o vyklizení bytu

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost vyklidit a žalobkyni odevzdat vyklizenou jednotku č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsanou na listu vlastnictví č. [číslo] u Katastrálního úřadu pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], nacházející se v 6. podlaží domu č. p. [číslo] v [adresa], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 200 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a žalobkyni uložil, aby uhradila doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 3 000 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyklizení předmětné bytové jednotky, kterou žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 08. 2020 na dobu určitou od 01. 09. 2020 do 31. 08. 2023. K prodloužení nájmu nedošlo. Žalovaná byt přes opakované výzvy nevyklidila. Žalovaná, její syn a ostatní osoby, které byt se svolením žalované navštěvují, dlouhodobě poškozují, znečišťují byt i prostory domu, a slovně napadají jeho obyvatele. Žalované byla již v minulosti dána z tohoto důvodu výpověď z nájmu bytu, o níž rozhodl soud, že je neoprávněná, pro nedostatečně konkretizovaný výpovědní důvod. Situace v domě je pro ostatní obyvatele domu neúnosná. U žalované se zdržují agresivní a [podezřelý výraz] závislé osoby, mezi něž patří i syn žalované.

3. Žalovaná v rámci žádosti o odročení jednání uvedla, že žalobkyně se ji roky snaží vyhodit, a to „i za cenu podrazů z jejich strany“. Žádné konkrétní skutečnosti na svou obranu neuvedla. K jednání dne 06.03.2024 se bez včasné a řádné omluvy žalovaná nedostavila, a proto soud prvního stupně věc projednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě výsledků provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění: žalobkyně má ve svěřené správě bytovou jednotku č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], na adrese [adresa], č. o. [adresa] (byt č. [hodnota]). Nájemkyní jednotky byla žalovaná na základě smlouvy ze dne 19. 08. 2020 uzavřené na dobu určitou od 01. 09. 2020 do 31. 08. 2023. Žalobkyně nájem bytu neprodloužila. Žalobkyně se neúspěšně pokusila nájem vypovědět z důvodu hrubého porušování povinností nájemce, (z důvodu poškozování a znečišťování společných prostor domu a hrubé slovní napadání ostatních obyvatel domu synem nájemkyně), ale soud shledal výpověď neplatnou z formálních důvodů. Žalovaná byt po skončení nájmu nevyklidila a žalobkyni nepředala. V říjnu a listopadu 2023 pokračovalo agresivní chování syna žalované a osob, které se svolením žalované navštěvují její byt.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 2292 a § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dovodil, že skončilo-li nájemní právo dne 31. 08. 2023, užívá žalovaná byt bez právního důvodu a je povinna jej vyklidit. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni nárok na náhradu soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení nezastoupeného účastníka v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování a náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Konkrétně soud přiznal odměnu za 4 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč dle § 3 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem náklady řízení ve výši 6 200 Kč. Současně uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč, když dosud uhradila 2 000 Kč, a soudní poplatek dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích činí 5 000 Kč (položka č. 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku).

6. Proti výroku I. a II. rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že nelze přisvědčit závěru soudu o tom, že důvodem neprodloužení nájmu bylo agresivní chování syna žalované, které mělo údajně pokračovat i po skončení nájmu. V domě přebývá řada dalších licí, kteří užívají [podezřelý výraz] a chovají se na rozdíl od syna žalované opravdu agresivně. Syn žalované se násilně vůči obyvatelům domu neprojevuje, je snadným terčem, jelikož se kvůli své [podezřelý výraz] poruše nemůže nařčením bránit. Je omezený na svéprávnosti. Předmětný byt je tak jeho jediným bezpečným útočištěm, proto žalovaná i po skončení nájemní smlouvy nadále platila nájem a doufala, že s ní žalobkyně uzavře novou nájemní smlouvu, a nebude žádat vyklizení. Neoprávněné stížnosti sousedů jsou jediným důvodem pro to, že nebyl žalované nájem prodloužen, a proto je situaci nutno řešit jinak než vyklizením. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný, s tím, že žalovanou tvrzené skutečnosti nejsou relevantní, neboť zanikl právní titul k užívání bytu uplynutím doby, na kterou byla nájemní smlouva sjednána, tj. do 31.08.2023, a doposud byt nevyklidila. Motivací žalované je pouze oddálení vyklizení bytu. Problematické chování syna žalované je jedním z důvodů, proč se žalobkyně rozhodla nájemní smlouvu neprodloužit, resp. neuzavřít s žalovanou novou nájemní smlouvu. Pořádek v domě byl pravidelně rušen osobami navštěvujícími byt žalované, což vedlo k vytvoření těžko snesitelného prostředí pro všechny obyvatele domu, kdy u žalované přebývaly agresivní a [podezřelý výraz] závislé osoby mezi něž také patřil i její syn. V domě působí také centrum Amélie, kam dochází přes den malé děti, které se setkávají s agresivními a [podezřelý výraz] závislými obyvateli bytu a jejich návštěvami.

8. Při jednání odvolacího soudu obě strany potvrdily, že žalovaná i nadále byt užívá a dosud jej žalobkyni nepředala. Žalovaná uvedla, že tvrzení o problematickém soužití v domě vůči její osobě a jejímu synovi nejsou pravdivá. Její sociální a zdravotní situace není dobrá. Nemá finanční prostředky na přestěhování.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav, který správně posoudil i po právní stránce. Nájemní smlouvou ze dne [datum] byl mezi účastníky tohoto řízení podle § 2235 a násl. o. z. založen nájemní vztah na dobu určitou, který zanikl uplynutím doby k [datum], a žalovaná byla povinna byt odevzdat pronajímatelům dle § 2292 o. z. Od [datum] žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, a pronajímatelka se tak po právu domáhá ochrany dle § 1040 o. z. Odvolací soud konstatuje, že nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, nájem nebyl prodloužen ani dohodou stran ani ve smyslu § 2285 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení a předání bytu písemnou výzvou ze dne [datum] a ze dne [datum]. Po skončení nájmu žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne [datum] k vyklizení a předání bytu do [datum].

11. Skutečnost, že výpověď ze dne [datum] z nájmu předmětného bytu byla následně v řízení před soudem, pro formální důvody, shledána neoprávněnou (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]), není relevantní. Odvolací námitka žalované, že nájemní smlouva jí nebyla prodloužena na základě nepravdivých tvrzení ostatních nájemců bytů v domě, stran agresivního chování jejího syna a jeho přátel, je v řízení o vyklizení bezpředmětná. Odvolací soud nad rámec uvádí, že je zcela na úvaze a vůli žalobkyně, zda a s kým uzavře či prodlouží nájemní smlouvu. Podstatné je pouze to, zda žalovaná užívá byt bez právního důvodu. V situaci, kdy žalovaná měla uzavřenu smlouvu na dobu určitou, skončil její nájem bytu prostým uplynutím času (§ 603 o. z.), a v situaci kdy jej žalovaná užívá i nadále, je povinna jej vyklidit a předat žalobkyni. V současné době totiž nemá žalovaná žádný právní titul k jeho užívání.

12. Sociální situace žalované by sice mohla mít význam při uložení delší lhůty pro vyklizení, avšak nikoli v souzené věci, kdy od výzvy k vyklizení a podání žaloby uplynul již značný časový úsek. Žalované ničeho nebránilo, aby si jiné bydlení zajistila před uplynutím konce nájmu, či v následné době. Žalovaná si postoj a názor žalobkyně k případnému prodloužení nájmu bytu, mohla zcela jistě dát do kontextu s již podanou výpovědí ze dne [datum], kterou bylo zcela jasně žalované sděleno, že její způsob užívání bytu není slučitelný s řádným plněním povinností nájemce, a proto nemá žalobkyně zájem v nájemním vztahu s žalovanou setrvávat. Proto se jeví zcela lichou námitka žalované, že spoléhala, že jí nájem bude prodloužen. K tomuto očekávání neměla však žádných opodstatněných důvodů.

13. Odvolací soud se zabýval též otázkou, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy. K otázce rozporu vyklizení bytu s dobrými mravy, se vyjádřil Ústavní soud například v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3653/11: „[adresa] souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. Pojem dobré mravy nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat praeter legem či dokonce contra legem, pokud jde o reprobaci jednání příčícího se dobrým mravům. [adresa] mravy v tomto pojetí tedy jsou souhrnem etických obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními zásadami a právními principy. Takto provedený výklad pojmu dobré mravy ve svém souhrnu prostupuje i Listinou základních práv a svobod.“

14. V situaci, kdy nájemní vztah skončil již k [datum] a žalovaná i nadále byt neoprávněně a dlouhodobě užívá, soud prvního stupně nepochybil, když stanovil patnáctidenní lhůtu k vyklizení dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., kdy žalovaná měla dostatečný časový prostor k řešení své bytové situace, a současně odvolací soud nepomíjí přetrvávající závadové chování žalované, respektive jejího syna a osob je navštěvujících v bytě a domě samém, kteří svým chováním v rozporu se zákonem dobré mravy porušují. Odvolací soud proto konstatuje, že stanovenou lhůtu k vyklizení a samotné vyklizení žalované neshledal v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.).

15. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování a náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to s poukazem na judikatorní závěry Ústavního soudu (viz nálezy ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 376/12, ze dne [datum], sp zn. I. ÚS 4229/12, ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1447/18), jak správně vyložil soud prvního stupně v odstavci 17 napadeného rozsudku.

16. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestává z paušální náhrady výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši po [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky za písemné vyjádření k odvolání ze dne [datum] a za účast u odvolacího jednání dne [datum].