pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se původně žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o poskytování služeb ve znění dodatku [číslo] jíž byl pouze změněn název žalobkyně (dále jen„ Smlouva“). Smluvní vztah mezi účastníky skončil na základě výpovědi ze strany žalované ke dni [datum]. Penzum poskytovaných služeb bylo stanoveno na [anonymizováno] hodin za kalendářní čtvrtletí, za což se žalovaná zavázala hradit žalobkyni [částka] s tím, že úhrada této částky byla možná v měsíčních splátkách po [částka]. Žalobkyně smluvní povinnosti řádně plnila i ve třetím čtvrtletí roku [rok], avšak žalovaná jí za toto období sjednanou odměnu nezaplatila. Kromě běžných služeb byla žalovaná oprávněna na žalobkyni požadovat ještě služby další, za něž byla sjednána hodinová odměna ve výši [částka]. Žalobkyně poskytla pro žalovanou nad rámec běžné činnosti další služby v celkovém rozsahu [anonymizováno] hodin. Žalobkyně tak za veškeré poskytnuté služby požadovala původně žalovanou částku, když v ní již zohlednila žalovanou zaplacenou úhradu běžných služeb ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž tvrdila, že v průběhu řízení vzala žalobu zpět o dalších [částka], ohledně této částky následně soud prvního stupně řízení zastavil.

3. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že si u žalobkyně neobjednala žádné služby nad rámec sjednaný ve Smlouvě, žalobkyní tvrzené služby nad rámec Smlouvy byly naopak pokryty sjednaným kvartálním rozsahem hodin a žalobkyně navíc na doplacení částky [částka] za měsíc září [rok] nemá nárok, neboť v tomto období žalované žádné služby neposkytovala.

4. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně za zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] Smlouvu, ve znění jejího dodatku [číslo]. Předmětem této smlouvy bylo poskytování konzultací, služeb a podpory pro databázové systémy portálu [webová adresa], dodávka periodika [anonymizována dvě slova], zajištění spolupráce na aktuálních projektech objednatele a realizace monitoringu informací a rešerší, zejména z [příjmení] oblasti, které jsou blíže specifikovány v příloze [číslo] Smlouvy, v rozsahu [anonymizováno] hodin/kalendářní čtvrtletí. Podle přílohy [číslo] Smlouvy měla žalobkyně pro žalovanou provádět tyto činnosti:

-) Správa a aktualizace Databáze finančních zdrojů pro [příjmení] (DBFZ)

-) Komunikace s [příjmení] registrovanými v DBFZ

-) Tvorba, aktualizace a pravidelná rozesílka (každých 14 dní) [anonymizována tři slova] [webová adresa]

-) Tvorba, aktualizace [anonymizována dvě slova] [webová adresa]

-) Komunikace s [anonymizována tři slova] včetně zajištění zakázek pro [anonymizováno]

-) Zajištění aktuálních informací o zahraničních finančních zdrojích pro [příjmení]

-) [ulice] při správě a aktualizace webových stránek [webová adresa], [webová adresa], [anonymizována dvě slova] na [webová adresa]

-) Správa inzerce na [webová adresa], [webová adresa], [anonymizována dvě slova] na [webová adresa]

-) [ulice] při správě a komunikaci s uživateli [anonymizována tři slova] akcí, [anonymizována dvě slova]

-) Komunikace s odběrateli informačních služeb organizace

-) Správa profilů organizace na externích webových stránkách [webová adresa] apod.

-) Konzultační spolupráce při aktuálních projektech organizace.

5. Odměna za uvedené sužby služby byla sjednána v čl. 2 odst. 1 Smlouvy ve výši [částka] za kalendářní měsíc. Vykazování poskytnutých služeb nebylo Smlouvou blíže upraveno. V článku 3 odst. 2 bylo stanoveno, že oběma stranami dohodnuté vícepráce budou fakturačně odlišeny a odůvodněny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a skončila dle čl. 4 odst. 3 Smlouvy výpovědí ze strany žalované ke dni [datum].

6. Plnění Smlouvy bylo ze strany žalobkyně zajišťováno prostřednictvím [jméno] [příjmení], který fakticky působil jako člen týmu zaměstnanců žalované, a ta k němu v souladu s tím i tak přistupovala. [jméno] [příjmení] smluvní plnění poskytoval jednak na pracovišti žalované a dále rovněž prostřednictvím dálkového přístupu, který mu poskytla žalovaná ve stejném rozsahu jako svým pracovníkům. Komunikace mezi [jméno] [příjmení] a ostatními členy pracovního týmu žalované byla vedena jak konsenzuálním způsobem, kdy si jednotliví pracovníci snažili s [jméno] [příjmení] dohodnout způsob plnění pracovních úkolů, tak i způsobem poněkud direktivnějším, kdy mu byl určitý úkol„ prostě zadán“ (tedy uložen). Tato komunikace svým obsahem i charakterem odpovídá běžnému fungování pracovního týmu. Soud prvního stupně konstatoval, že ani z direktivní části této komunikace nelze dovozovat objednávku víceprací ze strany žalované tak, jak dovozuje žalobkyně. Daná komunikace ve svém souhrnu vypovídá pouze o tom, že zaměstnanci žalované k [jméno] [příjmení] přistupovali jako ke svému kolegovi.

7. V řízení bylo dále prokázáno, že spolupráce smluvních stran skončila na přelomu července a srpna [rok], za poměrně dramatických okolností, nikoli přátelským způsobem. Vzniklé problémy se sice účastníc nažili vyřešit, avšak vzájemné jednání nevedlo k urovnání sporů. Žalovaná si pro ztrátu důvěry posléze nepřála další spolupráci s [jméno] [příjmení], potažmo s žalobkyní. Z tohoto důvodu proto ke dni [datum] zablokovala jednotlivé účty pro dálkový přístup a administraci jednotlivých projektů, na nichž se [jméno] [příjmení] podílel ([příjmení] [anonymizována tři slova], web [webová adresa])., čímž žalobkyni znemožnila další plnění Smlouvy i na dálku. Žalovaná tak již po uvedeném datu neposkytovala žalobkyni potřebné prostředky nezbytné k plnění Smlouvy.

8. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně plnila Smlouvu i po dni [datum] a nepodařilo se ani prokázat přesný časový rozsah žalobkyní tvrzeného plnění. Žalobkyně sice předložila výkazy prováděných činností, avšak soud prvního stupně shledal důkazní hodnotu této listiny jako velmi malou. Poukázal na to, že se nejednalo o vzájemně odsouhlasený doklad o řádném poskytnutí služeb a jejich rozsahu. Nejednalo se o oboustranně odsouhlasený doklad o řádném poskytnutí daných služeb a jejich rozsahu, nýbrž jen o prosté tabulkové přehledy bez jakékoli záruky integrity a pravdivosti v nich obsažených dat, jejichž autenticitu žalovaná zpochybnila a údaje v tabulkách výslovně učinila spornými. Soud prvního stupně proto uzavřel, že těchto výkazů nelze formulovat jakýkoli skutkový závěr, když tvrzení žalobkyně o rozsahu poskytnutých služeb nebylo podloženo dalšími přesvědčivými důkazy. Jedinou relevantní skutečností, kterou lze z předložených výkazů dovodit je, že žalobkyně podle Smlouvy plnila pouze do začátku srpna [rok], když předložené výkazy obsahují poslední záznam ze dne [datum]). Soud prvního stupně rovněž konstatoval, že závěr o plnění Smlouvy žalobkyní po posledně uvedeném datu nelze bez dalšího učinit ani na základě doložky„ Tento [anonymizována dvě slova] dodala © [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [webová adresa]“ obsažené v závěru jednotlivých vydání [anonymizována dvě slova], neboť se zjevně jednalo o obsah staršího data mechanicky přejímaný do dalších vydání [anonymizována dvě slova]. I ze samotného tvrzení žalobkyně pak plyne, že se na přípravě [anonymizována dvě slova] podílela naposledy v srpnu [rok], kdy žalobkyně uvedla, že„ měla připraveny [příjmení] [anonymizováno] na období do konce září [rok], ale žalovaná k dalším vydáním žalobkyni nedoručila adresní seznam předplatitelů a průvodní text, tj. výzvu k jejich odeslání předplatitelům, a proto předala žalobkyně [příjmení] [anonymizováno] [číslo] až [číslo] k využití do dispozice žalované během osobních jednání v srpnu [rok]“.

9. Soud prvního stupně dále konstatoval, že z důkazů předložených žalobkyní, které byly v řízení provedeny, nevyplynulo, že by žalobkyně při plnění Smlouvy v rozhodném období překročila stanovený paušál [anonymizováno] hodin za kalendářní čtvrtletí. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o tom, jakým způsobem probíhalo plnění Smlouvy a zejména k rozsahu tohoto plnění, předložila další důkazy, jimiž však soud prvního stupně důkaz neprovedl s tím, že se jednak týkaly období před uzavřením předmětné Smlouvy a vplývaly ze smluvního vztahu žalované s třetí osobou odlišnou od žalobkyně. Vypovídací hodnotu těchto důkazů z hlediska vztahů účastníků řízení soud prvního stupně považoval za zanedbatelnou, bez ohledu na případné personální propojení žalobkyně s tímto třetím subjektem.

10. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce dle § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2054 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vyšel rovněž z judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] k problematice vzniku nároku na paušální odměnu a dospěl k závěru, že účastníci byli vázáni Smlouvou, z jejíhož čl. 2 odst. 1 vyplývala povinnost žalované hradit žalobkyni odměnu v paušální výši 14 000 za kalendářní měsíc. Z téhož ujednání ovšem dále vyplývalo, že daná odměna měla být poskytována„ za plnění dle této smlouvy“. Přímo ze smluvních ujednání je tedy zřejmá vůle stran vázat nárok na sjednanou měsíční odměnu na plnění žalobkyně jakožto poskytovatele, tj. dané plnění bylo podmínkou vzniku nároku na odměnu. Dle článku 1 Smlouvy a navazující přílohy [číslo] se přitom plněním nerozuměla pouhá připravenost žalobkyně předmětné služby poskytnout. Ze znění těchto ujednání jednoznačně plyne, že plnění Smlouvy žalobkyní spočívalo až v reálném poskytování dohodnutých služeb. Pakliže tyto v rozhodném období září [rok] poskytnuty nebyly, resp. žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno, nelze jí nárok na odměnu za tento kalendářní měsíc přiznat. Na tom, s ohledem na odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu, nic nemění ani skutečnost, že předmětné služby nebyly poskytovány pro nesoučinnost žalované, respektive žalovaná další plnění Smlouvy žalobkyni znemožnila). Stejně tak na podmíněnosti nároku na odměnu nic nemění ani její paušální charakter.

11. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že si je vědom, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu lze nalézt i jiné judikáty, které se k problematice vzniku nároku na paušální odměnu vyslovují poněkud jiným způsobem. Shledal, že určitá„ rozkolísanost“ judikatury vyplývá z podstaty věci, neboť i paušální odměna je v jednotlivých případech sjednávána různým způsobem. Ani v nyní projednávané věci účastníkům nic nebránilo vázat v souladu se zásadou smluvní volnosti nárok na odměnu na samotnou připravenost žalobkyně předmětné služby poskytnout. Toto však ze znění Smlouvy nevyplývá. Stejně jako ve věci, z níž vzešel výše uvedený judikát Nejvyššího soudu, ani nyní není dáno jakékoli ustanovení zákona, z nějž by bylo možné nárok na odměnu dovozovat na základě samotné připravenosti. Nelze naopak přehlédnout, že předmětná Smlouva je typově nejblíže smlouvě o dílo (valná část předmětu plnění představuje dílo s nehmotným výsledkem), tj. smlouvou o výsledku (viz výslovně § 2631 o. z.). Nárok na cenu díla je proto vázán až na jeho řádné provedení.

12. Ohledně žalobkyní uplatňovaného nároku na odměnu za vícepráce dle Smlouvy, uzavřel soud prvního stupně, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že došlo k překročení sjednaného paušálu [anonymizováno] hodin za kalendářní čtvrtletí, ani že by žalovaná po žalobkyni provedení jakýchkoli víceprací žádala. Naopak ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o rozsahu prací vynakládaných na dané činnosti přímo žalovanou po ukončení Smlouvy je zřejmé, že překročení paušálu nebylo nutné.

13. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná částečným plněním na výzvu žalobkyně žalobou uplatněný nárok uznala, uvedl soud prvního stupě, že toto tvrzení nebylo provedeným dokazováním prokázáno. Konkludentní uznání dluhu nelze dovozovat z pouhé skutečnosti, že žalovaná proplatila faktury za měsíce červenec a srpen [rok] po výzvě žalobkyně, která se týkala i dalších faktur (paušální odměna za září [rok] a vícepráce). Souhrnnou výzvou ohledně několika dluhů, byť z téže Smlouvy, nelze uměle konstruovat existenci dluhu jediného, jenž by pak byl uznán„ částečným“ plněním dle § 2054 odst. 2 o. z.

14. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dříve řízení částečně zastavil poté, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky [částka], a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci samé. Tuto nesprávnost spatřovala v tom, že soud prvního stupně jí neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř., když měl za to, že žalobkyní předložené důkazy nejsou postačující k prokázání jejích tvrzení. Soud prvního stupně rovněž pochybil, když účastníkům neposkytl informace o tom, k jakým skutkovým závěrům dospěl na základě provedených důkazů. Neučinil tak ani v souvislosti s poučení dle § 119a o. s. ř. Jeho rozhodnutí tak bylo pro žalobkyni zcela překvapivé. Konečně měla za to, že soud prvního stupně nedůvodně odstoupil od provedení důkazů, které žalobkyně předložila, přičemž důkazy založené na č. l. 87 až 201 byly způsobilé prokázat výklad projevu vůle účastníků a zavedenou zvyklost při objednávání víceprací ze strany žalované a rovněž i skutečnosti, které uzavření Smlouvy předcházely. Žalobkyně rovněž namítala, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a následnému nesprávnému právnímu posouzení věci. Soud prvního stupně především zcela pominul, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět co do částky [částka], tj. paušální odměnu za měsíc srpen [rok], kterou v řízení uplatnila spolu s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně sice řízení ohledně této částky zastavil, ale nerozhodl o požadovaném úroku, proto řízení nebylo možné zastavit co do celé částky. Dále se nevypořádal s tvrzením žalobkyně, že částečnou úhradou žalobou uplatněné částky po výzvě žalobkyně žalovaná uznala i zbývající část dluhu co do jeho důvodu i výše. Za nesprávný považovala závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neprokázala překročení paušálního hodinového rozsahu sjednaného ve Smlouvě. Soud se pouze omezil na citaci nepřiléhavé judikatury vztahující se k mandátní smlouvě, když následně Smlouvu posoudil jako smlouvu uzavřenou z valné části jako smlouva o dílo. Žalobkyně rovněž sporovala správnost posouzení faktické proveditelnosti služeb ze smlouvy a nároku žalobkyně na zaplacení služeb, které byly poskytnuty žalované nad rámec Smlouvy. Měla za to, že soud prvního stupně z provedených důkazů v tomto směru učinil nesprávné skutkové závěry, pochybil, jestliže pominul důkazy, které žalobkyně k uvedeným skutečnostem navrhla a zcela nekriticky vyšel jen z výpovědí svědkyní [příjmení] a [příjmení], které však dle žalobkyně nebyli nikterak přesvědčivé a nebyly schopné vyvrátit tvrzení žalobkyně. V neposlední řadě žalobkyně namítala i nesprávnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když soud přiznal žalované plnou náhradu těchto nákladů, ač žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, neboť k zastavení řízní ohledně částky [částka] došlo pro chování žalované. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že odvolací námitky žalobkyně jsou nedůvodné. Poukázala na usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], jímž žalobkyně byla soudem řádně poučena o tom, že má k prokázání svých tvrzení doplnit potřebné důkazy. Byla poučena i o tom, že soud bude vycházet z dosud provedených důkazů, čímž se žalobkyně vystavuje nebezpečí možného neúspěchu, a to v důsledku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Nedůvodná je i námitka žalobkyně ohledně toho, že účastníkům nebyl zpřístupněn názor soudu, k němuž dospěl na základ dosud provedeného dokazování. V této souvislosti uvedla, že vyzval-li soud prvního stupně žalobkyni k doplnění dosud navržených důkazů, pak je zřejmé, že soud nebyl dostatečně přesvědčen o unesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalobkyně, pak žalobkyně, jako bdělý účastník řízení musela poznat, jaké skutkové závěry soud z dosud provedeného dokazování učinil. Rovněž není důvodná námitka žalobkyně, že některé z jí navržených důkazů byly soudem opomenuty, neboť žalobkyně byla přítomna všem jednáním, při nichž se důkazy prováděly, vyjadřovala se k nim, stejně jako žalovaná. Vyjadřovala se i k důkazům, o nichž nyní tvrdí, že byly soudem opomenuty. Pokud jde o vznik nároku žalobkyně na zaplacení žalobou uplatněných nároků, ztotožnila se žalovaná se závěry soudu prvního stupně, které považovala za zcela správné. Žalovaná tak měla za to, že žalobkyně neosvědčila jí uváděné odvolací důvody. Žalovaná proto žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

18. Soud prvního stupě provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci. Na jeho základě učinil správné skutkové závěry. Odvolací soud z jeho skutkových zjištění a závěrů, aniž bylo dokazování třeba jakkoli doplňovat, vycházel ve svém rozhodnutí, neboť je považuje za zcela správné a ztotožnil se s nimi. Pro stručnost svého rozhodnutí proto odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

19. Ve vztahu k námitkám žalobkyně ohledně vad řízení odvolací soud uvádí, že žalobkyní tvrzené vady řízení neshledal, neboť soud účastníky řádně poučil dle § 118a o. s. ř. Jestliže žalobkyně k prokázání svých tvrzení ohledně způsobu spolupráce mezi účastníky navrhla jako důkaz smlouvy týkající se spolupráce žalované se třetím subjektem, odlišným od žalobkyně, i když zřejmě personálně provázané osobou [jméno] [příjmení], dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že tyto důkazy mají velmi malou vypovídací schopnost ve vztahu k projednávané věci. Jsou zcela jinak koncipovány než Smlouva, z níž žalobkyně dovozuje žalovaný nárok. Jsou koncipovány jednoznačně jako smlouva o dílo, je v nich přesněji a podrobněji vymezen předmět díla, ošetřen postup dodavatele při předání díla a vzniku jeho nároku na sjednanou cenu díla. Oproti tomu Smlouva, jež je projednávána v této věci, je nejednoznačná, lze ji spíše označit jako smlouvu nepojmenovanou, i když obsahuje značné množství prvků smlouvy o dílo, tak jak dovodil soud prvního stupně. Již z toho je zřejmé, že primárně je třeba práva a povinnosti plynoucí z této smlouvy posuzovat podle v ní obsažených ujednání smluvních stran, a teprve poté postupovat podpůrně podle zákonných ustanovení. Ze Smlouvy je zřejmý zcela jednoznačný úmysl smluvních stran vázat vznik nároku dodavatele na sjednanou paušální odměnu ke splnění smluvních povinností, tj. k dodání sjednaných služeb, nikoli již jen připravenost žalobkyně k jejich poskytnutí. Smlouvy se třetím subjektem také nemohou ničeho vypovídat o tom, jakým způsobem mělo být postupováno v případě víceprací překračujících rámec sjednaného čtvrtletního hodinového penza, zejména když ani Smlouva sama žádné podrobnosti ohledně víceprací neobsahuje, ale pouze odkazuje na to, že tyto vícepráce, přesahující sjednané hodinové penzum, budou fakturovány samostatně a také řádně odůvodněny. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže tyto žalobkyní předložené důkazy neprovedl, či z nich nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozsudku pak řádně uvedl i proč tyto důkazy neprovedl.

20. Odvolací soud neshledal, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé. I kdyby soud prvního stupně účastníkům výslovně nezpřístupnil informaci o tom, jaké skutečnosti má na základě dosud provedeného dokazování za prokázané, pak z celého průběhu řízení muselo být účastníkům zřejmé, zejména s ohledem na předchozí poučení dle § 118a o. s. ř., kam směřují závěry soudu prvního stupně a byla jimdána možnost, aby procesně adekvátně reagovali..

21. Odvolací soud považuje za správné i právní posouzení věci soudem prvního stupně. Proto i v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

22. Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně opomněl, že žalobkyně v souvislosti s úhradou částky [částka] za služby žalobkyní poskytnuté v měsíci srpnu [rok], vzala žalobu zpět jen co do jistiny, tedy do této částky, a nadále požadovala úrok z prodlení s jejím zaplacením. Následně pak soud prvního stupně žalobu zamítl jako celek, včetně požadovaného příslušenství, ač ve vztahu k částečné úhradě žalované částky měl žalobkyni úrok z prodlení přiznat.

23. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupě v zamítavém výroku ve vztahu k příslušenství pohledávky změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] (počátek prodlení) do [datum] (úhrada dlužné částky). Jinak rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. Změněn byl i výrok o náhradě nákladů řízení, neboť soud prvního stupně nezohlednil, že žalobkyně byla částečně úspěšná, když žalovaná po zahájení řízení plnila částku [částka] a zavinila tak zastavení řízení poté, kdy žalobkyně vzala pro chování žalované v uvedeném rozsahu žalobu zpět. O náhradě nákladů řízení tak bylo třeba rozhodnout dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu každého z účastníků řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do [částka], tj. do 20% z celkové výše nákladů řízení. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka], tj. do 80% celkových nákladů řízení. Žalované tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 60%.

25. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně správně rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalované a správně stanovil i celkovou výši náhrady nákladů řízení, změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odvolací soud jen výši částky, která žalované na náhradě nákladů řízení náleží, tj. přiznal jí částku [částka], jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku jako správný potvrdil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované náleží náhrada nákladů, které v tomto řízní účelně vynaložila na svou obranu, a to náklady právního zastoupení.

27. Právnímu zástupci žalované náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne [datum]) ve výši [částka] (2x po [částka], když předmětem odvolacího řízení byla již jen částka [částka]). Dále právnímu zástupci žalované náleží dle § 13 odst. 1, 3 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (2x po [částka]). Právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Náleží mu proto dle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. též náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady hotových výdajů, tj. částka [částka]. Žalované tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží celkem částka [částka].