pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ve spojení s doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech obhajoby částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem II. co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu ohledně tohoto nároku zamítl. Výrokem III. zamítl žalobu ohledně cestovného co do částky [částka] s příslušenstvím. Výrokem IV. žalované uložil ohledně nároku na odškodnění za vazbu zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem V. žalobu ohledně tohoto nároku co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Výrokem VI. ohledně nároku na ušlý zisk za dobu výkonu vazby uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem VII. ohledně tohoto nároku co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Výrokem VIII. ohledně odškodnění za nezákonné trestní stíhání uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem IX. ohledně tohoto nároku žalobu co do částky [částka] žalobu zamítl. Výrokem X. ohledně úhrady ušlého zisku žalobu co do částky [částka] žalobu zamítl. Výrokem XI. žalobci založil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Výroky XII. a XIII. uložil oběma účastníkům zaplatit náhradu nákladů řízení státu (svědečné), a to žalobci částku [částka] a žalované [částka].

2. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení celkem částky [částka] jako odškodnění za nezákonné trestní stíhání, které vůči němu bylo zahájeno dne [datum] usnesením [stát. instituce], [anonymizována tři slova] [obec], č. j. [anonymizováno] – [číslo] [rok], na jeho základě byl žalobce zatčen a umístěn do cely předběžného zadržení, a to pro zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie spáchaný ve stádiu pokusu s trestí sazbou 5 až 10 let odnětí svobody a dále pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby spáchaný ve stádiu pokusu s trestní sazbou 5 – 12 let odnětí svobody. Trestní řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby dle [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále je„ tr. ř.“). Do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze de [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] z důvodů uvedených v [ustanovení pr. předpisu] Vazbu vykonal celkem v rozsahu 100 dnů, když propuštěn byl na základě usnesení Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce se domáhal odškodnění nemajetkové újmy a náhrady škody dle [ustanovení pr. předpisu], která mu vznikla v souvislosti s tímto nezákonným trestním stíháním, konkrétně nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, když o tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále pak požadoval náhradu nákladů obhajoby, náhradu cestovních nákladů žalobce k úkonům trestního řízení, náhradu ušlého zisku za dobu výkonu vazby, náhradu škody za ušlou mzdu v období od [datum] do [datum], náhradu nemajetkové újmy za vazbu a náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

3. Žalovaná nezpochybnila, že žalobce u ní shora uvedené nároky uplatnil k předběžnému projednání dne [datum], žalobcem vznesené nároky neuznala co do důvodu ani výše a navrhla zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že usnesením [stát. instituce] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] – [číslo] 2012, bylo vůči žalobci zahájeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie spáchaný ve stádiu pokusu s trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody a dále pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby spáchaný ve stádiu pokusu s trestní sazbou 5 – 12 let odnětí svobody. Trestní řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále i jen„ předmětné řízení“), kterým byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř. (nebylo prokázáno, že skutek, pro který byl žalobce stíhán, skutečně spáchal). Trestní řízení vůči žalobci bylo částečně vedeno vazebně, a to v době od [datum] do [datum], žalobce tak celkem ve vazbě strávil 100 dní.

5. Žalobce byl v tomto trestním řízení nejprve zastoupen advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], která současně s ním od [datum] zastupovala též obviněného [příjmení]. Jednotlivé úkony, které tato právní zástupkyně v uvedeném trestním řízení provedla, podrobně popsal pod bodem 35. odůvodnění napadeného rozsudku. Mezi uvedenou právní zástupkyní a žalobcem byl u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] veden občanskoprávní spor o vyúčtování nákladů právního zastoupení v předmětné řízení. Toto řízení skočilo smírem stran, kterým se žalobce zavázal uhradit na náklady právního zastoupení JUDr. [příjmení] a na nákladech řízení částku [částka]. V tomto řízení JUDr. [příjmení] potvrdila, že žalobce jí za právní zastoupení již částku [částka] uhradil. Žalobce byl dále v předmětném trestním řízení zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně do svého rozhodnutí zahrnul pouze výčet právních úkonů tohoto právního zástupce, které žalovaná zpochybňovala a odmítla je uhradit. Sumarizoval je pak pod bodem 36. odůvodnění. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byl žalobci přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu do výše 30% státem uhrazených nákladů obhajoby ustanovenému obhájci. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým byla žalobci přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu do výše 50% státem uhrazených nákladů ustanovenému obhájci. Žalobce na nákladech své obhajoby v předmětné trestím řízení JUDr. [příjmení] zaplatil celkem částku [částka], JUDR. [příjmení] pak [částka] a za náklady občanskoprávního řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] částku [částka], když částečně mu na úhradu těchto nákladů přispěli rodinní příslušníci (matka a bratr), kteří mu poskytli půjčku, kterou jim už žalobce uhradil.

6. Žalobce byl od [datum] na plný pracovní úvazek zaměstnancem [anonymizována tři slova] soudržnosti [anonymizováno]. Byl pověřen výkonem funkce vedoucího oddělení vnitřních činnosti [anonymizována dvě slova] soudržnosti [anonymizováno]. Jeho pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele trval do [datum], kdy k jeho ukončení došlo na žádost žalobce dohodou bez uvedení důvodu. Ukončení pracovního poměru předcházelo odvolání žalobce z funkce vedoucího oddělení vnitřních činností ze dne [datum], kdy odvolání bylo účinné od tohoto data. Žalobce u tohoto zaměstnavatele v měsíci červenci odpracoval 24 hodin, v období od [datum] do [datum] čerpal dovolenou, za kterou mu byla zaměstnavatelem vyplacena náhrada mzdy (červenec 152 hodin, srpen 168 hodin), za dva dny měsíce srpna pak u něj zaměstnavatel evidoval omluvené volno bez náhrady mzdy (za 16 hodin).

7. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] veden Úřadem páce v [obec] jako uchazeč o zaměstnání. Dle jeho výpovědi měl v období od [datum] do [datum] vykonávat práci ve [příjmení] [jméno], kterou si opatřil bez součinnosti [anonymizována dvě slova]. V období od [datum] do [datum] měl být zaměstnancem ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], kde pracovní poměr ukončil sám (bez vážného důvodu), od [datum] do [datum] měl konat práci pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně [anonymizována dvě slova] v [obec] potvrdila, že žalobce byl jako uchazeč zaměstnání u [anonymizováno] evidován v letech [rok], [rok] a [rok]. V uvedeném období si měl sám zajistit zaměstnání ve [příjmení] [jméno] a byla mu nabídnuta [anonymizováno] ze strany Okresního soudu v Teplicích a následně pak získal zaměstnání na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec].

8. Žalobce byl zadržen v červenci 2012 v 7:00 hod. ráno a následně byl od [datum] vazebně stíhán. V místě jeho bydliště za jeho přítomnosti, byla provedena domovní prohlídka, při níž byl zajištěn žalobcův notebook, několik pevných disků, mp3 přehrávače a paměťové karty do fotoaparátu. V průběhu vazy byl žalobce několikrát přepraven k [anonymizována dvě slova], jedenkrát na rentgen plic, kam byl předveden v poutech a potkal se zde se svou bývalou učitelkou. Asi třikrát byl předveden k zubařskému [anonymizováno]. Pokaždé byl při tom poután pout a veden tzv.„ na medvěda“. Ve vazební cele byl umístěn s kuřáky, dealerem a násilníkem. První návštěva ve vazbě mu byla povolena až po měsíci, u všech návštěv, vyjma poslední, byl vždy přítomen příslušník [obec] ČR. Žalobce byl v cele umístěn s lidmi, kteří byli ve vazbě již dva roky, což ho velmi děsilo. Před zahájením předmětného trestního řízení nebyl nikdy trestně stíhán ani se nedopustil žádného přestupku. Trestní řízení žalobce bylo i medializováno, když v [anonymizována dvě slova] a na serveru [webová adresa] bylo zveřejněno nejen jeho jméno, ale i fotografie.

9. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně po právní stránce posuzoval podle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ Zákon“), konkrétně podle ustanovení § 1, § 5, § 7, § 8, 9, § 15, § 29, § 30 a § 31a Zákona.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru že je dán odpovědnostní titul podle § 5, §7 a § 8 Zákona, neboť vůči žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní řízní, které však neskončilo jeho odsouzením, ale naopak byl pravomocně zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř. Žalovaná tak objektivně odpovídá za materiální i nemateriální újmu vzniklou v souvislosti s takovýmto trestním řízením za předpokladu, že jsou naplněny další předpoklady kterými jsou existence nezákonného rozhodnutí (bylo prokázáno) nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody na straně poškozeného a příčinná souvislost mezi nimi. Vzhledem k tomu že základní předpoklad odpovědnosti žalované byl naplněn, zabýval se soud prvního stupně dále tím, zda žalobci vznikla škoda a nemateriální újma tak, jak ji nárokoval v žalobě.

11. K náhradě škody spočívající v nákladech na obhajobu a nákladech řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích soud prvního stupně shledal, že nárok na náhradu nákladů obhajného je co do základu po právu, když provedené úkony byly ze strany obhájců žalobce vyfakturovány žalobcem byly uhrazeny. Neshledal důvodnými námitky žalované ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalobce [příjmení] [příjmení], že žalobce neprokázal dostatečně přesvědčivě, že mu skutečně škoda v jím uplatněném rozsahu vznikla, když část těchto nákladů za něho uhradila jeho matka ([částka]) a jeho bratr Ing. [jméno] [příjmení] (částky [částka], [částka] a [částka]). Soud prvního stupně konstatoval, že čestná prohlášení matky a bratra žalobce jsou dostatečným podkladem k prokázání toho, že jimi poskytnuté finanční částky byly bezúročnými půjčkami, které žalobci poskytli na úhradu nákladů jeho právního zastoupení v předmětném trestním řízení, a tyto půjčky jim byly žalobcem již vráceny. Pokud jde o částku [částka], její zaplacení bylo potvrzeno samotnou JUDr. [příjmení] v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Zbývající částky pak byly uhrazeny samotným žalobcem. Soud prvního stupě neshledal důvodnou ani námitku žalované, že nárok na náhradu nákladů právního zastoupení JUDr. [příjmení] nebyl dostatečně precizován co do jeho rozsahu, když žalobci byl přiznán nárok na náklady obhajoby za sníženou odměnu. V tomto směru považoval žalobcem předložené vyúčtování za dostatečné, když v něm bylo uvedeno v jaké výši mu byly náklady obhajného za jednotlivé úkony již státem proplaceny. Nárok žalobce co do nákladů obhajoby poskytnuté JUDr. [příjmení] v celkové výši [částka] shledal důvodným. V bodu 80. odůvodnění pak podrobně rozvedl za jaké úkony a v jaké výši JUDr. [příjmení] přiznal náklady obhajoby, když při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty uvedené v § 10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ Vyhláška“) a ve spojení s § 7 této [anonymizováno] shledal, že výše odměny za jeden úkon činí [částka] (viz bod 75. odůvodnění).

12. Pokud jde o náklady obhajoby vyúčtované JUDr. [příjmení] vyšel soud prvního stupně ze stejné výše základní odměny, tj. z částky [částka], kterou však podle § 12 odst. 4 [anonymizováno] snížil o 20%, když zohlednil, že JUDr. [příjmení] současně s žalobcem zatupovala i dalšího obviněného. Odměnu za některé úkony pak dle § 12 odst. 1 navýšil na dvojnásobek, tj. na částku [částka]. Za úkony, které výslovně nejsou uvedeny v § 11 odst. 1,2 [anonymizováno], odměnu stanovil podle § 11 odst. 3 [anonymizováno], jako za úkony povahou jim nejbližší, když tyto úkony (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a stížnost proti vzetí do vazby) se týkaly jen žalobce, částkou [částka]. V bodu 79. odůvodnění sumarizoval počet úkonů, za něž přiznal odměnu a v jaké konkrétní výši. Uzavřel, že ve vztahu k obhajobě provedené JUDr. [příjmení], je na místě jako náhradu škody přiznat částku [částka].

13. Ve vztahu k požadavku žalobce na náhradu škody představující náklady řízení ve výši [částka] s příslušenstvím, které bylo žalobci uloženo zaplatit v občanskoprávním řízení vedeném Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve vztahu k tomuto nároku není dán odpovědnostní titul, neboť rozhodnutí, kterým byly tyto náklady řízení přiznány, nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno, a proto tento nárok žalobce jako nedůvodný zamítl.

14. K požadavku a náhradu cestovného ve výši [částka], soud prvního stupně uvedl, že žalobce požadoval úhradu za jízdné osobním automobilem, kterým cestoval k hlavním líčením a dalším úkonům orgánů činných v trestím řízení, avšak k těmto cestám osobním vozem nebyl udělen souhlas. Vzhledem k tomu, že se podle § 30 odst. 2 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem, soud prvního stupně proto žalobce poučil dle § 118a o. s. ř. Žalobce však potřebná skutková tvrzení nedoplnil a k jejich prokázání nenavrhl žádné důkazy. Za dané situace proto soud žalobu ohledně částky [částka] zamítl.

15. K nemajetkové újmě za výkon vazby soud prvního stupně uvedl, že žalobce požadoval odškodnění ve výši [částka] za každý den trvání vazby, tj. celkem částku [částka] ([částka] x 100dnů vazby). Soud prvního stupně při posouzení formy odškodnění za nezákonnou vazbu vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, přihlédl ke kritériím, jež z této judikatury plynou (povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobností sféře poškozeného), konstatoval, že primárně se nemajetková újma způsobená nezákonným výkonem vazby odškodňuje započtením na výkon trestu odnětí svobody. V projednávané věci však trestní řízení neskončilo odsouzením žalobce, a proto je na místě za újmu způsobenou nezákonně vykonanou vazbou poskytnou zadostiučinění v peněžní formě. Pokud jde o jednotlivá kritéria uvedl soud prvního stupě, že žalobce byl stíhán pro dva závažné zločiny finančního rázu, kdy mu hrozila trestní sazba v rozmezí pěti až deseti, respektive dvanácti let. Vazba trvala celkem 100 dní a žalobce prokázal zásah do osobní sféry života, který mu vazba způsobila a jež spočíval v tom, že před vzetím do vazby žil spořádaným životem, nebyl nikdy trestně stíhán ani se nedopustil žádného přestupku. Po dobu výkonu vazby byl umístěn na cele s kuřáky, což mělo nepříznivý vliv na jeho zdraví. Na cele byli umístění lidé, kteří již ve vazbě strávili dva roky, což žalobce deprivovalo. Při řešení svých [anonymizována dvě slova] byl k lékaři mimo vazební věznici vždy eskortován v poutech s poutacím opaskem. Návštěva ve vazbě mu byla povolena až za měsíc, a vyjma poslední návštěvy, byl vždy přítomný příslušník policie. Soud případ žalobce srovnal s dalšímu rozhodnutími, které byly vydány v obdobných věcech, konstatoval, že ve všech srovnávaných případech trvala vazba delší dobu než v případě žalobce, že poskytnuté zadostiučinění se pohybovalo v rozmezí od [částka] (žalobce byl ohrožen trestní sazbou 2 – 10 let, nebyl prokázán zásah do osobnostní sféry, žalobce měl trestní minulost), do [částka] (vazba probíhala za mimořádně přísných bezpečnostních opatření, u žalobce byly prováděny denně osobní prohlídky, byl převáděn spoutaný na rukou i nohou za doprovodu několika příslušníků vězeňské služby, byly prováděny pravidelné 30 minutové kontroly po celý výkon vazby). Při posouzení individuálních okolností výkonu vazby v projednávané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že odpovídajícím odškodněním za výkon vazby je částka [částka] za den. Žalobě proto co do částky [částka] vyhověl, ve zbývající části ji jako nedůvodnou zamítl.

16. Ohledně nároku na ušlý zisk za dobu výkonu vazby a za dobu trestního stíhání, vyšel soud prvního stupně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou podrobně rozebral pod body 92. až 94. odůvodnění rozsudku. Konstatoval, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jeho pracovní poměr u [anonymizována tři slova] soudržnosti [anonymizováno] skončil v přímé souvislosti s jeho trestním stíháním, případně vazbou. Z provedeného dokazování vyplynulo, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, na základě žádosti žalobce, přičemž v žádosti ani v dohodě není nikde zmíněno, že by proti žalobci mělo být vedeno trestní stíhání a že toto je důvodem rozvázání pracovního poměru. Pokud jde o tvrzení žalobce, že rozvázání pracovního poměru bylo podmínku propuštění z vazby, nelze tuto skutečnost z usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] dovodit. Z tohoto usnesení pouze plyne, že po oznámení žalobce, že došlo k ukončení jeho pracovního poměru, pominuly i důvody vazby dle § 67 písm. c) tr. ř. a [anonymizováno] zástupce tak musel na toto oznámení žalobce reagovat.

17. Pokud žalobce požadoval úhradu ušlého zisku za dobu vazby od [datum], tj. ode dne svého vzetí do vazby, až do doby popuštění, tj. do [datum], dospěl soud prvního stupně k závěru, že jeho nárok je důvodný jen za období od [datum] do [datum]. V předcházejícím období žalobce u svého zaměstnavatele čerpal dovolenou, byla mu vyplacena náhrada mzdy, takže mu žádná škoda nevznikla. Náleží mu proto odškodnění až za dobu následujících 29 pracovních dnů, tj. za 232 hodin. Výši ušlého zisku stanovil dle § 29 Zákona ve spojení s § 351 až § 362 zákoníku práce, když vyšel z průměrné čisté hodinové mzdy žalobce za předcházející kalendářní čtvrtletí, která činila částku [částka]. Žalobci tak na ušlém zisku za dobu výkonu vazby přiznal částku [částka], ve zbývající části žalobu zamítl.

18. Pokud jde o ušlý zisk za dobu trvání trestního stíhání, tj. za období od [datum] do [datum] (od propuštění z vazby do doby skočení trestního řízení), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť přes opakované poučení dle § 118a o. s. ř. netvrdil a neprokázal, jaký konkrétní zisk mu v uvedeném období v souvislosti s trestním stíháním ušel. V řízení sice byla prokázána určitá míra medializace případu žalobce, bylo prokázáno, že žalobce se účastnil hlavních líčení, neprokázal však, že by v důsledku těchto skutečností nemohl nalézt zaměstnání, zejména když v rozhodném období, jak sám vypověděl, určitý čas pracoval ve [příjmení] [jméno], byl veden na [anonymizována dvě slova], kdy mu byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti a vykonával i některá další zaměstnání.

19. K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání soud první prvního stupě uvedl, že v tomto případě se nejedná o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního řízení musí být prokázána. Při posouzení formy a výše zadostiučinění vycházel soud prvního stupně z povahy trestní věci, délky trestního řízení a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahu věci hodnotil jako zvlášť závažnou, neboť trestná činnost, pro niž byl žalobce stíhán, je podle trestního zákona zvlášť závažným zločinem, žalobce byl ohrožen až dvanáctiletým trestem odnětí svobody. Zásah do osobnostní sféry žalobce tímto trestním řízením trval od [datum] do [datum], tj. celkem 4 roky a jeden měsíc. I když celková délka trestního řízní byla shledána přiměřenou s ohledem na úkony, které byly ve věci činěny a na určitou složitost trestního řízení (viz pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), vzal soud prvního stupě v úvahu, že žalobce byl až do pravomocného skočení trestního stíhání v nejistotě o jeho dalším vývoji. Žalobce prokázal, že trestní řízení mělo dopad do jeho osobnostní sféry, neboť byl osobou zcela bezúhonnou, jeho trestní stíhání bylo medializováno, byla u něho v bydlišti provedena domovní prohlídka, další konkrétní dopady do své osobnostní sféry však neprokázal. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce jsou takové intenzity, že odůvodňují odškodnění vzniklé újmy v penězích. Soud prvního stupně provedl srovnání s dalšími rozhodnutími v obdobných věcech, konstatoval, že srovnávanými rozhodnutími byly přiznány vyšší částky odškodnění, ale vždy za situace, kdy byly prokázány daleko podstatnější dopady do osobnostní, rodinné pracovní a dalších sfér života poškozených. Za dané situace shledal soud prvního stupně odpovídajícím odškodněním za nemajetkovou újmu žalobce částku ve výši [částka], proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbývající části ji zamítl. Své úvahy, které soud vedly k tomuto rozhodnutí, pak podrobně vyjádřil pod body 99. až 107. odůvodnění rozsudku.

20. Nároky, jimž soud prvního stupně vyhověl, žalobci přiznal i s požadovaný úrokem z prodlení, neboť žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala. Tato lhůta uplynula dnem [datum] a následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení. Od tohoto okamžiku tedy byl žalobci přiznán požadovaný úrok, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 2 věta druhá a § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšná byla v tomto řízení žalovaná. O nákladech řízení státu pak rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

22. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání. Odvolání žalobce směřovalo do všech zamítavých výroků rozsudku soudu prvního stupně, vyjma výroku II., kterým byla žaloba zmítnuta co do částky [částka]. Odvolání žalované směřovalo do všech vyhovujících výroků rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná následně v průběhu odvolacího řízení vzala odvolání do výroků IV., VI. a VIII. zpět, setrvala jen na odvolání proti výroku I.

23. Žalobce v odvolání ve vztahu k náhradě škody odpovídající cestovnému (výrok III. napadeného rozsudku) namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobci nenáleží náhrada cestovních výdajů. Uvedl, že soud sice správně odkázal na § 30 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy, ale zcela nedůvodně žalobci nepřiznal ani jízdné veřejnou hromadnou dopravou, když dospěl k závěru, že žalobci nenáleží náhrada cestovních výdajů za cesty k hlavním líčením a dalším úkonům orgánů činných v trestním řízení, k nimž žalobce bez souhlasu soudu používal osobní motorové vozidlo. Žalobce k prokázání výše cestovného veřejným dopravním prostředkem navrhl provedení znaleckého posudku, kterým by byla určena cena jízdného v místě a čase obvyklém. Žalobce připustil, že si mohl tento znalecký posudek nechat vypracovat sám, což však s ohledem na výši požadované škody považoval za neúčelné, když i částka za použití veřejné dopravy by byla pravděpodobně ještě nižší. K náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným výkonem vazby (výrok V. rozsudku) žalobce uvedl, že nesouhlasí s výší stanoveného odškodnění. Částku [částka] za každý den výkonu vazby považoval za neadekvátní, a to i s přihlédnutím k rozhodnutím, s nimiž soud prvního stupně provedl srovnání. Poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl po dobu 100 dnů zcela bezdůvodně omezen na svobodě, byl nucen pobývat na stejné cele mimo jiné se zloději, drogovými dealery a násilníky, bez kontaktu se svou rodinou a blízkými. Jako nadstandardně tíživé pak žalobce vnímal, že s ohledem na výši hrozícího trestu byl voděn v tzv.„ medvědu“ na řetězu, byl omezen i v možnosti provádění celkové hygieny, musel nosit o dvě čísla menší oblečení. Zacházení se svou osobou ve vazbě žalobce jako osoba dosud bezúhonná, v postavení vedoucího zaměstnanec, vnímal jako nedůstojné a ponižující. Nedovedl si představit, za jakých podmínek by soud zvažoval přiznání odškodnění na horní hranici judikaturou stanovené škály, když v případě žalobce nebylo odškodnění přiznáno ani v horní třetině této sazby. K ušlému zisku po dobu výkonu vazby (výrok VII. rozsudku) uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odškodnění náleží pouze za období od [datum] do [datum], když v předchozím období žalobce čerpal u svého zaměstnavatele dovolenou a byla mu vyplácena náhrada mzdy. Je sice pravdou, že zaměstnavatel využil práva nařídit svému zaměstnanci čerpání dovolené v době, kdy byl žalobce ve vazbě a nemohl tak konat svou práci. Pokud by však nebyl žalobce nucen vyčerpat svou dovolenou v průběhu vazebního stíhání, musel by mu zaměstnavatel vyplatit ke dni [datum] náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou. O tuto částku tak žalobce v důsledku svého nezákonného pobytu ve vazbě přišel. K zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání (výrok IX. rozsudku) žalobce uvedl, že neměl dosud možnost podrobně prostudovat rozhodnutí soudů, s nimž soud prvního stupně srovnával případ žalobce, a proto si v tomto směru vyhradil právo odvolání po jejich prostudování případně doplnit. Konečně k ušlému zisku za dobu trestního stíhání (výrok X. rozsudku) žalobce uvedl, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce své zaměstnání u [anonymizována tři slova] soudržnosti [anonymizováno] ukončil dobrovolně. Dle názoru žalobce bylo v řízení zcela jednoznačně prokázáno, že tento krok žalobce učinil pod tíhou dalšího setrvání ve vazbě, když podle názoru státního zástupce i soudu, by nadále trvaly podmínky pro vazbu dle § 67 písm. c) pokud by žalobce nadále serval ve svém zaměstnání. Žalobce se tak po propuštění z vazby nemohl vrátit na své původní, ani jakékoli jiné místo u svého původního zaměstnavatele, neboť takovéto jednání by mohlo zavdat příčinu pro jeho další vazební stíhání. Z uvedeného plyne, že žalobci ušel zisk, je dána i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním státu a vzniklou škodou, neboť pokud by nedošlo k protiprávnímu zásahu ze strany státu, žalobce mohl ve svém pracovním poměru pokračovat i po mnoho následujících let a k žádné materiální újmě by nedošlo. Žalobce z výše uvedených důvodů žádal, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v napadených výrocích III., V., VII., IX., X. a XI zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupě k dalšímu řízení.

24. Žalovaná setrvala na svém odvolání do vyhovujícího výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci náklady obhajného. Namítala, že tato částka sestává z nákladů na právní služby poskytnuté JUDr. [příjmení] ve výši [částka] a nákladů na právní služby poskytnuté JUDr. [příjmení] ve výši [částka]. Dle žalované je rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k náhradě nákladů právního zastoupení žalobce poskytnuté JUDr. [příjmení] nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění rozsudku nelze seznat za jaké úkony soud obhajné přiznal, v jaké konkrétní výši, z jakého důvodu přiznal na obhajné JUDr. [příjmení] účtované úkony ve dvojnásobné výši. Z odůvodnění rozsudku pak ani není zřejmé, co bylo předmětem řízení, které bylo vedeno před Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka], a které mělo následně skočit smírem, přičemž není zřejmé, jaké částky se smír týkal, ani jakých úkonů poskytnutých právních služeb JUDr. [příjmení] se týkal. Ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalobce [příjmení] [příjmení] žalovaná nesporovala tento nárok co do jeho základu. Sporovala však snížení majetkové sféry žalobce, když část poskytnutých služeb byla hrazena členy rodiny žalobce a žalobce uhrazení těchto částek prokazoval jen čestnými prohlášeními těchto osob. Dle žalované žalobce měl a mohl snížení své majetkové sféry prokázat jinými, relevantnějším důkazy. Žalovaná z výše uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 S., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru ž odvolání žalobce i žalované jsou částečně důvodná.

26. Odvolací soud v prvé řadě podotýká, že účastníci učinili nesporným, že žalovaná žalobci v průběhu odvolacího řízení uhradila dne [datum] částku [částka]. Jedná se o částky, které byly žalobci přiznány výroky IV. ([částka] za výkon vazby), VI. ([částka] ušlý zisk za dobu výkonu vazby) a výrokem VIII. ([částka] za imateriální újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným trestním stíháním) včetně úroku z prodlení z jednotlivých částek těmito výroky přiznaných, když žalovaná původně i proti těmto výrokům podala odvolání. V průběhu odvolacího řízení pak v tomto rozsahu podáním ze dne [datum] vzala své odvolání zpět. Odvolací soud proto postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení ohledně odvolání žalované do výroků IV., VI. a VIII. zatavil.

27. Ve vztahu k odvoláním žalované napadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že toto odvolání je částečně důvodné, a to ohledně částky [částka] představující náklady právního zastoupení poskytnutého žalobci v trestním řízení JUDr. [příjmení]. Ohledně těchto nákladů se odvolací soud zcela ztotožnil s argumentací žalované ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně. Z odůvodnění je zřejmé, že soud prvního stupně se při posouzení této části žalobcem uplatněného nároku přiklonil k závěrům, k nimž dospěl soud v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Z odůvodnění rozsudku však nelze vysledovat, za jaké úkony a v jaké výši se JUDr. [příjmení] v uvedeném řízení vůči žalobci původně domáhala, zda následně uzavřený smír se týkal částky [částka], když již dříve měla být žalobcem na úhradu poskytnutého právního zastoupení JUDr. [příjmení] vyplacena částka [částka] přičemž ani ohledně této částky není zřejmé, kterých úkonů se týkala. Z odůvodnění rozsudku pak nelze ani seznat, za jaký konkrétní úkon soud přiznal JUDr. [příjmení] účtovanou odměnu v dvojnásobné výši, ani za jaké úkony byla přiznána odměna snížená o 20% při zastupování dvou osob. Soud prvního stupně přiznané částky nepřiřadil k jednotlivým úkonům tak, jak to alespoň ve stručnosti učinil ve vztahu k nákladům právního zastoupení JUDr. [příjmení] (viz bod. 80 odůvodnění). Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k nákladům vynaloženým na právní zastoupení JUDr. [příjmení] rozhodl soud prvního stupně na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a v této části je jeho rozhodnutí pro nedostatek důvodů i nepřezkoumatelné. Odvolací soud proto výrok I. co do částky [částka] zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ a odst. 2 o. s. ř.), a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

28. Ve zbývající části, tj. ohledně částky [částka] rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když odvolání žalované neshledal důvodným. Žalovaná při posledním jednání před soudem prvního stupně v závěrečné řeči před vyhlášením rozsudku tento nárok uznala nejen co do jeho základu, ale i výše. Námitky vůči čestným prohlášením, jimiž žalobce prokazoval, že částky, které původně za něho zaplatili jeho rodinní příslušníci, byly bezúročnou půjčkou a byly jim již žalobcem uhrazeny, žalovaná nijak neodůvodnila, pouze obecně uvedla, že tato tvrzení měla být prokázána jinak. Takovéto tvrzení však není způsobilé vyvrátit správnost a pravdivost předloženého listinného důkazu. Navíc žalobce by mohl v čestných prohlášeních uvedené skutečnosti prokazovat jen výslechem svých rodinných příslušníků, takže výsledek dokazování by byl zcela stejný, jako v případě provedení důkazu předloženými listinami. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že by doplnění dokazování v tomto směru bylo přepjatým formalismem a vedlo by jen k dalšímu prodloužení odškodňovacího řízení, považuje odvolací soud tento závěr za správný a ztotožňuje se s ním.

29. Odvolání žalobce proti zamítavým výrokům III., VII. a X. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud neshledal důvodným. Soud prvního stupně k uvedeným nárokům provedl dokazování v potřebném rozsahu, na jeho základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním a tyto nároky správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud se ohledně zamítavého výroku o náhradě cestovného ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Je především na žalobci, aby prokázal, jaké náklady mu v souvislosti s uskutečněnými cestami v souvislosti s probíhajícím trestním řízením vznikly, zejména když byl soudem poučen o tom, že cestovné osobním autem mu nelze přiznat, neboť toto cestovné se hradí pouze v případě souhlasu soudu s použitím osobního motorového vozidla, případně jsou –li zde zvláštní okolnosti, jinak přísluší jen úhrada cestovného za použití veřejné dopravy. Žalobce i přes poučení soudu na povinnost tvrzení rezignoval, když v průběhu řízení ani nesdělil jaký dopravní prostředek veřejné dopravy, by ke svým cestám použil. Namísto toho navrhl jen vypracování znaleckého posudku k tomu, jaké by byly náklady cestovného v místě a čase obvyklém. I sám žalobce považoval tento důkazní prostředek za nehospodárný, a to nejen ve vztahu k částce jím vyúčtované za cesty osobním vozem, ale i ve vztahu k předpokládané výši jízdného veřejnou dopravou. Kromě toho žalobci nic nebránilo v tom, aby nahlédl na webové stránky příslušného dopravce, kterého by ke svým cestám použil a zde zjistil konkrétní výši jízdného. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobce se nechoval jako odpovědný pán sporu, a neunesl své břemenotvrzení ani břemeno důkazní.

30. Pokud jde o část zamítnutého nároku na úhradu ušlého zisku za dobu výkonu vazby (výrok II.), zde se odvolací soud zcela ztotožnil se soudem prvního stupně, a proto pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na přesvědčivé a podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Námitku žalobce, že pokud by mu zaměstnavatel nenařídil vyčerpat v období od [datum] do 3 [datum] dovolenou, musel by mu nevyčerpanou dovolenou zaplatit při skončení jeho pracovního poměru, a proto by mu měla náležet náhrada ušlého zisku i za období od [datum] do [datum], považuje odvolací soud za zcela nepřípadnou, když žalobce se domáhá dvojího plnění za škodu, která mu fakticky nevznikla.

31. Odvolací soud se ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně ohledně nároku na odškodnění ušlého zisku za dobu od propuštění z vazby do skončení trestního řízení (výrok X.). I ohledně tohoto nároku se odvolací soud ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které považuje za správné a přesvědčivě odůvodněné, a proto i v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

32. Odvolací soud shledal částečně důvodným odvolání žalobce do výroků, jimiž byla částečně zamítnuta žaloba ohledně odškodnění za výkon vazby (výrok V.) a ohledně nároku na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (výrok IX.).

33. Ohledně těchto výroků dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav ve vztahu k těmto žalobcem uplatněným nárokům, po právní stránce věc správně hodnotil podle odpovídajících zákonných kritérií a dospěl ke správnému závěru, že žalobci odškodnění v obou případech náleží. Soud prvního stupně provedl i srovnání s dalšími rozhodnutími v obdobných věcech a jejich optikou, pak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci stanovil výši odškodnění. Co do základních zjištění a závěrů se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně, a proto i ohledně těchto nároků odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Neztotožnil se však s přiznanou výší odškodnění.

34. Ve vztahu k odškodnění za výkon vazby, dospěl odvolací soud k závěru, že odpovídající částkou za každý dne trvání vazby je v případě žalobce částka [částka], když tato částka nejlépe odpovídá s třetímu ze srovnávaných případů, tj. rozhodnutí ve věci [spisová značka] Obvodního soudu pro Prahu 2, kdy byla poskytnuto odškodnění ve výši na samé horní hranici zákonného rozpětí (500 – [částka]). Odvolací soud přitom zohlednil, že v případě žalobce vazba trvala kratší dobu, než ve srovnávané věci, avšak žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou s horní hranicí až 12 let odnětí svobody. Bylo prokázáno, že žalobce s ohledem na výši předpokládaného trestu se musel podrobit obdobným bezpečnostním opatřením jako ve srovnávané věci (převážení z vazby na [anonymizována dvě slova] s pouty na rukou a nohou spojené opaskem- tzv.„ medvěd“), při pobytu v cele se musel přizpůsobit tomu, že ji sdílí s osobami, se kterými ve svém dosud bezúhonném životě nepřicházel do styku, byl delší dobu odloučen od své rodiny bez možnosti kontaktu, který mu byl umožněn až po měsíci od vzetí do vazby, a to ještě jen v omezeném rozsahu (za přítomnosti orgánů činných v trestním řízení). Žalobce toto omezení osobní svobody snášel velmi úkorně a všechny jinak běžné omezující úkony spojené s výkonem vazby vnímal jako pro něho silně ponižující, stresující, a nedůstojné jeho dosavadnímu postavení.

35. Ve vztahu k výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním žalobce, akceptoval odvolací soud závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin ve vztahu ke zneužití finančních prostředků Evropské unie a zneužití pravomoci úřední osoby, kdy byl ohrožen i vysokou trestní sazbou, a proto je třeba povahu věci hodnotit jako závažnou. Odvolací soud souhlasí i s tím, že byť trestní řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (4 roky a jeden měsíc), žil žalobce až do jeho skončení v nejistotě ohledně jeho dalšího vývoje. Souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že žalobci v důsledku toho vznikla nemajetková újma, jejíž intenzita odůvodňuje poskytnutí odškodnění ve formě peněžní náhrady. I v souvislosti s posouzením tohoto nároku provedl soud prvního stupně srovnání s dalšími rozhodnutími v obdobných věcech. Správně konstatoval, že ve srovnávaných věcech bylo poskytnuto vyšší odškodnění, něž následně přiznal žalobci, což však odůvodnil tím, že žalobce na rozdíl od srovnávaných věcí neprokázal vyšší intenzitu zásahů do jeho osobního, rodinného, pracovního života. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že soud prvního stupně opomněl zhodnotit to, že v porovnávaných případech byla poškozená osoba ohrožena podstatně nižší trestní sazbou, než v případě žalobce, kdy horní hranice trestní sazby se u posuzovaných věcí pohybovala ve výši maximálně pěti let (u žalobce byla horní hranice sazby více než dvojnásobná). Tuto skutečnost odvolací soud zohlednil při posouzení výše odškodnění a za adekvátní shledal částku celkem [částka] za celou dobu trvání trestního řízení (tj. cca [částka] za měsíc trvání řízení), když jinak pokud jde o prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce, se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

36. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích V. a IX. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žalované uložil ještě zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím u každého v těchto výrocích uplatněného nároku, a ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně v uvedených výrocích jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

37. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil, zrušil i všechny navazující nákladové výroky (jak mezi účastníky, tak i státu), neboť o nákladech řízení soud rozhodne znovu v souvislosti s konečným rozhodnutím o věci samé (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

38. Výrok II. napadeného rozsudku zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).