pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že závazkový právní vztah [anonymizováno] žalobkyní a žalovanou založený Smlouvou o provozování společné věci č. [rok] [číslo] ze dne [datum], ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], trvá, se zamítá. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Uvedeným způsobem bylo rozhodnuto o žalobě založené na tvrzení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], jehož součástí je stavba [adresa], („ Budova“). Zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti [anonymizováno] vlastní [územní celek]. [anonymizováno] žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Smlouva o provozování společné věci č. [rok] [číslo] („ Smlouva“), na základě které má žalobkyně samostatně zajišťovat pronájem konkrétních jednotek v [anonymizováno] a hradit žalované částku ve výši [částka] měsíčně vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena do [datum]. Žalobkyně v roce [rok] se dostala do prodlení s platbami, které měla dle Smlouvy hradit žalované, neboť předpokládané výnosy z nájmů předmětných jednotek v [anonymizováno] byly dotčeny opatřeními souvisejícími s pandemii [anonymizováno]. Žalovaná vyzvala žalobkyni přípisem ze dne [datum] k zaplacení dlužných částek. Veškeré splatné pohledávky pak následně žalobkyně uhradila. Ze strany žalované však došlo k výpovědi Smlouvy. Výpověď byla nedatovaná a dodána do datové schránky žalobkyně dne [datum]. Jako výpovědní důvod žalovaná uvedla, že žalobkyně ke dni [datum] dlužila částku [částka]. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila, neboť žalovaná se ve výpovědi odvolává na výpovědní důvod, který v době zaslání výpovědi neexistoval. Žalobkyně trvá na tom, že výpověď Smlouvy zaslaná žalovanou dne [datum] je neplatná a Smlouva i nadále trvá. Naléhavý právní zájem na určení, že (zda) závazkový právní vztah založený Smlouvou trvá, vyplývá již z povahy dané Smlouvy a sporu o platnost výpovědi, neboť Smlouva mj. opravňuje žalobkyni s předmětnou částí [anonymizováno] samostatně nakládat a jednat za spoluvlastníky [anonymizováno] vůči třetím osobám. Pokud zde panuje nejistota, resp. spor [anonymizováno] stranami Smlouvy o existenci Smlouvy, není jisté ani pro spoluvlastníky [anonymizováno] ani pro třetí strany, kdo a jak může s [příjmení] nakládat.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, poukázala na to, že byla zaslána výzva ze dne [datum] k nápravě závadného stavu obsahující i evidenci jednotlivých uhrazených plateb s tím, že v této výzvě byl konstatován dluh ve výši [částka] za období leden [rok] až červenec [rok]. V této výzvě bylo konstatováno, že žalobkyně porušila své povinnosti a toto porušení je považováno za závažné porušení povinností a je zde výzva v délce 30 dnů ke sjednání nápravy. V této souvislosti žalovaná odkázala na Smlouvu s tím, že dohodnutá částka [částka] měsíčně dle článku II odst. 3 Smlouvy byla splatná vždy ke každému patnáctému dni příslušného kalendářního měsíce, tj. jednalo se o dluh za měsíce červen [rok] a červenec [rok] a část měsíce květen [rok]. Předmětná Smlouva v čl. V. odst. 2 stanovila, že smlouvu lze vypovědět pro porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem a před doručením výpovědi musí být druhá smluvní strana vyzvána k nápravě závadného stavu. Porušení smlouvy zvlášť závažným způsobem v případě neplacení částek, které byly sjednány jako měsíční platby, je nezpochybnitelné a rovněž je nezpochybnitelné, že dlužník obdržel dvě výzvy k úhradě dlužných částek, když ty obsahovaly termín pro úhradu a marné uplynutí tohoto termínu pak umožnilo žalované předmětnou smlouvu vypovědět, neboť byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi.

4. Soud prvého stupně na podkladě provedených důkazů vyšel z toho, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu předmětných nemovitostí o velikosti id. [anonymizováno] a zbývající spoluvlastnický podíl o velikosti [anonymizováno] vlastní [územní celek], přičemž správa předmětných nemovitostí ve vlastnictví obce byla svěřena žalované. [anonymizováno] žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] Smlouva o provozování společné věci č. [rok] [číslo] („ Smlouva“), na základě které má žalobkyně samostatně zajišťovat pronájem konkrétních jednotek v [anonymizováno] a hradit žalované částku ve výši [částka] měsíčně vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena do [datum]. V čl. V. odst. 2 stanovila, že smlouvu lze vypovědět pro porušení povinností zvlášť závažným způsobem a před doručením výpovědi musí být druhá smluvní strana vyzvána k nápravě závadného stavu v přiměřené lhůtě. Na straně žalobkyně se přitom jedná o nehrazení ceny za užívání. Výpovědní lhůta činí 6 měsíců a začíná běžet od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. Ke smlouvě byl uzavřen dne [datum] dodatek [číslo] který upravoval poskytnutí slevy z dohodnuté částky, a to slevy ve výši 30 % za období ode dne [datum] do dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně zaslala žádost o dočasné odložení plateb vzhledem k tomu, že nájemci předmětných prostor podnikající převážně v oboru gastronomie a dočasného ubytování navázané na cestovní ruch, zcela ochromilo (vyloučilo výkon jejich podnikání). Žalovaná zasílá výzvu ze dne [datum] k úhradě dlužné částky [částka] a odkazuje na článek V odst. 2 Smlouvy. Žalovaná zasílá urgenci ze dne [datum] k úhradě uvedené částky s patnáctidenní lhůtou k úhradě dlužné částky, včetně upozornění na to, že se jedná o výpovědní důvod a pokud dojde k opětovnému porušení, bude smlouva ukončena. Toto bylo doručeno prostřednictvím DS dne [datum], přičemž dluh se týkal plateb za 8, 9, 10/ [rok]. Veškeré dlužné částky žalobkyně uhradila v průběhu ledna 2021 a informovala o tom žalobkyni. Konkrétně dluh za období září a říjen [rok] byl uhrazen dne [datum]. Dne [datum] žalovaná posílá výpověď smlouvy s odkazem na článek V odst. 2 Smlouvy. Jako výpovědní důvod uvedla porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem, neboť řádně nehradíte cenu sjednanou za užívání jednotek. Ke dni [datum] dlužila žalobkyně částku [částka]. K úhradě dlužné částky byla žalobkyně vyzvána dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované opětovnou výzvu ve smyslu § 1765 o. z., k jednání o úpravách smlouvy. Dne [datum] proběhlo jednání za účasti zástupců žalobce, žalované, nájemce předmětných prostor ([právnická osoba]). Dne [datum] právní zástupce žalobkyně zaslal účastníkům písemné shrnutí jednání a požádal o formální potvrzení o shodě na neplatnosti výpovědi. Žalovaná následně zaslala přípis ze dne [datum], ve kterém reaguje na zprávu žalobkyně ze dne [datum] a trvá na platnosti výpovědi. Dále soud prvého stupně vyšel z toho, že usnesení MČ [obec a číslo] č. UR21 [číslo] ze dne [datum] rada [anonymizována dvě slova] schválila podání výpovědi a tomu odpovídají podkladové materiály pro toto jednání.

5. Soud prvého stupně s odkazem na ustanovení § 1746 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále § 1968, § 1998 téhož zákoníku, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. [anonymizováno] účastníky došlo k uzavření nepojmenované smlouvy a smluvní strany si sjednali i způsob jejího ukončení, kde výpovědním důvodem bylo i nehrazení ceny za užívání. Podmínkou výpovědi však byla předchozí výzva k nápravě a žalovaná tuto výzvu zaslala dne [datum], kde identifikovala celkovou výši dluhu žalobkyně, poskytla jí 15 dnů lhůty k úhradě. Součástí byl i přehled plateb a tato výzva se týkala dluhu za období srpna – října [rok], když konkrétně dluh za období září a říjen [rok] byl uhrazen dne [datum], a pokud tedy žalovaná zaslala výpověď po marném uplynutí k nápravě (15 dní od doručení – lhůta uplynula dne [datum]), byla výpověď podána důvodně. Na existenci samotného důvodu pak nemá vliv skutečnost, že žalobkyně po uplynutí lhůty dluh uhradila. Pokud tedy byla výpověď dodána do DS žalobkyně dne [datum], jednalo se o výpověď platnou a důvodnou. K námitce rozporu s dobrými mravy a zneužití pandemie [anonymizováno], soud uvedl, že za období září a říjen [rok] se nejednalo o silně zasažené měsíce. Naopak pandemie tuto dobu byla na ústupu a navíc žalovaná učinila předešlou výzvu a bylo zcela na žalobkyni, zda včas uhradí cenu za užívání. Soud v jednání žalované neshledává jednání v rozporu s dobrými mravy. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, když v odvolání zejména akcentovala, že žalovaná v rámci řízení tvrdila shodně se žalobkyní, že výpovědní důvod by nebyl naplněn při jakémkoliv dluhu žalobce s platbou ceny užívání, nicméně dle jejího názoru je naplněn při dlužné částce odpovídající nejméně 1 měsíční platbě. Žalobkyně naopak tvrdí, že pojem porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem není ve smlouvě zakotven náhodou, že tento pojem používá občanský zákoník v § [číslo] výhradně v souvislosti s nájmem a jako naplnění této podmínky uvádí dlužnou částku odpovídající trojnásobku měsíční platby. Již z podstaty předmětu Smlouvy při tom žalobce považuje za logické analogii s nájemním vztahem v tomto ohledu jako výkladové pravidlo použít. Žalobkyně poukázala také na to, že použité slovo„ nehrazení“ ceny užívání odkazuje na v čase se opakující skutečnost, resp. Smlouva jako důvod výpovědi nestanovuje„ neuhrazení“, což by naopak svědčilo o jednorázové skutečnosti. Dále namítla ve vztahu k další podmínce ukončení nájmu dle Smlouvy, a to k podmínce výzvy k nápravě a za tím účelem poskytnutí přiměřené lhůty, že tuto podmínku soud prvého stupně posoudil nesprávně a také zcela nepřezkoumatelně, když své úvahy o přiměřené lhůtě měl v rozsudku předestřít, což však neučinil. Dále vůbec nevysvětlil důvod právního závěru, že nemá na platnost výpovědi smlouvy vliv skutečnost, že v době podání, respektive doručení výpovědi Smlouvy reálně neexistoval žádný dluh na straně žalobce, ač výpověď žalované dlužnou částku jako důvod výpovědi vyčísluje. Závěrem akcentovala, že soud prvého stupně vyšel při hodnocení ze skutkového zjištění, že výpovědní důvod byl založen na nehrazení ceny užívání za měsíce září a říjen, přičemž tyto měsíce dle přesvědčení soudu se nejednalo o měsíce silně zasažené protipandemickými opatřeními. Podle žalobkyně je nepochybné, že dlužné částky ceny užívání dle smlouvy v roce [rok] mají původ právě v jarních měsících tvrdého lockdownu a souvisejí též s žádostí žalobce o odklad plateb z března [rok].

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření vyvracela vývody odvolání žalobkyně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. [příjmení] jiné zdůraznila, že žalobkyně měla vůči žalované dluh, byla řádně vyzvána k úhradě dluhu, byla jí poskytnuta přiměřená lhůta 15 dnů a marným uplynutím této lhůty nastala skutečnost opravňující vypovědět předmětnou Smlouvu. Úhrada dluhu na tomto právu vypovědět předmětnou smlouvu, a to úhrada dluhu po uplynutí přiměřené lhůty k úhradě dluhu, nemohla nic změnit a nemohla vést a také nevedla k zániku práva podat výpověď. Konečně ještě poukázala na to, pokud jí je vytýkáno, že smlouvu vypověděla a tento zákonný a ze smlouvy vyplývající postup, který žalovaná zvolila, je považován za údajné“ nemravné jednání“, pak si žalobkyně neuvědomila právní postavení žalované a skutečnost, že fakticky tak musela učinit. Nebyla zde tedy žádná účelovost nebo nemravnost, ale naprosto legitimní a nutný postup vyplývající z uzavřené smlouvy. Jiný postup ani zástupci [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] zvolit nemohli.

8. Odvolací soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 211, § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřit dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci, jestliže o žalobě rozhodl záporně. Odvolací soud se se závěry soudu prvého stupně zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Není totiž pochyb o tom, že [anonymizováno] účastnicemi došlo k uzavření nepojmenované smlouvy, když pro její ukončení bylo výpovědním důvodem i nehrazení ceny za užívání. Podmínkou výpovědi však byla předchozí výzva k nápravě a žalovaná tuto svou povinnost splnila, když výzva k zaplacení dlužné částky byla žalobkyni zaslána a byla jí poskytnuta lhůta k zaplacení dluhu. Pokud tedy žalovaná zaslala výpověď po marném uplynutí lhůty k nápravě, byla výpověď podána důvodně. Za situace, kdy byla výpověď podána důvodně, došlo k zániku Smlouvy a tudíž i právního vztahu [anonymizováno] účastníky a soud proto nepochybil, jestliže žalobu jako nedůvodnou zamítl, když neshledal žádné důvody, které by vedly k závěru, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně, jako zcela věcně správný podle § 219 o. s. ř., potvrdil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalované byla tak přiznána náhrada nákladů tohoto stadia řízení ve výši [částka], když tyto náklady sestávají z odměny advokáta podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to z tarifní hodnotě ve výši [částka] sestávající tak z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, trojnásobku režijního paušálu, včetně 21 % DPH.