o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. dubna 2024 č. j. 16 C 230/2020-385

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na zaplacení ceny za stavební práce provedené žalobkyní pro žalovanou na základě dohody a následně uzavřené smlouvy o dílo ze dne [datum], podle které měla žalobkyně pro žalovanou provést dostavbu nemovitosti na adrese [adresa], [adresa] (domu ve vlastnictví žalované). Před zahájením prací šlo o rozestavěnou stavbu, žalovaná žalobkyni průběžně zaplatila celkem [částka]. Předpokládaný rozsah dodávek materiálu a prací byl stanoven částkou [částka]. V průběhu stavebních prací se objevily dříve neznámé závady původní konstrukce, ukázala se potřeba dalších víceprací, které žalovaná nebyla ochotna nést. Dostavba nemovitosti tedy žalobkyní nebyla dokončena. [adresa] 603 Kč představuje cenu skutečně provedených prací, které žalovanou uhrazeny nebyly a které žalovaná přislíbila zaplatit. Žalobkyně tuto částku vyúčtovala fakturou ze dne [datum] č. [hodnota] s datem splatnosti [datum].

3. Žalovaná se proti uplatněnému nároku (vedle tvrzení, že účtovanou odměnu za smluvené práce a činnosti plně uhradila) bránila mimo jiné námitkou promlčení. Soud I. stupně se proto nejprve soustředil na otázku, zda je žalobou uplatněný nárok promlčen.

4. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění: Žalovaná (ve smlouvě označená jako „příkazce“) a žalobkyně (ve smlouvě označena jako „příkazník“) podepsaly dne [datum] písemnou smlouvu označenou jako „Smlouva o dílo“, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně vykonávat pro žalovanou činnosti spočívající v zajištění dostavby nemovitosti na adrese [adresa], [adresa]. Ve smlouvě je uvedeno, že stav nemovitosti je žalobkyni znám, stejně jako vady plnění poskytnutého třetími osobami tak, jak jsou popsány ve znaleckém posudku firmy [firma]. ze dne [datum]. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalobkyně si je vědoma objemu dostupných finančních prostředků (žalované) pro dosažení kolaudace včetně odsouhlasených dotací z NZÚ 13 a bude postupovat tak, aby se do těchto limitů v dobré víře dostala. Odměna byla sjednána ve výši „dle přiložených rozpočtů, které jsou nedílnou součástí této smlouvy, a dle předem schváleného harmonogramu prací a plateb za každý 1 kalendářních měsíc výkonu činností“. Dále bylo dohodnuto, že „příkazci nenáleží vedle této odměna či úhrada žádných jiných vedlejší hotových výdajů, například cestovních, nebyla-li taková úhrada výdajů předem dohodnuta v rozpočtu“. V době podpisu smlouvy neexistovaly (nadto v úplnosti) rozpočty, které jsou ve smlouvě zmíněny; v této době nebyly některé části díla ještě ohodnoceny a nebylo ani zřejmé, jaké konkrétní práce bude třeba provádět. Účastnicemi nebyly uzavřeny žádné písemné dodatky ke smlouvě. K datu [datum] žalobkyně vypočetla celkovou částku za provedení uvažovaných prací včetně materiálu ve výši [částka] - v listině Přehled položek, žalovaná tuto listinu opatřila podpisem (smysl podpisu zůstal mezi účastnicemi sporný – žalobkyně z podpisu dovodila souhlas žalované s rozpočtem, žalovaná tvrdila, že podepsala převzetí listiny). Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku [částka], z toho částka v celkové výši [částka] byla uhrazena na základě žalobkyní vystavených faktur (faktury č. [hodnota] ze dne [datum], faktury č. [hodnota] ze dne [datum], faktury č. [hodnota] ze dne [datum], faktury č. [hodnota] ze dne [datum]) a částka [částka] byla žalovanou žalobkyni zaplacena dne [datum] jako „záloha na stavbu“. Žalobkyně započala s prováděním stavebních prací na nemovitosti, uvažovaného účelu smlouvy v podobě dostavby nemovitosti však dosaženo nebylo, neboť v září 2016 byly práce přerušeny. V prosinci 2016 bylo zjištěno zatékání do nemovitosti, z tohoto důvodu do března 2017 prováděla žalobkyně vysoušecí práce, které vyúčtovala žalované samostatně fakturou [číslo] ze dne [datum] (částka [částka]), jíž žalovaná uhradila. Žalobkyně opustila staveniště v červenci 2017. Na podzim roku 2016 proběhlo mezi účastnicemi několik jednání ohledně dalších peněžitých úhrad, v této době byla na žalované žádána jako doplatek za skutečně provedené práce částka [částka], která je v tomto řízení požadována. Přehled neuhrazených prací s vyčíslením byl žalované zaslán e-mailovou zprávou ze dne [datum]. Při schůzce účastnic (žalované a jednatele žalobkyně [jméno FO], jíž se účastnila ještě [jméno FO] (teta žalované) a [jméno FO] (stavební dozor) žalovaná ústně přislíbila částku zaplatit, okamžitě po schůzce svůj názor změnila. K využití dotace nemohlo dojít, neboť dům nebyl ve stanovené době kolaudován. Žalovaná žalobkyni opakovaně upomínala o zaplacení částky [částka] v e-mailových zprávách z [datum].

5. Soud I. stupně Smlouvu o dílo podepsanou účastnicemi dne [datum] posoudil jako zdánlivé právní jednání ve smyslu ust. § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť pro neurčitost smlouvy není možné zjistit (ani výkladem) její stěžejní obsah. Obsah smlouvy přitom nebyl mezi účastnicemi dodatečně vyjasněn (§ 553 odst. 2 o. z.). Vůlí účastnic bylo uzavření smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z., nedošlo však k dostatečně určitému sjednání ceny díla jako základní náležitosti tohoto smluvního typu. Cena díla není ve smlouvě uvedena (ani odhadem) a není zde uveden ani způsob jejího určení. Ze smlouvy pak není patrná vůle stran uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Dle textu smlouvy byla naopak zaručena úplnost rozpočtu ve smyslu ust. § 2621 odst. 1 a 2 o. z. Rozpočet však při uzavření smlouvy neexistoval. Soud I. stupně tedy žalobou uplatněný nárok podřadil pod ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Tvrzený nárok (z bezdůvodného obohacení) byl žalobkyni znám minimálně ke dni [datum], kdy žalobkyně žalované zaslala e-mailem Přehled neuhrazených prací s vyčíslením v žalobou požadované výši. Následně byla stejná částka (ze stejného důvodu) žalobkyní po žalované opakovaně požadována na konci roku 2016. V této době se žalobkyně ve smyslu ust. § 619 odst. 2 o. z. dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty a tehdy žalobkyni počala plynout promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 619 odst. 1 o. z. Podle ust. § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) uběhla před podáním žaloby v této věci dne [datum]. Žalobou uplatněný nárok (za předpokladu, že existuje) je tedy promlčen, žalované není možné uložit povinnost jej splnit (§ 609 o. z.). Proto byla žaloba zamítnuta.

6. Soud I. stupně nepřihlédl k tvrzení žalobkyně, že došlo k uznání žalobou uplatněného nároku co do důvodu a výše - písemným prohlášením žalované obsaženým v záznamu ve stavebním deníku ze dne [datum], a neprováděl k tomuto tvrzení žádné dokazování (Podle ust. § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za 10 let od posledního dne určené doby. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.). Soud I. stupně tak učinil proto, že žalobkyně uvedené rozhodné tvrzení přednesla až při jednání dne [datum], tj. 2 roky po uplynutí koncentrační lhůty upravené v ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Lhůta k uvedení veškerých rozhodných skutečností a navržení důkazů byla účastnicím nadstandardně 2× prodloužena, k druhému prodloužení došlo do dne [datum]. Do tohoto okamžiku žalobkyně neuvedla, že žalovaná písemně uznala žalobou uplatněný nárok co do důvodu a výše, ačkoliv jí v tom žádná překážka nebránila. Podpisu uznávacího prohlášení byl osobně přítomen jednatel žalobkyně [jméno FO], stavební deník byl v držení žalobkyně a skutečnost, že stavební deník neměl k dispozici po převážnou dobu tohoto soudního řízení přímo jednatel žalobkyně, nýbrž společník žalobkyně, nepředstavuje vážný důvod, pro který žalobkyně nemohla uvedenou rozhodnou skutečnost bez své viny včas uvést. Na pozdním uvedení právně významného tvrzení nic nemění skutečnost, že stavební deník byl navržen v koncentrační lhůtě jako důkaz, který má být v řízení proveden. Stavební deník, který byl ostatně soudu předložen až dne [datum], byl navržen k prokázání jiných skutečností („v souvislosti s provedenými pracemi ze strany žalobkyně“).

7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů na zastoupení advokátem vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Přiznaná částka [částka] zahrnuje odměnu za 14 úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] – délka jednání přesáhla 2 hodiny, sepis vyjádření ze dne [datum], porada s klientem dne [datum] přesahující jednu hodinu, účast na jednání soudu dne [datum] – délka jednání přesáhla 2 hodiny, účast na jednání dne [datum] a dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky, 14 × paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.

8. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Při jednání odvolacího soudu připomněla, že při posledním jednání soudu I. stupně namítla podjatost soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a že o této námitce dosud nebylo rozhodnuto. Dle žalobkyně je soudkyně vyloučena proto, že řízení vedla tendenčně. Řízení směřovalo pouze k posouzení námitky promlčení, nárok samotný zkoumán nebyl, nebyly prováděny důkazy ke zjištění, zda práce byly skutečně provedeny či nikoliv, nebylo přistoupeno k provedení znaleckého posudku, který byl navrhován. Občanské soudní řízení by však mělo být vedeno spravedlivě. V daném případě byly práce zjevně provedeny, dosud uhrazeny nebyly, a to přes oprávněné očekávání žalobkyně.

10. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že soud I. stupně nepřihlížel k obsahu uznávacího prohlášení žalované ve stavebním deníku. Zde žalovaná uznala oprávněnost žalované pohledávky co do důvodu a výše a zároveň zde uvedla, kdy nejpozději k úhradě dlužné částky dojde. Pokud by soud I. stupně k tomuto prohlášení přihlížel, nemohl by dojít k závěru o promlčení pohledávky, neboť promlčecí lhůta dle ust. § 639 o. z. (desetiletá) před podáním žaloby v této věci neuběhla. Žalobkyně zdůraznila, že již ve svém písemném doplnění žaloby ze dne [datum] (tj. v koncentrační lhůtě) zcela jasně uváděla, že žalovaná se zavázala žalovanou částku uhradit a navrhla v tomto směru konkrétní důkazy – výpovědi svědků, e-mailovou komunikaci, 2× stavebně montážní deník na dostavbu rodinného domu a další důkazy (mimo jiné i výslech účastníků). Soud I. stupně se při provádění důkazů účelově zaměřoval jen a pouze na námitku promlčení, nedal žalobkyni možnost prokázat její tvrzení, že žalovaná slibovala žalobou uplatněnou částku uhradit z programu [adresa] úspora. Není chybou žalobkyně, že její jednatel byl vyslýchán až v závěru řízení a že až při svém výslechu upozornil na písemné prohlášení žalované učiněné ve stavebním deníku. Dle žalobkyně se soud I. stupně pouze snažil dovodit promlčení nároku bez ohledu na to, jaké důkazy měl k dispozici při vydání rozsudku.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle názoru žalované je na místě aplikace ust. § 2610 o. z., podle kterého vzniká právo na zaplacení díla jeho provedením, a je-li dílo přijímáno po částech, vzniká právo na zaplacení za každou část díla při jejím provedení. Vzhledem k tomu, že veškeré práce, za něž žalobkyně požaduje uhrazení odměny, byly provedeny nejpozději v říjnu a listopadu 2016 a žaloba v této věci byla podána soudu [datum] (tj. více jak po třech a půl letech od zaslání vyúčtování prací v e-mailu ze dne [datum]), byla uplatněna promlčená pohledávka a namítla-li žalovaná promlčení, není možné žalobě vyhovět. Není pravda, že by soud I. stupně nedal žalobkyni možnost prokázat, že žalovaná se zavázala dlužnou částku uhradit. Naopak bylo vedeno rozsáhlé dokazování právě za účelem posouzení otázky, zda žalobkyně a žalovaná uzavřely nějakou dohodu o době zaplacení tvrzené dlužné částky. Existence údajné dohody mezi žalobkyní a žalovanou o úhradě dlužné částky prokázána nebyla. Zejména z předložené e-mailové komunikace vyplynulo, že žalovaná odmítla požadovanou částku uhradit, neboť tato neodpovídala sjednané ceně za dílo, rozsahu provedeného díla, požadované odborné kvalitě a překračovala předložené rozpočty. Žalobkyně neposkytovala žalované řádné vyúčtování provedených prací, účtovala si některé položky vícekrát či ve vícenásobné výši (oproti dříve předloženým rozpočtům). Soud I. stupně správně nepřihlížel k tvrzení žalobkyně, že žalovaná písemně uznala žalobou uplatněný nárok co do důvodu a výše (zápisem ve stavebním deníku ze dne [datum]). Toto tvrzení bylo zcela jednoznačně uvedeno až po uplynutí koncentrační lhůty. Pokud je ze strany žalované od samého počátku řízení uplatňována námitka promlčení uplatněného nároku, je tvrzení, že ze strany žalované mělo dojít k uznání dluhu, mimořádně významné a žalobkyně jej měla uvést co nejdříve. O tvrzené skutečnosti musela žalobkyně vědět již při sepisu žaloby a je s podivem, proč ji neuvedla dříve. Žalovaná konečně popřela, že by prohlášení ve stavebním deníku ze dne [datum] bylo opatřeno jejím pravým podpisem.

12. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.

13. Odvolací soud neshledal, že by bylo na místě napadený rozsudek zrušit dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. proto, že rozsudek vydal vyloučený soudce. Vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci mohou způsobit pouze objektivní skutečnosti, z nichž je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti soudce nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (viz ust. § 14 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti). Žádné takové konkrétní skutečnosti ve vztahu k soudkyni [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně netvrdí a nevyplývají ani z obsahu spisu. Žalobkyně důvod pro vyloučení uvedené soudkyně nepřípustně spatřuje v způsobu projednání a rozhodnutí této věci. Podle ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. přitom platí, že důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

14. Skutková zjištění soudu I. stupně (výše shrnutá v odstavci 4.) logicky vyplývají z obsahu provedených důkazů a představují dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně zcela správně v souladu s ust. § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. nepřihlížel k právně významnému tvrzení žalobkyně, že žalovaná žalobou uplatněný nárok písemně uznala co do důvodu a výše. Zcela správně toto její tvrzení nebylo v řízení před soudem I. stupně prokazováno.

15. Podle ustanovení § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé, označit důkazy k jejich prokázání do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 a 3.

16. Z obsahu spisu skutečně plyne, že žalobkyně rozhodné (z pohledu ust. § 639 o. z. právně významné) tvrzení o písemném uznání žalobou uplatněného nároku žalovanou skutečně uvedla poprvé až dne [datum]. Za takovéto tvrzení nelze ani při nejlepší vůli pokládat následující text vyjádření žalobkyně ze dne [datum]: V měsíci červenci 2017 již situace s žalovanou pro žalobce byla neúnosnou, neboť žalovaná dlužila stále finanční prostředky, slibovala úhradu za provedené práce stále z programu „[adresa] úspora“, nicméně zřejmě po poradě s tehdejším svým právním zástupcem se rozhodla spolupráci se žalobcem ukončit. Tehdy se žalobce a žalovaná dohodli, že jakmile bude provedena kolaudace a budou žalované uvolněny finanční prostředky z dotačního programu „[adresa] úspora“, budou proplaceny i faktury žalobce. Žalobce čekal ze strany žalované na tuto informaci o kolaudaci tak, aby mohl provést závěrečné vyúčtování, avšak fakticky až do [datum] takovouto informaci od žalované nedostal, proto se rozhodl závěrečnou fakturu č. [hodnota] vystavit a v této faktuře vyčíslil jenom skutečně fakticky provedené práce. O tom, že žalobce s vystavením závěrečné faktury posečká, se dohodl žalobce s žalovanou přímo na stavbě za přítomnosti svědků paní [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. Namísto informace o provedené kolaudaci se však žalobce v průběhu měsíce srpna 2017 z dopisu od [tituly před jménem] [jméno FO] dozvěděl, že žalovaná vůči žalobci vznáší finanční nároky, které však nebyly nikterak oprávněné ani důvodné, proto žalobce o těchto návrzích s žalovanou nediskutoval, neboť právní zástupce, se kterým se žalobce sešel v lednu 2018 nebyl schopen konstruktivní argumentace, která by vedla k rozumnému závěru. Žalobce poté fakticky ještě víc jak rok čekal, než se rozhodl podat žalobu vůči žalované. Odvolací soud podotýká, že soud I. stupně nadstandardně prodloužil účastnicím, tj. i žalobkyni, koncentrační lhůtu zjevně proto, aby žalobkyně měla možnost tvrdit a prokázat konkrétní dohodu mezi účastnicemi, z níž bude plynout existence a splatnost tvrzeného závazku žalované zaplatit žalobkyni požadovanou částku. Žalobkyně však prodlouženou koncentrační lhůtu k uplatnění rozhodného právně významného tvrzení nevyužila. Toto tvrzení pak není možné výjimečně uvést po uplynutí koncentrační lhůty. Nejde o skutečnost, jíž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, nejde o skutečnost, které nastala po uplynuti koncentrační lhůty, nejde ani o skutečnost, kterou žalobkyně nemohla bez své viny včas uvést (z důvodů přiléhavě vysvětlených soudem I. stupně), a nejde o skutečnost, která by byla uvedena na základě výzvy soudu k doplnění rozhodujících skutečností dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř.

17. Vzhledem k tomu, že i právní posouzení soudem I. stupně zjištěných skutečností (k nimž lze přihlížet) v napadeném rozsudku, shledal odvolací soud zcela správným, přičemž nemá, čím by jej doplnil (viz výše v odstavci 5. rekapitulované posouzení žalobou uplatněného nároku jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení a posouzení promlčení tohoto nároku dle ust. § 619 odst. 1 ve spojení s ust. § 621 o. z. a dle ust. § 629 odst. 1 o. z.), byl rozsudek soudu I. stupně dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen jako věcně správný, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované bylo proti žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznaná částka [částka] představuje náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. odměnu za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) dle ust. § 7 a § 11 odst. 1, písm. g) a k) vyhlášky, 2× paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky a zvýšení souhrnu odměny a náhrad advokáta o 21 % DPH.