pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně zastavil řízení ohledně části žaloby, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce původně na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu právního předchůdce žalované - [anonymizováno 6 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“ nebo též jen„ [anonymizováno]“). Dle žalobce měl tento nesprávný úřední postup spočívat v tom, že [anonymizováno] nekonal tak jak měl, když bezprostředně po kontrole provedené v [ulice] stavební záložně [obec] (dál jen„ [anonymizováno]“) nevydal rozhodnutí, jímž by zamezil [anonymizováno] v další činnosti. Dále pak pochybil v tom, že jmenoval nuceného správce [anonymizováno]. Pokud by [anonymizováno] postupoval v souladu se zák. č. 87/1995 Sb., žalobce by v červnu 1999 nevložil své prostředky do [anonymizováno] a škoda by mu nevznikla.

3. V průběhu řízení vzal žalobce ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zpět, a soud v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní nárok na náhradu škody uplatil k předběžnému projednání dne [datum]. Žalovaná však jeho nárok neuznala a neodškodnila jej. Vznesla námitku promlčení s tím, že žalobce se o vzniku škody a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy v obchodním věstníku bylo publikováno rozvrhové usnesení včetně seznamu věřitel a částek určených k vyplacení. Ačkoli žalovaná dopisem ze dne 10. 7. 201 žalobci sdělila, že jeho nárok neshledala opodstatněným, žalobce podal žalobu v této věci až [datum], tedy po uplynutí subjektivní tříleté lhůty uvedené v § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ Zákon“).

5. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce se v únoru [rok] stal členem [anonymizováno]. V [anonymizováno] [rok] uzavřel s [anonymizováno] dvě smlouvy o termínovaném vkladu na celkovou částku [částka], kterou také [anonymizováno] uhradil. [anonymizováno] žalobci vložené finanční prostředky nevrátila. V [anonymizováno] [rok] bylo Městský sudem v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] zahájeno konkursní řízení, v němž byl na majetek [anonymizováno] prohlášen konkurs. V [anonymizováno] [rok] konkursní soud rozhodl částečným rozvrhovým usnesením, v [anonymizováno] [rok] byla vyvěšena závěrečná zpráva a dne [datum] bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy a dne [datum] bylo vydáno rozvrhové usnesení o vypořádání konkursních věřitelů. V rámci konkursního řízení byla žalobci vyplacena částka [částka] a dále částka [částka]. Žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dopisem ze dne [datum]. Žalovaná mu dopisem ze dne [datum] sdělila, že jeho nárok neshledala opodstatněným a proto ho zamítla. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně zjistil, že žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] podal proti České republice – Ministerstvu financí žalobu, kterou se domáhal uhrazení škody jež mu vznikla za obdobných okolností tvrzených žalobcem. Tato žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že„ teprve poté, kdy budou vyčerpány všechny zákonné možnosti jednotlivých členů družstevních záložen k tomu, aby uspokojili své nároky ze svého členství proti soukromé právnické osobě, která je za členy přijala, může se žalobce obrátit se svými nároky na stát a žádat na něm náhradu škody, jejíž výše bude teprve tehdy přesně vyčíslitelná.“

6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce dle § 13, § 32 odst. 1,2 a § 35 odst. 1 Zákona.

7. Konstatoval, že žalobce se sice v žalobě uvádí, že požaduje odškodnění za imateriální újmu, která mu vznikla nesprávným úředním postupem právního předchůdce žalované, avšak fakticky se domáhá náhrady skutečné škody, stanovené rozdílem mezi skutečně vyplaceným nárokem vůči [anonymizováno] a nárokem, který měl být vyplacen.

8. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou, se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda žalobcem uplatněný nárok byl promlčen či nikoli.

9. Uvedl, že dle § 32 odst. 1 Zákona se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, a kdo za ni odpovídá. U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba, která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a přibližně i její rozsah. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že pro počátek běhu této promlčecí doby musí být splněny obě podmínky, tj. vědomost o škodě a dále i vědomost o tom, kdo za ni odpovídá. Naplnění jen jedné z podmínek počátek běhu promlčecí doby nezakládá (k tomu viz blíže např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]).

10. Pokud jde o vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá, zdůraznil soud prvního stupně, že žalobce již minimálně od roku [rok], kdy podal žalobu, jíž vůči státu uplatnil nárok na náhradu, i když tato žaloba byla pro předčasnost zamítnuta, věděl, kdo za jí tvrzenou škodu odpovídá.

11. Ohledně vědomosti o vzniku škody a jejím rozsahu, poukázal soud prvního stupě na to, že žalobce přihlásil svůj nárok za [anonymizováno] do konkursního řízení. Dne [datum] bylo vydáno krajským soudem částečné rozvrhové usnesení, na jehož základě byla žalobci vyplacena částka [částka] a následně dne [datum] bylo v obchodním věstníku publikováno rozvrhové usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to včetně seznamu věřitelů a částky určené k vyplacení. Žalobce je v tomto rozvrhovém usnesení uveden pod pořadovým [číslo] se zjištěnou pohledávkou ve výši [částka], a částkou ve výši [částka] stanovenou tímto usnesením k vyplacení žalobci. Žalobce potvrdil, že mu uvedená částka byla zaplacena dne [datum]. Rozvrhové usnesení bylo vyvěšeno dne [datum] i na úřední desce Městského soudu v Praze. [anonymizována dvě slova] toto rozvrhové usnesení doručil podle § 66c odst. 1 a § 30 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přičemž účinky doručení rozvrhového usnesení vůči žalobci nastaly okamžikem zveřejnění usnesení v obchodním věstníku, tedy dne [datum]. Tímto dnem tak žalobce měl na jisto postaveno (věděl), jaká konkrétní škoda mu v příčinné souvislosti s jím tvrzeným nesprávným úředním postupem vznikla a kdo za ní odpovídá. Tímto dnem tak byly splněny obě podmínky pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby dle § 32 odst. 1 Zákona.

Soud prvního stupně dále konstatoval, že podle § 35 odst. 1 Zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], žalovaná dopisem ze dne [datum] žalobci sdělila, že neshledala jeho nárok opodstatněným. Promlčecí doba tak neběžela v období od [datum] do [datum] a o tuto dobu se tak tříletá promlčecí doba prodloužila.

12. Žalobce podal žalobu, kterou uplatnil svůj nárok na náhradu škody až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 1 Zákona. Soud prvního stupně proto žalobu pro promlčení zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

14. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce především nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, ž jeho nárok je promlčen. Poukazoval na to, že v jeho případě bylo již jednáno v [anonymizováno] [rok], kdy v tomto řízní byly učiněny veškeré úkony stanovené zák. č. 82/1998 Sb. Soudy rozhodly o předčasnosti žaloby, avšak současně se vyjádřily k tomu, za jakých podmínek je možné uplatnit nároky na náhradu škody (nemajetkové újmy). V tomto řízení bylo vydáno i stanovisko žalované vydané v zastoupení státu, které nemůže být měněno po celou dobu projednávání daného problému. Dle žalobce byly soudu doloženy veškeré podklady, aby soud mohl věc projednat a rozhodnout. Zamítavá rozhodnutí soudů z roku [rok] pouze posunula okamžik, kdy soud může rozhodnout o majetkové újmě způsobené žalobci. Žádné z těchto rozhodnutí nestanoví, že předložené důkazy jsou neplatné a že musí být znova požadovány. Nevyloučily ani možnost smírného řešení, o což se žalobce opakovaně pokoušel. Žalobce tak sledoval požadavky soudů tří instancí, které požadovaly postavení újmy na jisto (likvidace či zánik záložny, možnost vrácení záložny jejím vlastníkům a úplné vypořádání mezi záložnou a žalobcem). Poté měl následovat spravedlivý proces, v němž mělo být zjištěno, zda žalobce splnil stanovené podmínky, a pokud ne, žaloba by jistě byla znovu zamítnuta pro předčasnost. Dle žalobce za dané situace nemohlo dojít k promlčení jeho nároku a soudem poukazovaný judikát vůbec na žalobce nedopadá. Účinky konkursu nastaly dne [datum] a zanikly dne [datum], kdy byla záložna vymazána z obchodního rejstříku. Tímto dnem tak bylo postaveno na jisto, že vztahy mezi žalobcem a záložnou byly vypořádány, žalobce nebyl odškodněn zcela, vznikla mu tak škoda, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami - právního předchůdce žalované. Teprve tímto dnem se žalobce dozvěděl, že mu škoda vznikla, v jakém rozsahu. Úvahy soudu prvního stupně obsažené v napadeném rozsudku ohledně toho, kdy bylo postaveno na jisto, že žalobci vznikla škoda, v jaké výši a kdo za ni odpovídá, jsou v rozporu s předchozími rozsudky, které žalobce v řízení předložil a s nimiž se soud prvního stupě vůbec nezabýval a nevypořádal. Žalobce znovu akcentoval, že účinky konkursu zanikly ke dni [datum], přičemž žaloba byla podána [datum], tedy včas. Napadený rozsudek je v přímém rozporu s dřívějšími pravomocnými soudními rozhodnutími. Navíc v tomto řízení došlo k porušení principu legitimního očekávání a došlo rovněž k výraznému zásahu do majetkové sféry žalobce. Žalobce pak podrobně konstatoval obsah rozsudků týkajících se jeho žaloby z roku 2000, a to Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka], dále Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Na základě těchto rozsudků dovozoval, že právo vůči dlužníkovi – záložně, žalobci přestává svědčit až v okamžiku, kdy dlužník přestal existovat, tedy až [datum]. Další odvolací námitky žalobce směřovaly k odpovědnosti státu za vzniklou škodu a k příčinné souvislosti mezi škodou a nesprávným úředním postupem. Odvolací soud podrobně tyto námitky neuvádí, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně na těchto skutečnostech nespočívá. Žalobce z výše uvedených důvodů žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to včetně výroku, jímž bylo řízení částečně zastaveno, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že závěr soudu prvního stupně o promlčení žalobcem uplatněného nároku je správný. Žádné z žalobcem poukazovaných rozhodnutí jednoznačně nespojuje okamžik, kdy je na jisto postaveno, že žalobci již nesvědčí vůči dlužníku – záložně, právo na náhradu škody, se zánikem či likvidací záložny, ale tento okamžik vztahuje ke skončení konkursního řízení, tj. k vydání rozvrhového usnesení a následného zrušení konkursu. Judikatura, na niž žalobce v odvolání poukazuje, byla překonána pozdějšími rozhodnutími Nejvyššího soudu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 32 odst. 1 Zákona odkázala žalovaná na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud vymezil počátek běhu promlčecí doby takto:„ U nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba, která počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený o vzniku škody dozvěděl, tedy když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah. K obdobnému závěru dospěl dovolací soud i v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Ve vztahu ke konkursnímu řízení pak žalovaná ohledně okamžiku nevymahatelnosti práva odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud mimo jiné uvedl, že„ představuje-li škoda majetkovou újmu v podobě zkrácení majetkového stavu poškozeného, nelze vznik škody bez dalšího spojovat s formálním ukončením konkursního řízení, tj. s právní mocí usnesení o zrušení konkursu; rozhodující je skutkové zjištění, že žalobce prokazatelně nemůže již vůči svému dlužníku úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je povinen mu plnit. Za nedobytnou je možno pohledávku považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení, bez ohledu na to, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu. Ve světle citované judikatury pak v konkrétní projednávané věci, se žalobce o vzniku škody dozvěděl v okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozvrhové usnesení, a to zveřejněním v obchodním věstníku ([datum]) a vyvěšením na úřední desce Městského soudu v Praze ve smyslu § 66c odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Z průběhu konkursního řízení je pak zřejmé, že žalobce se o tom, že mu vznikla škoda a o její výši dozvěděl nejpozději dne [datum], kdy mu byly na základě rozvrhového usnesení ze dne [datum] doplacena na vyrovnání jeho přihlášené pohledávky částka [částka], když již v roce 2007 na základě částečného rozvrhového usnesení mu byla vyplacena částka [částka]. Jestliže žalobce svůj nárok žalobou u soudu uplatnil až [datum], je tento nárok nepochybně promlčen. Žalovaná proto žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a o. s. ř., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

17. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě správně zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud z jeho zjištění a skutkových závěrů vycházel ve svém rozhodnutí, aniž bylo třeba dokazování jakkoli doplňovat. Pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Neshledal, že by řízení bylo zatíženou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí o věci samé. Pokud žalobce poukazoval na to, že výrok I., jímž soud rozhodl o částečném zastavení řízení, neodpovídá žalobnímu petitu, neshledal odvolací soud tuto námitku důvodnou. Žalobce v průběhu řízní upravoval žalobu, když původně se domáhal zaplacení celkové částky 3 429 691, [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Následně vzal žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zpět. Omezil tak žalobu o částku, která mu byla vyplacena v rámci konkursního řízení na základě usnesení o částečném rozvrhu. Pokud by žalobce ohledně této částky nevzal žalobu zpět, soud by musel žalobu v tomto rozsahu stejně zamítnout. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Pokud jde o to, že soud ve výroku I. výslovně neuvedl, že požadovaný úrok z prodlení je úrokem zákonným, pak se nejedná o pochybení, které by mělo vliv na správnost rozhodnutí o zastavení řízení. Soudní praxe se ustálila v názoru, že není-li výslovně úrok v návrhu či v rozhodnutí samém označen, jedná se vždy o úrok zákonný. Navíc skutečnost, že se jedná o úrok zákonný, plyne i z jeho slovního vymezení, které soud převzal z žalobního požadavku.

19. Kromě toho žalobce není oprávněn podat odvolání proti výroku I., neboť jako pán sporu vzal žalobu částečně zpět, soud jeho návrhu za souhlasu žalované zcela vyhověl, výrokem I. tak nedošlo k zásahu do subjektivních práv žalobce. Odvolací soud proto odvolání žalobce směřující do výroku I. o částečném zastavení řízení dle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

20. Soud prvního stupě následně věc správně posoudil i po právní stránce. Správně se nejprve zbýval důvodností vznesené námitky promlčení, když v případě kladného závěru se pak soud již věcně nezabývá uplatněným nárokem.

21. Soud prvního stupně správně nárok žalobce posoudil jako nárok na náhradu skutečné škody, která měla žalobci vzniknut v důsledku nesprávného úředního potupu právního předchůdce žalované. V závislosti na tom pak správně posoudil, že u takto uplatněného nároku přichází v úvahu pouze subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 32 odst. 1 Zákona. Správně také posoudil podmínky, z nichž tato subjektivní promlčecí doba počne běžet. Vyšel z platné judikatury Nejvyššího soudu a dospěl ke správnému závěru, že obě kumulativní podmínky, za nichž může započít běh promlčecí doby. V projednávané věci žalobci započala běžet dne [datum], kdy bylo v obchodním věstníku zveřejněno závěrečné rozvrhové usnesení v konkursním řízení vedeném na majetek [anonymizováno]. Tímto okamžikem se žalobce prokazatelně dozvěděl, že již vůči záložně, jako svému primárnímu dlužníku, se nemůže domoci jakékoli náhrady škody a věděl i v jaké výši mu škoda vznikla, neboť věděl, v jaké výši v konkursním řízení svou pohledávku uplatnil, i v jakém rozsahu byla uspokojena. A již od roku [rok] věděl o tom kdo za jím tvrzenou škodu odpovídá, neboť již v tomto období uplatnil svůj nárok vůči státu.

22. Pokud žalobce namítá, že tento právní závěr soudu prvního stupně je v příkrém rozporu se všemi soudními rozhodnutími, kterými bylo rozhodnuto o jeho původní žalobě a na něž žalobce odkazuje i ve svém odvolání, je třeba především uvést, že toto předchozí řízní není nikterak provázáno se současným řízení o náhradu škody, neboť v každém z těchto řízení byly řešeny jiné právní otázky. Žaloba v původním řízení byla zamítnuta pro předčasnost, neboť nebylo na jisto postaveno, s ohledem na stále probíhající konkursní řízení vůči [anonymizováno], zda vůbec, případně v jakém rozsahu žalobci vznikne jím tvrzená škoda. Z žádného z žalobcem poukazovaných rozhodnutí nevyplývá, že by soudy vznik vědomosti o škodě a její výši vázaly na zrušení [anonymizováno] po skončení konkursu nebo na její likvidaci tak, jak dovozuje žalobce. Naopak z judikatury, která byla platná již v době rozhodování soudů o první žalobě, z níž vycházel soud prvního stupně a na niž přiléhavě odkazuje žalovaná ve vyjádření k odvolání, je zřejmé, že vědomost o vzniku škody i její výši v případě konkursního řízení lze vztáhnout již k okamžiku, kdy bude schválena závěrečná zpráva a vydáno závěrečné usnesení o rozvrhu, neboť již v tomto okamžiku bude zřejmé, kteří věřitelé úpadce byli z jeho majetku uspokojeni i v jakém rozsahu.

23. V souzené věci se žalobce dozvěděl (bylo na jisto postaveno), že mu vznikla škoda a věděl i přesnou její výši, v okamžiku, kdy bylo v obchodním věstníku zveřejněno závěrečné rozvrhové usnesení, tj. dne [datum]. K tomuto dni také došlo ke splnění obou kumulativních podmínek pro počátek běhu promlčecí doby dle § 32 odst. 1 Zákona. Tříletá promlčecí doba tak uběhla dnem [datum]. Jestliže žalobce uplatnil nárok u žalované až dne [datum], stalo se tak v době, kdy jeho nárok byl již promlčen.

24. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že žalobce i následně u soudu svůj nárok uplatnil po marném uplynutí promlčecí doby.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zmítavém výroku II. z výše uvedených důvodů jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně navazujícího výroku o nákladech řízení (IIII.) v němž rovněž neshledal žádné pochybení.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízní bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a §151 odst. 3 o. s. ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná a nebyla v tomto řízení právně zastoupena náleží dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast u jednání dne [datum]).