pro zaplacení 242 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 242 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum][Anonymizováno]do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 110 836 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 200 000 Kč, představující odměnu za vypracovaný marketingový plán pro uvedení značky [nazev] na český trh. Podmínky spolupráce byly dojednány ústní formou při schůzce zástupců účastníků dne 21.05.2021 v sídle žalobkyně, s termínem dodání dne 24.05.2021. Cena díla byla stanovena s ohledem na expresní zpracování přes víkend, za pomoci subdodavatelů. K poskytnutí plnění došlo dne 24.05.2021, formou zaslání marketingového plánu e-mailem, a následnou osobní prezentací dne 03.06.2021, v sídle žalované. Ze strany žalované neproběhly žádné připomínky ani námitky či reklamace. Žalobkyně vystavila za poskytnuté plnění fakturu č. [číslo] dne 31.05.2021 ve výši 242 000 Kč včetně DPH, s datem splatnosti dne 14.06.2021 a zaslala jí emailem žalované. Žalobkyni navíc vznikla škoda v tom smyslu, že byla nucena odvést DPH ve výši 42 000 Kč, přestože tuto úhradu od žalované nikdy neobdržela. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 03.08.2021. Dlužná částka nebyla uhrazena, a to ani po opakovaných výzvách.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, mezi stranami probíhala jednání, ale ani přes tato jednání se nepodařilo dohodnout na obsahu smlouvy, neboť nebyly vzájemně akceptovány podmínky smlouvy.

4. Na základě výsledků provedeného dokazování, vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: Žalovaná si prostřednictvím zástupce pana [jméno FO] objednala ústní formou u žalobkyně, kterou zastupoval [jméno FO], na schůzce konané dne 21.05.2021, zhotovení marketingového plánu pro uvedení značky [nazev] na český trh. Schůzka proběhla v sídle žalobkyně za přítomnosti [jméno FO], klienta žalobkyně, který žalobkyni žalované doporučil. Schůzka se konala v pátek 21.05.2021, termín dodání byl stanoven na pondělí 24.05.2021. Prokurista žalované [jméno FO] dával pokyny panu [jméno FO], který pracoval pro žalovanou na základě smlouvy. Od prokuristy pana [jméno FO] dostal [jméno FO] limit částku 200 000 Kč, za kterou měl být plán vyhotoven. Žalobkyně na tuto cenu přistoupila. (svědeckou výpovědí [jméno FO], pana [jméno FO], pana [jméno FO], [jméno FO]). Žalobkyně marketingový plán zpracovala subdodavatelsky. Na jeho zpracování se podíleli paní [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří na zakázce pracovali celý víkend od pátku 21.05.2021 do pondělí 24.05.2021. Při zpracování marketingového plánu komunikovali se zaměstnancem žalované, [jméno FO]. Marketingový plán byl v dohodnutém termínu zpracován a odevzdán. Dne 24.05.2021 jej [jméno FO] zaslal e-mailem panu [jméno FO] v českém a anglickém jazyce ve verzi Word a PowerPoint (e-mailové zprávy ze dne 24.5.2021 a svědeckou výpovědí [jméno FO], pana [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], paní, [jméno FO]). Dne 03.06.2021 proběhla v prostorách žalované prezentace vypracovaného plánu, a to v anglickém jazyce s tlumočením do čínského jazyka, čínskému vedení společnosti přes online spojení. Prezentace se účastnil i prokurista žalované [jméno FO]. Žalovaná k odprezentovanému marketingovému plánu nevznesla žádné výtky ani reklamaci (svědeckou výpovědí [jméno FO], pana [jméno FO], [jméno FO]). Žalobkyně vystavila žalované dne 31.05.2021 fakturu č. [číslo] za vypracování a prezentaci marketingového plánu a doručila ji žalované, dle pokynu pana [jméno FO]. Faktura nebyla proplacena, a to ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 3. srpna 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 242 000 Kč. Fakturována byla sjednaná částka 200 000 Kč + 42 000 Kč DPH ve výši 21 %. O neproplacení faktury rozhodl prokurista žalované [jméno FO] (svědeckou výpovědí [jméno FO] a pana [jméno FO]). Žalobkyně svým subdodavatelům jejich práci na marketingovém plánu přes víkend od 21.05.2021 do 24.05.2021 řádně uhradila. Kromě marketingového plánu jednaly žalobkyně a žalovaná taktéž o dlouhodobé spolupráci. Za tímto účelem byl mezi stranami řešen písemný návrh smlouvy. Taktéž ve vztahu ke zpracování marketingového plánu bylo ex post jednáno o uzavření písemné smlouvy, k tomu však nedošlo (e-mailovou korespondencí mezi panem [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve dnech 30.11.2021 až 1.12.2021).

5. Soud prvního stupně po provedeném obsáhlém dokazování (směřujícímu k zjištění rozhodných skutečností kdo a jakým způsobem vedl jednání za žalovanou, jaký závazek, s jakým obsahem a za jakou cenu byl uzavřen) s odkazem na § 6 odst. 1, 2, § 7, § 8 a § 436, § 441, § 1746 odst. 2, § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) dospěl k závěru, že mezi žalobkyní na straně dodavatele a žalovanou na straně objednatele, byla uzavřena ústní inominátní smlouva na zpracování marketingového plánu v termínu od 21.05.2021 do 24.05.2021 za cenu 200 000 Kč. Za žalovanou jednal pan [jméno FO], dle pokynů prokuristy. Následně došlo k prezentaci marketingového plánu v prostorách žalované, přičemž žalovaná nevytkla žádné vady či reklamace. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované plnění (vypracovaný marketingový plán pro uvedení značky [nazev] na český trh), za které žalovaná neuhradila sjednanou cenu 200 000 Kč. Obranu žalované, vystavěnou na tvrzení o neexistenci písemné formy uzavřené smlouvy, soud prvního stupně neshledal v souladu s citovanými zásadami soukromého práva, definovanými v počátečních ustanoveních občanského zákoníku. Z provedeného dokazování je totiž zjevné, že na písemnou formou smlouvy bylo rezignováno právě s ohledem na požadavek strany žalované na rychlé poskytnutí plnění. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně ve věci unesla jak povinnost tvrzení, tak břemeno důkazní, a žalobou uplatněnému nároku v plném rozsahu, tj. ve výši 242 000 Kč vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 513 ve spojení s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti faktury (výrok I.), s ohledem na závazkový vztah podnikatelů přiznal žalobkyni v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.). S ohledem na výsledek sporu byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.“), ve specifikaci dle odstavce 19 odůvodnění rozsudku (výrok III.).

6. Rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná. Namítla, že rozsudek soudu prvního stupně trpí zásadními vadami, jelikož soud prvního stupně částečně rezignoval na spolehlivé objasnění skutkového stavu, částečně jsou závěry uvedené v rámci napadeného rozsudku v přímém rozporu s provedeným dokazováním a celkové právní hodnocení věci soudem prvního stupně je nesprávné.

7. Soud prvního stupně se spokojil s výpovědí svědků, a bez dalšího dovodil oprávnění pana [jméno FO] zavazovat společnost svým právním jednáním, aniž figuroval v obchodním rejstříku, a nevyužíval firemní email. Z výpovědí svědků nevyplynula konkrétní výše sjednané úplaty za údajně objednané plnění, ale ani charakter samotného plnění. Žalovaná nerozumí, jakým způsobem mohl soud prvního stupně dospět k závěru, že částka 200 000 Kč byla prokazatelně sjednána jako cena za plnění ze strany žalobkyně. Zároveň namítla, že soud prvního stupně přiznal částku 200 000 Kč plus DPH. Dle žalované nebylo v řízení prokázáno ani to, jaké konkrétní plnění bylo žalovanou u žalobkyně objednáno. Jakékoliv obdržené plnění proto nemělo být hodnoceno jako plnění ze smlouvy, ale jako bezdůvodné obohacení. Přisouzená částka je tak zjevně zcela nepřiměřená. O nároku na DPH pak nelze ani uvažovat. Plnění poskytnuté žalobkyní nebylo v důsledku své kvality pro žalovanou použitelné. Je tedy zcela pochopitelné, že tehdejší prokurista společnosti, pan [jméno FO], považoval tuto zcela teoretickou prezentaci za představení žalobkyně, nikoliv za objednané plnění. Dle názoru žalované tak závěry soudu prvního stupně nemohou v žádném případě obstát. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

8. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že žalovaná polemizuje se závěry soudu prvního stupně a z velké části jen opakuje námitky uplatněné v nalézacím řízení.

9. Sjednání a existence závazku, včetně jeho ceny, vyplynuly ze svědeckých výpovědí zejména bývalých zaměstnanců žalované pana [jméno FO] a [jméno FO]. Proto odvolací námitka, že soud prvního stupně měl vést dokazování k bezdůvodnému obohacení žalované, není na místě, neboť uzavření smlouvy bylo prokázáno.

10. Jde-li o namítanou částku odpovídající DPH, poukázala žalobkyně na § 6 zákona č 235/2004 Sb., zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobkyně žalované vyfakturovala částku Kč 200 000 Kč plus DPH ve výši 42 000 Kč. Jedná se o zákonnou povinnost účastníků. Žalovaná tuto částku neuhradila, ale mohla si uplatnit odpočet DPH, zatímco žalobkyně částku Kč 42 000 Kč, kterou reálně nikdy od žalované nezískala, musela odvést státu. Už jen tímto vznikla žalobkyni škoda, a naopak žalovaná z takového postupu mohla získat neoprávněnou výhodu odpočtu částky 42 000 Kč z DPH. Žalobkyně uvedla, že ji žalovaná účelově donutila, pod záminkou časového presu, vyhotovit marketingový plán na uvedení své značky na český trh s využitím know-how, které žalovaná neměla, avšak již od počátku věděla, že nehodlá uhradit za poskytnuté plnění sjednanou cenu. Žalobkyně má za to, že i nepoctivost a nečestnost takového jednání v obchodním styku musí nalézt odraz v rozhodování soudu a odkazuje na ustanovení ust. § 1729 o. z., o předsmluvní odpovědnosti. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu a odvolací soud z něj pro potřeby svého rozhodnutí také vychází. Odvolací námitky žalované nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně, že je dán nárok žalobkyně na sjednanou odměnu ve výši 200 000 Kč plus DPH, za vypracovaný marketingový plán pro uvedení značky [nazev] na český trh, který si žalovaná u žalobkyně objednala, žalobkyně jej ve sjednaném termínu zpracovala a žalované předala a představila při následné prezentaci, aniž žalovaná cokoliv namítala. Pokud žalovaná ničeho neuhradila, je tak v prodlení.

13. Odvolací soud zcela odkazuje na rozsáhlé dokazování před soudem prvního stupně, jehož obsáhlost souvisí se skutečností, že mezi stranami nedošlo k uzavření písemného závazku a žalovaná strana se uplatněnému nároku bránila tvrzením, že závazek jednak vůbec nevznikl, nevznikl o obsahu tvrzeném žalobkyní a nedošlo k dohodě o ceně. Tato obrana žalované byla provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Věcná legitimace (aktivní i pasivní) je samozřejmým předpokladem úspěšnosti žaloby.

14. Dle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle odst. 2 cit. zákonného ustanovení mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

15. Dle § 2631 o. z. spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve smlouvě.

16. Dle § 161 odst. 1 o. z. kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.

17. Dle § 166 odst. 1 o. z. právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Dle odstavce 2 cit. zákonného ustanovení omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

18. Dle § 1725 o. z. je smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Dle § 559 o. z. má každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

20. Princip svobodné volby formy právního jednání platí od doby, kdy došla obecného uznání zásada „co není zakázáno, je dovoleno“. V souvislosti s formou právního jednání se mluví o principu bezformálnosti. Kdo právně jedná, je oprávněn zvolit si formu podle své libosti, což platí stejně, jedná-li více osob zároveň, ať vedle sebe, anebo vůči sobě, resp. proti sobě. Svobodu volby formy lze omezit jenom zákonem, anebo v případě, že je jednajících - tak či onak - víc, také dohodou jednajících osob samých. (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654, obecná část) Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, § 559).

21. Z formulace, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, by bylo možno soudit, že zákonodárce má na mysli celý obsah smlouvy. Bylo by možno se domnívat, že tu je vyjádřen příklon k jednomu ze dvou možných přístupů ke vzniku smlouvy - buď dohodou o celém obsahu smlouvy (dosud obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb.), nebo dohodou o podstatných náležitostech (v modifikované variantě obsažené v obchodním zákoníku). V kontextu s dalšími ustanoveními a zejména s § 1726 však musíme dospět k tomu, že tato koncepce neplatí v plném rozsahu. Přesto je možno říci, že konsensus se musí nepochybně týkat těch částí smlouvy, které kvalifikují daný smluvní typ (nejde-li o nepojmenovanou smlouvu; § 1746), neboť to je podmínka určitosti jejich právního jednání, a navíc těch náležitostí, které obě nebo jedna z nich považovaly za podstatné pro uzavření smlouvy. Zdá se tedy, že občanským zákoníkem přijatá konstrukce spíše odpovídá požadavku dohody o podstatných náležitostech, přestože formulace tohoto ustanovení tomu nesvědčí. Jde-li o smlouvu nepojmenovanou, bude nutno z důvodu určitosti vyžadovat dohodu alespoň o předmětu závazku (jak to dříve upravoval obchodní zákoník). Je-li ovšem smlouva uzavřena jinak než výslovně, bude záležet na interpretaci volních projevů stran (srov. § 1744). (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654, obecná část) Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, § 1725).

22. Pro rozsah zmocnění jednajícího zaměstnance je vždy určující jednak obvyklost jednání, jednak jeho pracovní zařazení nebo funkce v rámci organizační struktury právnické osoby. Právě charakter pracovního zařazení nebo funkce má zásadní význam; od toho je odvislý rozsah působnosti zaměstnance interně, tj. v rámci vnitřních organizačních vztahů právnické osoby, v praxi pravidelně upravený vnitřním předpisem, s tím, že není-li žádný takový vnitřní předpis (nebo není-li v něm konkrétní otázka upravena), vychází se z hlediska obvyklosti. (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1-654, obecná část) Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, § 166).

23. Odvolací soud je názoru, že z provedených svědeckých výslechů, a to zejména výslechu pana [jméno FO], a [jméno FO], bývalých zaměstnanců žalované, je zcela zřejmé, že pan [jméno FO] byl jako zaměstnanec žalované pověřen jejím zastupováním při jednání s žalobkyní. [jméno FO] byl prokuristou představen jako marketingový ředitel žalované. Sám svědek [jméno FO] uvedl, že byl pověřen k jednání s žalobkyní, na kterou se obrátil s poptávkou vypracování marketingového plánu. Měl pokyn od prokuristy, aby cena nepřesáhla 200 000 Kč, na což [jméno FO] přistoupil. Následně [jméno FO] sdělil panu [jméno FO], že má být fakturováno na žalovanou. Svědek [jméno FO] potvrdil, že pan [jméno FO] byl zaměstnancem žalované a měl obstarat marketingový plán z pověření prokuristy. Svědek [jméno FO] měl být nápomocen při expresním zpracování plánu během víkendu ve dnech 22.05. až 23.05.2021. Z výše uvedeného odvolací soud uzavírá, že pan [jméno FO] zastupoval žalovanou dle § 166 odst. 1 o. z., kdy jej sám prokurista vůči 3. osobám označil za zástupce žalované na pozici marketingového ředitele. Proto odvolací soud shledává odvolací námitku žalované, že za žalovanou nebylo jednáno s oprávněnou osobou, když [jméno FO] není uveden v obchodním rejstříku, ani při jednání nepoužíval firemní email, za nedůvodnou. Žalovaná je nositelkou věcné pasivní legitimace v projednávané věci.

24. Z provedených svědeckých výslechů byl prokázán i smluvený obsah závazku, kdy obsahem ústního ujednání dne 21.05.2021 byl závazek žalobkyně vypracovat marketingový plán pro uvedení značky [nazev] na český trh do 24.05.2021 za cenu 200 000 Kč. Tuto skutečnost potvrdili svědci [jméno FO], [jméno FO] a zpracovatelé plánu svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], kteří popsali odvedenou práci, předložili svůj vyhotovený výstup, tj. plán, a ten následně odprezentovali. O obsahu závazku nemá odvolací soud, v souladu se soudem prvního stupně, pochyb, stejně tak o výši sjednané ceny 200 000 Kč, kterou se žalovaná ústní formou zavázala uhradit. Ve smyslu § 1725 o.z. strany dojednaly obsah závazku (jaké dílo, za jakou cenu a termín odevzdání) na ústní schůzce 21.05.2021. Písemná forma není pro uzavření smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem zákonem stanovena, proto ústní forma sjednání závazku, která byla prokázána, je zcela dostačující. S ohledem na uvedená zjištění jsou další odvolací námitky žalované zcela nedůvodné a účelové. Současně neobstojí tvrzení žalované, že výsledek činnosti nebyl pro žalovanou upotřebitelný, když po jeho prezentaci ničeho nenamítla. V situaci, kdy bezodkladně po seznámení se s výsledkem díla nevznesla reklamaci, nemá tato námitka relevanci, a spíše svědčí o zámince, proč za vyhotovený plán nehradit sjednanou cenu.

25. Odvolací soud proto plně sdílí závěr soudu prvního stupně, že svědek [jméno FO] jednal z pověření prokuristy žalované s žalobkyní, a objednal u ní za 200 000 Kč marketingový plán s datem dodání dne 24.05.2021, čímž došlo ve smyslu § 1746 odst. 2 ve spojení s § 2631 a násl. o. z. k uzavření nepojmenované smlouvy s prvky smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem. Vypracované dílo bylo následně žalované dne 24.05.2021 odevzdáno ve smyslu § 2632 o. z., a proto je žalovaná povinna zaplatit smluvenou odměnu ve výši 200 000 Kč (§ 2610 o. z.), když proti prezentovanému dílu dne 03.06.2021 neměla žalovaná připomínek.

26. Odvolací soud konstatuje, že je zřejmé, že žalovaná si závazku vůči žalobkyni byla vědoma, účastnila se schůzek s žalobkyní, prokurista byl seznámen s výsledky díla a ničeho nenamítal, proto je žalovaná povinna cenu díla uhradit, a to včetně DPH (daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění), když se jedná o podnikatelský vztah s povinností odvodu DPH, a to zcela v souladu s vystavenou fakturou a zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 4, § 5 a § 6).

27. V situaci, kdy došlo ve věci k uzavření smlouvy, jak vyloženo výše, není na místě ve věci aplikovat § 1729 o. z., o předsmluvní odpovědnosti, a současně není na místě ve věci aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), neboť došlo k řádnému sjednání závazku.

28. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II. ohledně požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jakožto příslušenství pohledávky dle § 513 o. z., když se v poměrech projednávané věci jedná o vzájemný vztah mezi podnikateli, dle podmínek zakotvených v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a správného výroku III., o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., jak přiléhavě vyložil soud prvního stupně v odstavci 19 napadeného rozsudku, včetně jejich specifikace.

29. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby: sepsání vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 13.03.2025 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1, písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) po 9 300 Kč z tarifní hodnoty ve výši 242 000 Kč a náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby jednak ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. účinný do 31.12.2024) a jednak ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. účinný od 01.01.2025 za účast u jednání dne 13.03.2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 350 Kč ve výši 4 063,50 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení žalobkyně činí 23 413,50 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř.