pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). Žalované dále uložil uhradit soudní poplatek z žaloby ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, usnesením Krajského soudu v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (26) INS [číslo], byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], a současně tímto usnesením byl žalobce ustanoven jeho insolvenčním správcem. Usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dne [datum] byla mezi insolvenčním dlužníkem (dále jen„ Dlužník“) a žalovanou uzavřena Smlouva o správě cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů, zahraničních cenných papírů a zahraničních zaknihovaných cenných papírů (dále jen„ Smlouva“). Touto Smlouvou se žalovaná zavázala vést cenné papíry a Dlužník se zavázal za poskytnuté služby hradit odměnu a náklady. Žalobce se domnívá, že Smlouva má charakter smlouvy o vzájemném plnění ve smyslu § 253 insolvenčního zákona. Žalovaná z účtu Dlužníka [číslo] inkasovala poplatky za správu i za období, když již došlo ze strany žalobce k odmítnutí plnění, a to od května do prosince [rok] ve výši [částka] měsíčně. Poplatky byly žalovanou inkasovány neoprávněně, neboť žalobce nedal souhlas k pokračování Smlouvy, a proto platí, že odmítl další plnění ze Smlouvy ve smyslu § 253 insolvenčního zákona, a to ke dni ke dni [datum], protože se do 30 dnů od prohlášení konkursu na majetek úpadce nevyjádřil, že by chtěl ve smlouvě pokračovat. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení, dle § 2291 o. z., k jehož vydání žalovanou vyzval předžalobní výzvou ze dne [datum].

3. V reakci na vyjádření žalované, žalobce uvedl, že předmětné dluhopisy nebyly a nejsou součástí majetkové podstaty Dlužníka. Žalobce tak není osobou s dispozičním oprávněním ve vztahu k předmětným dluhopisům, proto také nebyl oprávněn jakkoli ve vztahu k předmětným dluhopisům jednat, ani nebyl oprávněn emisi dluhopisů svým jednáním zrušit. Emise předmětných dluhopisů byla zrušena automaticky ke dni [datum] z důvodu data jejich splatnosti, když výplata byla uskutečněna dne [datum].

4. Žalovaná nárok žalobce neuznala ani co do důvodu ani výše. Na svou obranu uvedla, že Dlužník je emitentem dluhopisů, zaknihovaných cenných papírů, které jsou vedeny na jeho majetkovém účtu u [právnická osoba] („ dále jen [anonymizováno]“), a právně je Dlužník i majitelem těchto dluhopisů. Majitel zaknihovaných cenných papírů musí mít zajištěn přístup do [anonymizováno], zejména ve formě smlouvy s účastníkem [příjmení]. V souladu se Smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a insolvenčním dlužníkem dne [datum], v souladu s provozním řádem [anonymizováno], žalovaná, jako účastník [příjmení], umožňovala Dlužníkovi přístup do [anonymizováno]. Dlužník měl v [anonymizováno] účet vlastníka a na tomto účtu neměl nulový zůstatek. Cenné papíry byly rovněž předmětem smluvních zástavních práv. Žalovaná dne [datum] žalobci sdělila, jaké kroky je třeba učinit, aby smlouva o správě byla ukončena a vypořádána, avšak od žalobce neobdržela žádné instrukce, jak má dále postupovat. Žalovaná se proto domnívala, že Smlouva je stále platná a účinná a je zcela legitimní, aby po dobu její účinnosti byla žalované hrazena sjednaná odměna. Smlouvu bylo možné ukončit dohodou teprve na základě řádné instrukce, kam má cenné papíry z majetkového účtu Dlužníka převést. Namítla rovněž, že Smlouva není smlouvou o vzájemném plnění ve smyslu § 253 insolvenčního zákona, a nelze na ni uplatnit zákonnou domněnku odmítnutí jejího splnění insolvenčním správcem. Insolvenční zákon odkazuje v § 253 odst. 1 na to, zda smlouva o vzájemném plnění byla„ splněna“, Smlouva o správě předpokládá neuzavřené, trvající a opakující se plnění. Dlužník nadále plnění ze Smlouvy využíval. S vedením majetkového účtu jsou spojeny regulatorní povinnosti, které žalovaná, s ohledem na kladný zůstatek, musela nadále plnit.

5. Žalovaná potvrdila, že emise cenných papírů Dlužníka byla ukončena ke dni [datum], kdy byla stanovena jejich splatnost.

6. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování, které podrobně uvedl pod body 7 až 15 odůvodnění, a nesporných tvrzení účastníků, vzal za prokázané, že mezi žalovanou a dlužníkem, [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena Smlouva o správě cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů, zahraničních cenných papírů a zahraničních zaknihovaných cenných papírů, jejíž nedílnou součástí byly Obecné obchodní podmínky, platné od [datum]. Žalovaná, jako banka oprávněná k poskytování investičních služeb podle zák. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a Dlužník, jako emitent cenných papírů se dohodli, že banka mu v souvislosti s obchodováním s těmito cennými papíry poskytne služby spočívající otevření účtu a další služby s tím související, a to ať již poskytované na základě instrukce či bez této instrukce. Ve smlouvě byla podrobně upravena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran, např. způsob vedení účtu, možnost poskytování služeb dle této smlouvy prostřednictvím třetích autorizovaných osob, odpovědnost za škodu, právo žalované na odměnu a její výši, možnost výpovědi smlouvy kteroukoli ze smluvních stran. V případě výpovědi smlouvy, pokud žalovaná neobdrží přesnou instrukci klienta, jak má být s prostředky na účtu naloženo, se žalovaná zavázala nejméně po dobu 30 dnů ode dne uplynutí výpovědní doby, dále postupovat podle této smlouvy v rozsahu nezbytně nutném a možném k odvrácení škody, která by vznikla klientovi, kdyby žalovaná takto nepostupovala a to až do té doby, než takovou instrukci od klienta obdrží. Dojde-li k výpovědi ze strany žalované, náležela jí dlužná odměna ve výši poměrné části z příslušného měsíce, přičemž základem pro výpočet poplatku za správu je hodnota portfolia k poslednímu pracovnímu dni měsíce předcházejícího ukončení platnosti smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy jsou i její přílohy, kdy v Příloze 1 jsou upraveny podmínky realizace služeb, v Příloze 2 stanovena výše poplatků za správu cenných papírů držených v portfoliu klienta a stanovena odměna za výkon vybraných práv plynoucích z cenných papírů. Z evidence Centrálního depozitáře vyplynulo, že Dlužník měl ke dni [datum] v evidenci veden účet [číslo] s předčíslím 873, s identifikačním číslem majitele [číslo], zřízený k [datum]. V evidenci jsou dále označeny, emise [právnická osoba], počet cenných papírů, volná emise, počet zatížených cenných papírů, včetně uvedených zástav atd. Ke dni [datum] na účtu Dlužníka nebyly evidovány žádné cenné papíry, když podle Emisních podmínek Dlužníka byly emitovány cenné papíry v celkové hodnotě [částka] s předpokládaným výnosem 8% ročně, které byly splatné v roce [rok]. Emise dluhopisů dlužníka byla zrušena ke dni [datum]. U žalované měl Dlužník zřízen účet [číslo] z tohoto účtu žalovaná inkasovala sjednanou měsíční odměnu dle Smlouvy, na kterou vystavovala faktury, a to vždy na částku [částka]. Inkaso provedla i v měsíci květen až prosinec [rok]. Žalobce s žalovanou před podáním žaloby jednali ohledně vydání žalované částky, nedospěli však k žádnému konsensu, a to pro zcela rozporné názory ohledně uplatnění § 253 insolvenčního zákona tak, jak na nich setrvali v žalobě a vyjádření k ní. Žalobce naposledy žalovanou vyzval k vydání žalované částky předžalobní výzvou ze dne [datum].

7. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce především podle § 253 insolvenčního zákona. K výkladu tohoto zákonného ustanovení vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu, kdy konkrétně odkázal na rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud dospěl k závěru, že„ zvláštní úprava obsažená v § 253 insolvenčního zákona nahrazuje za trvání konkurzu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkurzu. Je-li smlouva o vzájemném plnění ke dni prohlášení konkurzu na majetek jedné ze stran smlouvy zcela splněna druhou stranou smlouvy, nemůže druhá strana smlouvy od smlouvy odstoupit proto, že dlužník před prohlášením konkurzu sám řádně a včas nesplnil a v důsledku prohlášení konkurzu již nesplní své povinnosti z této smlouvy a to bez zřetele k tomu, zda smlouva obsahuje ujednání o právu odstoupit od smlouvy. Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkurzu na majetek dlužníka ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhou stranou smlouvy, může druhá strana smlouvy od této smlouvy po prohlášení konkurzu odstoupit, jen je-li právo od smlouvy odstoupit ve smlouvě ujednáno. Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkurzu na majetek dlužníka ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhou stranou smlouvy a právo od smlouvy odstoupit nebylo ujednáno ve smlouvě, nemůže druhá strana smlouvy od smlouvy odstoupit (to, zda dojde k ukončení smlouvy odstoupením nebo k jejímu naplnění, ovlivní postup insolvenčního správce dle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona)“.

8. Za zásadní pro rozhodnutí v této věci považoval soud prvního stupně to, zda smlouva uzavřená mezi Dlužníkem a žalovanou byla smlouvou o vzájemném plnění ve smyslu § 253 odst. 1 insolvenčního zákona. Poukázal na to, že smlouvou o vzájemném plnění se ve smyslu § 253 odst. 1 insolvenčního zákona rozumí například smlouva o smlouvě budoucí kupní, kupní smlouva, směnná smlouva nebo smlouva o dílo. Typově sem však nespadá např. darovací smlouva. Předmětnou Smlouvu soud prvního stupně posoudil jako smlouvu o vzájemném plnění, která nebyla zcela splněna, pokud žalovaná měla dlužníku stále své služby poskytovat a dlužník by měl za tuto činnost platit. Současně uvedl, že však na souzenou věc dopadá odstavec čtvrtý § 253 insolvenčního zákona, podle něhož odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Žalovaná se tak po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, pokud konkurzní správce nesdělil, že bude dále plnit a platí, že plnění odmítl a žalovaná nemohla sama účet zrušit, měla nárok na bezdůvodné obohacení, kdy mohla požadovat nějakou obvyklou částku za vedení obdobného účtu, nikoli však již z původní smlouvy a především by se jednalo již o pohledávku za podstatou. Nebyla však oprávněna z účtu Dlužníka si po prohlášení konkursu sama strhávat částky dle Smlouvy. Žalovaná s tím také po nějaké době přestala.

9. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně požadovaného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. uložil zaplatit soudní poplatek z žaloby, neboť žalobce byl od jeho placení ze zákona osvobozen.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Neměla výhrady vůči skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu prvního stupně. Nesouhlasila však s právním posouzením věci. Namítala, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na nesprávném výkladu § 253 insolvenčního zákona, když i v citované judikatuře se omezil na znění uvedeného zákonného ustanovení platného ke dni [datum], když se zabýval pouze možností odstoupení od smlouvy. Novelou insolvenčního zákona provedenou zák. č. 294/2013 Sb., však byla domněnka odstoupení od smlouvy nahrazena domněnkou odmítnutí plnění. Z tohoto pohledu pak odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodu 19. neobsahuje žádný závěr o charakteru Smlouvy. Žádný závěr o charakteru Smlouvy není uveden ani v bodu 20. odůvodnění, když soud prvního stupně zde pouze příkladmo vypočítává smlouvy, které lze považovat za smlouvy o vzájemném plnění. Ve vztahu k předmětné Smlouvě se však nevyjadřuje k tomu, z jakých hledisek těchto typových smluv by měla předmětná Smlouva být hodnocena jako smlouva o vzájemném plnění. Nejvyšší soud se sice postupně ve své judikatuře vyslovuje k obsahu různých smluv z hlediska povahy plnění účastníků, nejkomplexněji zatím v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], avšak k povaze předmětné Smlouvy se explicitně dosud nevyjádřil. Žalovaná se domnívala, že v řízení před soudem prvního stupně zcela jasně vysvětlila, proč Smlouva není smlouvou o vzájemném plnění. Znovu akcentovala, že i po prohlášení konkursu Smlouva nadále existovala, žalovaná od žalobce neobdržela žádné instrukce, na jejichž základě by mohlo dojít k jejímu ukončení, a proto nadále Smlouvu plnila a inkasovala za poskytnuté plnění i sjednanou odměnu. Pokud jde o to, zda Dlužník byl majitelem účtu vlastníka cenných papírů, uvedla žalovaná, že Dlužník byl emitentem dluhopisů, zaknihovaných cenných papírů, které byly vedeny na majetkovém jeho majetkovém účtu u [anonymizováno], a to ve smyslu § 527 odst. 1,2 zák.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a § 11 odst. 1 písm. a) Provozního řádu centrálního depozitáře, který eviduje zaknihované cenné papíry na účtech mimo jiné vedených pro majitele účtu, který je, není-li prokázán opak, považován za vlastníka zaknihovaných cenných papírů evidovaných na tomto účtu. Dlužník tak byl majitelem zapsaných cenných papírů a podle toho se také choval, mimo jiné při zřizování zástavního práva. Za této situace žalobce nemohl žalované odepřít součinnost, bez níž by ani nebyla schopna své povinnosti plnit. Žalovaná rovněž soudu prvního stupně vytýkala, že neuvedl, z jakého zákonného důvodu dospěl k závěru, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které jí následně uložil žalovanému vydat. Poukázal i na to, že odůvodnění rozsudku v tomto směru je i vnitřně rozporné, když soud dospěl k závěru, že žalované bezdůvodné obohacení vzniklo a současně dovodil, že by měla nárok na uspokojení své pohledávky z majetkové podstaty kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Žalovaná z výše uvedených důvodů proto žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, rozsudek považuje za správný a nesouhlasí s námitkami žalované uvedenými v rámci odvolání. Ze Smlouvy samotné je zjevné, že se jedná o smlouvu o vzájemném plnění ve smyslu § 253 insolvenčního zákona, kterou žalovaná zavázala umožnit Dlužníkovi přístup do [anonymizováno] a Dlužník se zavázal za to žalované hradit sjednanou odměnu. Předmětem Smlouvy nepochybně bylo opakující se plnění, přičemž Smlouva nebyla v době prohlášení konkursu na majetek Dlužníka ani jednou ze stran Smlouvy ukončena ani splněna. Tuto skutečnost potvrdila i sama žalovaná. Lze ji tak podřadit pod režim § 253 insolvenčního zákona. V daném případě se žalobce jakožto insolvenční správce Dlužníka ve lhůtě uvedené v § 253 odst. 2 insolvenčního zákona nevyjádřil, že bude Smlouvu nadále plnit, pročež se tedy uplatnila nevyvratitelná domněnka, že po uplynutí lhůty 30 dnů od prohlášení konkursu žalobce jakožto insolvenční správce Dlužníka Smlouvu odmítl. Žalovaná tak po uplatnění nevyvratitelné domněnky dle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona inkasovala poplatky ze Smlouvy neoprávněně a měla případně postupovat dle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona. Žalobce dále uvedl, že Dlužník byl v daném případě toliko emitentem cenných papírů (dluhopisů) a rozhodně nebyl jejich majitelem. Tomu, že Dlužník nebyl majitelem dluhopisů, nasvědčuje i skutečnost, že předmětné dluhopisy nebyly a nejsou součástí majetkové podstaty Dlužníka. Z tohoto důvodu žalobce jakožto insolvenční správce nebyl a není osobou s dispozičním oprávněním ve vztahu k předmětným dluhopisům a nebyl tedy ani oprávněn ve vztahu k předmětným dluhopisům jakkoliv jednat, tedy nebyl ani oprávněn emisi předmětných dluhopisů zrušit, o čemž žalovanou opakovaně informoval. Žalobce je nadále přesvědčen, že Smlouva je smlouvou o vzájemném plnění ve smyslu § 253 insolvenčního zákona, jak správně dovodil i soud prvního stupně, že jakožto insolvenční správce v dané věci v důsledku uplatnění nevyvratitelné domněnky ve smyslu § 253 odst. 2 insolvenčního zákona Smlouvu odmítl a že žalovaná inkasovala poplatky ze Smlouvy po jejím odmítnutí ze stran žalobce zcela neoprávněně. Z výše uvedených důvodů proto žalobce žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

13. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci, na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která odvolací soud považuje za správná, a vycházel z nich ve svém rozhodnutí, aniž dokazování jakkoli doplňoval. Pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí proto v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci, k němuž dospěl soud prvního stupně, zejména pokud se týká charakteru smlouvy o správě cenných papírů uzavřené mezi Dlužníkem a žalovanou, zejména pak ve vztahu k § 253 insolvenčního zákona.

15. Podle § 253 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. ve znění novely provedené zák. č. 294/2013 Sb., nebyla-li smlouva o vzájemném plnění, včetně smlouvy o smlouvě budoucí, v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem, ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy, nebo může odmítnout plnění. Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (§ 253 odst. 2 insolvenčního zákona). Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 253 odst. 4 insolvenčního zákona).

16. Stávající komentářová literatura i dosud platná judikatura Nejvyššího soudu ve vztahu k § 253 odst. 1 insolvenčního zákona, považuje za smlouvy o vzájemném plnění (smlouvy synalagmatické), vedle zde výslovně uvedené smlouvy o smlouvě budoucí především (typově) kupní smlouvu, směnnou smlouvu nebo smlouvu o dílo. Jedná se tak především o smlouvy, které byly uzavřeny v rámci občanskoprávních vztahů, na základě smluvní volnosti zúčastněných stran, bez jakéhokoli veřejnoprávního zásahu.

17. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná Smlouva není smlouvou synalagmatickou a není smlouvou soukromoprávního charakteru, k níž dosavadní judikatura k § 253 insolvenčního zákona vztahuje účinky případné nečinnosti správce majetkové podstaty úpadce po prohlášení konkursu (§ 253 odst. 2 insolvenčního zákona).

18. Z obsahu smlouvy a výslovného odkazu v její preambuli je zřejmé, že úpadce jako emitent dluhopisů byl povinen tuto smlouvu uzavřít podle zákona 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, zejména když se jednalo o emisi cenných papírů vydaných zahraniční právnickou osobou. Uvedený zákon emitentovi ukládá, aby vedl přehled o tom, komu, kdy a v jakém rozsahu emitované cenné papíry prodal, záznamy o tom, jak s emisí cenných papírů dále nakládal, tedy v podstatě prováděl správu vydané emise, a to jen prostřednictvím autorizovaného správce, když za takovéhoto správce předmětný zákon považuje různé instituce v něm vyjmenované, jako např. Centrum správy cenných papírů, banky či jiné subjekty, jimž byla k takovéto činnosti udělena akreditace Českou národní bankou, která vykonává dohled nad kapitálovým trhem.

19. Z uvedeného je zřejmé, že předmětná smlouva má podstatné rysy smlouvy veřejnoprávní, kdy nebyla uzavřena jen na základě smluvní volnosti zúčastněných stran v rámci jejich občanskoprávního vztahu, ale v důsledku zákonem uložené povinnosti, kterou emitent, v souzené věci Dlužník, mohl splnit jen za podmínek přesně vymezených zákonem a prostřednictvím zákonem stanoveného okruhu subjektů oprávněných poskytovat služby spojené s emisí cenných papírů.

20. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že Smlouva neobsahovala žádné ujednání o možnosti od ní odstoupit. Výslovně v ní byla upravena pouze možnost výpovědi, zjevně bez uvedení důvodu, kteroukoli ze smluvních stran, ovšem za předpokladu, že Dlužník, dojde-li k výpovědi kteroukoli smluvní stranou, je povinen žalované předat instrukce jak má být s jí spravovanými cennými papíry ve vlastnictví Dlužníka naloženo, jinak bude žalovaná nadále postupovat podle dosud uzavřené Smlouvy. Ze Smlouvy dále plyne, že byla uzavřena bez časového omezení, nejdéle však do doby ukončení a vypořádaní vydané emise cenných papírů.

21. Z provedeného dokazování vyplynulo, že již v rozhodnutí o vydání emise cenných papírů Dlužník stanovil splatnost této emise na prosinec [rok], konkrétně bylo prokázáno, že výtěžek z této emise byl vyplacen a vypořádán ke dni [datum] a emise byla zrušena ke dni [datum]. K tomuto dni také byla Smlouva splněna oběma smluvními stranami, když žalovaná již přestala Dlužníkovi poskytovat služby, k nimž se Smlouvou zavázala a Dlužníkem jí byla uhrazena i sjednaná odměna.

22. Jestliže žalobce výslovně Smlouvu po prohlášení konkursu neodmítl s odůvodněním, že k tomu neměl dispoziční oprávnění, neboť do majetkové podstaty Dlužníka žádné cenné papíry nebyly sepsány, a ani dlužníkovi nedal pokyn k ukončení Smlouvy, nelze než uzavřít, že k zániku Smlouvy nedošlo, žalovaná byla nadále oprávněna podle ní postupovat a vzniklo jí i právo na zaplacení smluvené odměny, kterou byla podle Smlouvy oprávněna inkasovat přímo z účtu úpadce u ní vedeného. Dle odvolacího soudu ke dni prohlášení konkursu na majetek Dlužníka nebyla smlouva žádnou ze smluvních stran zcela splněna.

23. Odvolací soud proto uzavřel, že i když insolvenční správce po prohlášení konkursu na majetek úpadce neučinil ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkursu ve vztahu k této Smlouvě žádný výslovný právní úkon, který by směřoval k jejímu ukončení, nenastala fikce odmítnutí smlouvy ze zákona, tj. dle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona Smlouva naopak nadále trvala, žalovaná byla povinna provádět správu emitovaných dluhopisů a všechny další úkony s tím spojené až do doby, kdy by došlo k ukončení smluvního vztahu předpokládaným způsobem, v daném případě buď výpovědí, nebo splněním (splacením vydaných dluhopisů). Žádná z těchto skutečností v době, za niž žalobce požaduje vrácení žalované částky, nenastala. Žalovaná proto postupovala v souladu se smlouvou a byla oprávněna inkasovat ze zvláštního účtu úpadce zřízeného a bankou vedeného pro účely vydané emise dluhopisů, sjednanou odměnu. Žalovaná z tohoto zvláštního účtu Dlužníka nevyčerpala více, než jí náleželo, neboť poslední odměnu inkasovala za měsíc prosinec [rok].

24. Z uvedeného je zřejmé, že na straně žalované tak nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností považuje požadavek žalobce za nedůvodný, a proto rozsudek soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a žalobu zamítl.

25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1o. s. ř. a přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení.

26. V řízení před soudem prvního stupně nebyla žalovaná právně zastoupena. Náleží jí proto jen náhrada paušálních nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši stanovené dle § dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky. [číslo] Sb. po [částka] za šest úkonů právní služby (vyjádření k žalobě, účast na jednání ve dnech [datum] a [datum], 2x příprava na jednání a písemné podání ve věci ze dne [datum]), tj. celkem částka [částka].

27. V řízení odvolacím byla již žalovaná právně zastoupena. Jejímu právnímu zástupci tak náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), g), k) vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“) za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, odvolání, účast na jednání dne [datum]) ve výši [částka] (3x po [částka]). Dále mu náleží dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (3x po [částka]). Právní zástupce žalované rovněž osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), a proto mu dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. náleží náhrada 21% DPH z těchto přiznaných nákladů právního zastoupení, tj. částka [částka]. Po přičtení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] náleží žalované náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka].

28. Žalované tak celkem na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží částka [částka].