Rozhodnutí 15 CO 333/2022-162

1. Výrokem I. napadeného usnesení soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyň, aby k uspokojení jejich pohledávek za žalovanou přiznané jim rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum], a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum] v celkové výši [částka], a dále k uspokojení pohledávky žalobkyně a) za žalovanou ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [číslo] od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení z užívání nemovitostí pozemku parc. č. St. 202 o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [obec] v [anonymizováno] a stavbě bez čp/če stojící na tomto pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně a) v rozsahu id. podílu ½ na nemovitostech, vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] v [anonymizováno], dále k uspokojení pohledávky žalobkyně b) za žalovanou ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení z užívání nemovitostí pozemku parc. č. St. 202 o výměře [výměra], zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. [obec] v [anonymizováno] a stavbě bez čp/če stojící na tomto pozemku ve spoluvlastnictví žalobkyně 2 v rozsahu id. podílu ½ na nemovitostech, vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] v [anonymizováno] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), byl nařízen prodej zadržených movitých věcí ve vlastnictví žalované, které jsou v detenci žalobkyň a které jsou uvedeny v notářském zápise č. NZ [číslo] ze dne [datum], a které soud prvního stupně konkretizoval v tomto výroku napadeného usnesení. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil oběma žalobkyním společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů na zastoupení žalované, ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení.

2. Žalobkyně návrh na nařízení soudního prodeje zadržených věcí odůvodnily tím, že žalobkyně a) je vlastníkem ideální ½ nemovitostí označených ve výroku I. napadeného usnesení, a to na základě pravomocného a vykonatelného usnesení o příklepu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a žalobkyně b) je spoluvlastníkem druhé ideální ½ těchto nemovitostí, které nabyla kupní smlouvou ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] Na základě shora uvedených soudních rozhodnutí mají žalobkyně za žalovanou pohledávku a nákladech řízení v celkové výši 34 804, [částka]. Žalovaná na tuto pohledávku dosud ani přes opakované výzvy ničeho neuhradila. Kromě této pohledávky mají žalobkyně za žalovanou ještě každá pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo užíváním předmětných nemovitostí bez právního důvodu. Žalobkyně tento svůj nárok uplatnily vůči žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně a) vůči žalované vyčíslila svou pohledávku na bezdůvodném obohacení částkou [částka], která odpovídá jejímu ideálnímu spoluvlastnickému podílu ve výši jedné poloviny na předmětných nemovitostech. Z této částky pak požaduje úrok z prodlení od [číslo] do zaplacení. Žalobkyně b) svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení vyčíslila částkou [částka] a rovněž požaduje úrok z prodlení z této částky od [číslo] do zaplacení. Žalobkyně vůči žalované vyrozuměním ze dne [datum], jehož přílohou byl i notářský zápis č. NZ [číslo] ze dne [datum] vyhotovený Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], uplatnily vůči žalované zadržovací právu dle [ustanovení pr. předpisu], v platném znění (dále jen„ o. z.“), a to k movitý věcem dlužníka, které jsou uloženy v objektu stavby anebo na pozemku ve vlastnictví žalobkyň. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud neuhradil na žalobkyněmi uvedené pohledávky ničeho, rozhodly se ve smyslu § 1398 o. z., realizovat své zadržovací právo.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na svou obranu uvedla, že podaný návrh na prodej zadržených věcí v rámci řízní o soudním prodeji zástavy dle [ustanovení pr. předpisu]“), za nedůvodný. Mezi účastníky nebylo zřízeno zástavní právo, nýbrž jen právo zadržovací, a to faktickým jednáním dne [číslo] v provozovně dlužníka. Žalobkyně opírají svůj návrh na soudní prodej zdržených věcí o § [číslo] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] Domnívají se, ž tato ustanovení otvírají možnost domáhat se soudního prodeje zadržených věcí v rámci řízení o soudním prodeji zástavy, když vycházejí z toho, že souslovím„ podle jiného zákona“ měl zákonodárce a mysli právě zákon o zvláštních řízeních soudních. Dle žalované je však jejich interpretace mylná a v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, na niž odkázala.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že každá z žalobkyň je spoluvlastnicí ideální ½ předmětných nemovitostí, a to žalobkyně a) na základě usnesení o udělení příklepu ze dne [datum] a žalobkyně b) na základě kupní smlouvy ze dne [datum] jejich vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec] v [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum], bylo žalované uloženo, ab\ vyklidila budovu bez čp/če, která se nachází na pozemku par. č. St. 202 v obci [obec], k. ú. [obec] v [anonymizováno] a pozemek par. č. St. 202 v obci [obec], k. ú. [obec] v [anonymizováno], vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov na LV [číslo] vyklizený pozemek a budovu předat žalobkyním do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla rovněž uložena povinnost nahradit žalobkyním náklady řízení ve výši [částka]. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově a žalované bylo uloženo nahradit žalobkyním náklady odvolacího řízení ve výši [částka]. Žalobkyně podaly dne [datum] k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobkyně b) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Notářským zápisem č. NZ [číslo] ze dne [datum] sepsaný notářem Mgr. [jméno] [příjmení] byl proveden soupis movitých věcí nacházejících se ve výše uvedených nemovitostech, a to z důvodu uplatnění zadržovacího práva k nim. Vyrozuměním ze dne [datum] žalobkyně vyrozuměly žalovanou o tom, že vůči ní uplatnily zadržovací právo.

5. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posuzoval po právní stránce dle § [číslo] odst. 1, § 1398 a § 1359 o. z., a dále podle § 358 odst. 1 z. ř. s .

6. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně netvrdí, že by bylo zřízeno zástavní právo, a proto již z tohoto důvodu návrhu na nařízení soudního prodeje označených movitých věcí v smyslu [ustanovení pr. předpisu] s . nelze vyhovět. Dle soudu prvního stupně žalobkyně nesprávně usuzují, že z [ustanovení pr. předpisu], ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], vyplývá možnost postupovat v případě zadržovacího práva podle [ustanovení pr. předpisu] s . Soud prvního stupně uzavřel, že z [ustanovení pr. předpisu], sice vyplývá, že pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně ustanovení [ustanovení pr. předpisu], podle něhož je zástavnímu věřiteli umožněno uspokojit se mimo jiné také z prodeje zástavy podle jiného zákona, to však pouze znamená, že zpeněžení zadržené věci věřitelem je možné také prodejem zadržené věci podle jiného zákona. Tímto jiným zákonem je v případě prodeje zastavené věci [ustanovení pr. předpisu] o zvláštních řízeních soudních, v jehož ustanoveních § 353a a násl. je upraveno řízení o soudním prodeji zástavy, z čehož nelze dovozovat, že by se podle těchto ustanovení mohl uspokojit i věřitel zadržující věc dlužníkovi. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z uvedených důvodů proto žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly. O nákladech řízení státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §140 odst. 2 o. s. ř.

8. Proti tomuto usnesení podaly žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedly, že možnost uspokojení ze zadržovacího práva upravuje § 1398 o. z., který ve své poslední větě stanoví, že„ pro zpeněžení zadržené věci věřitelem platí obdobně § [číslo]“. Dle žalobkyň je realizace zástavního práva je vždy možná jen způsoby, které právní řád připouští, což znamená, že podle aktuální právní úpravy lze uvažovat o třech základních způsobech, a to 1) libovolným způsobem dohodnutým v přípustných mezích se zástavním dlužníkem; 2) z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě; 3) z výtěžku dosaženého z prodeje zástavy nařízeném v řízení podle [ustanovení pr. předpisu]. V této věci pro nesoučinnost s žalovanou nepřichází v úvahu první varianta (tedy na základě dohody se zástavním dlužníkem). Druhá varianta, tedy zpeněžení ve veřejné dražbě, předpokládá pouze dražbu nedobrovolnou, která je upravena v [ustanovení pr. předpisu], o veřejných dražbách. Z uvedeného zákonného ustanovení dle žalobkyň plyne, že nepřipouští, aby byl dražebním věřitelem oprávněný ze zadržovacího práva tak, jako tomu bylo ve znění tohoto ustanovení platného do [datum], kdy byl mezi dražebními věřiteli uveden i věřitel, který má pohledávku zajištěnou zadržovacím právem. Z uvedeného žalobkyně dovozovaly, že jedinou možností realizace zadržovacího práva v dané věci je postup dle § 353a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních. Pokud jde o soudem prvního stupně odkazovanou judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí ze dne dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] plyne z něho, že zadržovací právo má nejen funkci zajišťovací ale i funkci uhrazovací. Nejvyšší soud v závěru uvedeného judikátu uvádí, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že zadržovací právo rovněž poskytuje věřiteli jistotu, že se bude moci uspokojit z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zadržené věci, jestliže dlužník ani dodatečně dobrovolně nesplní svůj dluh.“ Žalobkyně z citované judikatury dovozují, že jestliže zákon poskytuje věřiteli jistotu realizace zadržovacího práva, resp. možnost uspokojení jeho pohledávky, musí být věřiteli umožněno takovou realizaci provést. Závěry soudu prvního stupně, k nimž dospěl v napadeném usnesení však takovou realizaci de iure i de facto vylučují. V této souvislosti žalobkyně uvedly, že jsou si vědomy toho, že Nejvyšší soud ve zmiňovaném judikátu uvedl, že uvedený výčet možností realizace není taxativní, a že se lze uspokojit i podle„ jiného zákona“, takový zákon však nebyl ze strany Nejvyššího soudu nijak definován a v současnosti si žalobkyně nejsou vědomy žádného právního předpisu, který by umožňoval realizaci zadržovacího práva, kromě právě § 353a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních, dle kterého žalobkyně v tomto řízení řádně postupují. Považují za nepřípustné, aby zákonem daná možnost realizace zadržovacího práva (a závazně konstatovaná i Nejvyšším soudem) nemohla být zároveň podle žádného právního předpisu ve skutečnosti vykonána. Takové závěry nelze akceptovat, tím spíše, že soukromé právo spočívá na zásadě, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží ve smyslu § 3 odst. 2 písm. f) o. z. Podle mínění žalobkyň je právě užití § 353a a násl. z. ř. s. v souzené věci jedinou možností, která je uvažována v § 1398 o. z. ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] Podle žalobkyň není žádný jiný právní předpis pro případ realizace zadržovacího práva v současnosti aplikovatelný. Žalobkyně proto z výšeuvedených důvodů žádaly, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyň uvedla, že nesouhlasí s odvolacími námitkami žalobkyň, rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, plně se s ním ztotožňuje a navrhuje proto jeho potvrzení. Uvedla, že je žalováno i dle exekučních titulů (pravomocných i nepravomocných rozhodnutí), přičemž se domáhají realizace zadržovacího práva, které nadřazují, případně staví na roveň a evidentně na výběr, možnosti domáhat se uspokojení svých nároků pravomocně jim přiznaných v eventuálních exekučních řízeních. Uvedla, že zadržovací právo, tak, jak bylo navrženo žalobkyněmi, nelze realizovat, neboť i když obsahuje uhrazovací funkci, není možno se odvolat na ustanovení dle § 353a a násl. z. ř. s., neboť vznik tohoto práva zadržovacího je založen na jednostranném právním jednání, a to výlučně z vůle věřitele (na rozdíl od práva zástavního). Jestliže se žalobkyně odvolávají na dikci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a z formulace„ z prodeje zástavy podle jiného zákona“ a dovozují, že toto se týká i práva zadržovacího, a rovněž to, že event. neexistence tzv.„ jiného zákona“ je opravňuje právě k postupu dle § 353a z. ř. s., pak zcela pomíjejí tu skutečnost, že i při event. absenci tzv.„ jiného zákona“, nelze tuto absenci vykládat k tíži žalované, a dále, že funkce práva zástavního a práva zadržovacího není možno postavit na stejnou úroveň, neboť se jedná o dva odlišné věcněprávní instituty. Dle žalované Nejvyšší soud výslovně uvedl, že„ odkaz na obdobnou úpravu (použitelnou v plném rozsahu), obsaženou v ustanovení v [ustanovení pr. předpisu], znamená jen to, že také zpeněžení věci zadržené věřitelem, se může realizovat jejím prodejem podle jiného zákona, aniž tento jiný zákon označuje.“

10. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a to jen ve vztahu k žalobkyni a), když odvolací řízení ve vztahu k žalobkyni b) bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) není důvodné.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci, na jeho základě dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud se s nimi ztotožnil a vychází z nich ve svém rozhodnutí. Proto v tomto směru odkazuje pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí na odůvodnění napadeného usnesení.

12. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Proto i v tomto směru odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

13. K odvolacím námitkám žalobkyně je třeba uvést následující:

14. Je nepochybné, že zadržovací právo upravené v § 1395 a násl. o. z., má nejen funkci zajišťovací (§ [číslo]), ale i uhrazovací, kdy způsoby realizace této funkce jsou uvedeny v § 1359 odst. 1 o. z. Z této premisy vychází i judikatura Nejvyššího soudu odkazovaná oběma spornými stranami a z níž vycházel i soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, konkrétně usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Současně je v § 1398 o. z., uvedeno, že věřiteli náleží z výtěžku zpeněžení zadržené věci přednostní uspokojení před jiným věřitelem, a to i věřitelem zástavním. Pro zpeněžení zadržené věci platí obdobně § [číslo]. Žalobkyně ze znění tohoto ustanovení, zejména jeho poslední věty odkazující na § [číslo] dovozují, že jediným možným způsobem uspokojení jejich pohledávek za žalovanou zajištěných zadržovacím právem k movitým věcem sepsaným v notářském zápisu ze dne [datum], č. NZ [číslo], je soudní prodej zadržovaných věcí dle § 353a z. ř. s . Tento výklad odvolací soud považuje za nesprávný a v rozporu nejen s odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu, ale i s občanským zákoníkem.

15. Ze zařazení § [číslo] do pododdílu 5 označeného jako výkon zástavního práva plyne, že toto zákonné ustanovení primárně ve vztahu k pohledávce zajištěné zástavním právem uvádí, jakým způsobem lze vést na takovouto pohledávku výkon. Konkrétně pak ve vztahu k pohledávce zajištěné zástavním právem uvádí, že ji lze vykonat způsobem uvedeným písemné dohodě se zástavcem, případně zástavním věřitelem, prodejem ve veřejné dražbě, nebo prodejem podle jiného zákona. Jiným zákonem se ve vztahu k pohledávce zajištěné zástavním právem rozumí právě § 353a a násl. z. ř. s., neboť tento zákon výslovně upravuje řízení o soudním prodeji zástavy. Soudní prodej zástavy pak předpokládá existenci dvoustranného ujednání o zajištění pohledávky zástavcem poskytnutou zástavou, kdy je současně sjednána možnost uspokojení takovéto pohledávky mimo výkon rozhodnutí, a to způsoby v zákoně uvedenými. Takovéto předpoklady však v případě zajištění pohledávky zadržovacím právem chybí, neboť zadržení věci je jednostranným právním úkonem, k němuž není souhlasu dlužníka třeba, může se týkat jen věcí, které jsou ve vlastnictví dlužníka a chybí zde i v souvislosti se vznikem zadržovacího práva předchozí souhlas dlužníka s možností uspokojení tvrzené pohledávky mimo běžný výkon rozhodnutí. Jedná se proto o zcela odlišné instituty. Odkaz na [ustanovení pr. předpisu] v ustanovení § 1398 o. z., pak lze vztáhnout jen k možnému způsobu zpeněžení pohledávky zajištěné zadržovacím právem spočívajícím v písemné dohodě s dlužníkem. V takovémto případě by se pak při realizaci takovéto pohledávky postupovalo obdobným způsobem jako při realizaci zpeněžení pohledávky zajištěné zástavním právem. Jestliže však takováto dohoda nebyla uzavřena, a jek tvrdí žalobkyně, nelze ji ani pro nesoučinnost žalované očekávat, pak je třeba zpeněžení takovéto pohledávky provést podle jiného zákona.

16. Žalobkyně zcela pomíjejí skutečnost, že jiným zákonem, podle něhož lze provést zpeněžení zajištěných movitých věcí nepochybně je zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění (dále jen„ e. ř.“), a to prodejem movitých věcí za předpokladu, že žalobkyně bude mít vykonatelný exekuční titul. Ten dle žalobních tvrzení nepochybně má ve vztahu k pohledávce na nákladech soudního řízení, které jí byly pravomocnými soudními rozhodnutími přiznány. Ve vztahu k pohledávce na bezdůvodném obohacení však z žalobních tvrzení nelze seznat, zda již o ní bylo rozhodnuto v rámci řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], a zda tak žalobkyním i ve vztahu k této pohledávce svědčí exekuční titul.

17. Dle odvolacího soudu z návrhu žalobkyň na soudní prodej zadržených věcí spíše plyne, že žalobkyně se snaží zajistit si pro případné nedobrovolné uhrazení pohledávky, kterou mají za žalovanou, postavení, které by jim náleželo, pokud by své pohledávky měly zajištěny zástavním právem. Takovýto návrh je však nadbytečný, neboť toto postavení mají zaručeno ze zákona, když plyne přímo z ustanovení §1398 o. z., kterým je jejich zadržovacímu právu přiznáváno dokonce lepší postavení při uspokojení jejich pohledávky z výtěžku při zpeněžení zadržené věci před jinými věřiteli, a to dokonce i před věřitelem zástavním.

18. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů neshledal odvolací námitky žalobkyně a) důvodnými, a proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně navazujících výroků o náhradě nákladů řízení, v nichž rovněž neshledal žádné pochybení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky navzájem rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

20. O náhradě nákladů řízení státu pak rozhodl dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 a § 140 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalobkyni a) zaplatit státu náhradu nákladů řízení ustanoveného zástupce žalované v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že zástupce ustanovil žalované soud prvního stupně, vyčíslí tyto náklady soud prvního stupně v samostatném usnesení.