pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 79/2016-226,

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v téže lhůtě zaplatit mu náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce. Takto rozhodl o žalobě, založené na tvrzení, že žalobce je právnickou osobou, tvořenou vlastníky jednotek (dále„ SVJ“), založenou podle zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňuje některé zákony. Náklady na služby jsou členové žalobce povinni platit, a to podle velikosti svých podílů na společných částech domu podle § 15 zákona o vlastnictví bytů, respektive podle § 1180 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná je od roku 2013 spoluvlastníkem nebytové jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa]. V této nebytové jednotce jsou žalované k užívání vyhrazena 4 garážová stání [číslo] žalovaná opakovaně nepřispívá řádně a včas na náklady spojené se správou domu a pozemku, jež činí dle rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne [datum] částku [částka] za každé garážované stání za měsíc. Za období srpen 2013 až prosinec 2015, tak žalovaná dluží žalobci částku [částka].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když považuje požadavek na úhradu nákladů spojených se správou domu, uplatněný žalobcem, v rozporu s dobrými mravy, neboť neobdržela od žalobce informace o výši poplatků a o tom, na jakém základě byly tyto poplatky stanoveny, přestože o tyto informace výslovně žádala. Dále poukázala na to, že nikdy garážová stání nevyužívala, ani využívat nemohla, neboť žalobce či třetí osoby jí jejich užívání neumožnil, neboť tato byla využívána jako odkládací prostor pro jízdní kola a další předměty. Zároveň žalované nebyly předány ovládače a přístupové kódy ke garážovým stáním.

3. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že na podkladě členské schůze žalobce, konané [datum], došlo k přijetí usnesení o výši plateb, příspěvků a záloh na služby, přičemž pro jedno garážové stání byla tato platba ve výši [částka] [právnická osoba], která vlastnila mimo jiné předmětná garážová stání před žalovanou, žádala dne [datum] o přístup do objektu [ulice a číslo] a zároveň nabízela jejich prodej či pronájem. Dne [datum] sdělil výrobce čipů a dálkových ovladačů [právnická osoba], že ovladače a čipy objednává výhradně žalobce skrze SBD„ BOHEMIA“ [obec] jako správce. Dne [datum] [právnická osoba], a. s. opětovně žádala o přístup do objektu a nabízela k prodeji či pronájmu garážová stání. Dne [datum] [právnická osoba], a. s. žádala po žalobci nájem za to, že využívá jeho garážová stání, dne [datum] [právnická osoba], a. s. opakovaně žádala o přístup do objektu a zároveň žádala nájem za využívání garážových stání. Předsedou představenstva [právnická osoba], a. s. byl v předmětné době Ing., Arch. [jméno] [příjmení], který je též předsedou představenstva žalované. Žalovaná byla od srpna roku 2013 do prosince roku 2015 vlastníkem garážových stání [číslo]. Dne [datum] žalovaná žádala o přístup do objektu [ulice a číslo]. Dne [datum] žalovaná opětovně žádala o přístup do objektu a dne [datum], uzavřela žalovaná, jako prodávající, a [příjmení] [příjmení], jako kupující, kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo garážové stání [číslo]. Do dnešního dne žalovaná neuhradila příspěvek na služby spojené se správou domu.

4. Soud prvého stupně po právní stránce posoudil věc podle § 1180 odst. 1 o. z., § 1181 o. z., podle nichž vyplývá, že povinnost platit zálohy na plnění spojená se správou domu stíhá vlastníky jednotek zcela nepodmíněně, tedy bez ohledu na to, zda vlastník mohl řádně jednotku užívat či nikoliv. Na to je podle soudu prvého stupně třeba doplnit, že užíváním jednotky může být též její“ neužívání“, neboť jak bude vlastník s jednotkou nakládat je zcela v jeho dispozici. Tedy promítnuto do poměrů projednávané věci, žalovaná je povinna uhradit předmětné zálohy žalobci, neboť tato zákonná povinnost není podmíněna (faktickým) užíváním či neužíváním jednotky. Pokud žalovaná namítala, že jí žalobce nesdělil informace o výši záloh, nevyplývá z předložených důkazů, že by o tuto informaci žalovaná aktivně usilovala.

5. Žalovaná dále namítala, že ani přes opakované výzvy ji žalobce neposkytl dálkové ovladače a čipy, umožňující přístup do objektu [ulice a číslo], v němž byla předmětná garážová stání, což prokazovala svými dopisy adresovanými žalobci, a též dopisy, jimiž se domáhala umožnění přístupu předchozí vlastnice garážových stání, [právnická osoba], která je s žalovanou propojena v osobě předsedy představenstva. Soud prvého stupně měl za to, že z této komunikace nevyplývá skutečnost, že by žalobce nechtěl vůbec umožnit žalované přístup do objektu, v němž se garážová stání nacházela. Podle soudu též není přímo rozhodná komunikace [právnická osoba] s žalobcem, pokud již, jak žalovaná argumentuje, soud nemohl přehlédnout skutečnost, že alespoň v e-mailu ze dne [datum] se [právnická osoba] dozvěděla, že dálkové ovladače a čipy je třeba objednat u žalobce, který její dodání zprostředkuje. Touto informací, vzhledem k propojenosti obou společností, musela disponovat i žalovaná. Z žádné komunikace však nevyplývá, že by přímo žalobce o tyto ovladače a čipy žádala. Pokud by žalovaná opravdu měla za to, že jí žalobce brání v přístupu do objektu a potažmo v užívání předmětných garážových stání mohla se též bránit žalobou na vydání věci. K tomu však žalovaná nikdy nepřistoupila. Nato soud uzavřel, že žalovaná zjevně mohla s garážovými stáními disponovat, neboť je opakovaně nabízela žalobci, respektive členům žalobce k prodeji, přičemž k uzavření kupní smlouvy také později došlo.

6. Dále se soud prvého stupně zabýval námitkou žalované, podle níž jí žalobce (případně jeho členové) znemožnil užívání garážových stání, neboť je využíval jako odkládací prostor. K důkazu předložila žalovaná fotografie s automobilem a jízdními koly, pravděpodobně umístěnými v prostoru garáže či na garážovém stání. Tyto fotografie však nebylo možné identifikovat po stránce časové (nebylo na nich uvedeno datum, kdy k jejich pořízení došlo) ani místní (nebylo zřejmé, v jakém objektu byly fotografie pořízeny a jaké konkrétní místo zachycují). Podle soudu tak žalovaná neprokázala, že žalobce či jeho členové předmětná garážová stání užívali a tím neumožnili jejich užívání žalované. K tomu doplnil, že i kdyby se skutečně v garážovém stání automobil či kola nacházely, nelze to klást k tíži žalobce. Podle § 1194 odst. 1 o. z., je společenství vlastníků právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku, přičemž podle § 1195 odst. 1 o. z. může společenství vlastníků nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku. Z povahy věci tak není možné dovodit, že by byl žalobce vlastníkem jízdních kol či automobilu. Tyto předměty tak mohli potencionálně vlastnit členové žalobce. Pokud tedy měla žalovaná za to, že je jí bráněno v užívání garážových stání, neboť je využívají jiné osoby, mohla proti nim uplatnit například žalobu na vyklizení, přičemž k tomu však žalovaná nepřistoupila.

7. Soud prvého stupně tak rozhodl, když se neztotožnil se žalovanou ani v tom, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvého stupně proto žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby změnou rozsudku bylo rozhodnuto tak, že žaloba se zamítá, případně aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odvolání zdůraznila, že soud prvého stupně neprovedl všechny, žalovaným navrhované důkazy, zejména pak fotografie předmětných garážových stání, z nichž je zřejmé, že tato garážová stání byla (žalobcem či třetími osobami) využívána k parkování automobilů a jízdních kol. Dále poukázala na to, že soud prvého stupně nepostupoval správně, jestliže dospěl k závěru, že ze žádné z komunikace nevyplývá, že by přímo žalovaný žádal žalobce o ovladače a přístupové čipy, tento skutkový závěr je v rozporu s provedenými důkazy, konkrétně s dopisy ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná uvedla své přesvědčení o tom, že soud prvého stupně se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, konkrétně že mu žalobce bránil v užívání garážových stání; a tedy, že požadavek na úhradu nákladů spojených se správou domu, uplatněný jeho žalobou je v rozporu s dobrými mravy. Je potřeba zdůraznit, že žalovaná předmětná garážová stání nikdy nevyužívala a po převažující většinu období, za něž jsou úhrady požadovány, ani užívat nemohl, z důvodu na straně žalobce. Je přesvědčen, že v daném případě ze strany žalobce skutečně došlo ke zneužití práva, respektive k jeho výkonu v rozporu s dobrými mravy.

9. K odvolání žalované se vyjádřil žalobce s poukazem na to, že navrhuje, aby rozsudek byl potvrzen jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

10. Ve svém vyjádření zdůraznil, že je nepravdivé a neprokázané tvrzení, že by žalobce bránil žalované užívat předmětná garážováná stání, je nepravdivé a neprokázané tvrzení, že by sám žalobce toto stání kdykoliv jakkoliv využíval. Nesmysl tohoto tvrzení ostatně vyplývá už ze samotného charakteru žalobce (společenství vlastníků), který ke své činnosti nepotřebuje a nemá žádné věci, které by, byť teoreticky mohl účelně na předmětných garážových stáních odkládat. Nebylo a není povinností žalobce kontrolovat, zda a případně jaké třetí osoby užívaly předmětná stání žalované. Navíc v této souvislosti z předložených důkazů vyplývá, že sama žalovaná svá stání nabízela k pronájmu, je tedy pravděpodobné, že na předkládaných fotografiích jsou zachyceny věci (automobily) nájemců těchto stání, což mohli být i osoby z řad vlastníků jednotek.

11. Žalobce sice v minulosti zahájil řízení týkající se neplatnosti převodu předmětného podílu z původního vlastníka na právního předchůdce žalované, a to pro rozpor s pravidly nastavenými při budování domu, dle nějž mělo být spoluvlastnictví garáže převáděno pouze na vlastníky bytových jednotek, nicméně tento postup byl pouze vyjádřením právního názoru žalobce a jednalo se o postup legální, to je žalobce se se spornou otázkou obrátil na orgány justice, aby tuto rozhodla. Takový postup nemůže být považován za jednání, jež by mělo míti za následek zproštění žalované, jejích zákonných povinností dle § 15 bytového zákona respektive § 1180 obč. zák. Tento spor se navíc v žádném případě nijak neprojevil ve faktické rovině, to je žalobce nepřistoupil k žádné svépomoci ve smyslu bránění v užívacích právech žalované. Pokud by žalovaná standardním schváleným postupem objednala a zaplatila přístupové karty, tyto by jí byly obstarány a vydány, jak byl její statutární zástupce opakovaně informován. Žalovaná takto ovšem nepostupovala. Navíc nutno připomenout, že otázku zajištění vstupu do předmětných garáží si měla primárně žalovaná vyřešit se svým právním předchůdcem, od kterého podíl koupila. Neexistuje, a tedy ani nemohl být prokázán žádný důvod, pro který by, dle tvrzení žalovaného, měl být žalobou uplatněný nárok výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Naopak bylo prokázáno protiprávní jednání žalované, která nyní jen dodatečně hledá výmluvy, aby se své povinnosti platit poplatky, předvídané zákonem, zbavila. Závěrem pak žalobce poukázal i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 80 ECm 26/2013-117.

12. Odvolací soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

13. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže žalobě v celém rozsahu vyhověl. Odvolací soud se závěry soudu prvého stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na podrobné a pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně.

14. Žalovaná ve svém odvolání akcentovala, že zákaz výkonu práva je v rozporu s dobrými mravy a je přesvědčena, že v daném případě ze strany žalobce skutečně došlo ke zneužití práva, respektive k jeho výkonu v rozporu s dobrými mravy. Je si vědoma povinnosti vlastníka jednotky podle § 1180 občanského zákoníku, přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku, avšak v daném případě žalobce zpochybňoval její vlastnické právo, neumožnil jí předmět vlastnického práva užívat (nepředání klíčenek) a její vlastnické právo narušoval. Odvolací soud však souhlasí s tím co již uvedl správně soud prvého stupně, jakož i žalobce to je že žalobce sice v minulosti zahájil řízení týkající se neplatnosti převodu předmětného podílu z původního vlastníka na právního předchůdce žalované, a to pro rozpor s pravidly nastavenými při zbudování domu, dle nějž mělo býti spoluvlastnictví garáže převáděno pouze na vlastníky bytových jednotek, nicméně tento postup byl pouze vyjádřením právního názoru žalobce a v konečné rovině se tento spor v žádném případě nijak neprojevil ve faktické rovině, tj. žalobce nepřistoupil k žádné svémoci ve smyslu bránění v užívacích právech žalované. Pokud by žalovaná standardním schváleným postupem objednala a zaplatila přístupové karty, tyto by jí byly obstarány a vydány, avšak žalovaná takto nepostupovala. Není tak žádný důvod pro to, aby uplatněný nárok mohl být nárokem, který by byl v rozporu s dobrými mravy. Naopak bylo v průběhu řízení před soudem prvého stupně zcela jednoznačně prokázáno, že to byla žalovaná, která jednala pouze tak, aby svou povinnost nemusela splnit. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, a proto jeho rozhodnutí v celém rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] (2 úkony právní služby po [částka] za každý z úkonů, podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvojnásobek režijního paušálu [částka], včetně 21 % DPH.