pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] C 180/ 2020 – 106,

1. Výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení. Výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce původně domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovanou uzavřel dne [datum] písemnou dohodu (dále jen„ Dohoda“). Podle čl. 2 odst. 1 Dohody byl jejím předmětem mimo jiné závazek žalované vyplatit žalobci odměnu, ujednanou v čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody. V čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody se žalovaná zavázala uhradit žalobci tuto odměnu ve výši 40% z celkového zisku před zdaněním z prodeje pozemků, které byly převedeny žalovanou na třetí osobu. Odměnu se žalovaná v čl. 3 odst. 3 Dohody zavázala žalobci uhradit nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne připsání kupní ceny za prodej příslušného pozemku na bankovní účet žalované. Pro případ, že bude žalovaná v prodlení s úhradou ujednané odměny, sjednaly si smluvní strany v čl. 5 odst. 1 Dohody smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení s touto úhradou. Dohoda nabyla platnosti podpisem smluvních stran dne [datum] a účinnosti dne [datum] podle čl. 7 odst. 1 Dohody nabytím účinnosti územního plánu Města Beroun. Žalobce dne [datum] zjistil, že došlo k převodu vlastnického práva k pozemkům [číslo] v kat. úz. [obec] ze žalovaného na třetí osoby, a proto upozornil žalovanou dopisy ze dne [datum] a [datum], že je povinna uhradit žalobci podle příslušných ujednání Dohody ve vztahu ke každému z těchto převedených pozemků určenou odměnu do 10 pracovních dnů ode dne připsání kupní ceny za převod každého z těchto pozemků na její bankovní účet. Současně žalovanou vyzval, aby provedla úhradu všech těchto splatných odměn v náhradní lhůtě 5 pracovních dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaná svou povinnost k úhradě odměny ve vztahu k celkem 22 pozemkům ani v náhradní lhůtě nesplnila. Žalované tak vznikla povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu celkem za 600 dnů po [částka] denně (od [datum] do [datum]) v celkové výši [částka] Částku smluvní pokuty žalobce určil jako součin počtu žalovaným prodaných pozemků (22), smluvní pokuty za každý den prodlení žalovaného se zaplacení odměny podle čl. 3 odst. 2 dohody ve vztahu ke každému z prodaných 22 pozemků ([částka]) a počtu dnů prodlení žalované s úhradou odměny ve vztahu ke každému z prodaných 22 pozemků od [datum] do [datum] (600 dnů). Žalobce žalovanou k zaplacení smluvní pokuty průběžně vyzýval v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], avšak bezvýsledně.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že ji považuje za nedůvodnou, neboť Dohoda, z níž žalobce dovozuje svou pohledávku, dosud nenabyla účinnosti. Potvrdila, že účastníci dne [datum] uzavřeli Dohodu ohledně pozemků žalobce v kat. úz. [obec] vymezených v čl. 1 odst. 1 Dohody o celkové výměře 18.346 m2 Dohoda o spolupráci obsahovala v čl. 7 odst. 1 třetí větě odkládací podmínku, jejímž smyslem bylo vyloučit vznik práva žalobce na odměnu, dokud nebude možné na všech pozemcích vystavět stavby k bydlení a související infrastrukturu. Při uzavření Dohody o spolupráci totiž nebylo minimálně na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], tedy na plných 36 % výměry pozemků, možné cokoli stavět, když podle územního plánu platného až do [datum] náležel do zóny„ Smíšená krajinná zóna“. Z územně plánovací informace Městského úřadu Beroun č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] plyne, že pozemek parc. [číslo] není ani podle aktuálního územního plánu města Beroun [účinnost]„ účelově určen výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití“. Odkládací podmínka nebyla ohledně celého pozemku parc. [číslo] splněna ani materiálně. Celý tento pozemek se nachází v lokalitě 56a, v níž je podle aktuálního územního plánu„ rozhodování o změnách (…) podmíněno vypracováním územních studií“. Tato podmínka znamená de facto stavební uzávěru na celém pozemku parc. [číslo]. I když tedy je jeho část určena k zastavění rodinnými domy a smíšenému využití území městského typu, věcně odkládací podmínka není splněna ani ohledně této části. Odkládací podmínka tedy nebyla ani formálně ani věcně splněna ohledně pozemku parc. [číslo] nebyla tedy splněna ohledně všech pozemků. Nesplněním odkládací podmínky tak Dohoda o spolupráci jako celek dosud nenabyla účinnosti. I kdyby Dohoda nabyla účinnosti, žalovaná žádnou svou povinnost z ní plynoucí neporušila. [příjmení] byl žalobce oprávněn domáhat se smluvní pokuty na základě prodlení žalované s vyplacením odměny žalobci, muselo by mu nejprve vzniknout právo na odměnu a žalovaná by se musela octnout v prodlení s jejím zaplacením. Žalobce nedoložil, že by byly splněny podmínky pro vyplacení jakékoli odměny podle Dohody o spolupráci žalovaná popřela, že by žalobci vznikla pohledávka na vyplacení jakékoli odměny podle Dohody o spolupráci. Žalobce neposkytl žalované jakékoli plnění, které by bylo předmětem Dohody o spolupráci. Jelikož žalobce neposkytl žalované žádné plnění, nemohlo mu vzniknout ani právo na zaplacení jakékoli odměny. Kromě toho je, dle žalované, text Dohody vztahující se k odměně nejasný a vnitřně rozporný a mohl by v tomto směru zakládat i částečnou neplatnost Dohody. Kromě toho žalovaná Dohodu o spolupráci vypověděla písemnou výpovědí ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum]. S ohledem na podanou výpověď Dohody o spolupráci zanikly dnem [datum] s účinky ex nunc veškeré závazky stran z Dohody o spolupráci a tím veškerá práva a povinnosti účastníků z této Dohody.

4. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět, řízení bylo co do částky [částka] s příslušenstvím usnesením ze dne [datum], ohledně této částky zastaveno, dále bylo v řízení pokračováno ohledně částky [částka] s příslušenstvím, když tato částka představuje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum].

5. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] Dohodu, v níž v článku 1 odst. 1 žalovaná prohlásila, že má ve svém výlučném vlastnictví pozemky parc. [číslo] stp. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro obec Beroun (dále jen„ předmětné pozemky“). V čl. 2 odst. 1 Dohody byla specifikována dosavadní spolupráce účastníků týkající se nabytí vlastnických práv k předmětným pozemkům, zajištění subjektů týkajících se vybudování inženýrských sítí k pozemkům a zajištění činnosti subjektů provádějící inženýrské, právní a další práce a činnosti, které bezprostředně souvisejí s výše uvedeným, přičemž žalovaná se zavázala za tuto činnost vyplatit žalobci odměnu uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a), případně v čl. 4 odst. 2 Dohody. V čl. 5 odst. 1 Dohody si smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalované s uhrazením odměny žalobci povinnost žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka] za každý den prodlení. Dle čl. 7 odst. 1 třetí věty nabývá dohoda účinnosti dnem právní moci (účinnosti) územního plánu města Beroun, na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. 1 odst. 1 této dohody účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití. Ke dni [datum] byl pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] umístěn v zóně S.sou – smíšená krajinná zóna. Pozemky parc. [číslo] jsou umístěny v zóně BI.1 – bydlení individuální městského typu. Veřejnou vyhláškou Městského úřadu Beroun ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], Městský úřad Beroun, odbor územního plánování a regionálního rozvoje, oznámil, že zastupitelstvo města Beroun vydalo [anonymizována dvě slova] [obec] formou opatření obecné povahy. [anonymizována dvě slova] byl zveřejněn dne [datum] a nabyl účinnosti dne [datum]. Ke dni [číslo] pozemek parc. [číslo] součástí ploch SM.1 – smíšené využití území městského typu specifické – nízkopodlažní zástavba, VL – lehká výroba a sklady a DS – doprava silniční. Pozemky st. parc. [číslo] parc. [číslo] jsou součástí plochy BI – bydlení individuální v rodinných domech – městské. [ulice] využití plochy SM. 1 je definováno jako„ smíšené využití území městského typu specifické – s převládající (více než 80%) hladinou zástavby dvoupodlažní s využitelným podkrovím nebo ustoupeným třetím podlažím.“ [ulice] využití plochy VL je definováno jako„ provozy lehké průmyslové výroby“ a s nepřípustným využitím„ všechny stavby a zařízení, která jsou v rozporu se stabilizací výroby a nesouvisejí s vymezeným hlavním nebo přípustným využitím, zejména bydlení (kromě služebních a pohotovostních bytů), smíšené využití území spojené s bydlením, občanská vybavenost (kromě služeb uvedených v přípustném využití)“. [ulice] využití plochy DS je pak definováno jako„ koridory pro stavby základního systému nadmístní silniční dopravy a hlavních městských obslužných komunikací“. Žalobce dne [datum] a [datum] vyzval žalovanou k uhrazení odměny dle čl. 3 odst. 3 dohody v náhradní lhůtě 5 pracovních dnů od doručení výzvy. Žalovaná písemně dne [datum] odmítla žalobcem uplatněný nárok. Žalobce žalovanou postupně vyzýval k úhradě smluvní pokuty za celkové období od [datum] do [datum]. Žalovaná následně dne [datum] předmětnou Dohodu vypověděla.

6. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně po právní stránce posuzoval dle § 36 odst. 1 a 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dál jen„ obč. zák.“).

7. Nejprve se zabýval účinností předmětné Dohody. Uvedl, že dle čl. 7 odst. 1 Dohody tato nabývá účinnosti dnem právní moci územního plánu města Beroun, na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. 1 odst. 1 Dohody účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití. Toto ujednání soud prvního stupně posoudil jako odkládací podmínku týkající se účinnosti Dohody, kdy práva a povinnosti podle této dohody mohou vzniknout až po jejím splnění. Ze sdělení územně plánovací informace Městského úřadu Beroun ze dne [datum] a ze dne [datum] přitom vyplývá, že ani podle územního plánu města Beroun [účinnost] není pozemek parc. [číslo] účelově určen výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, neboť tento pozemek je součástí ploch SM.1 - smíšené využití území městského typu specifické - nízkopodlažní zástavba, VL – lehká výroba a sklady a DS – doprava silniční, kdy z popisu využití těchto ploch je zřejmé, že plochy VL – lehká výroba a sklady a DS – doprava silniční nemohou sloužit pro účely bydlení. Ze znění odkládací podmínky v čl. 7 odst. 1 Dohody je přitom zřejmé, že zejména s ohledem na užití slova„ výlučně“ jiný účel využití než v dohodě uvedený není přípustný a že odkládací podmínka se má vztahovat na celou výměru předmětných pozemků. Soud prvního stupně uzavřel, že všechny pozemky uvedené v čl. 1 odst. 1 Dohody nebyly územním plánem města Beroun účelově určeny tak, jak vyžaduje Dohoda v čl. 7 odst. 1. Odkládací podmínka ohledně pozemku [číslo] splněna nebyla, přičemž znění Dohody a její celkový smysl nasvědčuje úmyslu stran, aby Dohoda nabyla účinnosti jako celek. Pokud nebyly veškeré pozemky určeny k účelu vymezenému dohodou smluvních stran, zejména pak za situace, kdy tato podmínka nebyla splněna ohledně podstatné výměry předmětných pozemků, když pozemek [číslo] představuje více než třetinu celkové výměry pozemků uvedených v Dohodě, pak Dohoda jako celek dosud nenabyla účinnosti a tak z ní nemohla dosud ani vzniknout žádná práva a povinnosti, tedy ani povinnost žalované vyplatit žalobci odměnu, potažmo ani uhradit smluvní pokutu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

10. Odvolání žalobce směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozsudku. Žalobce v něm namítal, že soud prvního stupně v napadený rozsudek opřel toliko o vlastní posouzení otázky, zda Dohoda ze dne [datum], na základě níž žalobce uplatnil svůj žalobní nárok vůči žalované, je účinná či nikoli. Předmětná otázka byla již zodpovězena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že předmětná Dohoda účinná je, neboť byla splněna podmínka ujednaná v jejím čl. 7 odst. 1, a to územním plánem Města Beroun ze dne [datum], a jako taková také byla žalovanou tato dohoda vypovězena ke dni [datum] (viz. bod 39 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalovaná proti tomuto rozsudku podala dovolání, a proto by otázka účinnosti uvedené Dohody měla být zodpovězena Nejvyšším soudem, stejně tak jako otázka platnosti výpovědi předmětné dohody. Soud prvního stupně si sám posoudil, že Dohoda ze dne [datum] dosud účinnosti nenabyla, a proto se dalšími otázkami týkajícími se žalobou uplatněného nároku již nezabýval. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že za shora popsané situace týkající se řízení vedeného Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. [spisová značka], v němž rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně, kterému byla účastníky předložena všechna související tvrzení a návrhy důkazů jak ohledně uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak obou podaných dovolání nepostupoval správně. Měl buď řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. občanského soudního řádu, nebo přijmout ve vztahu k účinnosti dohody ze dne [datum] v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 druhá věta o. s. ř. stejný závěr, k němuž dospěl Krajský soud v Praze. Z výše uvedených důvodů žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Pro případ, že by se odvolací soud neztotožnil se závěry Krajského soudu v Praze o účinnosti Dohody, navrhl žalobce, aby odvolací soud přerušil odvolací řízení do doby rozhodnutí dovolacího soudu o dovoláních podaných oběma účastníky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

11. Odvolání žalované směřovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízní. Žalovaná uvedla, že soud prvního stupě jí správně přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v něm byla zcela úspěšná. Nesouhlasila však s tím, že jí soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení ze tři úkony právní služby, konkrétně vyjádření ze dne [datum] a nahlížení di spisu ve dech [datum] a [datum], když tyto úkony neshledal účelně vynaloženými. Dle žalované byly všechny tyto úkony vynaloženy účelně a byly nezbytné k tomu, aby se jednak žalovaná mohla kvalifikovaně vyjádřit k podáním žalobce a jím předkládaným důkazům. Žalovaná proto žádala, aby odvolací sud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. tak, že jí přizná náhradu nákladů v celkové výši [částka].

12. Žalovaná se současně vyjádřila k odvolání žalobce. Uvedla, že žalobce vytýká soudu prvního stupně, že do svého rozhodnutí nepřejal ve vztahu k účinnosti dohody právní názor Krajského soudu v Praze vyslovený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o tom, že Dohoda nabyla účinnosti. Dle žalované není tento názor žalobce správný, neboť podle komentářové literatury i ustálené judikatury Nejvyššího soudu není řešení předběžné otázky v jiném řízení týkajících se případě týchž účastníků pro soud závazné, není-li tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí. Soud prvního stupně si tak otázku účinnosti Dohody jako otázku předběžnou mohl vyřešit sám, řádně se vypořádal se všemi provedenými důkazy a zjištěnými skutečnostmi a řádně i svůj právní závěr o neúčinnosti Dohody, v němž se odchýlil od závěru Krajského soudu v Praze. Žalovaná nesouhlasila ani s námitkou žalobce, že měl soud prvního stupně řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Domnívala se, že možnost přerušení řízení závisí zcela na úvaze soudu a není jeho povinností, aby takovémuto návrhu bezpodmínečně vyhověl. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 212, § 212a o. s. ř. v rámci odvolání podaných oběma účastníky a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není, odvolání žalované do nákladového výroku II. důvodné je.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu věci, na jeho základě učinil správné skutkové závěry. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně, dokazování nijak dále nedoplňoval a vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil. Proto pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, když ten jako stěžejní pro rozhodnutí v této věcipovažoval posouzení otázky nabytí účinnosti Dohody uzavřené účastníky dne [datum]. Soud prvního stupně zcela správně dovodil, že se jedná o otázku předběžnou, od níž se odvíjí všechny případné nároky, práva a povinnosti z této Dohody plynoucí. Správně také dovodil, že si uvedenou otázku může vyřešit sám, v tomto řízení, i když se jí již zabýval i Krajský soud v Praze v žalobcem poukazovaném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Účinnost dohody byla i v tomto rozsudku řešena pouze jako otázka předběžná a nebylo o ní výslovně rozhodnuto ve výroku poukazovaného rozsudku. Odvolací soud se o účinnosti Dohody zmínil toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, a proto soud prvního stupně v nyní projednávané věci nebyl jeho závěry vázán, tak jak uvedla žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce.

16. Odvolací soud podotýká, že i z poukazovaného rozsudku Krajského soudu v Praze vyplývá, že účinností Dohody se zabýval již Nejvyšší soud v rámci dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když tento rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve svém zrušovacím rozhodnutí (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) dovolací soud primárně vyjádřil názor, že ujednání v článku 7 Dohody a dalších následně uzavřených dohod o spolupráci, představuje podmínku odkládací, že ujednání tohoto článku se týká celých dohod. Vůlí účastníků bylo do doby právní moci (účinnosti) územního plánu města Beroun, na základě kterého budou pozemky specifikované v čl. 1 odst. 1 těchto dohod účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití, odložit účinnost celé dohody (viz bod 9 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Z uvedeného plyne, že v obecné rovině soud prvního stupně předběžnou otázku týkající se účinnosti Dohody vyřešil správně, v souladu i s předběžným názorem dovolacího soudu.

17. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, že není ani dán důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a proto návrh žalobce zamítl a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení však rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), když na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalované náleží náhrada nákladů řízení i za úkony, které soud prvního stupně shledal neúčelnými a odměnu za ně žalované nepřiznal.

19. Soud prvního stupně správně přiznal žalované náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení plně úspěšná a žalobce částečně procesně zavinil zastavení řízení, tím, že vzal z podstatné části žalobu zpět, a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Správně při výpočtu výše odměny vycházel z částky, která byla ke dni provedení oceňovaného právního úkonu předmětem řízení, tj. jednak z částky 6 600 000 a následně již jen z částky [částka]. Soud prvního stupně správně přiznal žalované odměnu za sedm úkonů právní služby, v podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Odvolací soud však nesdílí názor soudu prvního stupně o neúčelnosti dalších tří úkonů právní služby, za něž právnímu zástupci žalované odměnu nepřiznal. V tomto směru se ztotožnil s argumentací žalované uvedené v odvolání, na něž pro stručnost odkazuje. Shledal tak, že žalované náleží odměna i za úkon právní služby ze dne [datum], kdy žalovaná nahlížela do spisu, aby se seznámila s důkazy založenými žalobcem do spisu, což bylo nutné v souvislosti s podáním kvalifikovaného vyjádření k žalobě, přičemž soud prvního stupně nevyhověl její žádosti o zaslání těchto listin v elektronické podobě, byť je měl v této podobě k dispozici. Za tento úkon právní služby náleží právnímu zástupci žalované odměna ve výši [částka] (tarifní hodnota [částka]). Za další dva úkony (vyjádření ze dne [datum] a nahlížení do spisu dne [datum]) pak právnímu zástupci žalované náleží odměna ve výši [částka] za úkon (tarifní hodnota [částka]).

21. Právnímu zástupci žalované tak náleží odměna za tři úkony právní služby ve výši [částka] (3x po [částka]), dále odměna za 7 úkonů právní služby [částka] 260 (7x po [částka]), tj. celkem částka [částka]. Ke každému úkonu právní služby náleží právnímu zástupci žalované paušální náhrada hotových výdajů po [částka], tj. celkem [částka] (10 x [částka]) a dále náhrada 21% DPH [částka] 635, [částka], když právní zástupce žalované osvědčil, že je jejím plátcem. Žalované tak celkem na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží částka [částka].

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. Právnímu zástupci žalované náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“) za tři úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání dne [datum]) ve výši [částka] (3x po [částka]). Dále mu náleží dle § 13 odst. 1, 4 Vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (3x po [částka]). Právní zástupce žalované rovněž osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), a proto mu dle § 137 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada 21% DPH z přiznané odměny a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka]. Žalované tak na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží celkem částka [částka].