pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], opravenému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], opraveným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 5 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na přiznání dalších [částka] s příslušenstvím, a v návaznosti na to rozhodl, že (III.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, (IV.) žalobce je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka] a (V.) žalovaná je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení [částka].

2. Žalobce se žalobou podanou [datum] domáhal vůči žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jako finanční náhrady bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalované na úkor žalobce v období od [datum] do [datum] užíváním pozemků parc. [číslo] v [obec], k. ú. [část obce], bez právního důvodu. Výši náhrady odvodil z obvyklé výše nájemného, které by žalovaná zaplatila žalobci v případě, že by si od něj předmětné pozemky pronajala (120 [spisová značka]).

3. Žalovaná se žalobě bránila s námitkou nedostatku pasivní legitimace, když na pozemku [číslo] se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, namítla také rozpor žalobcova požadavku s dobrými mravy, když předmětné pozemky nabyl se spekulativním úmyslem při vědomí, že je nebude moci využívat jinak, a také poukázala na to, že na pozemcích se nachází vodní dílo, přičemž zákonná lhůta pro uplatnění nároku na jednorázové vypořádání zákonem zřízeného věcného břemene uplynula, takže takový nárok je promlčen.

4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v rozhodném období vlastníkem předmětných tří pozemků, které nabyl kupní smlouvou z [datum], a žalovaná je vlastníkem [anonymizováno] nádrže [obec], která byla vybudována v 80. letech 20. století v souvislosti s výstavbou dopravního okruhu [anonymizováno] [část obce] – [anonymizováno]. Provedenými důkazy vzal dále za prokázané, že pozemek parc. [číslo] o výměře 66 m2 je zcela součástí vodní plochy [anonymizováno] nádrže [obec], pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] zhruba z jedné poloviny pokrývá vodní [anonymizováno] a z druhé je zastavěn tělesem pozemní komunikace s odvodňovacím příkopem mezi touto komunikací a násypovým svahem hráze a pozemek parc. [číslo] o výměře 115 m2 je pomocným silničním pozemkem v kategorii místní komunikace III. třídy, na němž se nachází komunikační zeleň. Spornou otázku, zda je [anonymizována dvě slova] [obec] vodním dílem nebo je součástí komunikace (když byla vybudována v souvislosti s výstavbou okruhu [anonymizováno]), vyřešil se závěrem, že se jedná o vodní dílo podléhající režimu vodního zákona. Poté, co účastníky řízení upozornil na možné odlišné právní posouzení věci, nároky vznesené žalobou posoudil dílem jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., dílem pak s odkazem na úpravu provedenou zákonem č. 254/2001 Sb., vodní zákon, a jeho doplnění čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva. Náhradu za bezdůvodné obohacení přiznal žalobci pouze za pozemek parc. [číslo] polovinu pozemku parc. [číslo] nepokrytou vodní nádrží, a to ve výši 120 [spisová značka], za období [datum rozhodnutí] – [datum] tedy celkem [částka]. U pozemku parc. [číslo] (vodní plocha) a poloviny pozemku parc. [číslo] pokryté vodní nádrží poukázal na právní úpravu § 59a vodního zákona a zák. č. 303/2013 Sb. se závěrem, že tyto neužívá žalovaná bez právního důvodu, ale na základě zákonem zřízeného věcného břemene, za něž vlastníku podle čl. LV zák. č. 303/2013 Sb. náležela jednorázová náhrada, jejíž výši by v případě, že nedošlo k dohodě, určil soud; žalobce však tento nárok neuplatnil, takže došlo k jeho promlčení v [anonymizováno] [rok], a žalobní požadavek na náhradu za bezdůvodné obohacení je ohledně této části pozemků nedůvodný. Žalobě proto částečně vyhověl ([částka] s příslušenstvím) a částečně ji zamítl, a s ohledem na přibližně stejnou míru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků rozhodl o nákladech řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná.

6. Žalobce brojil odvoláním proti zamítavému výroku rozsudku a na něm závislým nákladovým výrokům, nesouhlase s postupem soudu I. stupně, jehož výsledkem bylo částečné zamítnutí žaloby. Předně namítl, že soud I. stupně rozhodl nepředvídatelným způsobem, když nepřijal žalobcovu argumentaci poukazem na předcházející rozhodnutí v obdobné věci (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), kdy bylo žalobě zcela vyhověno, a že nemůže obstát jeho argument, že věc byla skutkově shodná, avšak právně odlišná, když v té době ještě nebyla účinnou novela vodního zákona, protože rozhodováno sice bylo o období předcházejícím účinnosti nové zákonné úpravy, ale rozhodnutí soudů již byla vydána po účinnosti novely; z toho dovodil, že buď se mýlily všechny soudy rozhodující v předcházející věci (obvodní, odvolací i Nejvyšší), a nebo se novela vodního zákona na předmětnou věc nemá vztahovat, což považuje žalobce za závěr správný. Dále soudu I. stupně vytkl chybné užití zásady lex specialis derogat generali, když soud I. stupně nesprávně kvalifikoval [anonymizována dvě slova] jako vodní dílo, nikoli jako součást pozemní komunikace, s níž byla vybudována; argumentoval tím, že [anonymizováno] byla zbudována výhradně z důvodu potřeby odvádění povrchových vod z pozemní komunikace a jako její součást, přičemž zákon o pozemních komunikacích je speciálním předpisem, který má před obecnou právní úpravou vodního zákona přednost. Konečně namítl také to, že žalovaná uplatnila tvrzení o nutnosti podřídit předmětné pozemky vodnímu zákonu v r. 2021, tedy až po koncentraci řízení, k níž došlo v červenci r. 2017, takže soud k němu vůbec neměl přihlížet (a pokud tak učinil, jednalo se o procesní chybu). Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil tak, že i v tomto rozsahu žalobě vyhoví, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce vyvracela jeho argumentaci jako neopodstatněnou. Předně zdůraznila, že v předcházejícím řízení ([spisová značka]) se žalobce domáhal bezdůvodného obohacení za období 2011 [číslo], přičemž novela vodního zákona nabyla účinnosti až [datum], takže právně byla situace odlišná, což také soud I. stupně v odůvodnění rozsudku správně uvedl a vysvětlil, takže jeho rozhodnutí nebylo překvapivé. Nesouhlasila ani s tím, že by [anonymizována dvě slova] [obec] bylo možno podřadit pod § 12 zákona o pozemních komunikacích a považovat ji za součást komunikace, neboť neslouží výhradně k odvádění povrchových vod z komunikace; v této věci poukázala na posudek znaleckého ústavu [ulice] díla [právnická osoba], který jednoznačně vyjádřil, že [anonymizována dvě slova] [obec] je vodním dílem, a také co je jeho součástí, na čemž nic nemění skutečnost, že toto vodní dílo bylo vybudováno v rámci komplexu staveb vnějšího silničního okruhu [anonymizováno] [část obce] – [část obce]. V této souvislosti namítla, že soud I. stupně, který správně kvalifikoval [anonymizována dvě slova] [obec] jako vodní dílo, nesprávně posoudil jeho rozsah, což rozvedla žalovaná ve svém odvolání. K námitce procesního pochybení pak uvedla, že posouzení věci podle jiného zákona je právní otázkou, pro niž koncentrace neplatí, přičemž o skutkovém stavu mezi účastníky v podstatě sporu nebylo. S tím žádala o potvrzení zamítavého výroku rozsudku.

8. Vlastním odvoláním pak žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku rozsudku a na něm závislým výrokům o nákladech řízení s tím, že soud I. stupně nepřípadně stanovil rozsah pokrytí pozemku parc. [číslo] vodní nádrží v podstatě odhadem podle leteckého snímku ortofotomapy, a kromě toho nevzal v úvahu výsledky dokazování, z něhož se podává, že tento pozemek je dotčen vodním dílem – [anonymizováno] nádrží [obec] – v celém rozsahu. Kromě toho poukázala na to, že ze znaleckého posudku [ulice] díla [právnická osoba], vyplývá rovněž, že i pozemek parc. [číslo] je součástí vodního díla, protože se na něm nachází hráz, bez níž by [anonymizováno] nebyla schopna plnit svou [anonymizováno] funkci. Přestože toto zjištění vyplývá z posudku, jímž byl činěn důkaz, soud I. stupně je nezohlednil, případně – pokud měl pochybnost o správnosti tohoto závěru – nevyslechl jeho zpracovatele k odstranění nejasností. Jeho rozhodnutí je proto v tomto smyslu nepřezkoumatelné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobami k tomu oprávněnými a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Učinil tak při odvolacím jednání, při němž zopakoval důkaz listinami, jimiž důkaz proveden byl, avšak podle odůvodnění rozsudku z nich soud I. stupně neučinil zjištění relevantní pro posouzení věci. Dospěl při tom k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, opodstatněným je však odvolání žalované.

10. Soud I. stupně uvažoval správně, když neopomenul speciální právní úpravu týkající se pozemků, na nichž se nachází vodní dílo náležející osobě odlišné od vlastníka pozemku. Bohužel si však dostatečně neobjasnil z tohoto pohledu relevantní skutečnosti, patrně proto, že s ohledem na námitky stran věnoval podstatnou část dokazování zjišťování výše obvyklého nájemného. Žalované je třeba dát za pravdu nejen v její námitce, že soud I. stupně nepřípustně stanovil výši nároku prostým odhadem (s tím, že cca polovina pozemku parc. [číslo] je pokryta vodní plochou), ale především, že nevyhodnotil zjištěné skutečnosti tak, že nárok žalobcem vznesený není důvodný zcela - s ohledem na změnu, k níž došlo v důsledku právní úpravy, která se týká užívání pozemku, na němž se nachází vodní dílo. To i přes to, že v odůvodnění rozsudku cituje právní úpravu definující vodní dílo (§ 55 zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon) s tím, že demonstrativně jmenuje, co se vodním dílem rozumí (odst. 1) jakož i to, co se za vodní dílo nepovažuje (odst. 2), a také určuje orgán kompetentní rozhodnout o pochybnostech, zda se o vodní dílo jedná či nikoli (odst. 4).

11. Pokud jde o skutková zjištění vztahující se ke zjištění, zda se na některém z předmětných pozemků nachází vodní dílo, odvolací soud zopakoval důkaz podstatnými listinami, které měl soud I. stupně k dispozici a důkaz jimi prováděl, v odůvodnění rozsudku však relevantní skutečnosti z nich se podávající neuvedl. Tak bylo zjištěno, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém posudku z [datum] k charakteru předmětných pozemků uvedl, že pozemek parc. [číslo] je zastavěn západní (návodní) částí zemní hráze [anonymizováno] nádrže, cca z ½ zasahující do vodní plochy, dále částí veřejné účelové komunikace na vrchu hráze a cca ze 2/3 východní částí zemní hráze [anonymizováno] nádrže; pozemek parc. [číslo] je zcela součástí vodní plochy [anonymizováno] nádrže a pozemek parc. [číslo] je zcela součástí násypového tělesa hráze a odvodňovacího příkopu mezi patou hráze a silnicí III. třídy; konstatoval pak, že parcely [číslo] jsou zcela zastavěny objekty umělého vodního díla [anonymizována dvě slova] [obec] (střední část zemní sypané hráze severně od výpustního objektu, část vodní plochy při základech vlastního výpustního objektu, část veřejné komunikace na horní části hráze) a částí násypového svahu hráze směrem ke komunikaci III. tř. O tom, že se na předmětných třech pozemcích nachází nedílné součásti [anonymizováno] nádrže [obec], zcela jasně vypovídá i znalecký posudek [ulice] díla [právnická osoba], a konečně také vyjádření podle zákona k tomu kompetentního orgánu - [anonymizována dvě slova]. Ten také uvedl, že vodní dílo [anonymizována dvě slova] [obec] bylo vybudováno v polovině 80. let v souvislosti s výstavbou obchvatu – silnice [anonymizováno] – [anonymizováno] za účelem zachycování nárazových srážek na území povodí [anonymizována dvě slova] a plní účel [anonymizováno], ekologický, rybochovný a krajinotvorný.

12. Provedené dokazování vede ke skutkovému zjištění, že na všech předmětných pozemcích se nachází vodní dílo – [anonymizována dvě slova] [obec], resp. jeho součásti. Soud I. stupně pochybil, pokud se domníval, že speciální právní úpravě vodního zákona podléhá pouze ta část pozemků, která je pod vodní hladinou, neboť vodním dílem nelze rozumět pouze vodou zalitý pozemek; aby vodní dílo mohlo plnit svůj účel, jsou jeho součástí zejména např. hráze, které je ohraničují a umožňují naplnění [anonymizováno] role nádrže. V tomto smyslu součásti vodního díla [anonymizována dvě slova] [obec] definoval znalecký posudek [ulice] díla [právnická osoba], a shodně je popsal vodoprávní úřad ve svém sdělení. Pokud se na hrázi nachází cesta (komunikace), ničeho to nemění na skutečnosti, že se jedná o hráz jako součást vodního díla; komunikace nebo zeleň na hrázi je jen jistou úpravou jejího povrchu, pro posouzení této věci je však podstatné účelové určení toho, čím je pozemek tvořen (násypová hráz) a podstatné naopak není to, jak je upraven jeho povrch (např. cesta).

13. Žalobce v průběhu řízení zdůraznil, že nečiní sporným, že [anonymizována dvě slova] [obec] je vodním dílem, avšak tvrdil, že tato je součástí dopravní stavby – okruhu [anonymizováno] [část obce] – [část obce] a území dotčeného touto stavbou, s nimiž tvoří jednotný funkční celek; z toho dovozoval, že právní posouzení věci nemůže vycházet z obecné úpravy vodního zákona, nýbrž ze speciálního předpisu – silničního zákona.

14. K tomu odvolací soud může předně uvést, že obecná právní úprava je dána občanským zákoníkem a oba žalobcem zmíněné předpisy by z pohledu žalobou uplatněného nároku byly předpisy speciálními, mezi nimiž vztah generality a speciality není. Pro právní posouzení věci je proto třeba vyřešit otázku, který ze speciálních předpisů je třeba aplikovat, nebylo-li by postupováno podle občanského zákoníku.

15. Zákon [číslo] Sb., o pozemních komunikacích, se tím, co je součástí a příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací, zabývá ve své druhé části, zejména v § 12, z dikce jehož odst. 3 je bezpochyby zřejmé, že [anonymizována dvě slova] [obec] za součást silničního obchvatu považovat nelze („ Kanalizace, včetně úprav k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace. V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního řádu.“). Neslouží totiž – jak bylo prokázáno – výlučně k odvádění povrchových vod ze silničního obchvatu, ale plní především úlohy typické pro vodní díla ve smyslu vodního zákona – úlohu [anonymizováno], ekologickou, rybochovnou a krajinotvornou.

16. Nárok žalobou uplatněný je tedy nutno právně posoudit buď z pohledu obecně platné právní úpravy bezdůvodného obohacení, když takto jej popsal i žalobce, domáhaje se zaplacení náhrady za užívání pozemku žalovaným bez právního důvodu, nebo podle speciální právní úpravy vodního zákona, na niž poukázal soud I. stupně. Jak již bylo vysvětleno, vodní dílo se nachází na všech třech pozemcích, jejichž vlastníkem byl v rozhodném období žalobce, neboť i tam, kde není pozemek pokryt vodní plochou, nacházejí se na něm součásti vodního díla, které k němu neoddělitelně patří, neboť bez nich by nemohlo plnit svoji úlohu (hráz). Pak je nutno uzavřít, že žalobcem vznesený nárok je nutno v plném rozsahu posoudit podle speciálního předpisu, jímž je zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Podle jeho § 59a je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání; z toho vyplývá, že žalovaný jako vlastník neužíval v rozhodném období od [datum] do [datum] pozemky, na nichž je umístěna [anonymizována dvě slova] [obec], bez právního důvodu, nýbrž na základě služebnosti založené zákonem. Za tuto povinnost strpět existenci vodního díla na svém pozemku a jeho užívání však majiteli pozemku nenáleží náhrada, jak ji požadoval žalobce – v částce odpovídající obvyklé výši nájemného, které by žalovaná zaplatila žalobci v případě, že by si od něj předmětné pozemky pronajala (120 [spisová značka]), nýbrž jednorázová náhrada (čl. LV zák. č. 303/2013 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva). Takový nárok však žalobce v řízení neuplatnil; skutková tvrzení, jimiž žalobu odůvodnil, a jeho výklad žalobního požadavku, tomu nekorespondují, takže jinou právní kvalifikaci než tu, s níž žalobce žalobu podal, resp. právní kvalifikaci věci podle zmíněného čl. LV zák. č. 303/2013 Sb., neumožňují. Žalobce přitom ani nevyužil možnosti změnit žalobu tak, aby namísto náhrady za užívání pozemku za období [datum] – [datum] požadoval určení jednorázové náhrady podle výše uvedeného ustanovení vodního zákona (jehož aplikaci se ostatně po celou dobu důrazně bránil). Pak nemohl soud postupovat jinak, než žalobu, jíž se žalobce domáhal plnění, na něž nemá nárok, zamítnout.

17. S ohledem na výše vysvětlené odvolací soud zamítavý výrok II. napadeného rozsudku jako rozhodnutí věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a vyhovující výrok I. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá.

18. Odvolací argumenty žalobce, jež lze rozdělit v podstatě do tří bodů, nejsou opodstatněné.

19. Námitka, že soud I. stupně rozhodl nepředvídatelným způsobem, když tak učinil odlišně než předtím ve skutkově obdobné věci (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), kdy bylo žalobě zcela vyhověno, a že nemůže obstát jeho argument, že věc byla skutkově shodná, avšak právně odlišná, neboť v rozhodné době ještě nebyla účinnou novela vodního zákona, protože rozhodováno sice bylo o období předcházejícím účinnosti nové zákonné úpravy, ale rozhodnutí soudů již byla vydána po účinnosti novely, postrádá rozumné opodstatnění. Rozhoduje-li soud o nárocích za minulá období (období předcházející účinnosti nové zákonné úpravy), v průběhu řízení nastalá účinnost novely předpisu na právním posouzení věci ničeho nemění; opak by byl v rozporu se zákazem retroaktivity i s požadavkem na právní jistotu účastníků právních vztahů, kdyby novelizace předpisů mohla vznášet do jejich (smluvně či jinak) založených vztahů změny, s nimiž dříve nemohli počítat. Žalobce podával žalobu v této věci již za jiné právní úpravy: k [datum] nabyl účinnosti zákon č. 303/2013 Sb., podle jehož čl. LV, přechodná ustanovení, platilo, že nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o jednorázové náhradě za užívání pozemku podle § 59a vodního zákona, do 24 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti, rozhodne na návrh některého z vlastníků soud. Podával-li žalobce žalobu v této věci [datum], svědčila mu jako vlastníku pozemku, na němž se nachází vodní dílo vybudované před [datum], zcela jiná práva, než když podával skutkově obdobnou žalobu v r. 2011. Proto rozsudek ve věci sp. zn. [spisová značka] nelze srovnávat s rozhodnutím v projednávané věci a dovolávat se stejného rozhodnutí. Jak správně konstatoval soud I. stupně, skutkově stejná (s výjimkou časového období) situace totiž podléhala jiné právní úpravě.

20. K námitce, že soud I. stupně nerozpoznal, že obecné úpravě vodního zákona musí ustoupit speciální úprava silničního zákona, se již odvolací soud podrobně vyjádřil výše; i ta je nedůvodná.

21. Opodstatněným konečně není ani argument, že se soud I. stupně dopustil procesního pochybení, když akceptoval návrh žalované věc posoudit podle speciální úpravy dané vodním zákonem, když se toho žalovaná začala domáhat až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení. Koncentrace řízení se týká zjišťování skutkového stavu, nikoli právního posouzení věci; je povinností účastníků řízení do doby, než nastane jeho koncentrace, uvést všechny relevantní skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, avšak právní kvalifikace nároku není povinností účastníka, a pokud ji účastník přece jen soudu předloží, soud jí není vázán. Pro návrhy na právní posouzení věci tedy koncentrace řízení neplatí.

22. Protože žalobce – jak již bylo výše uvedeno – uplatnil žalobou požadavek na peněžitou náhradu za užívání pozemků žalovaným za období [datum] – [datum] ve výši odpovídající běžnému nájemnému za pozemky 120 [spisová značka], takže skutkovými tvrzeními, jimiž žalobu odůvodnil - užívání pozemku a výše obvyklé náhrady, které by se mu za ně mělo s ohledem na trvání tohoto užívání dostat - jinou právní kvalifikaci než tu, s níž žalobu podal, resp. právní kvalifikaci věci odpovídající zmíněnému čl. LV zák. č. 303/2013 Sb., soudu neumožnil, ani nevyužil možnosti změnit žalobu tak, aby namísto náhrady za užívání pozemku za období [datum] – [datum] požadoval určení jednorázové náhrady podle výše uvedeného ustanovení vodního zákona (jehož aplikaci se ostatně po celou dobu důrazně bránil), jeho žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

23. Protože odvolací soud částečně měnil rozsudek soudu I. stupně, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl kromě náhrady nákladů odvolacího řízení také nově o nákladech řízení před soudem I. stupně. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů řízení procesně úspěšná žalovaná; v této souvislosti je třeba zdůraznit, že odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady na zastoupení advokátem, neboť se jedná o vysoce odbornou problematiku, která se vymyká běžné agendě magistrátních pracovišť (to je ostatně zřejmé z polemik, které v této věci vzájemně vedli advokáti procesních stran, a vývoje náhledu na věc). Zástupkyně žalované učinila v řízení před soudem I. stupně 28 úkonů právní služby (kromě účasti při jednáních [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] to byly převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z [datum], vyjádření ke stanovisku žalobce z [datum], podání ve věci samé z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum] /dvě vyjádření z [datum] jsou honorována jednom jednou, neboť nebylo důvodu, aby byla činěna dvěma podáními/, z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum], z [datum] a z [datum], a závěrečný návrh ze [datum]), při odměně za úkon právní služby z pcta [částka] částkou [částka]. Za odvolání (z pcta [částka]) náleží advokátce žalované odměna [částka] (jako účelně vynaložené náklady honorovány jako jeden úkon blanketní odvolání + jeho odůvodnění), za vyjádření k odvolání žalobce (z pcta [částka]) pak odměna [částka] a za účast při odvolacím jednání (z pcta [částka]) odměna [částka]. Ke každému z úkonů právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů [částka] a částka odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad. Dále žalovaná zaplatila [částka] jako zálohu na náklady znaleckého posudku a [částka] jako soudní poplatek z odvolání. Její náklady řízení před soudy obou stupňů tak činí celkem [částka], a žalobce je povinen zaplatit jejich náhradu k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Pokud jde o náklady státu, odvolací soud s ohledem na výsledek řízení uložil povinnost k jejich úhradě neúspěšnému žalobci. Chybně vyčíslenou částku [částka], převzatou z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud opravuje v rámci písemného vyhotovení rozsudku postupem podle § 164 o. s. ř. na správných [částka]. Znalečné činilo celkem [částka], částka [částka] byla zaplacena v průběhu řízení znaleckému ústavu ze složených záloh (2x [částka]) a k úhradě zbývá [částka], které je s ohledem na procesní neúspěch povinen České republice zaplatit žalobce.