pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, ve výroku uvedeným, zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, v níž žalobkyně uvedla, že se zabývá prodejem potravin, zejména z Francie, a domáhá se náhrady škody ve výši výše uvedené s příslušenstvím za omezení podnikání v souvislosti s krizovými opatřeními vydanými kvůli koronavirové pandemie. V období od [datum] do [datum] bylo podnikání žalobkyně omezeno [anonymizováno] základě [anonymizována dvě slova] [země] přijatých podle [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], o bezpečnosti [země], ve znění [ustanovení pr. předpisu], a [ustanovení pr. předpisu], o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. [anonymizována dvě slova] ČR nejprve zakázala maloobchodní prodej [anonymizováno] tržnicích, poté bylo konání farmářských a ostatních venkovských trhů a tržišť výslovně umožněno, nadále [anonymizováno] nich ale byl vydán příkaz, například„ neprodávat potraviny výlučně určené k bezprostřední konzumaci“ a„ prodávat zboží bez možnosti ochutnávky nebo konzumace potravin“, čímž byla žalobkyně ve svém podnikání omezena. Někde v důsledku přijatých proti epidemiologických [anonymizováno] nemohla prodávat vůbec. Svůj nárok žalobkyně opírá o § 36 odst. 1 krizového zákona, eventuálně o čl. 11 odst. 4 Listiny, čl. 26 odst. 1, 2 Listiny ve spojení s čl. 36 odst. 3 Listiny. Žalobkyně měla v [anonymizováno] [rok] dodávat zboží, například [anonymizována dvě slova] v [obec] či v [obec], dále pak například [anonymizováno] tyto akce: [datum] [anonymizována dvě slova], [datum] [anonymizováno] jara [anonymizována dvě slova], [datum] [příjmení] food, [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] v [obec] dne 25. 4. a [datum]. Podle názoru žalobkyně jsou dány všechny předpoklady pro vznik škody i pro jejich náhradu. Mezi státem vydanými krizovými opatřeními a vzniklou škodu spočívající v ušlém zisku žalobkyně je příčinná souvislost. Škodu žalobkyně vyčíslila jako rozdíl v tržbách za období od března do května 2019 ([částka]), když žalobkyně mohla bez omezení prodávat, a období od března do května [rok] ([částka]), kdy z důvodu krizových [anonymizováno] prodávat [anonymizováno] tržnicích nemohla. Žalobkyně navrhla zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika, který by se [anonymizováno] základě účetní dokumentace vyjádřil k výši škody, která byla žalobkyni v důsledku krizových [anonymizováno] způsobena. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když uvedla, že z § 36 krizového zákona vyplývají předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tyto však v projednávané věci nejsou naplněny, § 36 nedopadá [anonymizováno] krizová [anonymizována dvě slova], které jsou právním předpisem. V režimu krizového zákona je nahraditelná pouze věcná škoda, nikoliv ušlý zisk. Žalobkyně odvozuje výši nárokované škody od výše tržeb, kterých měla podle své úvahy hypoteticky dosáhnout v měsících [anonymizováno] až květnu [rok], nikoliv od očekávaného zisku, přičemž nijak nereflektuje náklady spojené se získáním produktu a jeho propagaci. Žalobkyně obchoduje, mimo jiné, s trvanlivými potravinami, tudíž jí nebrání v tom, tyto potraviny prodat dodatečně. Srovnání tržeb navíc žalobkyně provádí z prodejů [anonymizováno] trzích v centru [obec] a v malé obci [obec]. Žalobkyně navíc nezohlednila, do jaké míry by byla její podnikatelská činnost postižena pandemií koronaviru i bez přijetí krizových [anonymizována dvě slova] [země]. Mezi tvrzenou škodou a krizovými opatřeními není dána příčinná souvislost. Akcentovala, že ustanovení § 36 krizového zákona cílí [anonymizováno] náhradu škody způsobené osobám v důsledku krizových [anonymizováno], která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě nebo skupině osob. Pojem„ věcná škoda“ podle krizového zákona je nutno vykládat jako škodu, vzniklou výhradně poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci. Nejedná se tak o škodu ve smyslu obecného pojmu škody podle občanského zákoníku, která by zahrnovala jakoukoliv ztrátu [anonymizováno] jmění, včetně ušlého zisku.

2. Žalobkyně v průběhu jednání upřesnila, že náhradu škody požaduje za období od [datum], tedy za období, kdy bylo podnikání žalobkyně omezeno [anonymizováno] základě krizových [anonymizována dvě slova] (nikoliv za období, kdy bylo podnikání žalobkyně omezeno [anonymizováno] základě [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. Soud prvého stupně vyšel z toho, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně je právnickou osobou, předmětem její činnosti je mimo jiné prodej potravin, zejména z Francie, které dodává [anonymizována dvě slova]. Podnikání žalobkyně bylo omezeno [anonymizováno] základě [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] [číslo].

3. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že není důvod k tomu, aby zadal znalecký posudek znalcem z oboru ekonomika, neboť žaloba není důvodná.

4. Při svém rozhodnutí vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu, tj. že žalobkyně jako právnická osoba podniká v oblasti prodeje potravin [anonymizováno] tržnicích. V roce [rok] bylo její podnikání omezeno, neboť v důsledku koronavirové pandemie stát vydal krizová [anonymizováno], která mimo jiné zakazovala maloobchodní prodej [anonymizováno] tržnicích. Poukázal [anonymizováno] to, že podle § 36 odst. 1 krizového zákona platí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám. Podle § 36 odst. 4 pak náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové [anonymizováno] nebo cvičení, při němž, anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma.

5. Soud prvého stupně neuznal přesvědčení žalobkyně o tom, že žalobkyni byla způsobena škoda a poukázal v této souvislosti [anonymizována dvě slova] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS 10/20, v němž bylo uvedeno, že krizová [anonymizováno] přijatá podle krizového zákona mohou mít v závislosti [anonymizováno] svém obsahu různou právní povahu, ať už se jedná o právní předpis, individuální rozhodnutí, či jiný typ zásahu. Ústavní soud mimo jiné uvedl, že v případě krizových [anonymizováno], v níchž jde o„ obecnou regulaci, která upravuje svůj předmět a subjekty definičními znaky, a vztahuje se [anonymizováno] celé území [země] a [anonymizováno] neomezený počet subjektů“, mají tato krizová [anonymizováno] materiálně charakter právního předpisu. Ústavní soud dále ve svém rozhodnutí [ústavní nález] dospěl k závěru, že [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [číslo] (které se týkalo omezení konání zasedání zastupitelstev územních samosprávných celků), není opatřením obecné povahy. Obecně totiž platí, že podle § 8 krizového zákona se rozhodnutí o krizových opatřeních uvedených v § 6 odst. 1, téhož zákona, zveřejňují v hromadných informačních prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Ústavní soud navíc uvedl, že:„ akty orgánů veřejné správy, které jsou prima facie právními předpisy, neboť jsou tak označeny v příslušném zákoně, jenž zmocňuje k jejich vydání, budou vždy primárně přezkoumávány v rámci řízení o kontrole norem, ledaže by v některém z takových řízení Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedený akt má být napříště posuzován podle svého materiálního pojetí, tedy kupříkladu jako [anonymizováno] obecné povahy“. Krizový zákon výslovně nestanoví, že [anonymizována dvě slova] vydané podle § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona je svou formou opatřením obecné povahy a z tohoto důvodu je zapotřebí, aby Ústavní soud přistoupil k materiálnímu hodnocení tohoto [anonymizováno] vlády. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené krizové [anonymizováno] se vztahuje [anonymizováno] celé území [země], tudíž neobsahuje konkrétnost předmětu regulace. Věcný rozsah regulace se vztahuje [anonymizováno] blíže neurčený počet osob, avšak věcný rozsah zůstává vymezen prostřednictvím tříd definičních znaků a nikoli výčtem jejich prvků. Navíc je úprava omezena [anonymizováno] určitý časový úsek. Podle Ústavního soudu„ je nutné přihlédnout (právě) především k obecnosti stanoveného předmětu regulace z hlediska prostorového a věcného. Za abstraktní lze považovat i vymezení okruhu adresátů, dopadá-li [anonymizováno] blíže neurčený počet (resp. druhové určených a všech) členů zastupitelstev územních samosprávných celků.“ Z výše uvedených důvodů tak krizová [anonymizováno] nemohou být považována za [anonymizováno] obecné povahy ani z formálního, ani z materiálního hlediska. [anonymizováno] základě uvedeného závěru o obecnosti předmětu i adresátů dospěl Ústavní soud k závěru, že„ napadené krizové [anonymizována dvě slova] má materiálně povahu jiného právního předpisu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy nebo ustanovení § 64 odst. 2 zák. o Ústavním soudu“.

6. Soud prvého stupně dále uvedl, že náhrada poskytovaná státem podle § 36 krizového zákona se týká škody způsobené jeho činností při provádění konkrétních krizových [anonymizováno], která mají individuální povahu a jsou zaměřené vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Smyslem zákona je odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti (provádění) složek státu provádějících krizová [anonymizováno], při uložení poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných podle krizového zákona. Tento závěr pak podporuje i důvodová zpráva k zákonu, z níž plyne, že § 36 odst. 1 krizového zákona„ vychází ze skutečnosti, že nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová [anonymizováno]. V tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičeních složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona.“ Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Proto soud ve shodě s argumentací žalované dospěl k závěru, že nárok žalobkyně [anonymizováno] náhradu škody podle § 36 odst. 1 krizového zákona není důvodný. Dále poukázal [anonymizováno] to, že neshledal v tomto případě ani žádný jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci státu. Tento právní důvod nemůže být spatřován ani v obecných právních normách (ve vztahu ke krizovému zákonu) představovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnostech, ve znění pozdějších předpisů nebo zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

7. Soud prvého stupně uzavřel, že žalobkyně požadovala náhradu škody podle § 36 krizového zákona, podle kterého je stát povinen nahradit škodu způsobenou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními. [příjmení] [anonymizováno] ve smyslu tohoto ustanovení však [anonymizováno] rozdíl od [anonymizována dvě slova], kterými bylo podnikání žalobkyně omezeno, směřují vůči konkrétním subjektům, kterým byla způsobena věcná škoda při realizaci krizových [anonymizováno]. V projednávaném případě nepochybně došlo k výraznému omezení možnosti podnikání žalobkyně, avšak stalo se tak [anonymizováno] základě [anonymizována dvě slova], která mají povahu obecně závazného právního předpisu, který směřuje vůči předem neurčitému okruhu osob, které mu stanoví právní povinnosti, přičemž každá osoba, která se ocitne v určitém [anonymizována dvě slova] v předpokládaném postavení, se bude muset nastaveným pravidlům podřídit. S ohledem [anonymizováno] výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za škodu, která jí vznikla v souvislosti s plněním povinnosti založených právním předpisem a zároveň nelze uložit státu povinnost takovou škodu nahradit. Z uvedených důvodů proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, v doplnění pak navrhla, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalším řízení. V obsáhlém odvolání mimo jiné, poukázala [anonymizováno] jazykový výklad § 36 odst. 1 krizového zákona pak na úmysl zákonodárce a smysl tohoto zákona. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že pokud se jednalo o omezení podnikání žalobkyně v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem a krizovými opatřeními, které stát přijal k řešení pandemie, je žalobkyně v postavení zvláštní oběti a má nárok [anonymizováno] náhradu škody. Poukázala [anonymizováno] to, že přestože v žalobě i ve svém vyjádření poukázala [anonymizováno] odborné články a publikované názory, soud se s těmito nevypořádal. Soud neodkazuje [anonymizováno] žádné zdroje a nevysvětluje, proč nelze ze žalobkyní uváděných zdrojů vycházet. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Poukázala [anonymizováno] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobce [jméno] [příjmení], kdy byla zrušena mimořádná [anonymizováno] [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. S ohledem [anonymizováno] obsah rozsudku, jakož i ke změně právního režimu [anonymizováno] z režimu krizového zákona [anonymizováno] režim zákona o ochraně veřejného zdraví poukázal žalobce [anonymizováno] to, že pokud i exekutiva měnila povahu [anonymizováno] proto, že se obávala náhrady škody podle krizového zákona, pak i exekutiva očekávala, že za krizové [anonymizováno], která přijmala v roce [rok] bude možné požadovat náhradu škody. Dále poukázala [anonymizováno] nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 106/2020 i [anonymizováno] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a dále [anonymizováno] vyjádření je ministryně [příjmení] ze dne [datum]. Dále pak poukázala i [anonymizována dvě slova] ÚS ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a opětovně všech vyjádření ministryně [příjmení], jakož i JUDr. [jméno] [příjmení] a z podrobných důvodů, které uvedl návrhl, jak výše uvedeno.

9. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná strana a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako zcela věcně správného, když v podrobném vyjádření vyvracela vývody odvolání a zdůraznila, že § 36 odst. 1 krizového zákona nezakládá odpovědnost státu za škodu vzniklou (samotným) přijetím krizových [anonymizováno], jelikož stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost ze normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy. Dikce ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona jednoznačně uvádí, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními„ prováděnými podle tohoto zákona“, to je při aktivní činnosti orgánů státu provádějících krizová [anonymizováno]. Vydávání krizových [anonymizováno] (s povahou právních předpisů), tedy exekutivní normotvornou činnost, však nelze považovat za provádění krizových [anonymizováno]. Podle názoru žalované pro založení odpovědnosti státu nestačí pouhé přijetí krizového [anonymizováno], ale škoda musí vzniknout při další aktivní a faktické činnosti krizových orgánů státu (tedy při provádění krizového [anonymizováno]). Z hlediska odpovědnosti státu za škodu, podle výše uvedeného ustanovení, je zásadní rozlišovat právní povahu krizových [anonymizováno]. Odvolatelka se tak ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, když současně odkazuje [anonymizována dvě slova] Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]. Dále pak uvedla, že nesouhlasí s právní konstrukcí žalobce, když žalobce nárok [anonymizováno] náhradu škody konstruuje od čl. 11 odst. 4 [anonymizováno] a náhrady za nucené omezení vlastnického práva, neboť, jak je opět ze znění nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. Pl ÚS 20/21 ze dne [datum] zjevné, tato práva mají jiný charakter. Žalovaná akcentovala, že obecná odpovědnost státu za normotvorbu (tím spíše, pokud ani není namítána protiprávnost) není v tomto případě dána s ohledem [anonymizováno] gramatický, systematický i logický výklad, jak jej žalovaná obšírně představila ve svém vyjádření k žalobě. V posuzovaném případě nelze z § 36 krizového zákona vyvozovat právo [anonymizováno] náhradu škody způsobené krizovým opatřením normativní povahy, u kterého nebyla shledána nezákonnost. Co se týká námitky, že tehdejší exekutiva měla za to, že za krizová [anonymizováno], která přijímala v roce [rok], bude možné požadovat náhradu škody, tak v této souvislosti žalovaná uvádí, že výklad zákona ministrem není závazný druh výkladu, a [anonymizováno] to, že žalobcem přednesený výrok bývalé ministryně, jednak sám hovoří o„ různých spekulacích“ a„ nejednoznačných výkladech“. Ve vztahu k námitce o ovlivnění soudcovského stavu, výroky bývalá ministryně spravedlnosti [příjmení] z roku [rok] a porušení práva [anonymizováno] spravedlivé projednání věci, pak má žalovaná za to, že jde čistě spekulativní tvrzení. Konečně ještě žalovaná poukázala [anonymizováno] recentní judikaturu Městského soudu v Praze, který ve svém rozsudku pod č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] posuzoval nárok [anonymizováno] náhradu škody, která měla v daném případě žalobci vzniknout v souvislosti s usnesením [anonymizováno] [číslo] navazujícími krizovými opatřeními [anonymizováno]. Závěrem pak ještě uvedla, že není pasivně legitimovanou organizační složkou státu.

10. Odvolací soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a § 211 o. s. ř., kdy s tímto procesním postupem účastníci souhlasili. Poté přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení ve věci předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

11. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže o žalobě rozhodl záporně. Odvolací soud se s jeho rozhodnutím zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje [anonymizováno] pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobkyně se domáhá náhrady poskytované státem podle § 36 krizového zákona a jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě a v důsledku toho je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Soud prvého stupně se dále správně zabýval i tím, zda zde není jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci a nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že tomu tak není. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně jako zcela věcně správný podle § 219 o. s. ř., potvrdil, neboť nebyly naplněny tvrzené odpovědnostní předpoklady za škodu, která měla vzniknout žalobkyni. [anonymizováno] závěr ještě odvolací soud podotýká, že neshledal, že by došlo v postupu soudu prvého stupně k zatížení řízení vadou, [anonymizováno] kterou upozorňovala žalovaná i ve svém vyjádření k odvolání, neboť v této věci došlo k výraznému omezení možnosti podnikání žalobkyně, a to jen v důsledku [anonymizována dvě slova], která mají povahu obecně závazného právního předpisu, který směřuje vůči předem neurčitému okruhu osob, kterému stanoví právní povinnosti, přičemž každá osoba, která se ocitne v určitém, usnesením [anonymizováno], předpokládaném postavení se bude muset nastaveným pravidlům podřídit, jak správně uvedl soud prvého stupně.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] (§ 151 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) dvojnásobek režijního paušálu (vyjádření k odvolání s přípravou).