o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. května 2024, č. j. 17 C 228/2023-194

1. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že zůstavitelka [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum][Adresa zainteresované osoby 2/0], je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] nacházející se na pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [číslo], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zaspáno na LV č. [hodnota], u Katastrálního úřadu pro hlavní město [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II).

2. Uvedeným způsobem soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobců založeném na tvrzení, že údaj zapsaný v katastru nemovitostí, podle něhož byla předmětná bytová jednotka ke dni [podezřelý výraz] zůstavitelky ve společném jmění manželů na základě Smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky z vlastnictví družstva do vlastnictví člena družstva ze dne [datum] není správný

3. Na základě výsledků provedeného dokazování listinami a stranami navrženého svědka, z nichž jsou skutková zjištění zachycená bod body 5-36 odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Potomci zůstavitelky se podanou žalobou domáhají určení, že zůstavitelka [jméno FO], narozená [datum], zemřelá [datum], je výlučným vlastníkem bytové jednoty č. [číslo] v budově [číslo], nacházející se na pozemku č.p. [číslo]., vše k. ú. [adresa], obec [adresa]. V průběhu dědického řízení bylo zjištěno, že předmětný byt byl na základě Smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne [datum] převeden z BD [název] do SJM zůstavitelky a žalovaného. Zůstavitelka se v roce 1984 stala výlučnou uživatelkou předmětného bytu (poté, co její předchozí manželství s otcem žalobců bylo rozvedeno a předmětný byt jí byl dán do výlučného užívání). V důsledku uzavření manželství zůstavitelky s žalovaným se žalovaný stal ke dni [datum] společným nájemcem předmětného bytu, nikoli nabyvatelem družstevního podílu k předmětnému bytu. V lednu 2001 zůstavitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ve formě notářského zápisu, kterou si manželé sjednali, že dnem následujícím po uzavřené této smlouvy nemovité věci nabyté některým z nich, budou v jejich výlučném vlastnictví (současně touto smlouvou byly z bezpodílového vlastnictví manželů do výlučného vlastnictví žalovaného převedeny 2 bytové jednotky v [adresa] a ½ nemovitosti - rodinného domu s pozemky na LV č. [hodnota] v k. ú. [jméno FO]); družstevní podíl k předmětnému bytu nebyl předmětem vypořádání. Předmětná bytová jednotka č. [číslo], [adresa] byla postupně ve vlastnictvím bytového družstva (nejprve Lidového bytového družstva v [město], následně Lidového bytového družstva [adresa], poté Bytového družstva [název] a konečně Bytového družstva [adresa], jež jej převedlo do vlastnictví zůstavitelky a žalovaného). [právnická osoba] vzniklo vyčlením z družstva BD [název] notářským zápisem ze dne [datum] sepsaným [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo dnem [datum] zapsáno do obchodního rejstříku; zůstavitelka jako členka původního BD [název] souhlasila s vyčlením a podala do nově vzniklého BD [adresa] přihlášku. Žalovaný byl dnem [datum] zvolen předsedou BD [adresa] a v této funkci setrval do [datum].

4. Primárně soud posuzoval, s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou příkladmo citoval, zda jsou splněny procesní předpoklady žaloby na určení ve smyslu § 80 o.s.ř. a tyto shledal za splněné. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba podle ust. § 80 o. s. ř. je zásadně žalobou preventivního charakteru a má místo jen tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, případně v těch případech, v nichž tento typ žaloby účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalující strany dříve, než toto její postavení bylo porušeno, jejím cílem je potom zásadně poskytnutí ochrany preventivní (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 17/95). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví je oprávněn domáhat se práv v souvislosti s dědictvím jediný dědic, je-li dědiců více, pak až do potvrzení dědictví nebo vypořádání dědiců pravomocným usnesením soudu všichni dědici zůstavitele, kteří dědictví neodmítli. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o spor, zda bytová jednotka č. [číslo] v katastrálním území [adresa], zapsaná na LV č. [hodnota] u KÚ pro hl. m. [město] (na adrese [adresa]) patří do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela – žalovaného, nebo do výlučného vlastnictví zůstavitelky, je zde bez pochybností dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť postavení vlastníka nemovitosti by bez vyřešení této otázky bylo nadále nejistým (k tomu srov. rozhodnutí NS sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 17/95, rozhodnutí NS ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

5. Na učiněná zjištění soud prvního stupně aplikoval ustanovení zákona 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech účinného od [datum] (§ 23, § 24), zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen zákon o vlastnictví bytů) účinného do [datum] (§ 23 odst. 1, 24 a 29), zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum] (§ 227 odst. 1 a 2), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do [datum] (§ 143a, 704), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum] (§ 709 odst. 3), zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, zákon o obchodních korporacích, účinného od [datum] (§ 739 odst. 1, § 747) a § 574 a 576 OZ, které citoval. Dospěl přitom k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že družstevní podíl týkající se předmětného bytu byl součástí SJM zůstavitelky a žalovaného a žaloba tak po právu není. Žalovaný se uzavřením manželství se zůstavitelkou nemohl stát společným členem bytového družstva a členský podíl v bytovém družstvu se uzavřením manželství žalovaného se zůstavitelkou nestal součástí jejich SJM.

6. Podle náhledu soudu prvního stupně Družstevní podíl k předmětnému bytu nabyla zůstavitelka do svého výlučného vlastnictví v roce 1984 a na tomto výlučném vlastnictví družstevního podílu k předmětnému bytu nezměnila nic okolnost, že žalovaný z titulu uzavření manželství se zůstavitelkou v roce 1986 se stal společným nájemcem předmětného družstevního bytu. Má-li být jeden z manželů toliko výlučným členem bytového družstva, nesmí být družstevní podíl součástí společného jmění manželů. Výlučným členem bytového družstva bude především ten z manželů, který se členem družstva stal (a družstevní podíl nabyl) před uzavřením manželství. Stane-li se totiž manžel členem bytového družstva v době trvání manželství, stává se družstevní podíl zásadně součástí SJM. I v případě, že jej jeden z manželů nabyl za trvání manželství, však družstevní podíl není součástí společného jmění, pokud jej manžel nabyl způsobem zakládajícím jeho výlučné vlastnictví.

7. Situaci, kdy je jeden z manželů výlučným členem bytového družstva, řeší zákon o obchodních korporacích (obdobně jako dřívější právní úprava v § 704 odst. 4 obč. zák.), kdy na existenci výlučného členství jednoho z manželů v bytovém družstvu navazuje vznik a trvání společného nájmu družstevního bytu manžely. Žalovaný se uzavřením manželství se zůstavitelkou nemohl stát společným členem bytového družstva a členský podíl v bytovém družstvu se uzavřením manželství žalovaného se zůstavitelkou nestal součástí jejich SJM. Stejně tak podle obč. zák. základním principem družstevního nájmu je spojení nájmu s členstvím nájemce v bytovém družstvu. Situace je jasná, když je nájemcem bytu i členem bytového družstva jedna osoba, která má členský podíl v bytovém družstvu ve svém majetku a současně je i nájemcem bytu. Složitější je ovšem situace v případě, kdy nájemci jsou manželé (společní nájemci mohou být pouze manželé). Definici společného členství manželů v bytovém družstvu ovšem obchodní zákoník neobsahuje a je upravena jen v občanském zákoníku. Platná právní úprava zásadně stojí na principu individuálního, resp. výlučného členství v družstvu a společné členství manželů je výjimkou z této zásady. Jedná se zde o zákonnou konstrukci, kdy se na oba manžely hledí jako na jediného člena družstva, nikoliv jako na dva členy. Společní členové jsou oprávněni a povinni plnit členská práva a členské povinnosti společně a nerozdílně. Pro tyto účely mají také společný hlas. Se společným členstvím je spojen také společný členský podíl manželů v bytovém družstvu. Podle obecného ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ, vztahujícího se na obchodní společnosti a podle § 260 ObchZ přiměřeně také na družstva, je možno členský podíl definovat jako účast člena družstva v družstvu (v případě společného členství společnou účast manželů v družstvu) a z ní plynoucí práva a povinnosti. Pro vznik společného nájmu družstevního bytu je rozhodující uzavření nájemní smlouvy, nikoliv den, kdy byl byt jednomu z manželů přidělen; z tohoto hlediska je i nerozhodné, kdy byl splacen členský podíl, tím méně základní členský vklad. Z tohoto hlediska je proto nerozhodné, kdy byl splacen členský podíl, tím méně základní členský vklad (k tomu srov. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [adresa], komentář k § 703).

8. Správnost tohoto závěru není vyvrácena ani tím, že vlastnictví k předmětnému bytu přecházelo v průběhu manželství zůstavitelky a žalovaného do vlastnictví různých bytových družstev (Lidové bytové družstvo v Praze, [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]), neboť zůstavitelka se stala výlučnou členkou v době před uzavřením manželství se žalovaným. Ačkoliv [právnická osoba] vzniklo vyčleněním dle § 29 zákona 72/1994 Sb., z dosavadního družstva BD [název], výlučné členství zůstavitelky z dosavadního BD [název] přešlo vznikem nového družstva BD [adresa] do nově vzniklého BD [adresa]. Žalovaným nebyl členem BD [název], a přestože byl řadu let veden jako předseda BD [adresa], nemohl se stát jeho členem v režimu společného členství manželů [jméno FO], a to přesto, že podal přihlášku, splatil členský vklad a byl veden jako předseda. Soud prvního stupně poukázal na závěry citované rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], jehož předmětem byl spor o určení vlastnictví k nemovitosti, ve které se bytová jednotka nachází mezi BD [adresa] a BD [název], ve kterém bylo konstatováno, že členkou bytového družstva oprávněnou k hlasování o vyčlenění byla pouze zůstavitelka. V dalším poukázal i na Smlouvu o zúžení SJM uzavřenou mezi zůstavitelkou a žalovaným v roce 2001 ve formě notářského zápisu, v níž si manželé do budoucna sjednali, že se SJM (tehdy BSM) nevztahuje na v budoucnu nabývané nemovitosti. V téže smlouvě prohlásili nabytý majetek (v režimu BSM) ke dvěma bytům v KÚ [adresa] a polovině rodinného domu v KÚ [jméno FO], přičemž členský podíl týkající se předmětného bytu ve smlouvě nezmínili. Soud prvního stupně odmítl argumentaci žalovaného, že zůstavitelka podpisem Smlouvy o převodu předmětného bytu bytové jednotky uzavřela dohodu o převodu svého členského podílu k předmětnému bytu na svého manžela, čímž by modifikovala sjednaný režim zúženého SJM. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že BD [adresa] postupem podle § 23 zákona č. 72/1994 Sb. mohlo převést předmětný byt do SJM manželů [jméno FO], když žalovanému společné členství v bytovém družstvu nesvědčilo a k žádné formálně odpovídající dohodě, kterou by bylo možno změnit smluvený režim SJM nedošlo. V projednávané věci nic nebrání shledání částečné neplatnosti převodní smlouvy vůči žalovanému a současně platnosti převodní smlouvy ve vztahu k zůstavitelce. Způsob meritorního rozhodnutí soudu v dané věci soud prvního stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy z důvodů blíže rozvedených v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

9. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že zůstavitelce a žalovanému svědčilo společné členství manželů v Bytovém družstvu [adresa], respektive že družstevní podíl k předmětnému bytu byl součástí SJM prvostupňový soud uzavřel, že zůstavitelka byla ke dni smrti výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky a žalobě proto vyhověl.

10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně plně úspěšným žalobcům přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jež jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem a náklady právního zastoupení advokátem vyčíslenými v souladu s vyhláškou 177/1996 Sb.

11. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém požadoval jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k případnému doplnění dokazování, eventuálně jeho změnu tak, aby žaloba byla zamítnuta. Odvolatel označil napadený rozsudek za nepřezkoumatelný z důvodu, že se soud nevypořádal se skutečností, že žalovaný se stal členem BD [adresa] podáním přihlášky a úhradou základního členského vkladu. V době převodu bytové jednotky do vlastnictví zůstavitelky a žalovaného svědčil manželům společný nájem v bytě a manželé byli členy BD [adresa]. Při převodu bytu do vlastnictví manželů [jméno FO] BD [adresa] vycházelo ze skutečnosti společného nájmu předmětného bytu manžely a z toho, že oba manželé byli členy tohoto družstva. O tom, že by museli být společnými členy družstva, aby mohli vlastnit bytovou jednotku, zákon ničeho nestanoví. Žalovaný zdůraznil, že zúžením společného jmění manželů nemusí být postižen veškerý majetek a je jen na vůli manželů, který ze sumy majetku podřídí tomuto novému režimu. Žalovaný je přesvědčen, že vůlí obou manželů bylo nabýt společné vlastnictví bytové jednotky.

12. Žalovaný je přesvědčen, že vůlí obou manželů bylo nabýt společně vlastnictví bytové jednotky. Pokud BD posoudilo převod tak, že jde o převod do SJM, pak toto manželé neřešili. Nepředpokládali, že tyto skutečnosti budou v budoucnu předmětem právního zkoumání. Proto žalovaný i uváděl, že v případě, že nebude postaveno najisto, že manželé byli společnými členy BD Píseckého, ale oba byli individuálnímu členy BD [adresa], pak nabyli bytovou jednotku do svého podílového spoluvlastnictví, ale nabyli ji Smlouvou o bezúplatném převodu vlastnictví bytové jednotky z vlastnictví bytového družstva do vlastnictví člena družstva. Ze samotné Smlouvy není zřejmá ani přímá příčinná souvislost mezi podáním žádosti o převod jednotky do vlastnictví člena družstva zůstavitelkou dne [datum] a uzavřením Smlouvy o převodu jednotky z roku 2016.

13. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s polemikou soudu o oddělitelnosti právního jednání ve Smlouvě o bezúplatném převodu bytové jednotky z roku 2016, když vychází z důvodů uvedených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] publikované pod R 44/1998, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopisu Právní rozhledy 6/98). V nich bylo dovozeno, že soud musí dbát, aby byla respektována vůle účastníků s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Jen tak lze zjistit, zda jde o právní úkony navzájem od sebe oddělitelné a způsobilé samostatné existence nebo zda je nutno smlouvu pojímat jako jeden nedílný celek. Z provedeného dokazování pak je zřejmé, že vůle stran při uzavírání Smlouvy o bezúplatném převodu bytové jednotky z BD [adresa] na zůstavitelku a žalovaného byla nepochybná a nebylo prokázáno, že k převodu došlo v důsledku žádosti zůstavitelky ze dne [datum].

14. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, poukázali zejména na bod 53 odůvodnění napadeného rozhodnutí (doplnit). Skutkový závěr soudu prvního stupně, podle něhož se manželé nestali společnými členy Bytového družstva [adresa] a tedy pouze zůstavitelka mohla požádat v roce 2016 o převod předmětné bytové jednotky do vlastnictví je zcela správný. Z předložených listinných důkazů je zřejmé, že BD [adresa] vzniklo vyčleněním ze stávajícího bytového družstva, a nikoliv založením. V době převodu bytové jednotky do vlastnictví zůstavitelky a žalovaného manželům nesvědčil společný nájem v bytě. Ze skutečnosti, že členský podíl nebyl v sumě uvedeného majetku zmiňován, nevyplývá, že by se manželé rozhodli tento členský podíl v rámci dohody neupravovat, ale proto, že členský podíl do SJM prostě nepatřil. Zůstavitelka [jméno FO] byla individuální členkou družstva před manželstvím, rozšířit členství individuální na členství společné by bylo možné jen rozšířením SJM tedy také veřejnou listinou, kterou je notářský zápis. Je účelové a chybné tvrzení žalovaného, podle něhož vůlí obou manželů bylo nabýt společné členství bytové jednotky. Pokud by tomu tak bylo, pak by zůstavitelce a žalovanému nebránilo ničeho, aby SJM zase formou notářského zápisu rozšířili o zmiňovaný členský podíl, což neučinili.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

16. Odvolací soud předně neshledal důvod pro zrušení rozsudku dle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost danou nesrozumitelností či nedostatkem důvodů. Z odůvodnění rozsudku lze dobře seznat důvod, pro který bylo žalobě vyhověno a odůvodnění rozsudku vyhovuje ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Podstatné je, že způsob odůvodnění rozsudku žalovanému nebrání proti rozhodnutí věcně argumentovat (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, jeho zjištění vyplývají z obsahu provedených důkazů, ohledně skutkového stavu není ani mezi účastníky sporu. Ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu odvolací soud vycházel, učiněné právní posouzení však správným neshledal.

18. Otázkou smlouvy o převodu bytové jednotky , uzavřenou mezi bytovým družstvem jakožto převodcem a oběma manžely jakožto nabyvateli, se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp.zn [spisová značka], ve kterém uvedl, že pokud v ní manželé projeví vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, nelze považovat za neplatnou pro rozpor s ustanovením § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů jen proto, že v době jejího uzavření byl členem bytového družstva jen jeden z manželů.

19. V citovaném rozhodnutí velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího uvedl následující :

20. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen „družstvo“), jehož nájemcem je fyzická osoba – člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech.

21. Účelem citovaného ustanovení je poskytnout zvýšenou ochranu členu družstva, který byt na základě svého členství a uzavřené nájemní smlouvy užívá a jehož členská práva a povinnosti, vztahující se k tomuto bytu, představují majetkovou hodnotu, na jejíž cenu má převod bytové jednotky výrazný vliv (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona o vlastnictví bytů, projednávaného v Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky v jejím prvním volebním období 1992 – 1996 jako sněmovní tisk číslo [hodnota], důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod číslem 8/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. Je-li členem bytového družstva jen jeden z manželů, připadají v případě zániku manželství členská práva a povinnosti ze zákona tomuto manželu. Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 50/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 50/2005“), z uvedeného vyplývá, že zákon v těchto případech chrání majetková práva toho, kdo získal právo na uzavření zmíněné dohody před uzavřením manželství; členský podíl, pokud má majetkovou hodnotu, lze považovat za jeho majetek. Nevzniklo-li společné členství manželů v bytovém družstvu, pak byt (jednotka ve smyslu § 2 písm. h/ zákona o vlastnictví bytů), který nabyl do vlastnictví podle § 23 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů a § 24 zákona č. 42/1992 Sb., ten z manželů, který se stal členem družstva, není ve společném jmění manželů.

23. V projednávané věci smlouvu o převodu bytové jednotky uzavřeli jako nabyvatelé oba manželé (zůstavitelka a žalovaný), projevujíce tak vůli nabýt spornou bytovou jednotku do svého společného jmění manželů.

24. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] přezkoumával Nejvyšší soud závěry odvolacího soudu, jenž uzavřel, že smlouva o převodu bytové jednotky je absolutně neplatná, jestliže ji jako další nabyvatelka bytové jednotky uzavřela (s tím, že bytová jednotka se takto nabývá do společného jmění manželů) i manželka člena bytového družstva, který byl před uzavřením manželství výlučným členem družstva a nájemcem bytu. Nejvyšší soud shledal úvahy odvolacího soudu správnými, uváděje, že: „V předmětné věci odvolací soud správně vycházel z již citovaného ustanovení § 704 obč. zák., z ustanovení § 143 a násl. Obč. zák. o společném jmění manželů a z ustanovení § 41 obč. zák. o částečné neplatnosti právního úkonu, a na základě těchto ustanovení dospěl k výše uvedenému, zcela správnému závěru, že neplatnost smlouvy v té části, která se týká dovolatelky, je obsahově neoddělitelná od části týkající se dovolatele, a proto je smlouva absolutně neplatná v celém rozsahu. Společné jmění manželů je speciální institut občanského práva, zcela odlišný od institutu podílového spoluvlastnictví, jedná se o společný majetek a závazky manželů, které od sebe nelze oddělit. Podle ustanovení § 41 obč. zák. je možné, aby se neplatnost právního úkonu vztahovala pouze na jeho část, ovšem pouze v případě, že tuto část lze oddělit od ostatního obsahu. Dovolatelé se ve svém dovolání nesprávně odvolávali na ustanovení § 703 obč. zák., podle něhož podmínkou pro vznik společného nájmu bytu a společného členství manželů k družstvu je vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jednomu z manželů za trvání manželství, což se v daném případě prokazatelně nestalo. V předmětné věci není rozhodné, co obsahují stanovy družstva, neboť ustanovení § 703 a 704 obč zák. jsou ustanoveními kogentními, od nichž se nelze odchýlit, odlišná úprava ve stanovách družstva by proto byla neplatná.“

25. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu je však – oproti závěrům přijatým v rozsudku sp. zn. [spisová značka] – přesvědčen, že smlouvu o převodu bytové jednotky, uzavřenou za výše popsaného skutkového stavu mezi bytovým družstvem jakožto převodcem a oběma manžely jakožto nabyvateli, v níž manželé projeví vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, nelze považovat za neplatnou pro rozpor s ustanovením § 23 odst. 1 zákona ovlastnictví bytů jen proto, že v době jejího uzavření byl členem bytového družstva jen jeden z manželů.

26. Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 49/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, věc, která byla pořízena za trvání bezpodílového spoluvlastnictví manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů, se nestává předmětem bezpodílového spoluvlastnictví, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Tak je tomu v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. Odlišné důsledky však nastávají v případě, kdy je sice kupní cena zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími jsou oba manželé a oba jasně projeví vůli nabýt koupenou věc do bezpodílového spoluvlastnictví. V tomto případě výlučně „investující“ manžel nekupuje věc pro sebe, ale projevuje vůli k pořízení věci do bezpodílového spoluvlastnictví, a druhý manžel toto akceptuje. Tato vůle obou manželů je pak rozhodující z hlediska určení, zda věc patří či nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví.

27. Uvedený závěr, učiněný pro právní úpravu bezpodílového spoluvlastnictví manželů (účinnou do [datum]), k němuž se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v rozsudcích ze [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se plně prosadí i v poměrech právní úpravy společného jmění manželů (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

28. Současně je nutno mít na zřeteli, že převod bytové jednotky do vlastnictví nájemce a člena družstva ve svém důsledku představuje – z pohledu člena družstva – „transformaci“ jedné majetkové hodnoty (členských práv a povinností člena bytového družstva) do vlastnictví převáděné bytové jednotky. Byť totiž členovi družstva i po převodu bytové jednotky obvykle zůstane zachováno členství v bytovém družstvu (a s tím spojená práva a povinnosti), cena této majetkové hodnoty v důsledku převodu bytové jednotky (kdy již s členskými právy a povinnostmi nebude spojeno právo nájmu bytu) výrazně poklesne; místo toho získává člen družstva hodnotu jinou – vlastnické právo k převáděné bytové jednotce.

29. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že uzavřou-li (jinak bezvadnou) smlouvu o převodu bytové jednotky oba manželé a projeví-li tak vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, namísto toho, aby ji do svého vlastnictví nabyl toliko ten z manželů, který je členem družstva, jenž je výlučným majitelem tímto převodem transformované majetkové hodnoty (členských práv a povinností), nabudou bytovou jednotku oba manželé do svého společného jmění manželů. Takto uzavřenou smlouvu nelze považovat za neplatnou pro porušení ustanovení § 23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, neboť není v rozporu s jeho účelem.

30. V posuzované věci neobstojí námitka žalobců, že nabytí bytové jednotky do společného jmění manželů bylo vyloučeno Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, ve které si manželé sjednali, že dnem následujícím po uzavřené této smlouvy nemovité věci nabyté některým z nich, budou v jejich výlučném vlastnictví. Toto ujednání pamatuje na nemovitý majetek, které primárně některý z nich nabyde do výlučného vlastnictví, nikoliv na majetek, ohledně něhož (jeho právního režimu) projeví shodnou vůli. Z obsahu spisu přitom nevyplývá žádná skutečnost, která by byla schopna zpochybnit způsobilost účastníků v okamžiku uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky takto svobodně vúli projevit.

31. Na základě uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu požadující navržené určení zamítl.

32. Za dané situace odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudu odvolacího (§ 224 odst.3 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst.1 o.s.ř.). Procesně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení představovaná náklady za právní zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek z odvolání. Náklady řízení před soudem prvního stupně představované odměnou činí stanovenou dle § 9 odst. 1 písm. a) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka], paušálními náhradami hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., vše zvýšeno o 21% DPH za 9,5 úkonů právní pomoci činí [částka]. Náklady odvolacího řízení činí [částka] a jsou představovány odměnou za 2 úkony právní pomoci a zaplacený soudní poplatek.