Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 15 Co 34/2026-203 ECLI:CZ:MSPH:2026:15.Co.34.2026.203 Rozsudek

o stanovení výživného na zletilého,

JUDr. Dana Slavíková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 26. 3. 2026

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]

bytem [Adresa žalobce]

doručovací adresa: [adresa]

proti

žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované]

bytem [Adresa žalované]

o stanovení výživného na zletilého,

o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. září 2025, č. j. 80 C 43/2024-174,


I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se ohledně nároku na zaplacení částky 2 514 Kč žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje s tím, že částku 41 802 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do [datum].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 436, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci za období od [datum] do [datum] výživné ve výši 44 316 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v té části, kde se žalobce domáhal po žalované výživného za výše uvedené období nad rámec částky 44 316 Kč (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 134 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě zletilého syna ze dne [datum], který požadoval výživné za uvedené období ve výši 8 000 Kč měsíčně, neboť od ledna 2024 byl v péči otce, studoval a matka na jeho výživu ničeho nepřispívala.

3. Matka s žalobou nesouhlasila, syn u ní měl zázemí, odstěhoval se dobrovolně. V rozhodném období ničeho po žalované nepožadoval. Žaloba je reakcí na řízení ve věci zvýšení vyživovací povinnosti otce na syna [jméno FO].

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že naposledy bylo o poměrech žalobce rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byla schválena dohoda rodičů, podle níž, tehdy nezletilý žalobce a jeho nezletilý bratr [jméno FO], byli pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů, svěřeni do péče matky (žalované) a otci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého [jméno FO] částkou 4 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého žalobce částkou 6 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Manželství žalované a [jméno FO] (rodičů žalobce) bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podala žalovaná návrh na zvýšení výživného pro nezletilého syna [jméno FO] na částku 7 000 Kč měsíčně, a to od září 2022. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo výživné stanovené otci na tehdy nezletilého syna [jméno FO], s účinností od [datum], zvýšeno na částku 5 500 Kč měsíčně s tím, že nedoplatek na zvýšeném výživném vzniklý za období od [datum] do [datum] v celkové částce 3 000 Kč je otec povinen uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] studentem státní [právnická osoba] (denní forma vzdělávání – obor [podezřelý výraz]). Studium úspěšně ukončil závěrečnou maturitní zkouškou dne [datum]. Od [datum] žalobce fakticky žije s otcem, u matky nebydlí, komunikace mezi matkou a žalobcem je problémová. K matce se již nevrátil. Dále dostal od matky 1 000 Kč na přihlášku na vysokou školu. Od matky původně žádné peníze nežádal, posléze, před soudním jednání o výživné pro bratra, žádal, aby mu dala peníze za měsíce, kdy byl u otce (celkem 60 000 Kč), což odmítla. Následně žalobci matka zaslala na účet asi 2 000 Kč, které jí žalobce vrátil. Do ledna 2024 mu matka hradila jídlo, bydlení, něco na narozeniny. Žalobce si v té době již vydělával. Nárazově o víkendech pracoval v klubu One Club, za jednu noc měl 2 000 Kč až 2 500 Kč. Posilování si hradil sám. Po odstěhování v březnu s matkou už nekomunikoval, kdy ze strany matky padaly urážky, když odcházel. Ani matka se nesnažila o komunikaci. V období leden až září 2024 ničeho otci na bydlení nepřispíval, maximálně hlídal mladšího bratra. Jídlo, drogerii, vše platil otec a jeho manželka. Od ledna do března či půlky dubna pracoval žalobce ještě v nočním klubu (jednou, maximálně dvakrát do měsíce), kde si celkem za leden až duben si vydělal 10 000 Kč až 15 000 Kč. V červenci a srpnu měl brigádu, jednalo se o pomocné stavební práce, celkem dostal asi 10 000 Kč. Jeho ostatní výdaje (vyjma stravy, drogerie a bydlení) si hradil od ledna do května ze svých ušetřených věcí a po nějaké době mu přispíval otec. V listopadu 2023 mu otec koupil oblek za cca 9 000 Kč, permanentku za 1 110 Kč měsíčně si hradil převážně sám. Zvýšené výdaje se stravou měl v souvislosti se zkouškami k [Orgán veřejné moci], převážně jídlo platil otec s manželkou. Žalobce pracuje od ledna 2025 jako [podezřelý výraz], s plným rozsahem pracovní doby, na dobu neurčitou, se zkušební dobou 3 měsíce. Průměrná čistá mzda za období leden až březen 2025 žalobce činila 42 894 Kč. Žalobcovy příjmy u policie se budou klesat, neboť v prvních pěti měsících je bonus. U otce nyní žalobce platí nájem 12 000 Kč měsíčně, 5 000 Kč na jídlo a 1 000 Kč za mobil, celkem [hodnota] měsíčně. Na stavební spoření žalobce posílala peníze babička a matka. Žalobce spoření vybral, částka mu došla [datum]. Peníze investoval do kryptoměn, na koupi nové motorky (nehoda léto 2024), dále si zařídil řidičský průkaz. Poté, co mu přišly peníze, matka přidala na sociální síť jeho fotku s živými informacemi, takže to viděly stovky, tisíce lidí, nic z toho, co je tam napsáno, není pravda. Na sociální síti si matku zablokoval už někdy před maturitou z důvodu výčitek z její strany.

6. Žalovaná vystudovala střední obchodní školu, je zaměstnána jako asistentka ředitele a personalistka na [právnická osoba] na [adresa], s průměrným čistým měsíčním příjem v roce 2024 ve výši 35 371 Kč. Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění Dodatku č. 1 až 4 byt 3+1 na adrese [adresa], od [datum] se svými syny. Nájemné bylo stanoveno Dodatkem č. 4 na 17 500 Kč, záloha na energie a služby 6 500 Kč, tj. celkem 24 000 Kč. Dne [datum] žalovaná podala na [Orgán veřejné moci] žádost o příspěvek na bydlení, příspěvek jí byl vyplacen. Žalovaná od [datum] užívá na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s [jméno FO], nar. [datum], jako pronajímatelem (přítel žalobkyně), byt č. [hodnota] v budově č.p. [adresa]. Nájemné činí 12 000 Kč měsíčně, zálohy na služby a energie 6 964 Kč. Přítel hradí hypoteční úvěr na byt. V roce 2021 došlo k neshodě žalované se současným přítelem, panem [jméno FO], zasahovala policie a partnera vykázali ze společného obydlí, následně se partneři usmířili. V poslední době mezi nimi k žádným konfliktům nedochází. Žalovaná vlastní rekreační chatu v obci [adresa], na kterou si půjčila od matky a půjčku splácí po 6 000 Kč měsíčně. V dubnu 2024 poslala žalobci 3 000 Kč, kterou jí však obratem zaslal zpět. [jméno FO] si vydělá na praxích do 2 500 Kč měsíčně, poslední čtyři měsíce mu hradí posilovnu. Od února 2024 otec přestal hradit výživné na [jméno FO]. Žalovaná se v Dlužním úpisu ze dne [datum] zavázala, že do 6 let, tj. do [datum], splatí matce [jméno FO] a [jméno FO] půjčku 590 000 Kč, a to ve formě splátek. Žalovaná se v Dlužním úpisu ze dne [datum], zavázala, že do 6 let, tj. do [datum], splatí matce [jméno FO] půjčku 300 000 Kč a [jméno FO] půjčku 100 000 Kč, ve formě splátek. Žalovaná uzavřela za žalobce se společností [právnická osoba]. dne [datum] smlouvu o stavebním spoření č. [hodnota], s cílovou částku 200 000 Kč a s minimálním měsíčním vkladem 0,5 % z cílové částky. Žalovaná posílala na účet spoření platby do [datum]. Žalobce smlouvu písemně vypověděl (výpověď přijatá dne [datum]) platnost smlouvy byla ukončena ke dni [datum], stav účtu stavebního spoření ke dni vypořádání činil 126 298,82 Kč.

7. Otci žalobce přibyla další vyživovací povinnost k synovi [jméno FO], nar. [datum]. V roce 2022 uzavřel otec žalobce se svou partnerkou manželství. Manželka otce žalobce pracuje jako podnikový právník společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 50 000 Kč měsíčně. Otec má s manželkou pronajatý rodinný dům v [adresa] na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], vč. Dodatku č. 1, kde hradí nájemné 29 500 Kč měsíčně, zálohy na služby 3 000 Kč měsíčně a vodné a stočné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Otec nevlastní žádnou nemovitost, pouze starší motocykl, rok výroby 2001. Manželka otce vlastní rodinný dům v [adresa], který dříve pronajímala, v současné době jsou s nájemci problémy. Otec vystudoval [právnická osoba], v tomto oboru nikdy nepracoval, do doby epidemie covidu otec pracoval v gastronomii, hlavně jako barman. Aktuálně pracuje pouze brigádně jako barman, ale nikoliv oficiálně, s výdělkem 40 000 Kč až 60 000 Kč měsíčně.

8. Po právní stránce posoudil věc dle § 910, § 911, § 913 odst. 1, 2 a § 917 o. z. a uzavřel, že žalobou uplatněný nárok (nárok na výživné za období od [datum] do [datum] ve výši 8 000 Kč měsíčně) je částečně po právu.

9. Uzavřel, že žalobce byl v celém rozhodném období ([datum] do [datum]) studentem [právnická osoba], obor [podezřelý výraz], když studium na této škole úspěšně ukončil závěrečnou maturitní zkouškou v opravném termínu dne [datum]. V uvedeném období trvala vyživovací povinnost obou rodičů k žalobci. Vyživovací povinnost otce k žalobci byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], kdy výživné bylo stanoveno na částku 6 000 Kč měsíčně, které otec z důvodu přestěhování žalobce k němu, přestal hradit od února 2024. Žalovaná od [datum] žádné naturální plnění ani osobní péči žalobci neposkytovala. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobce si za trvání vyživovací povinnosti rodičů brigádně přivydělával, když kapesné dostával pouze do svých 15 let.

10. Soud prvního stupně se zabýval jak odůvodněnými potřebami žalobce, tak schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry žalované ve smyslu § 913 odst. 1 o. z., kdy své úvahy rozvedl v bodě 38 odůvodnění. V rámci rozhodnutí zohlednil, že otec žalobce nabídl žalované, po přestěhování žalobce, řešení hrazení výživného na syny tak, že si rodiče, s ohledem na původně stanovené výživné otci na syna [jméno FO] ve výši 4 000 Kč a syna Jana ve výši 6 000 Kč, nebudou hradit ničeho. Soud prvního stupně proto částku ve výši 6 000 Kč považoval ve vztahu k výživnému žalobce za odpovídající i v poměrech projednávané věci a z uvedené částky proto při svém rozhodnutí vycházel. S ohledem na nikterak nadstandardní životní úroveň a příjmy žalované a vyplacení prostředků ze stavebného spoření žalobci v prosinci 2024 ve výši 126 299 Kč, zohlednil ve stanoveném běžném výživném, měsíční platby žalované v období leden až červen 2024, na stavební spoření žalobce (500 Kč). V uvedeném období proto pracoval s částkou 5 500 Kč měsíčně. Zbývající částku naspořenou žalovanou žalobci na stavební spoření (v období po rozvodu manželství od [datum] do konce roku 2023) celkem 28 500 Kč, ve stanoveném výživném nezohlednil. Stanovení vyživovací povinnosti žalované v rozhodném období neshledal v rozporu s dobrými mravy. Návrhu vyhověl co do požadovaného výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně, což za rozhodné období [datum][datum], po zohlednění výše uvedených plateb na stavební spoření, činí částku v celkové výši 44 316 Kč, a ve zbylé části žalobu zamítl. S ohledem na částečný úspěch žalobce, byla žalobci přiznána v souladu s § 142 odst. 2 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). poměrná část náhrady nákladů řízení, dle specifikace uvedené v bodu 46 odůvodnění.

11. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasí s tím, že žalobce byl studentem až do září 2024, neboť z důvodu nevykonání závěrečné zkoušky v řádném termínu, přestal být žákem školy [datum]. Proto nemá žalobce nárok na výživné od [datum]. Namítla, že žalobci ničeho nebránilo podat návrh dříve, kdy poukázala na časovou souvislost s řízením o zvýšení vyživovací povinnosti otce k synovi [jméno FO]. Uvedené řízení iniciovala žalovaná, s ohledem na neplnění vyživovací povinnosti otce k nezl. synovi [jméno FO], po odchodu žalobce od matky k otci. Dále uvedla, že žalobce peníze nepotřeboval, pokud jí obratem vrátil částku 3 000 Kč, kterou mu zaslala v květnu 2024. Soud prvního stupně měl zohlednit platbu 1 000 Kč na přihlášku na vysokou školu, kterou žalobce následně nepodal, a dále o částku 3 000 Kč. Současně měla být zohledněna naspořená částka žalovanou žalobci na stavebním spoření ve výši 28 500 Kč, od rozvodu manželství do konce roku 2023, a to včetně části státní podpory a úroků z vkladu a státní podpory. Žalovaná namítla i na chybný výpočet výsledné částky. Ve vztahu k povinnosti uhradit částku do 1 měsíce od právní moci rozsudku, poukázala na své majetkové poměry a závazky, kdy žádá, aby jí případná úhrada částky, kterou po zohlednění všech namítaných plateb a částek vyčíslila na 8 703 Kč, byla umožněna uhradit ve splátkách. Dále nesouhlasila s výší náhrady nákladů řízení, kterou má žalobci uhradit, a to konkrétně s počtem přiznaných paušálních náhrad. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok I. rozsudku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci za období od [datum] do [datum] výživné ve výši 8 703 Kč, a to v soudem stanovených splátkách, ve zbylé části žalobu zamítne a žalované uloží povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení soudem určenou částku.

12. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil. V rámci odvolacího jednání odkázal na svá dosavadní vyjádření ve věci, navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

14. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

16. Dle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení je při hodnocení možností, schopností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Výživným se rozumí uspokojování všech životních potřeb toho, komu je poskytováno. Výživou dítěte je míněno opatřování všech životních potřeb nezbytných pro všestranný rozvoj po stránce fyzické, duševní, výchovné i emocionální.

18. Trvání vyživovací povinnosti není závislé ani na dosažení zletilosti, ani na dosažení jiné věkové hranice. Faktory, které ovlivňují rozsah vyživovací povinnosti, jsou uvedeny v § 913. Plnění vyživovací povinnosti se oprávněný, tedy ani jeho zákonný zástupce, nemůže vzdát ([spisová značka]).

19. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně objasnil skutkový stav pro rozhodnutí o výživném pro žalobce za rozhodné období od [datum] do [datum] dostatečně a odvolací soud vyšel z jeho skutkových zjištění (viz výše). Současně se odvolací soud plně ztotožnil i s právním posouzením nároku s odkazem na § 910 a § 911 o. z. V situaci, kdy žalobce vymezil rozhodné období svým odchodem z domácnosti žalované, který určil dnem [datum], do doby složení opravné maturitní zkoušky dne [datum], je proto správný závěr soudu prvního stupně, že po uvedenou dobu trvala vyživovací povinnost obou rodičů k žalobci.

20. Jak výše uvedeno, vyživovací povinnost žalobce stíhala oba rodiče. Vyživovací povinnost je plněna jednak peněžitým plněním, jednak naturálním plněním /jde o poskytování jiných hodnot a faktické péče. Plněním vyživovací povinnosti je i poskytování bydlení, neboť právo dětí bydlet u rodičů vyplývá z rodinných vztahů a z povinnosti starat se o děti, které nejsou schopny samy se živit. Pod pojmem živit se je zahrnuta i potřeba bydlení. (viz NOVÁ, Hana. § 911 [Právní předpoklad vzniku vyživovací povinnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. 4. Dostupné na beck-online.cz).

21. Žalobce byl v uvedeném termínu studentem střední odborné školy, a to až do [datum]. V situaci, kdy žalobce složil maturitní zkouškou v opravném termínu v září, lze i dle odvolacího soudu započítat dobu měsíců července a srpna 2024 do doby přípravy na budoucí povolání, kdy je jistě v zájmu rodičů, aby žalobce co nejdříve disponoval maturitním vysvědčením, aby si našel co nejlepší uplatnění na trhu práce. Proto bylo správně rozhodnuto, že nárok na výživné trval až do [datum], v souladu s žalobním návrhem. Odvolací námitka žalované, že vyživovací povinnost skončila ke dni [datum], tak není opodstatněná.

22. V situaci, kdy se žalobce od [datum] odstěhoval k otci, plnil otec vůči žalobci vyživovací povinnost naturálním plněním. Žalovaná žalobci od [datum] vyživovací povinnost ve formě naturálního plnění již neposkytovala, tudíž jí stíhá povinnost peněžitého plnění, jak správně dovodil soud prvního stupně.

23. Odvolací soud s odkazem na § 913 odst. 1, 2 o. z. pouze přistoupil ke korekci výše přisouzeného nároku a jeho splatnosti, a to z následujících důvodů. Odvolací soud shledal opodstatněnou odvolací námitkou žalované, že je na místě zohlednit její platbu 1 000 Kč, kterou poskytla žalobci (nesporná tvrzení) na přihlášku na VŠ, kterou však žalobce následně nepodal. Jako nedůvodnou naopak shledal námitku žalované na započítání i částky 28 500 Kč (naspořená částka žalovanou na stavebním spoření (za období od rozvodu manželství do konce roku 2023), a dále platby 3 000 Kč, kterou žalobce žalované obratem vrátil.

24. V tomto kontextu odvolací soud konstatuje, že nesdílí názor soudu prvního stupně, že měsíční platby 500 Kč na stavební spoření žalobce, v období leden až červen 2024, je možno zohlednit v běžném výživném. Dle odvolacího soudu se nejedná o platby, kterými je plněna vyživovací povinnost, neboť uvedené částky nemohl mít žalobce průběžně k dispozici pro své potřeby (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

25. Odvolací soud proto stanovil, s ohledem na poměry projednávané věci, vyživovací povinnost žalované v částce 5 500 Kč měsíčně, a to na základě úvahy, že v situaci, kdy se ve vztahu k bratrovi žalobce, který je také již ve věku, kdy se jeho měsíční náklady blíží potřebám dospělého muže, a rodiče se dohodli na jeho výživném na částce 5 500 Kč, není důvodu u žalobce tuto částku neaplikovat.

26. Současně bylo přihlédnuto také ke skutečnosti, že si žalobce v rozhodném období brigádně přivydělával (v baru leden až duben 2024 cca celkem 10 000 - 15 000 Kč; na stavbě červenec a srpen 2024 celkem 10 000 Kč). Odvolací soud dospěl za požadované období k celkové částce 42 802 Kč, kdy aplikoval částku 5 500 Kč měsíčně (leden 2024 částka 2 655 Kč /177 Kč/den x 15 dní/; únor až srpen 2024 částka 38 500 Kč /5 500 Kč x 7/; září 2004 částka 1 647 Kč /183 Kč den x 9/). V celkové částce následně zohlednil platbu 1 000 Kč (přihláška na VŠ) a dospěl k výsledné částce 41 802 Kč, kterou uložil žalované žalobci zaplatit. S ohledem na majetkovou situaci žalované, shledal její námitku stran reálných možností částku uhradit, a proto stanovil splatnost částky na [datum] (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.), kdy má žalovaná dostatečný časový prostor k její úhradě.

27. Na základě uvedených úvah změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený výrok I. tak, že ohledně nároku na zaplacení částky 2 514 Kč žalobu zamítl, jinak výrok potvrdil s tím, že částku 41 802 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do [datum].

28. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů má oporu v ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud uzavřel, že žalobce má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení s ohledem na jeho částečný úspěch ve věci (za rozhodné období od [datum] do [datum] žalobce požadoval 8 000 Kč měsíčně, tj. 62 273 Kč, oprávněným nárokem byla shledána částka 41 802 Kč, tj. žalobce má nárok na 34,25 % náhrady nákladů řízení (67,1 % - 32,9%).

29. Žalobci v řízení před soudem prvního stupně přísluší poměrná část účelně vynaložených nákladů ve výši 1 231 Kč, která představuje 34,25 % z 12 × paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (tj. z částky 3 600 Kč) za úkony: sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum] a účast u ústního jednání dne [datum], dne [datum] (od 9:05 až 11:15, tj. 2 x), dne [datum] a dne [datum] a příprava na tyto účasti u ústních jednání (4 x). Oproti soudu prvního stupně odvolací soud přiznal žalobci paušální náhradu nákladů řízení dle § 3 písm. b) vyhl. č. 254/2015 Sb. a nepřiznal mu paušální náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby a podání ze dne [datum].

30. Žalobci v řízení před odvolacím soudem přísluší poměrná část účelně vynaložených nákladů ve výši 205 Kč, která představuje 34,25 % z 2 × paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (tj. z částky 600 Kč) za úkony: účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a příprava na tuto účast). Celkem tak žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částka 1 436 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).