o zaplacení 3 965 000 Kč s příslušenstvím

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na náhradu škody, jež měla žalobkyni vzniknout tím, že do svého vlastnictví nezískala id. ½ bytové jednotky č. [číslo] a jednotky – garáže [číslo] v katastrálním území [adresa]. Za tuto škodu dle žalobkyně odpovídá žalovaný, neboť porušil svoji povinnost dle čl. III Dohody o vypořádání majetkových poměrů, která byla mezi účastníky uzavřena dne [datum]. Článek III Dohody je smlouvou o smlouvě budoucí. V tomto článku byl dohodnut mechanismus, jakým se žalobkyně stane vlastnicí id. ½ bytu a garáže na adrese [adresa], kde účastníci spolu se svými dětmi vedli naposledy společnou domácnost. Žalovaný naplnění dohodnutého mechanismu zmařil, zastavil převod jednotek ve vlastnictví bytového družstva do svého vlastnictví a svůj družstevní podíl (s nímž bylo spojeno právo nájmu bytu a garáže) převedl na třetí osobu - [jméno FO]. [jméno FO] poté jako člen družstva požádal o bezplatný převod jednotek do svého vlastnictví, nyní je výlučným vlastníkem jednotek.

3. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění:

Žalobkyně a žalovaný spolu žili 25 let jako druh a družka, ze soužití se narodily 3 děti, Barbora, narozená [datum], Mikuláš, narozený [datum], a Vojtěch, narozený [datum]. Společnou domácnost vedli na několika adresách, od roku 2010 do října roku 2018 bydleli společně v družstevním bytě na adrese [adresa]. Členem bytového družstva byl žalovaný. Partnerský vztah účastníků se rozpadl v závěru roku 2018. V návaznosti na svoji rozluku účastníci vyjednali a dne [datum] podepsali Dohodu o úpravě vztahů nezletilých dětí a Dohodu o vypořádání majetkových poměrů (dále jen „Dohoda o dětech“ a „Dohoda o majetku“).

Účelem Dohody o dětech bylo upravit do budoucna poměry nezletilých tak, aby dohoda mohla být případně schválena opatrovnickým soudem. V Dohodě o dětech si účastníci domluvili, že bydliště nezletilých zůstane nezměněno a že naopak to budou rodiče, kteří své bydliště budou střídat v týdenních intervalech, že všichni nezletilí budou trvale bydlet v bytě na adrese [adresa], přičemž v lichém týdnu bude o nezletilé pečovat žalovaný, v sudém týdnu žalobkyně. Účastníci se dohodli na tom, že pro období školních prázdnin se vždy domluví. S přihlédnutím k rovnoměrné střídavé péči rodičů se účastníci dohodli na tom, že se žádnému z nich vyživovací povinnost k nezletilým dětem nestanoví. Žalovaný se však zavázal sám hradit (bez nároku na příspěvek ze strany žalobkyně – matky) výdaje spojené s vyjmenovanými aktivitami nezletilých dětí (školními a mimoškolními) v roční částce [částka], tj. v částce [částka] měsíčně. Dohoda o dětech dále obsahuje ujednání o užívání automobilu otce zn. Volvo (automobil s parkovacím místem v garáži na adrese [adresa]) tím rodičem, jenž ten, který týden bude mít nezletilé ve své péči. Dohoda o dětech obsahovala i ujednání o tom, že rodiče se zavazují učinit potřebná jednání a poskytnout si veškerou nezbytnou součinnost k tomu, aby dohoda mohla být schválena příslušným opatrovnickým soudem.

V Dohodě o majetku, jejímž účelem je podle preambule uspořádat majetkové vztahy partnerů i s ohledem na jejich vyživovací povinnosti upravené separátní dohodou, si účastníci v článku III. ujednali, že žalovaný vyvine potřebnou součinnost k tomu, aby bytová jednotka [číslo] a garáž – jednotka [číslo] v katastrálním území [adresa] (adresa jednotky [adresa], adresa garáže [adresa]) byla převedena ze Stavebního bytového družstva [adresa], na žalovaného jako člena družstva bez zbytečného odkladu poté, co budou splněny podmínky bytového družstva stanovené pro bezplatný převod. Dále zde bylo dohodnuto, že se účastníci zavazují nejpozději do tří měsíců od vkladu vlastnického práva žalovaného k bytové jednotce a garáži uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převod id. ½ obou jednotek do vlastnictví žalobkyně za kupní cenu odpovídající čistému výnosu z prodeje nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně označených v Dohodě o majetku jako „Chalupa“ (nemovitosti v katastrálním území [adresa]). Bylo domluveno, že žalobkyně bude oprávněna vyzvat žalovaného k uzavření budoucí kupní smlouvy nejdříve poté, co složí do úschovy advokáta [tituly před jménem] [právnická osoba] výnos z prodeje „[adresa]“. Dohoda o majetku pamatovala ještě na bytovou jednotku [číslo] v katastrálním území [adresa] („Byt Na Stráži“) s tím, že tato zůstává ve výhradním vlastnictví žalobkyně.

Bezprostředně po uzavření uvedených dohod účastníci zahájili u Obvodního soudu pro [adresa] opatrovnické řízení ohledně nezletilých. Shodně žádali, aby opatrovnický soud schválil jejich Dohodu o dětech. Při jednání opatrovnického soudu dne [datum] žalobkyně navrhla, aby žalovaný vedle domluvené úhrady školních a mimoškolních aktivit nezletilých (cca [částka] měsíčně) platil k jejím rukám ještě výživné ve výši [částka] měsíčně celkem, to vše při domluveném střídání nezletilých v bytě na adrese [adresa]. Při jednání opatrovnického soudu dne [datum] žalobkyně změnila svůj původní návrh a místo rovnoměrné střídavé péče navrhla svěření nezletilých do její výlučné péče s určením vhodného rozsahu styku otce s nezletilými (přestože opatrovnickému soudu potvrdila, že domluvená střídavá péče se střídáním po týdnu a s bydlením dětí v bytě na adrese [adresa], funguje). Současně navrhla provedení důkazu posudkem znalce z oboru [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz] za účelem zjištění výchovných předpokladů obou rodičů.

O úpravě poměrů rodičů k nezletilým bylo rozhodnuto opatrovnickým soudem rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka], nezletilí byli rozsudkem svěřeni do střídavé péče obou rodičů (se střídáním po týdnu) a oběma rodičům byla uložena povinnost hradit na výživu nezletilých k rukám druhého rodiče výživné. Po odvolání obou rodičů byla vyživovací povinnost žalovaného – otce snížena rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] (odvolací soud prvostupňový rozsudek ve výroku o střídavé péči potvrdil; otci byla snížena vyživovací povinnost stanovená prvostupňovým rozsudkem, přičemž za dobu od [datum] do budoucna byla snížena natolik, že je totožná s vyživovací povinností stanovenou matce; k výraznému snížení vyživovací povinnosti otce od března 2020 přistoupil odvolací soud z důvodu ochromení podnikatelské činnosti otce v souvislosti s epidemiologickými opatřeními).

V reakci na stanovisko žalobkyně při jednání opatrovnického soudu dne [datum] zaslal žalovaný žalobkyni dopis ze dne [datum], v němž jí sdělil, že její procesní postoj pokládá za odstoupení od Dohody o dětech ze dne [datum], a pro případ, že se z její strany o odstoupení nejedná, sám od Dohody o dětech odstoupil. V dopise uvedl, že dohody ze dne [datum] byly uzavírány jako celek (Dohoda o majetku byla uzavírána ….z toho důvodu, aby nezletilým byl zachován domov, na který jsou zvyklé, měly jistotu ve stabilitě jejich zázemí, což byl také důvod, že při střídavé péči se o nezletilé děti budeme střídat a z důvodu shody o výchově k nezletilým dětem jsem tak dohodu o vypořádání majetkových poměrů uzavřel..), a proto odstupuje i od Dohody o majetku. V dopise je dále uvedeno, že žalovaný „odstupuje“ podle ust. § 1788 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), taktéž od smlouvy o smlouvě budoucí v článku III odst. 4, neboť se natolik změnily okolnosti, na základěkterých byla Dohoda o majetku uzavírána, a tudíž nelze požadovat, aby žalovaný v budoucnu uzavřel smlouvu o převodu id. ½ shora označených jednotek.

Podle vyjádření žalobkyně v tomto řízení (v účastnické výpovědi) se žalobkyně svým procesním návrhem v opatrovnickém řízení od Dohody o dětech odchýlila proto, že žalovaný uváděl, že je psychicky labilní a že není schopna se o děti starat. Ona tudíž došla k závěru, že Dohoda o dětech nemůže fungovat. Podle vyjádření žalovaného v tomto řízení (v účastnické výpovědi) chtěl žalovaný své bytové poměry řešit tak, že si požádá o hypoteční úvěr a z něj si opatří vlastnické bydlení; na první splátku měl být použit čistý výtěžek z prodeje „[adresa]“, který měl od žalobkyně obdržet. Na hypoteční úvěr by žalovaný nedosáhl, pokud by hradil výživné ve výši, jíž žalobkyně v opatrovnickém řízení začala žádat.

Žalovaný skutečně převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na [jméno FO], s nímž je v dlouholetém kamarádském vztahu a který žalovanému půjčuje do podnikání (žalovaný provozuje restaurace). Dohoda o převodu členských práv a povinností byla uzavřena [datum]. Mezi žalovaným a [jméno FO] bylo (ústně) domluveno, že jde o „zajišťovací převod“ (a to i po převodu vlastnického práva k jednotkám na [jméno FO]). Byt nadále užívá žalovaný (spolu se svými dětmi, pokud se u něho nacházejí). [jméno FO] o jednotkách pořídil závětí ze dne [datum], jednotky odkázal žalovanému a v případě dřívější smrti žalovaného dětem žalovaného.

4. Soud I. stupně posoudil Dohodu o majetku a Dohodu o dětech za vzájemně závislé ve smyslu ust. § 1727 o. z. (Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.) a navazující judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Dle soudu I. stupně závislost obou dohod ve smyslu ust. § 1727 o.z. plyne z účelu dohod, který byl znám oběma stranám. Úmyslem a vůlí účastníků bylo komplexní uspořádání osobních a majetkových poměrů po ukončení dlouholetého partnerského soužití. Soud I. stupně postup žalobkyně v opatrovnickém řízení posoudil (shodně jako žalovaný) tak, že ze strany žalobkyně došlo k významnému porušení Dohody o dětech, což žalovaného oprávnilo k odstoupení od Dohody o dětech (zřejmě dle ust. § 2002 odst. 1 o. z. – z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti). V důsledku zániku Dohody o dětech došlo pro vzájemnou závislost obou dohod též k zániku Dohody o majetku včetně zániku práv a povinností účastníků dle čl. III Dohody o majetku, jež má charakter smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu ust. § 1785 a násl. o. z. Vedle toho dle soudu I. stupně „již samotným porušením závazků z Dohody o dětech ze strany žalobkyně došlo k zániku této dohody“ (a z důvodu vzájemné závislosti obou dohod též k zániku Dohody o majetku). Soud I. stupně dodal, že v postupu žalovaného (odstoupení od Dohody o dětech, potažmo Dohody o majetku; převod členských práv a povinností v bytovém družstvu na [jméno FO]) nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy. Žalovaný souhlasil s vypořádáním vzájemných vztahů způsobem, který respektoval jak zájmy nezletilých, tak potřeby žalobkyně; byla to žalobkyně, kdo smluvené komplexní vypořádání zmařil. Žalovaný toliko reagoval na chování žalobkyně po uzavření obou dohod.

5. Protože povinnosti žalovaného dle čl. III Dohody o majetku, z jejichž porušení žalobkyně odvíjí žalobou uplatněný nárok na náhradu škody, zanikly v květnu 2019, nemohl je žalovaný porušit převodem družstevního podílu na [jméno FO] v červnu 2019 (dne [datum]) a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na náhradu škody (dle ust. § 2913 o. z.) porušením smluvních povinností žalovaného.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně úspěšnému žalovanému proti neúspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (těch nákladů, jichž se žalovaný nevzdal a které soud I. stupně zhodnotil jako účelné). Přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm a), d) a g) vyhlášky (sazba odměny byla vypočítána z tarifní hodnoty [částka]), odměnu za 10 úkonů právní služby po [částka] (písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum], porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. d) a g) vyhlášky (sazba odměny byla vypočítána z tarifní hodnoty [částka]), 13 × paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.

7. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným odvoláním. Navrhla, aby odvolací soud po doplnění dokazování znaleckým posudkem předloženým žalobkyní (o ceně nepřevedeného spoluvlastnického podílu na jednotkách), změnil napadený rozsudek tak, že žalobě bude vyhověno, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o vzájemné závislosti Dohody o majetku a Dohody o dětech. Závěry soudu I. stupně pokládá za arbitrární. Účastníci obě dohody uzavřeli ve stejný den, což je postup logický a přirozený, jelikož si vypořádávali komplex vztahů v důsledku rozchodu a ukončení přes 25 let trvajícího společného soužití, ze kterého se narodily 3 nezletilé děti. Za situace, kdy v žádné dohodě není zmínky o závislosti či podmíněnosti a ani neexistují smluvní důvody pro odstoupení od kterékoliv z dohod (nadto v situaci, kdy dohody byly sepsány za asistence právních zástupců obou účastníků), nemůže obstát závěr, že dohody jsou provázány ve smyslu ust. § 1727 o. z. Nemůže tedy obstát ani právní závěr, že odstoupení žalovaného od Dohody o majetku ze dne [datum] je po právu, poctivé, neúčelové, v souladu s dobrými mravy a tudíž platné. Arbitrárnost stěžejních právních závěrů soudu I. stupně žalobkyně shledává ve strohosti zachyceného myšlenkového postupu soudu, dále v tom, že myšlenkový postup je založen na domněnkách a tendenčním výkladu rozhodných otázek ve prospěch žalovaného. Dle žalobkyně je rozsudek rozporu se základními soukromoprávními zásadami, zejména je v rozporu s principem pacta sunt servanda, principem proporcionality, ekvivalencí plnění, zákazem diskriminace, je v rozporu s principy dobré víry a poctivosti a s principem nepřípustnosti zjevného zneužití práva.

9. Žádná vzájemná závislost, ani podmíněnost Dohody o majetku a Dohody o dětech z výsledků dokazování nevyplynula. Za využití objektivní medody výkladu nelze dospět k tomu, že nebude-li nakonec naplněna Dohoda o dětech, neobdrží ze společného majetku nabytého po dobu 25 let společného soužití žalobkyně tak zásadní hodnotu jako je ½ bytu. Dohoda o majetku neobsahuje žádné ustanovení o její závislosti na Dohodě o dětech, o právu odstoupit od Dohody o majetku v případě, že v opatrovnickém řízení dojde k jinému vývoji. Soud I. stupně vybudoval svůj závěr o o úmyslu obou účastníků (ve smyslu závislosti obou dohod) na účastnické výpovědi žalovaného, nepřihlédl k tomu, že postoj žalobkyně je opačný, tj. že ona by neuzavřela Dohodu o majetku, pokud by tato byl závislá na jejím postupu v opatrovnickém řízení. Pokud by žalobkyně s takovou logikou dohod byla srozuměna, tiše by akceptovala jakékoliv urážky a zpochybňování schopnosti pečovat o společné děti v opatrovnickém řízení, vyčkala by do naplnění Dohody o majetku vkladem vlastnického práva k polovině bytu v její prospěch a teprve poté byl rozvinula nové opatrovnické řízení. Opatrovnické řízení ostatně ve výsledku (po rozhodnutí odvolacího soudu) odpovídá Dohodě o dětech - s výjimkou realizace střídavé péče v bytě na adrese [název], kterou zmařil žalovaný (tím, že nepřevedl polovinu bytu do vlastnictví žalobkyně, jak bylo domluveno). Podle žalobkyně soud I. stupně tendenčně a nepřípustně dotvořil skutkovou situaci v její neprospěch. Zcela nekonkrétní je závěr soudu I. stupně, že je to žalobkyně, kdo nedodržel ujednání Dohody o dětech. Argumentace soudu I. stupně v tomto směru je manipulativní, vágní; soud I. stupně neuvedl, jakou konkrétní povinnost měla žalobkyně porušit.

10. Jako podmínku podmínku majetkového vypořádání společného nesezdaného pětadvacetiletého partnerství nelze platně sjednat jakoukoliv otázku péče a výživy k nezletilým dětem. To plyne z povahy těchto otázek a z povahy opatrovnického řízení, kde se tyto otázky řeší. Poměrů rodičů k dětem se otázky nabytí společného majetku po dobu soužití rodičů a jeho následného rozdělování v případě rozluky rodičů nijak netýkají; oba okruhy záležitostí nelze směšovat a propojovat. Žalovaný však svým postupem fakticky obral děti o dosavadní životní úroveň, protože zmařil výkon zamýšlené střídavé péče v bytě na adrese Přádova, jehož jednu polovinu měla žalobkyně nabýt. V opatrovnickém řízení zásadně soud není návrhy účastníků vázán, primárním faktorem je nejlepší zájem dětí, který soud zkoumá bez ohledu na návrhy rodičů. Žalobkyně v květnu 2019 zpochybnila schopnost žalovaného pečovat o děti v reakci na obdobné zpochybnění její schopnosti ze strany žalovaného. Pokud by žalovaný posečkal na rozhodnutí v opatrovnickém řízení, seznal by, že výsledek řízení v podstatě odpovídá Dohodě o dětech. Dnešní přání dětí ostatně Dohodě o dětech neodpovídá, nejstarší dceři je 20 let a žije samostatně, prostřednímu Mikulášovi je 15 a střídavou péči neakceptuje, jedině nejmladšího Vojtěcha, kterému je 10 let, otce vídá častěji, nicméně ani jeho režim neodpovídá střídavé péči dle Dohody o dětech.

11. Soud I. stupně nedostatečně vyhodnotil tvrzení žalobkyně, že žalovaný upřednostnil své podnikatelské zájmy a řešení svých finančních problémů k újmě žalobkyně. Odstoupení od Dohody o majetku bylo účelové, stejně tak převod družstevního podílu k bytu v [adresa] a jeho následné nabytí do vlastnictví kamarádem žalovaného [jméno FO], přičemž žalovaný nadále v bytě bydlí. Dle žalobkyně v moderním právním světě nelze někoho zbavit majetku či nabytí majetku činit závislým na tom, jak se v rámci emočně vypjatého opatrovnického řízení o převodci bývalá partnerka vyjadřuje, resp. zda se vyjadřuje tak, jak si převodce přeje či očekává. V posuzovaném případě žalobkyni podíl na na jednotkách patřil, neboť oba účastníci o tom uzavřeli jednoznačnou písemnou smlouvu.

12. Dle žalobkyně se soud I. stupně s její argumentací dostatečně nevypořádal, proto bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

13. Podle žalobkyně je nesprávný i výrok o náhradě nákladů řízení (i v případě, že by rozhodnutí ve věci samé bylo správné). V posuzovaném případě mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř. Soud I. stupně nepřihlédl k povaze sporu, tj. k tomu, že se jedná o spor partnerů po 25 letech společného soužití, což zcela zřejmě naplňuje důvody pro užití moderační možnosti soudu. Uložená náhradová povinnost může žalobkyni existenčně ohrozit, naproti tomu moderace nebude mít téměř žádný negativní dopad do majetkové sféry žalovaného.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Je přesvědčen, že soud I. stupně správně nereflektoval účelovou snahu žalobkyně vykreslit samu sebe jako oběť a podsunout soudu pro tuto věc neplatný stereotyp o obětavé matce a nedbalém otci (v opatrovnické věci se ukázalo, že to byla žalobkyně, kdo nehradil výživné 17 měsíců, nebo že žalovaný se o děti sám staral po dobu celkem [hodnota] měsíců; aktuálně nejstarší dcera žije samostatně, prostřední syn bydlí poslední půlrok výlučně u žalovaného a nejmladší syn se vídá s oběma rodiči nicméně více času tráví se žalovaným). Žalobkyně výslovně potvrdila, že žalobu staví pouze na tvrzeném právu na náhradu škody, žádné jiné nároky, třeba z bezdůvodného obohacení (z titulu vypořádání nějakých hypotetických vnosů do výlučného majetku žalovaného) nevznesla – ostatně žádné takové nároky ani reálně neexistují. Žalovaný připomněl, že Dohoda o majetku pamatovala na tři nemovitosti nabyté za trvání společného soužití účastníků. Byt „Na Stráži“ zůstal žalobkyni, což žalovaný nikdy nezpochybnil. Žalobkyně si dále ponechala čistý výtěžek z prodeje „[adresa]“ - částku, která zbyla po doplacení hypotečního úvěru a daní (cca [částka]), přičemž tuto částku měl obdržet žalovaný. K tomu je třeba přihlížet při posuzování údajné nemravnosti chování žalovaného. Žalovaný pak nabyl podíl bytovém družstvu v roce 2010 a to výlučně z vlastních zdrojů (zčásti ze svých vlastních prostředků a zčásti z půjčky, kterou vyrovnal). Žalovaný ve vyjádření k odvolání zopakoval, že nárok žalobkyně na náhradu škody není dán z několika samostatných důvodů.

15. Jednak žalovaný neporušil žádnou svoji právní povinnost dle smlouvy o smlouvě budoucí (v článku III Dohody o majetku). Je tomu tak proto, že smlouva o smlouvě budoucí zanikla z důvodu odstoupení žalovaného ze dne [datum] od Dohody o dětech, v důsledku čehož zanikla i Dohoda o majetku. Dohoda o majetku a Dohoda o dětech představují závislá právní jednání, což soud I. stupně zcela správně rozpoznal. Závislost dohod plyne z okolností, které v dané době době existovaly. Dohoda o majetku ve své preambuli výslovně odkazuje na ujednání o výživném v Dohodě o dětech jako na jedno z určujících hledisek, podle kterého bylo sjednáno vypořádání majetkových poměrů. Obě dohody měly ve své spojitosti vést k ucelenému uspořádání poměrů ze zaniklého partnerského soužití žalobkyně a žalovaného, tedy k uspořádání jak po stránce rodičovské, tak po stránce majetkové, které nelze jednoduše separovat. Ostatně i v řízení před opatrovnickým soudem se sama žalobkyně vyjadřovala shodně. Úprava výživného v Dohodě o dětech bezprostředně věcně souvisela přímo se smlouvou o smlouvě budoucí, tedy s převodem jedné poloviny bytu v [adresa] na žalobkyni. Účastníci se domluvili, že ani žalovanému ani žalobkyni nebude stanovena vyživovací povinnost. Důvody pro takovou úpravu spočívaly ve střídavé povaze péče v jednom bytě, dále v nutnosti řešit bytovou potřebu žalovaného, protože byt „Na [název]“ měl připadnout a připadl žalobkyni. V bytě „[název]“ se měl žalovaný s žalobkyní střídat a bylo nutné, aby si žalovaný zajistil vlastní bydlení. Žalovaný na rozdíl od žalobkyně jiný byt neměl (v době, kdy o děti nepečoval, pobýval v různých ubytování dočasného charakteru, které získal přes Airbnb a podobné platformy), musela mu tedy zůstat reálná možnost dosáhnout na hypotéku. Pro žalovaného bylo domluvené hrazení školného, stravného a zájmových aktivit dětí (cca 16 000 měsíčně) limitní. Žalovaný [datum] obdržel nabídku hypotečního úvěru od [právnická osoba] za účelem pořízení bydlení ve výši [částka] se splátkou cca [částka] měsíčně po dobu 25 let. Ujednání o střídavé péči, stejně jako ujednání o výživném představovala klíčová ujednání Dohody o dětech. Návrhy žalobkyně v řízení před opatrovnickým soudem byly v hrubém rozporu těmito ujednáními. Žalobkyně tedy nepochybně podstatně porušila Dohodu o dětech, což sama při posledním jednání před soudem I. stupně uznala. Žalovanému vzniklo právo odstoupit od Dohody o dětech a v důsledku odstoupení zanikla i Dohoda o majetku, včetně smlouvy o smlouvě budoucí. Podstatné je, že ihned po uzavření dohod se žalobkyně svévolně rozhodla nerespektovat dohody jako celek. Dohoda o dětech má svou právní relevanci přes tzv. nespornou povahou řízení ve věcech péče o nezletilé. Zákon výslovně preferuje dohodu rodičů před autoritativním zásahem soudu (viz zejména ust. § 908 o. z. a na něj navazující odborná literatura). Žalovaný oproti žalobkyni v opatrovnickém řízení nikdy nezpochybnil obsah Dohody o dětech, tj. smluvený mechanismus střídavé péče.

16. Práva povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí pak zanikla i z důvodu změny okolností dle ust. § 1788 odst. 2 o. z. Žalobkyně kontaktovala mimo jiné obchodní společníky žalovaného, tj. společníky společnosti [právnická osoba], provozující restauraci [jméno FO], a dále věřitele žalovaného [jméno FO], a to opakovaně, a hovořila o rozluce se žalovaným a o žalovaném takovým způsobem, že to vyvolalo v [jméno FO] obavu, zda žalovaný bude schopen uhradit své závazky z titulu půjčky. Obdobnou obavu to vyvolalo v obchodních společnících žalovaného. Žalovanému nezbylo než družstevní podíl spojený s bytem „[název]“ převést panu [jméno FO] jako jistotu, že dluhy z půjček do podnikání uhradí. Žalovaný v té době již nedisponoval jiným majetkem, který by z pohledu pana [jméno FO] představoval dostatečné zajištění.

17. Důvodem zániku smlouvy o smlouvě budoucí (za předpokladu, že nezanikla dříve) je i odstoupení žalovaného učiněné ve vyjádření k žalobě ze dne [datum]. Odstoupeno bylo dle ust. § 2059 o. z. s ohledem na podstatnou změnu okolností (s ohledem na nízkou kupní cenu šlo o smíšený kontrakt s prvky smlouvy kupní i smlouvy darovací; dle ust. § 2059 o. z. dárce může odevzdání daru odepřít a od smlouvy odstoupit, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že by plnění smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti) a dle ust. § 2072 odst. 1 o. z. pro nevděk žalobkyně. [adresa] žalobkyně spatřuje žalovaný v tom, že v období od května 2019 do listopadu 2019 žalobkyně o žalovaném prostřednictvím SMS šířila dehonestující nepravdivé informace, především, že vykrádá byty a je závislý na pervitinu; žalobkyně žalovaného dále označovala za „psychopata, manipulátora, lháře a zm.da“ – za to byla uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužit).

18. Dále je dle žalovaného přerušena příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným porušením smluvní povinnosti žalovaného a tím, že žalobkyně nenabyla spoluvlastnický podíl na předmětných jednotkách. Žalobkyně totiž neprokázala, že by učinila výzvu k uzavření budoucí smlouvy ve lhůtě jednoho roku, jak předpokládá ust. § 1785 o. z. a povinnost uzavřít budoucí smlouvu tak zanikla (nezanikla-li dříve) podle ust. § 1788 odst. 1 o. z. Žalobkyně pak nesplnila jedinou podmínku pro učinění výzvy k uzavření budoucí smlouvy, tedy nesložila kupní cenu (čistý výtěžek z prodeje „[adresa]“) do advokátní úschovy advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. „Chalupa“ byla prodána v listopadu 2018, výtěžek z ní měla žalobkyně u sebe téměř půl roku a neučinila nic pro to, aby se advokátní úschova realizovala. První iniciativa ze strany žalobkyně přišla až v červnu 2019 poté, co žalovaný v květnu 2019 od Dohod odstoupil (žalobkyně tvrdila, že dopisem ze dne [datum] žalovaného vyzvala, aby sdělil alternativního advokáta pro účely úschovy).

19. I kdyby povinnost smlouva o smlouvě budoucí stále existovala a žalovaný se dopustil tvrzeného porušení smluvní povinnosti, nelze pokládat za splněnu podmínku vzniku tvrzené škody. Převod podílu v bytovém družstvu na [jméno FO] má povahu zajišťovacího převodu. Poté, co dojde k úhradě dluhu, převede [jméno FO] předmětný byt žalovanému zpět. Kdyby tedy smlouva o smlouvě budoucí stále existovala, bylo by ji možné splnit.

20. Konečně žalovaný z opatrnosti vznesl námitku započtení svých pohledávek za žalobkyní v částce celkem [částka]. Jde o pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které žalobkyně získala tím, že žalovaný měsíčně poukazoval na její účet částku [částka], ze které žalobkyně prováděla úhrady hypotečních splátek a rodinného investičního pojištění. Částka k započtení zahrnuje 1) pořizovací cenu bytu „Na Stráži“, který zůstal žalobkyni, 2) splátky hypotéky na „Chalupu“ a 3) platby pojištění.

21. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

22. Odvolací soud neshledal důvod pro zrušení rozsudku dle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost danou nesrozumitelností či nedostatkem důvodů. Z odůvodnění rozsudku lze seznat stěžejní důvody zamítavého rozhodnutí a způsob odůvodnění rozsudku žalobkyni nebrání proti rozhodnutí věcně argumentovat (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci, jeho rozhodná skutková zjištění (výše rekapitulovaná) vyplývají z obsahu provedených důkazů - jde ostatně především o fakta jednoznačně plynoucí z Dohody o dětech, z Dohody o majetku, z písemného „odstoupení“ ze dne [datum] a z průběhu opatrovnického řízení.

24. Odvolací soud pokládá za zcela správný i konečný právní závěr soudu I. stupně, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaného za tvrzenou za škodu, jež měla být žalobkyni způsobena tím, že nezískala (ač k tomu mělo dojít) do svého vlastnictví jednu polovinu bytové jednotky č. 2051/4 a jednotky – garáže č. 2053/136 v katastrálním území [adresa]. Souhlasí i s tím, že podmínky odpovědnosti za škodu (porušením smluvní povinnosti ve smyslu ust. § 2913 odst. 1 a 2 o. z.) nebyly naplněny proto, že žalovaný neporušil svoje smluvní povinnosti plynoucí z článku III Dohody o majetku - tím, že dne [datum] převedl svá členská práva a povinnosti v bytovém družstvu (vážící se k předmětnému bytu a garáži) na [jméno FO].

25. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně potud, že žalovaného již v červnu roku 2019 nevázala povinnost uzavřít rozhodnou budoucí smlouvu, neboť tato povinnost zanikla v květnu 2019. Právní úvahy, kterými soud I. stupně k tomuto závěru došel, však odvolací soud nesdílí a je nucen je korigovat a doplnit následovně.

26. Odvolací soud nemůže souhlasit s tím, že smlouva o smlouvě budoucí obsažená v článku III Dohody o majetku zanikla (spolu s celou Dohodou o majetku) tak, že žalovaný v souladu s ust. § 2001 o. z. odstoupil od Dohody o dětech, přičemž Dohoda o dětech a Dohoda o majetku jsou na sobě závislými smlouvami ve smyslu ust. § 1727 o. z. Dohoda o dětech není smlouvou ve smyslu ust. § 1727 o. z. a od Dohody o dětech z povahy věci nelze odstoupit dle ust. § 2001 o. z. Jak ustanovení § 1727 o. z., tak ustanovení § 2001 o. z. jsou součástí právní úpravy „Relativních majetkových práv“ obsažené v „Části čtvrté“ občanského zákoníku a nejsou ani přímo, ani přiměřeně (podle ust. § 11 o. z. obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností) aplikovatelná na práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a jejího výkonu. Dohodu o dětech předvídá „Část druhá“ občanského zákoníku o „Rodinném právu“ a v této části jsou upraveny jiné mechanismy nastupující při nerespektování dohod uzavíraných rodiči o výkonu jejich společné rodičovské odpovědnosti, než „tradiční“ způsoby zániku majetkových závazků. Účinnost některých typů dohod rodičů je podmíněna schválením soudu. Důsledkem neshod rodičů (ať uzavřeli či neuzavřeli dohodu) je, že namísto rodičů rozhodne v opatrovnickém řízení soud. Dohody rodičů o výkonu rodičovské odpovědnosti také pravidelně nezakládají (pokud nebyly soudem schváleny a nejsou tak součástí soudního rozhodnutí) exekučně vynutitelná práva a povinnosti.

27. Povinnost žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu id. 1/2 předmětných jednotek založená v článku III Dohody o majetku však v květnu roku 2019 skutečně zanikla. Stalo se tak v důsledku nastalé podstatné změny okolností dle ust. § 1788 odst. 2 o. z. Podle ust. § 1788 odst. 2 o. z. změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou.

28. V posuzovaném případě oba účastníci jako strany smlouvy o smlouvě budoucí kupní při uzavření Dohody o majetku a zřejmě vycházeli z toho, že oba budou respektovat současně uzavřenou Dohodu o dětech, a to minimálně tak, že budou shodně vyvíjet úsilí směřující k tomu, aby výsledek opatrovnického řízení Dohodě o dětech odpovídal. To plyne ze srovnání obsahu Dohody o péči a obsahu Dohody o majetku, zejména v části týkající se předmětného bytu na adrese [adresa]. K předmětnému bytu (ve výlučném majetku žalovaného) mělo být založeno podílové spoluvlastnictví rozcházejících se partnerů proto, aby byt sloužil pokračujícímu bydlení tří nezletilých dětí, o něž rodiče budou v tomto bytě střídavě rovnoměrně pečovat. Budoucímu způsobu užívání bytu byla v Dohodě o dětech věnována velká pozornost, budoucí participace obou rodičů na užívání bytu a výdajích spojených s užíváním byla smluvena pečlivě (včetně užívání automobilu umístěného v garáži). V květnu roku 2019 se ukázalo, že žalobkyně nehodlá uzavřenou Dohodu o dětech respektovat nejen ohledně domluveného způsobu výživy nezletilých, ale i ohledně dohodnutého způsobu péče. Představy žalobkyně se od ujednaného způsobu péče o nezletilé v Dohodě o dětech odchýlily natolik, že se pečlivě domluvený budoucí způsob využití bytu stal nereálným. Za této situace na žalovaném nebylo možné rozumně požadovat převod jedné poloviny bytu a garáže (z jeho výlučného vlastnictví) na žalobkyni a založení rovnodílného podílového spoluvlastnictví, neboť již neexistovala společná vůle účastníků týkající se budoucího využití bytu, tj. k bydlení společných dětí a střídavému bydlení rodičů se střídáním po týdnu. Žalovaný by převodem id. ½ jednotek na žalobkyni (po nabytí vlastnického práva k jednotkám od bytového družstva) zproblematizoval i možnost svého bydlení v předmětném bytě – to za stavu, kdy oproti žalobkyni nevlastnil jinou nemovitost, ve které by mohl bydlet, a kdy spoléhal dodržení Dohody o dětech i v části týkající se způsobu plnění vyživovací povinnosti rodičů (domluvený způsob mu dle jeho vyjádření umožňoval vzít si hypoteční úvěr za účelem pořízení vlastního bydlení). Žalovaný pak žalobkyni uvedenou změnu okolností oznámil okamžitě ve smyslu ust. § 1788 odst. 2 věta druhá o. z., a to dopisem ze dne [datum].

29. Odvolací soud proto dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

30. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud I. stupně přiléhavě postupoval podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ani odvolací soud neshledal, že by tu byly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo namístě výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalovanému proti žalobkyni nepřiznat. Povaha sporu v posuzovaném případě rozhodně nevede k tomu, že by žalovaný byl tímto soudním řízení zatížen (morálně či finančně) méně než žalobkyně. Žalobkyně pak nijak nedoložila, že by jí uložená náhradová povinnost existenčně ohrožovala a současně že by do majetkové sféry žalovaného odepření nákladů výrazněji nezasáhlo. Jak zjistily soudy v opatrovnickém řízení, oba účastníci podnikají prostřednictvím obchodních společností, oba jsou vlastníky nemovitostí, žádný z účastníků nemá výrazná [podezřelý výraz] a oba mají vyživovací povinnost ke (stejným)dětem.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byl úspěšný žalovaný, proto odvolací soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady této fáze řízení. Přiznaná částka [částka] představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj odměnu za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky, 1× paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném do [datum], a 1× paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, ve znění účinném od [datum], a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH ve výši [částka].