o zaplacení 12 491 Kč s příslušenstvím,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 491 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 5 311 Kč za dobu od 11. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 6 580 Kč za dobu od 28. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 010 Kč (výrok II.).

2. Rozsudkem bylo zcela vyhověno žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), jíž žalobkyně požadovala příspěvek za provozování vozidla (RZ [SPZ]) bez pojištění odpovědnosti dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle ust. § 4 odst. 4 téhož zákona spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. O náhradě nákladů řízení bylo v rozsudku rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přiznal plně úspěšné žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 010 Kč, která zahrnuje zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále také „vyhlášky“), tj. odměnu za 2 úkony právní služby (příprava převzetí zastoupení; sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč dle ust. § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky, 2x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 210 Kč. Soud I. stupně žalobkyni nepřiznal odměnu (a paušální náhradu hotových výdajů) včetně DPH za jeden účtovaný úkon, a sice předžalobní výzvu (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky). Konstatoval, že právní zástupkyně žalobkyně odeslala ve dnech 27. 11. 2023 a 16. 4. 2024 žalované „Předžalobní upomínky“, tj. předžalobní výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním (ve výzvě z 27. 11. 2023 šlo o příspěvek za období od 13. 2. 2023 do 5. 6. 2023; ve výzvě z 16. 4. 2024 šlo o příspěvek za období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023), šlo však o úkony zjevně neúčelné. Sama žalobkyně totiž žalovanou upomenula o zaplacení splatných příspěvků včetně nákladů spojených s mimosoudním uplatněním „Upomínkami“ ze dne 14. 12. 2023 a ze dne 20. 3. 2024. Obě upomínky vyhovují ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a další výzvy k zaplacení prostřednictvím dopisů sepsaných advokátem již byly zbytečné.

3. Nákladový výrok rozsudku napadla žalobkyně včasným odvoláním. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Uvedená částka zahrnuje zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení; sepis předžalobní výzvy; sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky, 3x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH v částce 252 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že všechny tři jí účtované úkony právní služby byly uskutečněny a ve všech případech šlo o úkony účelné. Za využití komentářové literatury (Bílý, Martin. § 142a /Předžalobní výzva/. In: Svoboda, Karel, Smolík, Petr, levý, Jiří, Šínová, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2017, s. 606 – ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání¨) dovodila, že předžalobní výzva učiněná advokátem není neúčelně provedeným úkonem, a to i v případě, že žalovaný byl již ze strany žalobce upomínán ke splnění závazku. Opakované upomínání svědčí dle žalobkyně o její dobré vůli vyřešit spor mimosoudně; předžalobní výzva sepsaná advokátem má zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná „pouze“ věřitelem. Ustanovení § 142a o. s. ř. bylo přijato proto, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni, a skutečnost, že pohledávka byla předána k řešení advokátem dlužníkům signalizuje poslední možnost dobrovolné úhrady.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Odvolací soud podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal nákladový výrok rozsudku soudu I. stupně, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

6. Soud I. stupně správně žalobkyni proti žalované přiznal podle zásady úspěchu ve věci právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za něž správně pokládal zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení žalobkyně vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

7. Soud I. stupně nijak nepochybil při hodnocení účelnosti úkonů právní služby – „Předžalobních upomínek“ ze dne 27. 11. 2023 a ze dne 16. 4. 2024, které v souvislosti s tímto řízením učinila zástupkyně žalobkyně a za něž žalobkyně nárokovala náhradu odměny (a paušální náhrady) ve výši odpovídající jedinému úkonu právní služby. S odvolatelkou lze sice souhlasit potud, že předžalobní výzva učiněná advokátem v situaci, kdy byl dlužník o zaplacení vymáhané pohledávky upomenut již samotným žalobcem, nemusí být neúčelná. V posuzovaném případě se však jeví „Předžalobní upomínky“ sepsané advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] jako zjevně nadbytečný úkon právní služby. „Předžalobní upomínky“ byly dlužníkovi odeslány krátce po odeslání „Upomínek“ sepsaných samotnou žalobkyní, která je státem zřízenou právnickou osobou, a neobsahují žádné jiné informace než samotné „Upomínky“ (vyjma informace, že nebude-li přes výzvu dlužná částka uhrazena, bude záležitost řešena soudní cestou za použití veškerých právních instrumentů….). Samotné „Upomínky“ odkazují na zákonné ustanovení, o které se platební povinnost opírá, lze z nich zjistit, o jaké nepojištěné vozidlo jde a za jaké období je příspěvek požadován, a srozumitelně a přehledně vysvětlují výpočet příspěvku a nákladů včetně narostlého úroku z prodlení. Nabízí se tedy otázka, proč svoji tvrzenou dobrou vůli vyřešit spor mimosoudně žalobkyně neprojevila opakovaným odesláním „Upomínek“.

8. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném nákladovém výroku dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný. Postupoval přitom při respektu k zásadě „zákazu změny k horšímu“ při rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1238/23). Soud I. stupně žalobkyni nesprávně přiznal náhradu odměny za úkony právní služby ve výši dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. ve výši 400 Kč za úkon (nikoliv ve výši 300 Kč za úkon). Žalobkyně, která využila opravného prostředku, se však nemůže v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu dostat do horšího postavení, než jaké jí přiznává napadené rozhodnutí.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly a o nákladech této fáze řízení proto bylo rozhodnuto, jak shora ve výroku II. uvedeno.