhradu tohoto plnění. S tím navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že v plném rozsahu žalobě vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně poukázal na to, že od počátku řízení namítal, že závazek ze smlouvy o [anonymizováno] nemůže být součástí [anonymizováno] a předmětem jeho vypořádání, protože tuto smlouvu uzavřela žalobkyně ještě před uzavřením manželství. Zopakoval také námitku, že žalobkyni nemůže svědčit tvrzený nárok ani z jiného důvodu, např. jako bezdůvodné obohacení, neboť finanční prostředky sice byly užity na rekonstrukci bytu, tu ale realizoval žalovaný se svým otcem svépomocí, takže nakupovali jenom materiál, a dále na nákup zařizovacích předmětů – kuchyňské linky včetně spotřebičů, sedačky a pod, které pak účastníci užívali společně a z nichž některé zanikly a některé si vzala žalobkyně, aniž žalovaný žádal vypořádání jejich hodnoty. Uvedl, že se nemohl na úkor žalobkyně obohatit, když splátky [anonymizováno] platil již v době před uzavřením manželství on a žalobkyně užívala jeho byt, aniž na to finančně přispívala, a po uzavření manželství byl úvěr – výlučný závazek žalobkyně - splácen z prostředků náležejících do společného jmění. Zdůraznil, že bez ohledu na právní kvalifikaci vztahů považuje s ohledem na částečné vypořádání společného jmění smírem (ohledně motorových vozidel) za spravedlivý závěr, že účastníci nemají vůči sobě žádné nároky. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku a požádal o náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.). Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Soud I. stupně se věcí zabýval velmi pečlivě a své úvahy, jimiž se řídil při rozhodnutí o věci, popsal konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě v odůvodnění rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost písemného vyhotovení vlastního rozhodnutí odkázat. Doplní k němu následující.

7. Žalobkyně se domáhala přiznání žalované částky jako úhrady na vypořádání společného jmění manželů v řízení zahájeném žalobou na vypořádání [anonymizováno]. V žalobě uvedla (mimo jiné), že účastníci si za trvání manželství založili [anonymizována dvě slova] u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za účelem rekonstrukce bytu ve vlastnictví žalovaného, a že úhrady zaplacené ze společných prostředků za trvání manželství je třeba zohlednit při vypořádání [anonymizováno] jako vnos (investici) na výlučný majetek žalovaného. Toto její tvrzení hned na počátku řízení žalovaný zpochybnil s tím, že smlouvu o stavebním [anonymizováno] uzavřela žalobkyně ještě za trvání manželství a také smlouvu o [anonymizováno], který si žalobkyně vzala na základě této smlouvy, uzavřela ještě před sňatkem. Provedenými listinnými důkazy pak bylo výše uvedené tvrzení žalobkyně bez jakýchkoli pochybností vyvráceno.

8. Protože v odůvodnění rozsudku se nachází údaj nekorespondující listinnému důkazu (odst. 8) a některé skutečnosti tvrzené žalobkyní, např. čerpání prostředků z [anonymizováno] za trvání manželství, nebyly předmětem dokazování, odvolací soud zopakoval důkaz žádostí žalobkyně z [datum] a dalšími listinami týkajícími se uzavření smlouvy o stavebním [anonymizováno] a o [anonymizována dvě slova] z něj, jakož i čerpání úvěrových prostředků. Z nich učinil následující, pro věc relevantní zjištění:

-) žalobkyně dne [datum] požádala [anonymizována dvě slova] spořitelnu o uzavření smlouvy o stavebním [anonymizováno] s cílovou částkou [částka] (Návrh na uzavření smouvy o stavebním [anonymizováno], jak vyznačeno křížkem v záhlaví formuláře, došlý [anonymizováno] dne [datum])

-) dne [datum] požádala žalobkyně o navýšení cílové částky na [částka] (Návrh na zvýšení cílové částky, jak vyznačeno křížkem v záhlaví formuláře, došlý [anonymizováno] [datum])

-) dne [datum] uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] smlouvu o [anonymizována dvě slova] do výše [částka] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova] do výše [částka] s účelovým určením„ údržba, změna bytu“ a ujednáními o podmínkách čerpání prostředků ([anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova] z [datum])

-) částka [částka], již [anonymizováno] spořitelna poskytla žalobkyni podle smlouvy, byla vyčerpána třemi platbami, označenými na výpisu z účtu jako [datum] úhrada za meziúvěr ve výši [částka], [datum] čerpání [anonymizováno] [částka] a [datum] čerpání [anonymizováno] [částka] (výpis z účtu)

-) [datum] byla dlužná částka na [anonymizováno] ve výši [částka] uhrazena úvěrem poskytnutým žalobkyni pro tento účel podle smlouvy z [datum] a nedoplatek na [anonymizováno] ve výši [částka] pak byl uhrazen platbou označenou [jméno] [příjmení] (výpis z účtu, [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ze [anonymizována dvě slova] z [datum]).

9. Z výše uvedeného vyplývá bez jakýchkoli pochybností, že žalobkyně uzavřela smlouvu o stavebním [anonymizováno] i smlouvu o [anonymizována dvě slova] ještě před uzavřením manželství (sňatek [datum]), takže závazky z těchto smluv byly osobními závazky samotné žalobkyně. Právním důsledem tohoto zjištění je pak závěr právě opačný, než v žalobě dovozovala (na základě nepravdivého tvrzení o uzavření smlouvy o stavebním [anonymizováno] za trvání manželství) žalobkyně – totiž nikoli povinnost žalovaného uhradit v rámci vypořádání [anonymizováno] vnos z úvěrované investice do jeho výlučného majetku, ale povinnost žalobkyně nahradit prostředky, které byly vynaloženy ze společného na úhradu jejího závazku u [anonymizována dvě slova]. To však žalovaný v řízení o vypořádání [anonymizováno] od žalobkyně nepožadoval.

10. Soud I. stupně proto nepochybil závěrem, že požadavek žalobkyně na úhradu částky [částka] na vypořádání zaniklého společného jmění manželů není důvodný, a správně proto žalobu zamítl.

11. Žalobkyně v průběhu odvolacího řízení - zřejmě s ohledem na výsledky dokazování (když vyšlo najevo, že její konstrukce požadavku nemůže obstát) - uvedla, že žalovaná částka by jí měla být přiznána případně jako bezdůvodné obohacení, jehož se žalovanému dostalo na její úkor. K tomu je třeba uvést, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má svůj speciální účel a jeho předmětem na základě žaloby o vypořádání [anonymizováno] není a nemůže být vypořádání jiných závazků. Byla-li žalovaná částka uplatněna v jeho rámci jako závazek k vypořádání, soud I. stupně tento požadavek správně zamítl.

12. Lze však doplnit, že ani kdyby soud měl projednat tvrzený závazek žalovaného vůči žalobkyni jako nárok z bezdůvodného obohacení - kdyby se jednalo o žaloby spojené (na tomto místě však odvolací soud znovu připomíná, že žalobkyně podala pouze žalobu o vypořádání [anonymizováno] s tvrzením, že [anonymizováno] o stavebním [anonymizováno] byla uzavřena za trvání manželství a závazky z ní vzešlé byly závazky společnými), neposkytla mu žalobkyně dostatek žalobních tvrzení, tím spíše pak ne důkazních návrhů. Nedokázala totiž uvést konkrétní tvrzení o tom, jaká částka byla vynaložena na rekonstrukci, když podle obrany žalovaného (jehož tvrzení zatím byla v řízení prokázána, na rozdíl od tvrzení žalobkyně) byla část prostředků z [anonymizováno] užita kromě nákupu materiálu na rekonstrukci prováděnou svépomocí také na nákup zařizovacích předmětů, které pak sloužily (a některé z nich dosloužily) v domácnosti účastníků. Procesní povinností žalobkyně by tedy bylo tvrdit a také prokázat, jaká částka konkrétně byla užita na nákup materiálů pro rekonstrukci – neboť jen tyto peněžní částky by byly vloženy ve prospěch majetku žalovaného z prostředků žalobkyně – a zdůraznila-li již nyní, že případná námitka promlčení ze strany žalovaného by byla v rozporu s dobrými mravy, je třeba připomenout, že stejně by v takovém případě bylo nutno pohlížet na finanční prostředky, kterými ze svého – jak tvrdí, a v řízení by prokazoval – žalovaný přispěl na úhradu závazků žalobkyně (platby na [anonymizována dvě slova] před uzavřením manželství). Nepřichází přitom v úvahu postup, který navrhla žalobkyně, aby si soud vyžádal od [anonymizována dvě slova] doklady, které jí byly poskytnuty v souvislosti s čerpáním [anonymizováno], a z nich aby si sám zjišťoval, co konkrétně bylo z finančních prostředků nakoupeno; předně, povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní, takže nelze prokazovat něco, co nebylo dosud tvrzeno, a kromě toho by soud navrženým postupem za žalobkyni plnil její procesní povinnosti tvrzení a důkazní – a to je zásadně nepřípustné. Hodlá-li žalobkyně proti žalovanému uplatnit nárok na vrácení prostředků vynaložených z [anonymizováno], který byl jejím závazkem, na rekonstrukci bytu žalovaného, musí tak učinit samostatnou žalobou s uvedením tvrzení a označením důkazů odpovídajících tomuto jejímu požadavku. Jedná se o nárok mezi dvěma fyzickými osobami, které v době [anonymizováno] prostředků nebyly manžely, tedy nikoli o nárok vypořádávaný v rámci společného jmění manželů.

13. Vzhledem k výše vysvětlenému (s akcentem na skutečnost, že žalováno bylo o vypořádání [anonymizováno] a rozhodnuto v intencích této žaloby) soud I. stupně zamítavým rozhodnutím o žalobě požadující k vypořádání zaplacení částky [částka] žalobkyni nepochybil; odvolací soud proto napadený rozsudek v jeho meritorním výroku (I.) jako věcně správný potvrdil.

14. Protože soud rozhoduje o nákladech řízení i bez návrhu (§ 151 o. s. ř.), odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu rozsudku z úřední povinnosti přezkoumává i nákladový výrok. Při tom shledal, že soud I. stupně, aniž to rozumně vysvětlil, přiznal zástupkyni žalovanéno náhradu nákladů řízení jen za tři úkony právní služby, přestože všechny její úkony, jichž bylo celkem šest (resp. sedm), se týkaly kromě vypořádání majetku v podobě motorových vozidel (když tato část společného jmění byla vypořádána smírem) i žalované částky, která měla být vyplacena podle žaloby žalobkyni k vypořádání [anonymizováno]. Změnil proto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pokud jde o jejich výši, tak, že tato činí [částka]. Protože se účastníci v rámci smíru týkajícího se vypořádání movitých věcí dohodli, že v této části ponese každý své náklady, předmětem řízení byla pouze úhrada částky [částka], o níž žalovaný od počátku tvrdil, že do společného jmění manželů k vypořádání nepatří. Jako procesně úspěšnému účastníku mu proto náleží náhrada nákladů řízení, které sestávají z odměny za 6 úkonů právní služby – (1) převzetí a přípravu zastoupení, (2) sepis vyjádření k žalobě, (3) účast při jednání [datum], (4) účast při jednání [datum], (5) účast při jednání [datum] a (6) účast při jednání [datum], k níž náleží 6x paušální náhrada hotových výdajů za každý z úkonů a částka odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad. Odvolací soud nepřiznal náhradu odměny za jeden z úkonů – sepis vyjádření z [datum], když toto podání bylo ve své podstatě rekapitulací již vznesených argumentů žalovaného, takže náklady na ně (z pohledu nároku na náhradu) nelze považovat za účelně vynaložené. Jinak byl nákladový výrok jako věcně správný potvrzen.

15. Žalobkyně, která neměla jako odvolatelka procesní úspěch, je podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. V něm učinila zástupkyně žalovaného tři úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast při odvolacích jednáních 12. 4. a [datum]), k nimž náleží třikrát paušální náhrada hotových výdajů [částka] a 21% DPH, celkem tak náklady odvolacího řízení činí [částka]. Žalobkyně je povinna nahradit tyto náklady žalovanému, stejně jako náklady řízení před soudem I. stupně, k rukám jeho advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.).