o zaplacení 83 669 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že:

[1] Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 615 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21. 12. 2019 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatním pohledávky ve výši 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [výrok I.].

[2] Žaloba se ohledně částky 82 054 Kč s příslušenstvím a částky 5 500 Kč zamítá [výrok II.].

[3] Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 110 657,30 Kč k rukám advokáta žalované [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [výrok III.].

[4] Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 25 088 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalovaná domáhala zaplacení 83 669 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplaceného pojistného plnění, na které jí vznikl nárok v souvislosti s poškozením motocyklu při hromadné dopravní nehodě. Dle žaloby mělo k pojistné události dojít tak, že automobil narazil do přívěsu, na kterém byl motocykl upevněn. Motocykl, který byl před nehodou v perfektním stavu, se uvolnil a měl se po několika kotrmelcích cca po 30 metrech zastavit uprostřed vozovky s vážnými poškozeními. Žalovaná jakožto pojistitel viníka dopravní nehody byla povinna žalobkyni poskytnout pojistné plnění. Na základě souhlasu likvidátora pojišťovny [jméno FO] s rozsahem oprav nechala žalobkyně motocykl opravit na své náklady. Žalovaná jí následně odmítla jako pojistné plnění vyplatit část nákladů na opravu ve výši 83 669 Kč s tím, že oprava měla přesahovat obvyklé náklady a některá poškození nesouvisí s dopravní nehodou. Z likvidačního spisu vyplývá, že likvidátor [jméno FO] poté, co žalobkyni odsouhlasil rozsah oprav, dovodil vznik některých poškození motocyklu ještě před nehodou. Žalobkyně nechala zpracovat znalecký posudek č. 2073/39/2019 vč. doplnění od znalce [jméno FO] (dále též jen „Posudek A“, resp. „znalec [jméno FO]“). Z něj vyplynula nesprávnost závěrů žalované. Dle znalce [jméno FO] došlo k poškození motocyklu při dopravní nehodě a veškeré náklady byly vynaloženy důvodně. Žalovaná i přesto setrvala na svém negativním stanovisku. Proto žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhá jak vyplacení zbylých nákladů na opravu motocyklu, tak nákladů za znalecký posudek ve výši 5 500 Kč a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Stála si za svým názorem, podle kterého k části poškození motocyklu nemohlo dojít při dopravní nehodě. Není jasné, z čeho znalec [jméno FO] vyházel v závěru, že ke všem poškozením došlo při dotčené dopravní nehodě. V tomto ohledu posudek neobsahuje žádné podklady a znalec neprovedl modelování střetu ani technickou přijatelnost tvrzených poškození.

4. S ohledem na námitky žalované ohledně Posudku A nechal soud prvního stupně vyhotovit další znalecký posudek, a to posudek č. [hodnota] znalce [FO2] (dále též jen „Posudek B“, resp. „znalec [FO2]“).

5. Soud prvního stupně provedl k důkazu mimo jiné Posudek A, Posudek B, výslech znalce [FO2] a policejní fotodokumentaci dopravní nehody. Na základě skutečností z těchto důkazů zjištěných dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nepatrném rozsahu. Podle závěrů Posudku B, obsahujícího modelaci možného průběhu dopravní nehody pomocí počítačového programu, motocykl nemohl opsat po silnici několik kotrmelců až do vzdálenosti desítek metrů od přívěsu, na kterém byl upevněn. Těmto závěrům odpovídá i policejní fotodokumentace dopravní nehody, a proto je soud považuje za prokázané. Dle posudku mohly náklady na opravu motocyklu způsobených dopravní nehodou činit nejvýše 90 635 Kč. Soud naopak nepokládal za relevantní závěru posudku A, jelikož znalec [jméno FO] vycházel pouze z fotodokumentace, rozsah poškození motocyklu vzal jako fakt a vůbec se nezabýval samotným nehodovým dějem.

6. Soud žalobě vyhověl do výše 1 615 Kč, jakožto rozdílu mezi možnou výší škody na motocyklu způsobené nehodou dle Posudku B a výší pojistného plnění, které žalovaná již žalobkyni vyplatila. Současně žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, s ohledem na částečný úspěch ve věci dále také právo na zaplacení 1 200 Kč jako paušální náhradu nákladů na uplatnění pohledávky. Povinnost plné náhrady nákladů řízení soud uložil žalobkyni dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalovaná byla ve věci převážně úspěšná. Na základě obdobné úvahy soud uložil dle § 148 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni i povinnost náhrady nákladů řízení státu.

7. Rozsudek napadli žalobkyně i žalovaná včasnými odvoláními.

8. Žalobkyně jej napadla v rozsahu výroků III. a IV. (o nákladech řízení) a navrhla, aby jej odvolací soud změnil tak, že náklady řízení je povinna nahradit žalovaná, eventuálně na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků. Namítala, že výsledek řízení závisel na závěrech Posudku B. Podle nej sice žalobkyně nebyla úspěšná v převážné části žalované částky, ale v základu úspěšná byla. O nákladech řízení proto mělo být rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. v její prospěch. Případně jsou dány důvody dle § 150 o. s. ř., aby právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků. Ze skutkových zjištění vč. Posudku A vyplývá, že žalobu podala důvodně, jakkoliv vzal soud za prokázanou podstatně menší výši nároku. Žalovaná před podání žaloby Posudek A ignorovala. Možný průběh dopravní nehody pak začala zpochybňovat až po několika letech v průběhu soudního řízení, což byl důvod vypracování Posudku B. Ačkoliv se žalobkyně do výroků ve věci samé neodvolala, ve vztahu k nákladům řízení uvádí, že znalec [FO2] v Posudku B popsal možný děj dopravní nehody zcela odlišně od očitého svědka. Znalcem vytvářené předpoklady nemohou plně nahradit výpověď osoby, která byla dopravní nehodě přímo přítomna. Přiznaná výše náhrady navíc o více než 50 000 Kč převyšuje předmět řízení, je tedy ve výrazném nepoměru.

9. Žalovaná napadla rozsudek v rozsahu výroku I., a to pouze co do částky 1 200 Kč představující náklady na uplatnění pohledávky. Žalobkyně tuto částku uplatnila dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení vlády“), jako paušální náklady na uplatnění pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Ačkoliv žalobkyně i žalovaná jsou podnikateli, na vztah vyplývající z pojištění motocyklu by se odkazovaná úprava neměla aplikovat. V řízení jde o specifický přímý nárok z povinného pojištění odpovědnosti za škodu z provozu, tedy nárok, který nebyl založen smlouvou mezi účastníky ani porušením nějaké povinnosti, kterou by měla žalovaná vůči žalobkyni. Žalovaná je v tomto vztahu povinna plnit v podstatě za provozovatele vozidla a okolnost, zda poškozený a provozovatel vozidla jsou nebo nejsou podnikateli, je zcela nahodilá a nemá pro podstatu věci (pojistné plnění) rozhodující význam. Žádnou konkrétní výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky (mimo nákladů řízení, o kterých soud rozhodl samostatně) žalobkyně neuplatňovala. K podpoře svých argumentů odkázala na závěry rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] (odst. 37. odůvodnění), který přiložila. Odvolání žalobkyně do rozhodnutí o nákladech řízení považuje za nedůvodné. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na základě popisu děje dopravní nehody, který se nemohl odehrát, měla by proto nést náklady řízení. Žalovaná s průběhem nehody uváděným žalobkyní nesouhlasila již před zahájením řízení, což projevila krácením pojistného plnění. Nepravdivost tvrzení žalobkyně následně potvrdil i znalec [FO2] v Posudku B. Kromě závěru o možném průběhu dopravní nehody ocenil způsobené škody na motocyklu téměř ve stejné výši jako žalovaná při likvidaci pojistné události.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř. a aniž nařídil jednání [§ 115a o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. a § 214 odst. 2 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.] dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

11. K odvolání žalované ve věci samé:

12. Podle § 513 OZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Podle § 3 nařízení vlády, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

14. Ačkoliv žalobkyně i žalovaná jsou podnikateli, v projednávané věci není na místě přiznat žalobkyni nárok na zaplacení paušálních nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 513 OZ ve spojení s § 3 nařízení vlády. V řízení jde o specifický nárok žalobkyně v postavení poškozené při dopravní nehodě vůči žalované v postavení pojistníka viníka dopravní nehody. Nejde mezi nimi o vztah vyplývající ze vzájemně uzavřené smlouvy či ze zákona, na který by mělo vliv jejich postavení podnikatelů. Žalovaná je pouze povinna plnit za viníka dopravní nehody, přičemž podnikatelská povaha její či poškozené nemá s tímto plněním žádnou souvislost. Žalobkyni nelze dotčenou částku přiznat ani jako část doložených nákladů na Posudek A zpracovaný před zahájením řízení, které uplatnila v žalobě. Jak bude podrobněji vysvětleno níže, zaviněným chybným zadáním znaleckého úkolu ze strany žalobkyně se Posudek A stal pro řízení nevyužitelným a náklady na jeho vyhotovení nelze považovat za účelné.

15. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč. Závislý výrok II. napadeného rozsudku ponechal beze změny, jelikož soud prvního stupně v něm obecně zamítl žalobu ohledně (zbylého) příslušenství, mezi které lze dle § 513 OZ zařadit i náklady na uplatnění pohledávky.

16. K odvolání žalobkyně ohledně nákladů řízení:

17. Odvolací soud zjistil, že:

[1] Po dopravní nehodě prohlédnul motocykl likvidátor [jméno FO], který do zápisu z 26. 11. 2018 sepsal poškození motocyklu. Zápis obsahuje i poučení, že poškozený musí za účelem poskytnutí pojistného plnění prokázat, že sepsaná poškození souvisí s pojistnou události.

[2] Žalovaná sděleními z 10. 9. 2019, 7. 1. 2020[Anonymizováno]a 5. 5. 2020 žalobci k jeho opakovaným námitkám oznámila, že mu část vyfakturované ceny oprav motocyklu neproplatí. Jako důvod uváděla, že cena oprav přesáhla obvyklou výši a některá poškození, která vyjmenovává, nesouvisí s dopravní nehodou. Jak dospěla k takovým závěrům neuvedla. Důvod vyplývá ze zprávy likvidátora [jméno FO] nacházející se v likvidačním spisu, podle které některá poškození neodpovídají fotodokumentaci Policie ČR a některá neodpovídají poškození dílů, které dotčené části motocyklu překrývaly.

[3] Podle protokolu Policie ČR z 26 9. 2018 o dopraví nehodě se motocykl uvolnil z přívěsu, na kterém byl upevněn a spadl na vozovku. Z tohoto protokolu, ani jiných záznamů Policie ČR, ani jiných dokumentů popisujících průběh dopraví nehody se nepodává, že by motocykl v důsledku nárazu odlétl, resp. se odkutálel několik desítek metrů od přívěsu.

[4] V posudku A měl znalec [jméno FO] mimo jiné zodpovědět, zda poškození motocyklu odpovídá průběhu nehodového děje. Znalec popsal děj dopraní nehody tak, že motocykl odlétl v kotrmelcích zhruba 30 m. Při výslechu na jednání soudu 15. 6. 2022 znalec [jméno FO] sdělil, že neměl k dispozici žádný zápis o dopravní nehodě. Popis nehodového děje, ze kterého v posudku vycházel, mu zaslala žalobkyně e-mailem.

[5] Na jednání soudu [datum] [jméno FO], člen představenstva žalobkyně a přímý účastník nehody, vypověděl, že motocykl v důsledku nárazu odlétl z přívěsu v kotrmelcích asi 50 m a následně se klouzal po vozovce.

[6] Podle Posudku B, obsahujícího modelaci možného průběhu dopravní nehody pomocí počítačového programu, motocykl nemohl opsat po silnici několik kotrmelců až do vzdálenosti desítek metrů od přívěsu, na kterém byl upevněn.

18. Z provedených důkazů vyplývá, že motocykl po dopravní nehodě prohlédl likvidátor [jméno FO] a sepsal poškození. Zápis obsahuje poučení, z nějž lze dovodit, že nevypovídá ničeho o tom, jaké ze sepsaných poškození byly skutečně způsobeny dopravní nehodou. Naopak souvislost poškození s nehodou musí poškozený prokázat. Následně likvidátor [jméno FO] vyhotovil do likvidačního spisu zprávu, podle které některá poškození neodpovídají fotodokumentaci Policie ČR a některá neodpovídají poškození dílů, které dotčené části motocyklu překrývaly. Na základ této zprávy žalovaná opakovaně odmítla vyplatit žalobci část nákladů na opravy motocyklu s tím, že cena oprav přesáhla obvyklou výši a některá poškození, která vyjmenovává, nesouvisí s dopravní nehodou. Ze zpráv likvidátora [jméno FO], sdělení žalované, protokolů Policie ČR ani jiných listin nevyplývá, že by motocykl v důsledku nárazu odlétl či se odkutálel několik desítek metrů od přívěsu. Z protokolu Police ČR o dopraní nehodě lze vyčíst pouze to, že se motocykl uvolnil z přívěsu, na kterém byl upevněn a spadl na vozovku. Žalobkyně nechala vypracovat Posudek A, přičemž znalci popsala nehodový děj tak, že motocykl odlétl v kotrmelcích zhruba 30 m. Průběh nehody popsaný žalobkyní v žalobě a sdělený znalci [jméno FO] pro účely Posudku A vyplývá pouze z výpovědi člena představenstva žalobkyně, který byl nehodě přítomen. Nehodový děj popsaný členem představenstva žalobkyně byl v řízení vyvrácen Posudkem.

19. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nárokovala plnění ve výši 83 669 Kč. Vyhověnu mu bylo pouze ve výši 1 615 Kč. Žalovaná tedy se svou procesní obranou byla v převážné části úspěšná, resp. byla neúspěšná v poměrně nepatrné části. V otázce nákladů řízení přitom v dané věci nelze vzít v potaz vliv znaleckých posudků na výsledek řízení. K převážnému neúspěchu žalobkyně totiž došlo nikoliv v důsledku předem obtížně odhadnutelné výše nároku stanovené znaleckými posudky, nýbrž kvůli jejímu pochybení při zadávání znaleckého dotazu. Žalobkyně znalci sdělila, že motorka měla po nárazu odlétnout v kotrmelcích několik desítek metru. Takový nehodový děj však nevyplýval z žádných dostupných listin, zejména z protokolu Policie ČR o dopravní nehodě. Svědectví člena jejího představenstva pak bylo v průběhu řízení vyvráceno Posudkem B. O nehodovém ději ani rozsahu poškození způsobeném nehodou nic nevypovídá ani prvotní seznam poškození motocyklu sepsaný likvidátorem [jméno FO]. Z toho dokumentu jasně vyplývá, že souvislost poškození s nehodou musí poškozený prokázat. Znalec [jméno FO] tedy v Posudku A vycházel ohledně nehodového děje pouze z nesprávných informací od žalobkyně a z tohoto posudku proto nebylo možné vycházet. Pokud by žalobkyně nehodový děj znalci popsala tak, jak se skutečně mohl odehrát, nebo pokud by samotný nehodový děj zadala jako znaleckou otázku, nemuselo vůbec dojít ke sporu, nutnosti vedení soudního řízení a vzniku nákladů řízení. Znalec by v Posudku A musel dojít k obdobným závěrům jako znalec v Posudku B, tj. že žalovaná zkrátila pojistné plnění pouze v nepatrné části. I pokud by v takovém případě nedošlo k vyřešení sporu o malou částku mimosoudně, náklady soudního řízení o této částce by byly znatelně nižší, než je tomu nyní. Zejména by soud nemusel nechat zpracovat další znalecký posudek, který náklady znatelně navýšil. V dané věci není podstatné ani poměr mezi předmětem řízení a náklady řízení, neboť vyšší náklady vznikly právě v důsledku pochybení žalobkyně.

22. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. a od něj odvislém výroku IV. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a jejich plnou náhradu přiznal zcela úspěšné žalované. Její náklady sestávají z nákladů na právní zastoupení v celkové výši 5 892,70 Kč vč, DPH. Konkrétně jde o plnou odměnu za jeden úkon právní služby (odvolání ve věci samé) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) [dále jen „AT“], a to v sazbě 1 000 Kč za úkon vypočítané z tarifní hodnoty 1 200 Kč (předmět odvolání ve věci samé) dle § 7 bodu 3. AT. Odměna za tento úkon tedy činí 1 000 Kč. Dále poloviční odměnu za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně nikoliv ve věci samé) dle § 11 odst. 2 AT, a to v sazbě 6 540 Kč za úkon vypočítané z tarifní hodnoty 135 745,30 Kč celková výše nákladů řízení žalované a státu) dle § 7 bodu 5. AT. Poloviční odměna za tento úkon tedy činí 3 270 Kč. Dále paušální náhradu hotových výdajů za dva uvedené úkony právní služby v sazbě 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 600 Kč. A náhradu za DPH z uvedených částek ve výši 21 %, tj. 1 022,70 Kč.