o zaplacení 6 000 000 Kč

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 6 000 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, domáhal náhrady škody, která byla způsobena exekučním postižením jeho nemovitosti – pozemku parc. č. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je dům č. p. [číslo] (restaurace [název]), v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (při odvolacím jednání žalobce odvolací soud informoval o tom, že nemovitost již byla vydražena; usnesení o udělení příklepu vydané soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] dne 16. 10. 2024 pod č. j. [spisová značka] nabylo právní moci dne 9. 11. 2024). Ke škodě mělo dojít chybným postupem soudů v řízení vedeném u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo - nelogicky a nespravedlivě - vydáním rozsudku, podle nějž byla v exekuci prodána žalobcova nemovitost a výtěžek z prodeje předán oprávněnému ([společnost 4], IČO [IČO], sídlem [adresa]). Dle žalobce pochybil především Krajský soud v [adresa] při vydání zrušujícího usnesení ze dne 22. 10. 2010 č. j. [spisová značka] (tímto usnesením byl zrušen v pořadí prvý, zamítavý rozsudek Okresního soudu v [místo]). V řízení vedeném před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] šlo o realizaci zástavního práva zřízeného [jméno FO] ve prospěch [právnická osoba] k zajištění úvěru, který měl být poskytnut celkem v částce 65 000 000 Kč za účelem nákupu více nemovitostí. Právě předmětná nemovitost [jméno FO] od [jméno FO] nakonec nebyla zakoupena; od kupní smlouvy uzavřené dne 14. 5. 1993 její strany odstoupily, neboť [jméno FO] prostředky na nákup této nemovitosti od [právnická osoba] neobdržel. Přestože [právnická osoba] přislíbila zrušení zástavního práva na předmětné nemovitosti, k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí nedošlo a zástavní právo bylo posléze uplatněno v soudním řízení, a to vůči dceři žalobce [jméno FO], která nemovitost získala od žalobce. Žalobce přitom nemovitost nabyl kupní smlouvou ze dne 5. 4. 1995 od prodávajícího [jméno FO]. Zástavní právo pak v soudním řízení realizovaly subjekty, které pohledávku z úvěrové smlouvy (za [jméno FO]) získaly postupným postoupením (nejprve pohledávku získala [společnost], následně [společnost 2], poté [společnost 3] a posléze [společnost 4]). [právnická osoba]. přitom ochotu vymazat zástavní právo k předmětné nemovitosti písemně potvrdila již dne 25. 6. 1993. Dle žalobce je nespravedlivé, aby byla prodána jeho nemovitost za účelem úhrady úvěru, který byl [právnická osoba] poskytnut [jméno FO] na nákup jiných nemovitostí (a v situaci, kdy se [jméno FO] nakonec vlastníkem předmětné nemovitosti nestal). První vydaný rozsudek v řízení vedeném před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (zamítavý) konstatoval, že zástavní smlouva je neurčitá a tedy absolutně neplatná a že na jejím základě nevzniklo zástavní právo zatěžující žalobcovu nemovitost; současně konstatoval, že i smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi [právnická osoba] a [společnost] ze dne 31. 10. 1991 není dostatečně určitá. Tento rozsudek byl Krajským soudem v [adresa] zrušen dne 22. 10. 2010 pod č. j. [spisová značka]. Nebýt tohoto zrušujícího rozhodnutí, nevznikla by žalobci škoda.

3. Žalobcem tvrzený nárok byl postupem dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. předběžně uplatněn u [ústřední orgán], ministerstvo tvrzený nárok odmítlo uspokojit.

4. Soud I. stupně zjistil, že řízení vedené před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] skončilo uložením povinnosti žalované [jméno FO] jako vlastnici předmětné nemovitosti uhradit žalobci ([společnost 4]) částku 16 043 439 Kč, a to z výtěžku prodeje zastavených (předmětných) nemovitostí. Takto bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 4. 11. 2011 č. j. [spisová značka]. Tento rozsudek byl Krajským soudem v [adresa] jako soudem odvolacím potvrzen (rozsudkem ze dne 4. 2. 2014 č. j. [spisová značka]) a nabyl právní moci dne 21. 2. 20214. Dovolání žalované [jméno FO] bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. [spisová značka].

5. Učiněná zjištění (a žalobní tvrzení) soud I. stupně právně posoudil dle ust. § 1 odst. 1, § 5, § 8 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a uzavřel, že chybí první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, a sice nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup. Rozsudek Okresního soudu v [místo] vydaný v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], podle kterého je vedena exekuce postihující nemovitost žalobce, je pravomocný a nebyl pro nezákonnost zrušen. Není tedy nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Za nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. nelze pokládat zrušení původního zamítavého rozsudku soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v [adresa] jako soudu odvolacího (zrušující usnesení rovněž nemá povahu rozhodnutí nezákonného, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno). Obecně pak platí, že nesprávným úředním postupem není postup orgánů státu, který přímo směřuje k vydání rozhodnutí, neboť ten takový postup se projevuje v (ne)zákonnosti rozhodnutí; u takového chybného postupu lze uvažovat jen o odpovědnosti státu z titulu nezákonného rozhodnutí. Soud I. stupně zdůraznil, že soudu rozhodujícímu v odškodňovacím řízení nepřísluší přezkum věcné správnosti pravomocných rozhodnutí orgánů státu (včetně soudů) a že právě takového přezkumu se žalobce v této věci domáhá.

6. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby je nedostatek aktivní legitimace žalobce plynoucí z toho, že žalobce nikdy nebyl účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (v postavení žalované zde vystupovala jeho dcera). Soud I. stupně využil ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Žalobou uplatněný nárok je pak dle soudu I. stupně promlčen, a protože žalovaná promlčení namítla, nebylo by možné nárok (i kdyby existoval) žalobci i z tohoto důvodu přiznat. Žalobci počala běžet tříletá promlčecí lhůta dle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. dne 22. 2. 2014 (prvý den po skončení řízení vedeného před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]) a běh této lhůty skončil uplynutím dne 22. 2. 2017. Tvrzený nárok byl předběžně uplatněn u [ústřední orgán] až dne 7. 3. 2024.

7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo přiznáno proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkon vyjádření k žalobě.

8. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Podle žalobce spočívá rozsudek na nesprávném právním posouzením věci. Žalobce zdůraznil, že pohledávka, kterou vůči jeho osobě (nyní v exekučním řízení) uplatňuje společnost [společnost 4], je neexistentní. Celé řízení (jak řízení nalézací vedené tehdy proti žalobcově dceři jako vlastnici nemovitosti, tak řízení exekuční vedené proti žalobci jako aktuálnímu vlastníkovi nemovitosti) je nezákonné, přičemž nezákonnost založil Krajský soud v [adresa] usnesením ze dne 22. 10. 2010 č. j. [spisová značka] - tím, že zrušil původní zamítavý rozsudek Okresního soudu v [místo]. Ke zrušení došlo pouze z formálních důvodů a z důvodu vydání zrušujícího rozsudku odvolacího soudu Okresní soud v [místo] rozsudkem ze dne 4. 11. 2011 č. j. [spisová značka] rozhodl o povinnosti [jméno FO] zaplatit společnosti [společnost 4], částku 16 043 439 Kč z výtěžku prodeje zastavené nemovitosti, která byla následně převedena zpět do vlastnictví žalobce (ten se proto v exekuci ocitl v postavení povinného). Dle žalobce nelze otrocky vycházet z toho, že nemovitost byla zatížena zástavním právem ve prospěch [právnická osoba]. Soudy vůbec nebraly v potaz, že [právnická osoba]. nikdy neposkytla úvěr zájemci o koupi předmětné nemovitosti, tj. [jméno FO], právě na na nákup této nemovitosti, že zástavní právo bylo zapsáno předčasně a mělo být samotnou [právnická osoba] vymazáno, což [právnická osoba]. písemně potvrdila dne [datum] tehdejšímu vlastníkovi nemovitosti [jméno FO]. Soudy také vůbec nehodnotily, že řetězec postupních smluv, na jehož konci je [společnost 4], nebyl doložen originály postupních smluv a že ze strany žalované byla popřena pravost předložených listin. Podle žalobce byla [právnická osoba] vytunelována prostřednictvím uvedených subjektů, minimálně první postupník ([společnost]) byl na banku personálně napojen. Vymáhající subjekty na nastalé situaci podvodně vydělaly a za účelem vlastního obohacení žalobce poškodily. Žalobce (v pozdním věku) exekučně přichází o nemovitosti, které zakoupil a které s úvěrem poskytnutým [právnická osoba] reálně nemají vůbec nic společného.

9. Není možné, aby žalobce nebyl ve sporu aktivně legitimován, když jsou exekučně postiženy jeho nemovitosti, a není možné, aby byl žalobou uplatněný nárok promlčen, neboť škoda vzniká v důsledku realizace zástavního práva v exekučním řízení, které bylo zahájeno až dne 2. 3. 2022.

10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

12. Odvolací soud souhlasí se stěžejním závěrem soudu I. stupně, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Tento závěr přitom plyne ze samotných žalobních tvrzení (v podstatných bodech ověřených dokazováním). Soud I. stupně správně konstatoval, že tu není první předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., a to nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Důvodem prodeje předmětné nemovitosti žalobce v exekuci vedené [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pod sp. zn. [spisová značka] je existence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, jímž je rozsudek Okresního soudu v [místo] ze dne 4. 11.2011 ukládající vlastníku nemovitosti povinnost strpět realizaci zástavního práva váznoucího na předmětné nemovitosti. Uvedený rozsudek nemá povahu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., neboť rozsudek nebyl pro nezákonnost zrušen nebo změněn k tomu příslušným orgánem (ač se žalovaná [jméno FO] o odklizení rozsudku pokoušela cestou řádných a mimořádných opravných prostředků). Za příčinu prodeje žalobcovy nemovitosti v exekučním řízení nelze pokládat zrušující rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 10. 2010, které není a z povahy věci nemůže být exekučním titulem. V každém případě však ani toto rozhodnutí není způsobilé založit jakoukoli odpovědnost státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., neboť nejde o rozhodnutí nezákonné (nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno k tomu příslušným orgánem). Soud I. stupně pak správně zmínil i to, že jakýkoliv postup v řízení, který vyústí v rozhodnutí a jehož správnost či nesprávnost se odrazí ve správnosti či nesprávnosti rozhodnutí, nelze pokládat ve smyslu ustáleného výkladu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup a odvozovat z něho odpovědnost státu dle tohoto zákona; vady takového postupu mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009 sp. zn. 25 Cdo 708/2007). V posuzovaném případě však žalobce za „nesprávný postup“ označuje soudní rozhodnutí.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil včetně věcně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.), aniž se zabýval hypotetickou otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku.

14. Odvolací soud jen pro úplnost podotýká, že není přiléhavá úvaha soudu I. stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobce založená na skutečnosti, že žalobce nebyl účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (z tohoto faktu soud I. stupně zřejmě dovozuje, že žalobce není oprávněn domáhat se náhrady škody způsobené konečným rozhodnutím vydaným v tomto řízení - za hypotetického předpokladu, že by takové rozhodnutí mělo povahu rozhodnutí nezákonného). Žalobce nepochybně je adresátem povinnosti uložené pravomocným a vykonatelným rozsudkem vydaným v tomto řízení, neboť má postavení povinného v exekuci, která je (byla) na základě rozsudku vedena. Žalobce tedy je právním nástupcem účastnice nalézacího řízení na straně žalované.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků.