o zaplacení 89 325 Kč, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. července 2025, č. j. 27 C 51/2024-319

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále i jen „OdpŠk“), náhrady škody ve výši 32 830 593,70 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 223 119 059 Kč od [datum] do [datum] a náhrady škody 89 325 Kč představující výdaje na právní zastoupení. Škoda byla žalobci způsobena v důsledku postupu orgánů státu v trestním řízení vedeném proti [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Trestní stíhání uvedených osob bylo zahájeno dne [datum] a skončilo zprošťujícím rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Žalobce byl účasten trestního stíhání v pozici zúčastněné osoby, neboť mu byly usnesením policejního orgánu zajištěny finanční prostředky na bankovním účtu do výše [částka] jako náhradní hodnota odpovídající výnosu z trestné činnosti.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí s odkazem na své stanovisko o neexistenci nezákonného rozhodnutí ani nesprávného úředního postupu orgánů státu.

3. O nároku na zaplacení částky 32 830 593,70 Kč bylo pravomocně zamítavě rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] č. j. [spisová značka] ve spojení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kterým byl současně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 89 325 Kč a v navazujícím nákladovém výroku II. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vráceny soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Shora v záhlaví citovaným rozhodnutím soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 50 833 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38 492 Kč, zamítl ( výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku ( výrok III.).

5. Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Při úvaze o existenci odpovědnostního titulu, který shledal za naplněný, vycházel ze závěrů odvolacího soudu uvedených v předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne [datum], v dalším posuzoval existenci tvrzené škody, kterou vzal částečně za prokázanou z důvodů rozvedených pod bodem 25 odůvodnění rozhodnutí.

6. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaná.

7. Odvolání směřující proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a výroku o nákladech řízení III. žalovaná odůvodnila následovně: soud prvního stupně se při úvaze o naplnění zákonných předpokladů odpovědnosti státu za škodu žádným způsobem nevypořádal s otázkou existence odpovědnostního titulu, když pouze odkázal na závěry vyjádřené v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, který své úvahy opřel o závěry citované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Předmětné rozhodnutí se zabývá toliko otázkou aktivní legitimace zúčastněné osoby, nikoliv existencí odpovědnostního titulu, když Nejvyšší soud uvedl, že osoba zúčastněná je účastníkem trestního řízení ve smyslu § 7 zákona 82/98 Sb. což však neznamená, že by nemusely být splněny všechny zákonem požadované podmínky vzniku odpovědnosti států. Žalovaná nadále trvá na tom, že v dané věci není dán odpovědnostní titul. V této souvislosti odkázala na závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které citovala. Dospěje-li odvolací soud k odlišnému právnímu názoru žalovaná poukázala na požadavek legitimního očekávání, který je zakotven v ust. § 13 o.z. a z něho plynoucí důsledky. Pro případ existence odpovědnostního titulu není nárok žalobce na náhradu škody, která měla vzniknout vynaložením nákladů na právní zastoupení žalobce v posuzovaném trestním řízení rovněž opodstatněný. Žalovaný odkázal na ustanovení § 31 odst. 1 zákona, podle něhož náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, žalobcem tvrzené úkony právní služby však nebyly učiněny ve vztahu k odstranění jakéhokoliv nezákonného rozhodnutí či k nápravě nesprávného úředního postupu. Na základě uvedeného navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I. změněn tak, že žaloba bude i v tomto rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

8. Odvolání směřující proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení III. žalobce odůvodnil následovně: rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně neobjasnil, jakou úvahou se řídil, z jakých důvodů, na základě, jakých skutečnosti a právních předpisů krátil mimosmluvní odměnu, tj. nepřiznal ji ve výši uplatněné žalobcem. Soud prvního stupně věc rovněž nesprávně právně posoudil, pokud z důvodu zastoupení účastníka řízení konkrétním advokátem (substitutem) mimosmluvní paušální náhradu hotových výdajů, cestovné a náhradu promeškaného času stanovil v nulové výši z důvodu, že zastupuje i jiného účastníka v témže řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nezohlednil to, že žalobce podal odvolání pouze co do částky 89.325 Kč. Co do částky 32.830.593,70 Kč žalovaný odvolání nepodal tedy v této části řízení pravomocně skončilo. Předmět sporu, tj. částka 32.919.918,70 Kč se fakticky skládala ze dvou dílčích nároků, a to právě dílčí nárok ve výši 89.325 Kč (nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení) a částka ve výši 32.830.593,70 Kč (nárok na újmu odpovídající zákonnému úroku z prodlení ze zadržené částky). Ve vztahu k předmětu řízení, tak jak byl zúžen žalobcem v prvním odvolání, tj. ve vztahu k částce 89.325 Kč byla přiznána žalobci částka 50.833 Kč, tedy byl to právě žalobce, který byl většinově úspěšný (56,9 %). Na základě uvedeného takto nesprávně zjištěného skutkového stavu učinil soud prvního stupně nesprávný právní závěr o povinnosti hradit náhradu nákladů soudního řízení. Žalobce navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci samé změněn tak, že žalobě bude vyhověno i ohledně částky 38 492 Kč a v intencích shora uvedeného bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce i žalované rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, odvolání žalobce opodstatněným neshledal.

10. V soudem posuzované věci se žalobce, podle skutkových tvrzení, domáhá nároku na náhradu škody v podobě výdajů na právní zastoupení v řízení o zajištění peněžních prostředků z titulu nesprávného úředního postupu. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení postupovali od počátku nesprávně, chaoticky a měly pochybnosti, zda vůbec došlo ke spáchání trestného činu, nesprávný úřední postup shledává v tom, že nedošlo k vydání zajištěných prostředků v nejdříve možné době, tj. po vydání prvního zprošťujícího rozsudku. Jedná se konkrétně o úkony převzetí a příprava zastoupení, stížnost proti usnesení o zajištění náhradní hodnoty ze dne [datum] a dále za účast při výčtově uvedených hlavních líčeních, včetně náhrady hotových výdajů, cestovného a promeškaného času a DPH.

11. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Právní posouzení, které učinil soud prvního stupně v napadeném rozsudku však správné není.

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Pokud se jedná o existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, jak je žalobcem tvrzen, odvolací soud poukazuje na komentářovou literaturu týkající se zákona 82/98 Sb. ve vztahu k § 13 odst. 1 věta druhá a třetím (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147). Nesprávný úřední postup v zákoně není definován, právní teorie i rozhodovací praxe vycházejí z toho, že jde o případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, která nevede k vydání rozhodnutí. Není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, pro tuto formu odpovědnosti je však určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

14. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, a ze dne 31.10. 2005, sp.zn. 30 Cdo 57/2005). Pravomoc soudu v občanském soudním řízení je upravena zejména v ustanovení § 7 o.s.ř. tak, že v tomto řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odst. 1). Jiné věci soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odst. 3). Neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by opravňovalo soud, aby v občanském soudním řízení (v řízení o ochranu osobnosti) zasahoval do řízení trestního tím, že by např. aproboval postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska účelnosti řízení (obdobně srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 299/03). Soud v rámci řízení o náhradu škody po státu není jakousi další instancí, která by přezkoumávala správnost, účelnost a existenci podmínek pro zvolený postup orgánů činných v trestním řízení. V rámci řízení o náhradu škody po státu soud posuzuje v zásadě jen to, jestli nedošlo ke zjevnému excesu v rámci činnosti orgánů činných v trestním řízení, jsou-li zcela jednoznačně naplněny podmínky pro učinění konkrétního úkonu a skutečnost, zda byl daný úkon učiněn ve stanovené či přiměřené lhůtě. V projednávané věci však pro úvahu o nesprávném úředním postupu žádný zjevný exces v postupu orgánů činných v trestním řízení nenastal. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalované, že v dané věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a není zde ve vztahu k žalobci ani žádné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno.

15. Pokud se jedná o postavení žalobce v trestním řízení jako zúčastněné osoby je tato oprávněná nahlížet do spisu, účastnit se hlavního líčení, veřejného zasedání, vznášet návrhy a podávat opravné prostředky a mít obhájce nebo zmocněnce. Účast zástupce zúčastněné osoby je však úkonem účelným podle § 31 OdpŠk pouze tehdy pokud byla potřebná pro ochranu práv zúčastněné osoby, měla reálný vliv na zrušení nebo změnu rozhodnutí a časově a obsahově souvisela s částí řízení, v níž se rozhodovalo o návrhu na zajištění věci. Vlastní náklady zúčastněné osoby stát nenese. V projednávané věci žalobcem vymezené úkony kritérium účelnosti ve smyslu ust. § 31 OdpŠk nesplňují.

16. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že ohledně částky 50 833 Kč žalobu zamítl (§ 220 odst.1.o.s.ř.), v zamítavém výroku o věci samé výrok II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

17. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Procesně úspěšná žalovaná má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízní před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Náklady žalované v řízení před soudy obou stupňů sestávají pouze z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za úkon. V řízení před soudem prvního stupně šlo o 7 úkonů (vyjádření k žalobě, 3x příprava a účast u jednání,) v řízení před odvolacím soudem šlo o 7 úkony (odvolání, 2x vyjádření k odvolání žalobce, 2x příprava a účast u jednání), náklady žalované za řízení před soudy obou stupňů tedy výsledně činí celkem 4 200 Kč.